Novela zákona o elektroodpadech

Novela zákona o elektroodpadech

Dne 6. ledna 2005 nabyl účinnosti zákon č. 7/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech.

Novela se přímo dotýká především výrobců a dovozců elektrických a elektronických zařízení (EEZ), kteří by měli být nyní dostatečně, pravdivě a objektivně informováni. V následujících řádcích jsou podstatné informace a změny uvedeny.

Na co se bude hledat odpověď?

Především jakých výrobků se změna týká, kolik bude stát, kdy a kdo bude všechno platit? Kdo bude za co zodpovědný, jaké budou dopady na výrobce a dovozce? Kdo zajistí řešení tzv. historického odpadu a kdo to zaplatí, kdo bude dohlížet nad financemi, jaká bude kontrola … a na mnoho dalších otázek.

Příloha č. 1 k tomuto článku obsahuje postup pro rozhodování, zda výrobce musí podat Návrh na zápis do seznamu výrobců elektrozařízení podle § 37i zákona.

Skupiny elektrických a elektronických zařízení v oblasti působnosti zákona

1. Velké domácí spotřebiče.
2. Malé domácí spotřebiče.
3. Zařízení informačních technologií a telekomunikační zařízení.
4. Spotřebitelská zařízení.
5. Osvětlovací zařízení.
6. Elektrické a elektronické nástroje (s výjimkou velkých stacionárních průmyslových nástrojů).
7. Hračky, vybavení pro volný čas a sporty.
8. Lékařské přístroje (s výjimkou všech implantovaných a infikovaných výrobků).
9. Přístroje pro monitorování a kontrolu.
10. Automaty.

Přílohou č. 2 k článku je podrobný seznam všech elektrozařízení spadajících pod působnost zákona.

Komentář

Z výčtu kategorií je zřejmé, že záběr zákona je velmi široký. Zákon se netýká pouze výrobků spotřební elektrotechniky, ale veškeré techniky využívající ke své činnosti elektrický proud (výjimkou jsou pouze velká stacionární zařízení). Zákon dává zodpovědnost výrobcům postarat se o svá zařízení i historický odpad.

Tab. 1. Požadavky na využití, opětovné použití a materiálové využití pro jednotlivé skupiny

V tab. 1 jsou pro jednotlivé skupiny uvedeny požadavky na využití, opětovné použití a materiálové využití; účinnost zmíněných požadavků je od 1. ledna 2009.

Základní pojmy

Pro účely zákona se rozumí:

a) elektrické nebo elektronické zařízení (dále jen elektrozařízení – EEZ) – zařízení, jehož funkce závisí na elektrickém proudu nebo na elektromagnetickém poli, nebo zařízení k výrobě, přenosu a měření elektrického proudu nebo elektromagnetického pole, které náleží do některé ze skupin uvedených v příloze č. 7 k tomuto zákonu, a které je určeno pro použití při napětí nepřesahujícím 1 000 V AC a 1 500 V DC, s výjimkou zařízení určených výlučně pro účely obrany státu;
b) elektroodpad (OEEZ) – elektrozařízení, které se stalo odpadem, včetně komponent, konstrukčních a spotřebních dílů, které jsou v tom okamžiku součástí zařízení;
c) opětovné použití – použití zpětně odebraného elektrozařízení nebo elektrozařízení, které se stalo odpadem, nebo komponent takového elektrozařízení, bez jejich dalšího přepracování ke stejnému účelu, pro který byly původně určeny;
d) zpracování elektroodpadu – jakákoliv operace vykonávaná po převzetí elektroodpadu do zařízení ke zpracování elektroodpadu pro jeho dekontaminaci, demontáž, drcení, využití nebo přípravu na odstranění, nebo jakákoliv jiná činnost s cílem využití nebo odstranění elektroodpadu;
e) výrobce – fyzická nebo právnická osoba oprávněná k podnikání, která bez ohledu na způsob prodeje, včetně použití prostředků komunikace na dálku:

1. vyrábí a prodává elektrozařízení pod vlastní značkou,

2. prodává pod vlastní značkou elektrozařízení vyrobená jinými dodavateli, neobjevuje-li se na zařízení jméno nebo firma osoby podle bodu 1,

3. dováží elektrozařízení v rámci své podnikatelské činnosti do České republiky, nebo tato elektrozařízení uvádí v ČR na trh;

f) elektrozařízení z domácností – použité elektrozařízení pocházející z domácností, nebo svým charakterem a množstvím jemu podobný elektroodpad od právnických a fyzických osob oprávněných k podnikání;
g) zpětný odběr elektrozařízení – odebírání použitých elektrozařízení od spotřebitelů bez nároku na úplatu pocházejících z domácností na místě k tomu určeném výrobcem;
h) oddělený sběr elektroodpadu – odebírání použitých elektrozařízení od konečných uživatelů nepocházejících z domácností na místě k tomu určeném výrobcem.

Jaké povinnosti ukládá zákon výrobcům?

Hlavní povinnosti plynoucí ze zákona pro výrobce jsou:

• po 13. srpnu 2005 musí výrobci financovat oddělený sběr, zpětný odběr, zpracování, využití a odstranění EEZ a OEEZ svých vlastních zařízení uvedených na trh po 13. 8. 2005;

• po 13. srpnu 2005 je výrobce povinen před uvedením svého výrobku na trh poskytnout záruku prokazující, že nakládání s veškerým elektroodpadem bude finančně zajištěno. Tato záruka musí být dostatečná k pokrytí financování zpětného odběru, zpracování, využití a odstranění elektrozařízení pocházejícího z domácností, které bylo odevzdáno v rámci systému zpětného odběru. Výrobce, který zajišťuje plnění povinností v rámci systému, záruku neposkytuje;

• odpovědnost za financování nakládání s tzv. historickým elektroodpadem bude sdílena všemi současnými výrobci v kolektivních systémech financování, do kterých budou úměrně přispívat všichni výrobci, kteří působí na trhu v okamžiku, kdy vznikají náklady;

• výrobci musí poskytovat informace o identifikaci součástí a materiálů pro usnadnění nakládání s OEEZ a vhodně označovat elektrická a elektronická zařízení, která by mohla skončit v nádobách na odpadky;

• výrobcům bude povoleno zřídit a provozovat samostatné, solidární nebo kolektivní systémy zpětného odběru EEZ a OEEZ;

• výrobce musí jasně identifikovat své výrobky uvedené na trh po 13. srpnu 2005 svou značkou a navíc značkou uvádějící, že EEZ bylo uvedeno na trh po 13. srpnu 2005.

Komentář

Ze zmíněných povinností výrobců je patrné, že hlavní snahou zákona je přenesení odpovědnosti, a to především finanční, za OEEZ na výrobce. Je zřejmé, že vybudování systému sběru, nakládání, využití, zpracování a materiálového využití nebude levná záležitost. Včasná příprava a budování systému může výrobcům poskytnout nemalé konkurenční výhody. Je však také jisté, že v konečné podobě celý systém zaplatí konečný spotřebitel, protože cena za nakládání s OEEZ se zákonitě projeví v ceně nového výrobku.

Financování nakládání s OEEZ

a) z domácností

1. Je-li elektrozařízení uvedeno na trh po 13. srpnu 2005, výrobce elektrozařízení je povinen financovat zpětný odběr, zpracování, využití a odstranění EEZ z domácností, které bylo odevzdáno v rámci systému zpětného odběru, jedná-li se o elektrozařízení, jehož je výrobcem.

2. Bylo-li elektrozařízení uvedeno na trh do dne 13. srpna 2005, k zajištění zpětného odběru, zpracování, využití a odstranění EEZ pocházejícího z domácností, které bylo odevzdáno v rámci systému zpětného odběru, jsou výrobci a dovozci povinni vytvořit systém, do kterého v odpovídajícím rozsahu, zejména podle podílu na trhu, přispívají všechny tyto osoby, které jsou podnikatelsky činné v okamžiku vzniku příslušných nákladů.

b) jiným než z domácností

• Je-li elektrozařízení uvedeno na trh po 13. srpnu 2005, zajistí jeho financování sám výrobce.

• Bylo-li elektrozařízení uvedeno na trh do 13. srpna 2005 a je-li nahrazováno výrobky stejného typu nebo výrobky, které plní stejnou funkci, zajistí financování výrobce nového výrobku při jejich dodávce, nejvýše však v počtu dodávaných elektrozařízení.

• Bylo-li elektrozařízení uvedeno na trh do 13. srpna 2005, není však nahrazováno výrobky stejného typu nebo výrobky, které plní stejnou funkci, zajistí financování koneční uživatelé, kteří nejsou spotřebitelé.

Do kdy je třeba co splnit?

• výrobce elektrických nebo elektronických zařízení uváděných na trh po 13. srpnu 2005 musí být jasně identifikovatelný podle značky na zařízení;

• výrobci musí vhodně označovat elektrická a elektronická zařízení uvedená na trh po 13. srpnu 2005 symbolem pro označení elektrického a elektronického zařízení;

• nejpozději od 13. srpna 2005 musí být výrobci zajištěn oddělený sběr, zpětný odběr, zpracování, využití a odstranění EEZ a OEEZ;

• nejpozději od 1. ledna 2009 musí výrobci zajistit splnění cíle pro využití, opětovné použití a materiálové využití;

• stát zajistí, aby bylo nejpozději do 31. prosince 2008 dosaženo míry odděleného sběru v průměru nejméně čtyř kilogramů OEEZ z domácností na osobu za rok.

Jaká ustanovení platí od 6. ledna 2005?

Ode dne vyhlášení novely zákona o odpadech, tj. od 6. 1. 2005 platí:

• výrobce elektrozařízení zajistí, aby elektrozařízení bylo navrženo a vyrobeno tak, aby se usnadnila demontáž a využití, zejména opětovné použití těchto elektrozařízení a materiálové využití elektroodpadu;

• výrobce elektrozařízení zajistí, aby z označení elektrozařízení bylo patrné, že bylo na trh uvedeno po 13. srpnu 2005, a bylo možné zjistit výrobce, na kterého se vztahují povinnosti podle zákona;

• výrobce elektrozařízení vytvoří systém pro zpracování elektroodpadu za použití nejlepších dostupných technik jeho zpracování, využívání a materiálového využívání;

• výrobce elektrozařízení poskytne zpracovatelům elektroodpadu veškeré informace, které jsou nutné k jeho zpracování, především údaje o obsažených nebezpečných látkách, možnostech opětovného použití elektrozařízení a materiálového využití elektroodpadu;

• výrobce elektrozařízení dále zajistí informování spotřebitele o:
  a) požadavku, aby elektrozařízení nebyla odstraňována spolu se směsným komunálním odpadem, ale byla fyzickými osobami odkládána na místech k tomu určených nebo v místech jejich zpětného odběru,
  b) jejich úloze v opětovném použití elektrozařízení a materiálovém nebo jiném využití elektroodpadu,
  c) možných škodlivých vlivech nebezpečných látek obsažených v elektrozařízení na životní prostředí a na lidské zdraví.

Závěr

Problematika elektroodpadu se dotkne nás všech. Zůstává však otázka, jak kdo bude na tuto skutečnost připraven. Zda bude čekat do poslední chvíle, a pak pod pohrůžkou sankcí ze strany Inspekce životního prostředí bude (draze) zavádět nepříliš funkční systémy, nebo už dnes (s předstihem) začne tuto problematiku řešit a tím získá přehled o různých variantách řešení, možnost optimalizovat výdaje při zavádění nových povinností, výhodu před konkurencí, ale především možnost správně se rozhodnout.

Příloha č. 2 - Seznam výrobků, spadajících pod účinnost zákona č. 7/2005 Sb.

1. Velké domácí spotřebiče
   – velká chladicí zařízení,
   – ledničky/chladničky,
   – mrazničky/mrazicí boxy,
   – ostatní velká zařízení používaná pro chlazení, uchování a skladování potravin,
   – pračky,
   – sušičky,
   – myčky nádobí,
   – kuchyňské spotřebiče,
   – elektrické sporáky,
   – elektrické plotny,
   – mikrovlnné trouby,
   – ostatní velká zařízení používaná k vaření a jinému zpracování potravin,
   – elektrická topidla,
   – elektrické radiátory,
   – ostatní velká zařízení pro vytápění místností, lůžek a sedacího nábytku,
   – elektrické ventilátory,
   – klimatizační zařízení,
   – ostatní ventilační a odsávací zařízení.
2. Malé domácí spotřebiče
   – vysavače,
   – čisticí stroje na koberce,
   – ostatní zařízení pro čištění,
   – zařízení používaná k šití, pletení, tkaní a jinému zpracování textilu,
   – žehličky a jiné spotřebiče používané k žehlení, mandlování a další péči o oděvy,
   – topinkovače,
   – fritovací hrnce,
   – mlýnky, kávovary a zařízení pro otevírání nebo uzavírání nádob nebo obalů,
   – elektrické nože,
   – spotřebiče pro stříhání vlasů, sušení vlasů, čištění zubů, holení, masáže nebo jinou péči o tělo,
   – hodiny, budíky a zařízení pro účely měření, indikace nebo registrace času,
   – váhy.
3. Zařízení informačních technologií a telekomunikační zařízení
   a) centrální zpracování údajů:
   - velké sálové počítače, servery,
   - minipočítače,
   - tiskárny (samostatné centrální),
   b) osobní počítače:
   - osobní počítače (včetně ZPJ, myší, monitorů a klávesnic),
   - laptopy (včetně ZPJ, myší, monitorů a klávesnic),
   - notebooky,
   c) ostatní:
   - elektronické diáře,
   - tiskárny,
   - kopírovací zařízení
   - elektrické a elektronické psací stroje,
   - kapesní a stolní kalkulačky,
   - další výrobky a zařízení pro sběr, ukládání, zpracování, prezentaci nebo sdělování informací elektronickým způsobem,
   d) uživatelské terminály a systémy:
   - faxy,
   - dálnopisy,
   - telefony,
   - telefonní automaty,
   - bezdrátové telefony,
   - mobilní telefony,
   - záznamníky,
   – další výrobky nebo zařízení pro přenos zvuku, obrazu a jiných informací pomocí telekomunikací.
4. Spotřebitelská zařízení
   – radiové soupravy (radiobudíky, radiomagnetofony),
   – televizory,
   – videokamery,
   – videorekordéry,
   – hi-fi rekordéry,
   – audiozesilovače,
   – elektrofonické hudební nástroje,
   – jiné výrobky nebo zařízení pro účely záznamu nebo reprodukce zvuku nebo obrazu, včetně signálů nebo technologií pro šíření zvuku nebo obrazu jiných než pomocí telekomunikací.
5. Osvětlovací zařízení
   – zářivková svítidla s výjimkou svítidel v domácnostech,
   – přímé (trubicové) zářivky,
   – kompaktní zářivky,
   – vysokotlaké výbojky (sodíkové, rtuťové a halogenidové),
   – nízkotlaké sodíkové výbojky,
   – jiná osvětlovací zařízení nebo zařízení pro šíření nebo řízení osvětlení, s výjimkou přímo žhavených žárovek.
6. Elektrické a elektronické nástroje (s výjimkou velkých stacionárních průmyslových nástrojů)
   – vrtačky,
   – pily,
   – šicí stroje,
   – zařízení pro soustružení, frézování, broušení, drcení, řezání, sekání, stříhání, vrtání, dělání otvorů, ražení, skládání, ohýbání nebo podobné zpracování dřeva, kovů a dalších materiálů,
   – nástroje pro nýtování, přibíjení nebo šroubování nebo pro odstraňování nýtů, hřebíků, šroubů nebo pro podobné účely,
   – nástroje pro elektrické pájení, svařování nebo podobné použití,
   – elektrozařízení pro postřik, šíření, rozptyl nebo zpracování tekutých nebo plynných látek jinými způsoby,
   – elektronástroje pro sečení nebo jiné zahradnické činnosti.
7. Hračky, vybavení pro volný čas a sporty
   – elektrické vláčky nebo soupravy závodních autíček,
   – ruční ovladače videoher,
   – videohry,
   – počítače pro cyklistiku, skoky do vody, běh, veslování atd.,
   – sportovní vybavení s elektrickými nebo elektronickými součástmi,
   – výherní mincovní automaty.
8. Lékařské přístroje (s výjimkou všech implantovaných a infikovaných výrobků)
   – radioterapeutická zařízení,
   – kardiologická zařízení,
   – dialyzační přístroje,
   – přístroje k okysličování plic,
   – přístroje jaderného lékařství,
   – laboratorní zařízení pro diagnostiku „invitro„,
   – analytická zařízení,
   – mrazicí zařízení,
   – testy oplodnění,
   – jiné přístroje pro zjišťování, prevenci, monitorování, ošetření, zmírnění onemocnění, zranění nebo postižení.
9. Přístroje pro monitorování a kontrolu
   – detektory kouře,
   – regulační ventily topení,
   – termostaty,
   – přístroje pro měření, vážení nebo seřizování pro domácnosti nebo laboratoře,
   – jiné monitorovací a kontrolní přístroje používané v průmyslových zařízeních (např. v kontrolních panelech),
10. Automaty
    – automaty na horké nápoje,
    – automaty na horké nebo chlazené láhve nebo konzervy,
    – automaty na tuhé výrobky,
    – automaty na peníze,
    – veškerá zařízení, která automaticky vydávají všechny druhy výrobků.