Oprava tramvají pro nostalgickou linku DP Praha

Pražský dopravní podnik provozuje od roku 2017 nostalgickou tramvajovou linku 23. Je určena hlavně turistům a návštěvníkům hlavního města. Na tuto linku jsou vypravovány výhradně tramvaje typu T3, pro Prahu naprosto typické. Přes obsazení linky tramvajemi, které jsou dnes už „retro“, je linka součástí sítě MHD a platí na ní běžné jízdné. V roce 2018 se vedení Dopravního podniku hl. m. Prahy (DPP) rozhodlo zpestřit vozový park linky 23 dvěma vozy, které se svým vzhledem výrazně odlišují. K celkové opravě byly v té době určeny i dvě tramvaje T3SU-CS, u kterých se ukázalo jako neekonomické rekonstruovat původní skříně. Protože končil provoz tramvají T2R v Liberci, bylo rozhodnuto zrekonstruovat tyto tramvaje pro nostalgickou linku použitím skříní z libereckých T2R (obr. 1).

Nové vozy pro Prahu

Oba vozy T2R použité pro rekonstrukci byly původně dodány do Ostravy v letech 1958 a 1962. Tam byly v provozu až do roku 1996, kdy je koupil Dopravní podnik měst Liberce a Jablonce n. N. Zde byly v provozu až do vyřazení na konci roku 2018. Vozové skříně následně odkoupil DPP.

K provedení celkové opravy byly skříně odvezeny v únoru 2019 do ostravské firmy EKOVA ELECTRIC. Při rekonstrukci vozové skříně byla provedena demontáž až na kostru (obr. 2), opraveny nebo nově vyrobeny všechny součásti vozové skříně (obr. 3). Dohled nad prováděním opravy měla opravna tramvají DPP, která se také podílela na přípravě a výrobě atypických komponent. Je nutné zdůraznit, že tramvaje jsou určeny pro nostalgickou linku. Nejsou to však muzejní exponáty. Jedna vozová skříň je uvedena vzhledově do stavu z doby začátku výroby (přelom 50. a 60. let minulého století, e. č. 6003). Pozná se podle jediného reflektoru na čele i historického vnějšího osvětlení. Stanoviště řidiče bylo uvedeno do stavu maximálně odpovídajícího původnímu provedení, včetně ovladačů a kontrolek (obr. 4). Jízdní a brzdový řadič, ovládaný pedály a táhly, je u tohoto vozu umístěn zespodu, pod kabinou řidiče. Druhý vůz (karoserie druhého vozu) je proveden do stavu po zásadní rekonstrukci, které se prováděly na přelomu 60. a 70. let. Má na čele dvojici reflektorů (e. č. 6004). U tohoto vozu je stanoviště řidiče stanoviště řidiče provedeno podobně, jako v tramvajích typu T3 (obr. 5).

Oba vozy jsou vybaveny pantografovými sběrači pro bezproblémovou jízdu pod pražskými trolejemi. Muzejní vůz T2 z Muzea MHD má tyčový sběrač a je možné ho provozovat jen s použitím mimořádných prostředků. Vozy T-II (T2) byly totiž v počátku výroby vybavovány ještě tyčovým sběračem.

V prosinci 2019 byly opravené vozy převezeny do Prahy k dokončení a zprovoznění. Poprvé se oficiálně představily Pražanům při křtu v pátek 21. února a fotoshow 22. února 2020. První svezení si zájemci o „retro“ tramvaje užili o víkendu 7. a 8. března 2020.

Co všechno se opravovalo

Zřejmě nejpřesnější by bylo konstatovat, že všechno. Při podrobnějším pohledu do interiéru je zřejmé, že byly vyrobeny repliky původních koženkových sedaček (obr. 6), podlahu kryje původní vroubkovaná krytina. Také oba čelní i boční panely vypadají zcela autenticky. Na čele je transparent s převíjením plátna (potištěného koncovými zastávkami), boční orientace má půvabnou vychytávku. Jsou na ní popsané oba směry jízdy a clonou se vždy zakryje ta neplatná.

Původní „trhaný lak“ v interiéru na bočních stěnách se nepodařilo dostupnými metodami napodobit. Boky „retro“ tramvají jsou z desek potažených potištěnou fólií (tapetou), která je k nerozeznání od původních. Navíc bude toto řešení odolnější proti vandalům a lépe opravitelné.

Zářivkové osvětlení, se kterým dojezdily vozy T2R, bylo nahrazeno replikami původního žárovkového osvětlení (obr. 7). Žárovky jsou standardní na 230 V, zapojené vždy po třech do série.

Vozy mají téměř kompletní soudobý informační systém, který zahrnuje hlášení zastávek, označovače jízdenek a prodejní automat pro bezkontaktní prodej jízdenek. Venkovní i vnitřní orientace jsou ale původní mechanické.

Elektrická výzbroj obou vozů je odporová s tzv. zrychlovačem, typ TR37 (odpovídá tramvajím T3). Původní vozy T2 byly z výroby vybaveny starší verzí elektrické výzbroje TR36. Postupně byly upravovány z důvodu částečné unifikace a zvýšení provozní spolehlivosti. Repasi a opravu komponent elektrické výzbroje a vybavení provedla opravna tramvají DPP (obr. 8 a obr. 9). Kompletní renovaci podvozků z vozů T3 zajistila také opravna tramvají. Vozy budou schopny jízdy sólo, popř. ve dvojici, nebo jako čelní v soupravě se zrychlovačovou T3 – mají tedy zásuvku pro mnohočlenné řízení (obr. 10).

Tatra T2

Je typ československé tramvaje vyráběné v letech 1955 až 1962 v pražských továrnách Tatra Smíchov (skříň vozu) a ČKD Stalingrad (elektrická výzbroj). Tramvaj T2 (původní označení TII) konstrukčně navazovala na tramvaje T1 (zpočátku označované jako TI) a tím na konstrukční směr vozů podle americké koncepce PCC. Konstrukční základ této typové řady vycházel z dokumentace získané ještě předválečným vedením koncernu ČKD od firmy Westinghouse. Tato dokumentace se ale nedostala do Československa kompletní, protože po roce 1948 nebyla na americké straně ochota k poskytování technické dokumentace „za železnou oponu“. Šlo o jednosměrný, jednočlánkový motorový vůz se dvěma dvounápravovými podvozky a podlahou v jedné úrovni. Vozidla byla určena pro provoz sólo nebo v soupravě spřažených vozů, ale bez vlečného vozu.

Každá náprava je poháněna jedním stejnosměrným sériovým elektromotorem, který je uložen podélně a pohání nápravu přes kloubovou hřídel a převodovku.

Skříň vozu se oproti T1 prodloužila a rozšířila. Na pravé straně jsou troje skládací elektricky poháněné dveře. Ve stavu po dodání z výroby se předpokládal usměrněný pohyb cestujících. Nástup byl předními dveřmi, nákup jízdenek na stanovišti průvodčího (vyvýšené sedadlo s prodejním pultíkem v přední části vozu) a výstup středními nebo zadními dveřmi. Průvodčí měl v těchto vozech na starosti také ovládání dveří. Při pozdějších úpravách a přechodu na provoz bez průvodčích bylo stanoviště průvodčího odstraněno a nahrazeno sedačkami pro cestující.

Elektrická výzbroj původních T2 byla typu TR36, zrychlovačová. Jízdu a brzdu vozidla ovládal řidič pravou nohou pomocí pedálů jízdy (úplně vpravo) a brzdy. Provozní brzda byla elektrodynamická, řízená zrychlovačem v pěti stupních. Po snížení rychlosti na 3 až 5 km/h vůz dobržďoval do zastavení pomocí čelisťových brzd působících na bubny umístěné na hřídelích všech motorů. V krajní poloze brzdového pedálu fungovaly nouzové kolejnicové brzdy (elektromagnety), umístěné po dvou na každém podvozku.

Tramvaj T2 nevyužívala pomocné médium typu hydrauliky nebo stlačeného vzduchu. Všechny ovládací přístroje, brzdy, osvětlení, pohony dveří fungovaly na pomocné napětí 24 V DC, generované rotačním motorgenerátorem s akumulátorovou baterií.

Do vozů mohly být mimo podvozků normálního rozchodu (1 435 mm) montovány i úzkorozchodné podvozky (1 000 mm; Liberec, Bratislava) nebo pro široký rozchod (1 524 mm pro SSSR).

(foto: Ing. Jan Hnilička, DPP)