časopis z vydavatelství
FCC PUBLIC

Aktuální vydání

Číslo 12/2021 vyšlo
tiskem 1. 12. 2021. V elektronické verzi na webu ihned. 

Téma: Měření, zkoušení, péče o jakost

Trh, obchod, podnikání
Na co si dát pozor při změně dodavatele energie?

Montáž větracích přístrojů

Ing. Josef Košťál | www.eel.cz

Decentralizované větrací systémy se dají instalovat zpravidla bez větších nákladů. Proto jsou vhodné zvláště pro energetické sanace domovního fondu. V současné době jsou však decentralizované větrací systémy pro své nekomplikované projektování a rychlou montáž také neodmyslitelnou součástí novostaveb rodinných a bytových domů. Tak lze s minimálními náklady vytvořit zdravé bytové klima při současně vysoké energetické účinností.

Pomocí montážních snímků lze dobře vizuálně popsat, jaké pracovní kroky jsou nezbytné pro instalaci větracích přístrojů v novostavbě a v sanačních objektech. V tomto příspěvku je uveden příklad instalace větracího přístroje SmartFan s regenerací tepla (obr. 1) a způsob zabudování decentralizovaného větrání.


Obr. 1. Větrací přístroj SmartFan s regenerací tepla je vhodný pro použití jak v novostavbě, tak při sanaci budov

Použitím vestavné montážní tvárnice v novostavbě odpadá jádrové vrtání, což přináší časovou a finanční úsporu. Ve fázi hrubé stavby se montážní tvárnice s prefabrikovaným otvorem a integrovaným spádem zasadí do zdiva jako zdicí prvek. Tvárnice má díky materiálu Neopor dobré izolační vlastnosti a je nesnadno hořlavá. Pokud jde o energetickou sanaci budov, dají se jednotlivé větrací přístroje instalovat bez velké pracovní náročnosti pomocí jádrového vrtání s průměrem 162 mm.

V dokončovací fázi jsou pak do otvoru v montážní trubce zasunuty ventilační prvky. Rovněž připojení jednotek větráku je možné provést bez velkých nákladů. Pomocí řídicí jednotky se dá ovládat více větracích přístrojů současně. Díky tomuto řešení jsou náklady na montáž větracího systému významně nižší.

Montáž ve fázi hrubé stavby

Jak již bylo zmíněno, doporučuje se u novostaveb použití vestavné montážní tvárnice. Tento prefabrikovaný zdicí prvek je vyroben z materiálu Neopor. Je dodáván s kruhovým otvorem o průměru 162 mm včetně integrovaného spádu 3°. Vestavná montážní tvárnice je snadno přizpůsobitelná daným rozměrům zdiva (obr. 2).

Nakonec se vestavná montážní tvárnice vloží v předem definované výšce do zdiva a obezdí se např. tepelněizolačními cihlami. Integrovaný spád musí být přitom orientován k vnější stěně budovy tak, aby mohl odtékat vznikající kondenzát.

Po uložení montážní tvárnice (obr. 3) může řemeslník pokračovat s obkládáním navazujících zdicích prvků.

 
Obr. 2. Vestavná montážní tvárnice šetří čas a náklady a lze ji přizpůsobit požadovaným rozměrům, Obr. 3. Použití rozměrově upravené montážní tvárnice

Jádrové vrtání při sanaci

V případě, že jde o energetickou sanaci budovy, lze instalovat jednotlivé větrací přístroje bez velké pracovní náročnosti s využitím jádrového vrtání. K tomuto účelu se do vnější stěny vyvrtá otvor o průměru 162 mm. Vyvrtaný otvor musí mít sklon 1° až 3°, aby mohl být později odváděn vznikající kondenzát směrem ven. Vývrt otvoru se doporučuje vést z vnitřku směrem ven (obr. 4).

Nejsou-li ještě dokončeny omítkářské práce, je třeba pomocí nožové pily či rozbrusky provést zkrácení montážní trubky s příslušným přesahem odpovídajícím pozdější tloušťce omítky. Montážní trubku je nutné na zkracovaném konci jak uvnitř, tak i vně lícovaně začistit (obr. 5). Pro uložení kabelu větráku se musí v trubce bočně vytvořit výřez o šířce asi 10 mm a hloubce 50 mm.

V dalším kroku se nanese montážní lepidlo na vnější plochu trubky (obr. 6). Trubka se nakonec zasune do otvoru vestavné montážní tvárnice. Přitom je třeba brát v úvahu dobu schnutí montážního lepidla. Pro uložení datového kabelu se do zdiva vyfrézuje odpovídající drážka.

Až do ukončení omítacích, popř. fasádních prací by měla zůstat montážní trubka uzavřená omítkovým víkem k ochraně před vnitřním a vnějším znečištěním (obr. 7). Po ukončení fasádních prací je možné začít s beznástrojovou montáží vnější clony.

Obr. 4. Vytvoření jádrového vývrtu v případě sanace 
Obr. 4. Vytvoření jádrového vývrtu v případě sanace, Obr. 5. Zkracování montážní trubky na požadovanou délku

 Obr. 7. Omítkové víko k ochraně před vnitřním a vnějším znečištěním
Obr. 6. Použití montážní trubky upevněné v otvoru tvárnice pomocí lepidla, Obr. 7. Omítkové víko k ochraně před vnitřním a vnějším znečištěním

Montáž v dokončovací fázi

Po ukončení prací na stěně a montáži vnější clony je možné začít s instalací jednotky tepelného výměníku. K tomuto účelu se napřed do trubky zasune filtr proti hmyzu, a to tak, aby se vytvořil styk s pozičními háky vnější clony (obr. 8).

Po umístění jednotky tepelného výměníku se do montážní trubky zasune jednotka větráku. Elektrický přívod ukazuje směrem nahoru. Pomocí přepínače DIP se zde nastaví požadovaný směr spouštění a větrací zóna. Datový kabel řídicí základny se propojí s jednotkou větráku. Kabelový rozvod řízení je přitom veden přes odbočku od hlavního datového vedení za sebou nebo paprskovitě přímo k větrákům (obr. 9).

Jakmile jsou dokončeny všechny práce uvnitř budovy, je možné namontovat vnitřní clonu. Předtím je však třeba ještě vložit do filtrového držáku prachový filtr vnitřní clony. Pro ještě čistější, resp. zdravější vzduch v místnosti lze doplňkově zvolit také jemný prachový filtr, resp. pylový filtr. Samotný filtr, jakož i jednotky větráku se dají poměrně snadno čistit, popř. měnit i svépomocí (obr. 10). Nakonec se do montážní trubky vloží vnitřní clona (obr. 11). Otvor vnitřní clony (výstup vzduchu) ukazuje – na rozdíl od vnější clony – směrem nahoru. Pro neprodyšné uzavření přístroje lze v případě potřeby použít černá uzavírací víčka.

Obr. 8. Zasunutí jednotky větráku do stěny Obr. 9. Elektrická přípojka větracího přístroje
Obr. 8. Zasunutí jednotky větráku do stěny, Obr. 9. Elektrická přípojka větracího přístroje

 
Obr. 10. Nasazení prachového filtru, Obr. 11. Nasazení vnitřní clony v moderním designu


Obr. 12. Instalované větrací zařízení je nenápadné a splývá s designem interiéru

Závěr

Decentralizované větrací systémy představují moderní řešení kvality vzduchu v místnosti s regenerací tepla. Spotřebovaný vzduch místnosti je při malé rychlosti proudění pozvolna nahrazován čerstvým, okysličeným venkovním vzduchem. Decentralizované větrací přístroje se skrývají za nenápadnými vnitřními clonami a svým designem nenarušují estetiku interiéru (obr. 12). Decentralizované větrací systémy umožňují s minimálními náklady vytvořit zdravé bytové klima při současně vysoké energetické účinností. Jsou vhodné pro použití jak v novostavbách rodinných a bytových domů, tak i pro energetické sanace domovního fondu.

Literatura:
[1] Německý odborný časopis pro elektrotechniku de, č. 10-11/2020, vydavatelství Hüthig & Pflaum Verlag GmbH München (www.elektro.net/heftarchiv).