Neelektrická zařízení a rizika nebezpečí výbuchu v souvislostech nejen právních

 

 

 

Pro tloušťky prachu větší než 50 mm nebo pro zařízení pokryté prachem ze stran nebo zespodu o tloušťce větší než 5 mm a pro případy, kdy by zařízení bylo zcela zasypané prachem, by musely být provedeny povinné zkoušky na zkušebně.

 

Změny maximální dovolené povrchové teploty zařízení v závislosti na tloušťce vrstvy prachu a teplotě vznícení vrstvy prachu o tloušťce 5 mm jsou patrné z grafu na obr. 24, převzatého ze zrušené (1. 4. 2008) ČSN EN 50281-1-2:1999 Elektrická zařízení pro prostory s hořlavým prachem – Část 1-2: Elektrická zařízení chráněná krytem – Výběr, instalace a údržba.

 

Před použitím grafu na obr. 24 je nezbytné se nejdříve seznámit s ČSN EN 50281-2-1:1999 Elektrická zařízení pro prostory s hořlavým prachem – Část 2-1: Metody zkoušek – Metody pro stanovení minimálních teplot vznícení prachu.

 

V důsledku nebezpečí vznícení pohybujícími se částmi, které jsou blízko sebe s mezerou vyplněnou prachem, je dopravník vhodný pouze pro použití s obilným prachem. Použití dopravníku pro jiné prachy by vyžadovalo dodatečné zkoušky!

 

V tab. 4, tab. 5, tab. 6 a tab. 7 je uvedeno vyhodnocení nebezpečí vznícení u dopravníku obilí.

 

Pro kategorie 2 i 3 byly (viz tab. 4, tab. 5, tab. 6, tab. 7) identifikovány iniciační zdroje, které jsou nebo mohou být účinné v normálním provozu i v případě očekávaných poruch.

 

Uživatelem provozovaný dopravník obilí nesplňuje podmínky kategorie 2 ani 3, a tím není schopný pro bezpečný provoz v zónách 21 a 22.

 

Cílem tohoto čtyřdídlného seriálu (díly byly postupně uváděny na pokračování) bylo poukázat v širších souvislostech na otázky spojené s bezpečným provozováním strojních zařízení v prostředích s nebezpečím výbuchu s vnějšími vlivy BE3N1 – nebezpečí výbuchu hořlavých prachů a BE3N2 – nebezpečí výbuchu hořlavých plynů a par, a to z hlediska jejich technického provedení podle podmínek příslušných technických předpisů (nařízení vlády k provedení zákona č. 22/19997 Sb. v platném znění, upravujících danou oblast) a s tím souvisejících otázek právních. Na konkrétních příkladech ukázat na chyby, jichž se dopouští zejména provozovatelé těchto zařízení v souvislosti s jejich povinnostmi uloženými právními předpisy. Proto bylo několikrát zmíněno opomíjené nařízení vlády č. 406/2004 Sb., o bližších požadavcích na zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v prostředí s nebezpečím výbuchu.

 

Nechyběla ani upozornění na platná ustanovení technických norem popisujících ať již vlastní provedení zařízení a/nebo podmínky k jejich bezpečnému provozování.

 

Závěrečný díl na konkrétním, byť uměle vytvořeném příkladu dopravníku obilí, představil provozovatelům takovýchto zařízení, o nichž v mnoha případech nemají potřebnou dokumentaci, zásady postupu vyhodnocování nebezpečí vznícení. Vyhodnocování, jež by mělo být nedílnou součástí jejich povinností na úseku prevence rizik.

[1] Komentář ke směrnici č. 98/37/ES o strojním zařízení. Svazek č. 15, 2000, Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví.

[2] Příručka pro aplikaci směrnice 94/9/ES AREX – Zařízení a ochranné systémy pro prostředí s nebezpečím výbuchu. Svazek č. 19, 2001, Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví.

[3] Nařízení vlády č. 23/2003, kterým se stanoví technické požadavky na zařízení a ochranné systémy určené pro použití v prostředí s nebezpečím výbuchu.

[4] Nařízení vlády č. 24/2003 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na strojní zařízení.

[5] Nařízení vlády č. 406/2004 Sb., o bližších požadavcích na zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v prostředí.

[6] HRUBÝ, J. – MELEN, J. – POHLUDKA, J.: Doporučení pro omezení rizik nebezpečných prostorů. Vydavatelství Lada Melenová, PROPAG TEAM Trutnov, 2003.

[7] ČSN uváděné v jednotlivých dílech.