elektrotechnická praxe Montáž rozvodnic a hořlavé materiály
Je třída hořlavosti B u montážních pěn dostatečná i pro elektrický rozváděč? Ing. Karel Dvořáček,
STÚ-E, a. s. Zajímáme-li se v nabídce mnoha prodejců stavebních materiálů o stavební pěnu, s jejíž pomocí by bylo možné vyplnit prostor vedle zabudovaného elektrického rozváděče, lze si u spousty druhů obdobných produktů přečíst např. takováto reklamní označení: „zvýšená protihořlavá odolnost, zaručená protipožární bezpečnost, certifikováno a speciálně ohnivzdorné …„ a další slogany podobného charakteru. V přehledu technických údajů stavebních pěn bývá zmíněna třída hořlavosti „podle DIN 4102„ – většinou B1 nebo B2. Je toto zatřídění dostatečné z hlediska protipožární bezpečnosti i u elektrických rozváděčů? Rozhodující je tloušťka vrstvy pěny, kterou je třeba kolem rozváděče pro jeho upevnění vytvořit! Kvalifikovanou informaci k této problematice přináší následující článek.  Mokrý proces Zapuštěná montáž rozvodnic ve zděných objektech dosud vždy znamenala nutnost využít tzv. mokrý proces. Většinou bylo třeba vytvořit sádrové lože (pro malé rozvodnice) či upevnit větší rozvodnice pomocí praporců do kapes ve zdivu. Zde se praporce převážně zabetonovávaly či speciálními hmoždinkami upevňovaly. Zbylá dutina mezi stěnou skříně rozvodnice a zdivem se obvykle zapravovala sádrou, někdy též omítkovou maltou. Vždy tedy šlo o stavební materiál stupně hořlavosti A – tedy nehořlavý. Správnost uvedených postupů je ověřena dlouhou dobou používání a řešení vyhovují z hlediska upevnění rozvodnice i z hlediska celkové ochrany proti vzniku požáru. Výjimkou jsou dřevěné špalíky (tedy hořlavý materiál) zabudované (zasádrované) do stěny a určené k upevnění skříně rozvodnice vruty. Kromě toho, že se tento postup dnes používá již jen minimálně, je vhodnost jeho aplikace dostatečně podložena dlouhodobou zkušeností, že špalíky nejsou iniciátory požárů. Za nevýhodu zmíněných „mokrých procesů“ byla vždy považována jejich zdlouhavost (tato technologie vyžaduje dobu schnutí – zrání), velká pravděpodobnost znečištění okolí, požadavky na materiál a pracovní sílu, a proto i nutnost vymezení doby montáže. Montážní pěna – ano, či ne? Uvedené skutečnosti vedly některé montážní firmy k úvaze, že tyto procesy, z jejich pohledu nevhodné, nahradí moderní technologií a k připevnění rozvodnice použijí montážní pěnu. Avšak stupeň hořlavosti nejběžněji užívaných montážních pěn po zatuhnutí je B – nesnadno hořlavé, nebo dokonce C – těžce (C1), středně (C2), lehce (C3) hořlavé. To je v hrubém rozporu s ČSN 33 2312 Elektrotechnické predpisy. Elektrická zariadenia v horlavých látkach a na nich, která je sice stará (1985), ale dosud platná! Uvedená norma pro elektrická zařízení vymezuje, co se považuje za hořlavou hmotu: podle článku 1.3 této normy se jako nehořlavé posuzují pouze vrstvy hořlavých a nesnadno hořlavých hmot o tloušťce menší než 1 mm (stupeň hořlavosti B a C) na nehořlavém podkladě. S ohledem na obvyklou tloušťku vrstvy potřebné pro zaplnění spáry mezi stěnou a rozvodnicí (většinou 3 až 5 i více cm!) to znamená, že by bylo možné použít pouze montážní pěnu, jejíž ověřený stupeň hořlavosti je A (po vytvrzení). ČSN 33 2312 přímo ukládá, aby při zapuštěné montáži rozvodnice mezi ní a hořlavou hmotou tloušťky větší než 1 mm byla nehořlavá, tepelně izolující podložka či lůžko o tloušťce alespoň 10 mm.  Kdy pěnu třídy B a C? Jedinou výjimkou použití montážních pěn s třídou hořlavosti B a C by byla instalace rozvodnice výrobcem určené pro montáž do hořlavých látek. V průvodní dokumentaci takovéto rozvodnice by tedy tato její charakteristika byla výslovně uvedena a příslušná rozvodnice by rovněž byla označena značkou na obr. 2. Z důvodu bezpečnosti je zapotřebí, aby k usazení rozváděče a zejména k vyplnění prostoru mezi zdí a rozváděčem byly použity nehořlavé hmoty a materiály. Je tomu tak i přesto, že ve výše uvedených klasických příkladech jejich použití se vyskytují z hlediska rychlosti a čistoty montáže určité problémy. Nespoléhat pouze na obchodní slogany Na závěr lze pouze zopakovat, že k vyplnění prostoru mezi zdí a rozvodnicí neurčenou pro montáž do hořlavého materiálu by bylo možné použít pouze montážní pěnu, která by po ztuhnutí vytvořila nehořlavou výplň, tak jak požaduje ČSN 33 2312. Rozvodnice, jako většina elektrických zařízení, je potenciálním zdrojem požáru, a takto je na ni nutné pohlížet. Stále je třeba mít na mysli, že v současnosti jsou určité stavební hmoty vyvíjeny pro přesně vymezené použití (např. pro utěsnění dřevěných stavebních prvků), a proto možnosti jejich aplikace pro jinou oblast použití je zapotřebí pečlivě zvážit. | 
