Měření elektrických spotřebičů při revizích (1)
 | ||||||||||||||||||||||||||||||||
| elektrotechnická praxe Měření elektrických spotřebičů při revizích (1) Ing. Leoš Koupý, 1. Úvod do problematiky měření elektrických spotřebičů při revizích Elektrický spotřebič Elektrické spotřebiče nám slouží, umožňují vykonávat naši pracovní činnost, pomáhají nám v domácnosti, využíváme je pro zábavu a většinou si ani neuvědomujeme, že také mohou vést ke škodám na majetku, úrazům nebo i ohrozit život nás i našich blízkých. Pracovníci z inspektorátu bezpečnosti práce nebo z Policie ČR by jistě dokázali uvést mnoho příkladů, kdy závady na elektrických spotřebičích způsobily úraz nebo i smrt, byly příčinou požárů a jiných škod. Současná legislativa zatím nenařizuje vykonávat pravidelné prohlídky a revize spotřebičů používaných v domácnosti. Doma si každý za zdraví své, svých blízkých a za svůj majetek odpovídá sám. Jinak tomu ale je v situaci, kdy elektrický spotřebič svěříme svému zaměstnanci, provádíme opravy spotřebičů, používáme je ke své podnikatelské činnosti nebo je umístíme k použití na místech veřejně přístupných. Potom jsme již povinni vykonávat jejich pravidelné kontroly a revize v souladu s příslušnými normami. Cílem této práce, se kterou se budete setkávat v několika následujících číslech časopisu ELEKTRO, není podrobný rozbor norem pro revize elektrických spotřebičů, ale vysvětlení a návody na vykonávání pravděpodobně nejproblematičtější části revize spotřebiče v praxi – měření parametrů jejich ochran před nepříznivými účinky elektrického proudu. Rozhodně si soubor článků neklade za cíl kompletně shrnout všechny případy a možnosti měření, se kterými se lze při revizích spotřebičů setkat. Zároveň rádi přivítáme zkušenosti a problémy, které vás konkrétně potkaly. Vaše připomínky, náměty, popř. příhody z revizí spotřebičů je možné zasílat na e-mailovou adresu: illko@illko.cz 1.1 Způsoby zajištění ochrany spotřebiče před úrazem elektrickým proudem Uveďme si základní charakteristiky spotřebičů jednotlivých tříd ochrany, neboť správné určení třídy ochrany spotřebiče je pro stanovení postupu jeho revize velmi důležité; tyto charakteristiky platí pro jednofázové spotřebiče s pohyblivým přívodem. Trojfázové spotřebiče jsou (jak alespoň předpokládáme) vesměs konstruovány ve třídě I a revize pevně připojených spotřebičů smí vykonávat pouze revizní technik s patřičným oprávněním, který by si s určením třídy ochrany spotřebiče měl snadno poradit. 1.1.1 Třída ochrany 0
Provozování spotřebičů třídy ochrany 0 není v ČR povoleno (dříve k nám bývaly víceméně nelegálně dováženy ze zahraničí). Jestliže tedy narazíte na spotřebič s dvoužilovým přívodem bez označení třídy ochrany, je lépe vyřadit jej z provozu. 1.1.2 Třída ochrany I 
Spotřebič třídy I obvykle snadno poznáme podle toho, že má přívodní napájecí šňůru s ochranným kontaktem a jeho kryt, který je přístupný dotyku, nebo alespoň části krytu jsou kovové. Pozor, ne všechny spotřebiče se síťovou šňůrou s ochranným kontaktem mají třídu ochrany I. Proto je třeba pozorně prostudovat typový štítek, zda neobsahuje značku dvojité izolace (viz obr. 2). 1.1.3 Třída ochrany II 
Jestliže má spotřebič dvoupólovou síťovou vidlici bez ochranného kontaktu, pravděpodobně se jedná o třídu II. I v tomto případě však platí, že je nutné prostudovat typový štítek. Pokud neobsahuje označení dvojité izolace, může se jednat o třídu 0, nebo někdo neodborně opravil síťový přívod spotřebiče jiné třídy ochrany. 1.1.4 Třída ochrany III 
Spotřebič třídy III je rozeznatelný podle netypické připojovací vidlice síťového přívodu. I zde je ovšem nutné si tuto domněnku potvrdit ověřením značky na typovém štítku. Pozorný čtenář jistě namítne: Co dělat v případě, že je typový štítek poškozen, nečitelný nebo úplně chybí? Potom nezbude, než spotřebič důkladně prohlédnout, popř. i rozmontovat a na základě prohlídky stanovit (je-li to možné) třídu ochrany. Nakonec – součástí revize má být i obnovení chybějících popisů a značení na spotřebiči. 1.2 Platné ČSN pro ověřování bezpečnosti elektrických spotřebičů 1.2.1 Přehled norem pro revize elektrických spotřebičů ČSN 33 1600 je norma pro revize a kontroly elektrického ručního nářadí během používání. Je to nejstarší norma, jejíž poslední verze vznikla v roce 1994. Ustanovení této ČSN, která se týkají měření při revizích, v současnosti již zaostávají za obrovským rozmachem elektroniky, která ve stále větší míře proniká i do ručního nářadí. V mnoha případech je proto nezbytné obrátit se při revizích této kategorie spotřebičů na normu pro revize a kontroly elektrických spotřebičů během jejich používání, a tou je ČSN 33 1610. Tato norma vstoupila v platnost v roce 1999 a v současné době postupují schvalovacím řízením některé změny normy. Její ustanovení, především co se týče měření při revizích, jsou již daleko pokročilejší a berou v úvahu skutečnost, že téměř každý moderní spotřebič obsahuje nejrůznější elektronické obvody, které vyžadují odpovídající měřicí postupy a metody pro ověření elektrické bezpečnosti spotřebiče. Proto je vhodné řídit se jí i tehdy, kdy se s měřicími metodami podle jiných ČSN nevystačí. Takovým případem může být např. měření při revizích strojů podle ČSN EN 60204-1. Z názvu normy – Bezpečnost strojních zařízení – elektrická zařízení strojů vyplývá, že se týká kategorie spotřebičů označovaných jako stroje, tzn. spotřebičů sloužících k nějaké výrobní činnosti. Proto i požadavky na měření při jejich revizích jsou náročnější, ovšem naproti tomu je norma natolik benevolentní, že umožňuje měření při revizi i jiným způsobem, pokud tím bude dostatečně prověřena funkčnost ochranných prvků stroje. Jak toho lze využít při pravidelných periodických revizích, je objasněno v dalším textu. Z již uvedených tří norem lze tedy vyčíst, jak konkrétně postupovat při kontrolách a revizích spotřebičů. Je ovšem třeba vzít v úvahu i normy související, na které se zmíněné normy odvolávají. Jejich seznam lze nalézt v příslušné normě v kapitole nazvané Normativní odkazy. Tento článek je zaměřen především na měření a měřicí přístroje, je proto důležité upozornit čtenáře především na řadu norem ČSN EN 61557. Jedná se o soubor norem s označením 1 až 7, které stanovují požadavky na měřicí přístroje. Například část 1 obsahuje všeobecné požadavky (způsob výpočtu pracovních chyb, kategorie přepětí atd.), část 2 se zabývá měřením izolačního odporu, část 3 popisuje požadavky na měřiče přechodových odporů atd. Je zřejmé, že tyto normy nejsou určeny pro vlastní vykonávání revizí spotřebičů. Důležité však je, aby jim odpovídal použitý měřicí přístroj, což je starost výrobce nebo dovozce přístrojů. Jestliže tedy výrobce přístroje deklaruje jeho shodu s ustanoveními norem ČSN EN 61557, je možné jej při revizi bez obav použít. 1.2.2 Požadavky norem pro revize spotřebičů na měření Tab. 1. Požadavky norem na měření spotřebičů (parametry měřicích zdrojů)
V tab. 1 jsou shrnuty a porovnány požadavky norem na měření, která je nutné při revizích spotřebičů uskutečňovat. Parametry měřicích zdrojů uvedené v tab. 1 jsou podrobně vysvětleny v kapitolách věnovaných jednotlivým měřením (tabulka slouží pouze k vzájemnému porovnání požadavků jednotlivých norem). Ze srovnání je zřejmé, že některé požadavky jsou shodné, jinde se normy rozcházejí. Nejvíce odlišné požadavky na měření obsahuje norma pro stroje ČSN EN 60204-1. Naprostá většina měřicích přístrojů, které jsou na trhu dostupné, je konstruována pro revize běžných jednofázových elektrických spotřebičů s pohyblivým přívodem zakončeným standardní vidlicí a více či méně splňují požadavky norem ČSN 33 1600 a ČSN 33 1610. V mnoha firmách, provozech nebo i u drobných živnostníků se však vyskytují spotřebiče spadající do kategorie strojů. A nemusí jít vždy jen o velké stroje nebo výrobní linky. Mezi stroje patří např. velká část vybavení firem obrábějících kovy (frézy, soustruhy, stojanové vrtačky), vybavení tiskáren (tiskařské, řezací stroje), stavebních firem (míchačky), ale také zařízení lunaparků (kolotoče). Stroj nebo strojní zařízení jsou definovány jako: „montážní celek sestavený ze součástí nebo částí strojů, z nichž je alespoň jedna pohyblivá, z příslušných ovládacích prvků, řídicích a silových obvodů atd., vzájemně spojených za účelem přesně stanoveného použití, zejména zpracování, úpravy, dopravy nebo balení materiálu„. Strojní zařízení může být také montážní celek několika strojů, který je uspořádán a ovládán tak, aby fungoval jako celek, a nebo vyměnitelné příslušenství ke stroji, které rozšiřuje jeho funkci. Příklady strojů, na něž se tato norma vztahuje, jsou uvedeny v příloze A normy ČSN EN 60204-1. Stroj jako kategorie elektrického spotřebiče byl a dosud je při revizích opomíjen nebo je revidován jako běžný elektrický spotřebič či ruční nářadí. Příčinou je především neznalost norem a nevybavenost vhodnou měřicí technikou. Norma pro bezpečnost elektrických zařízení strojů však byla zpracována již v roce 1995 a v nedávné době se na trhu už objevily cenově dostupné měřicí přístroje vhodné pro měření při jejich revizích. Lze tedy sjednotit vykonávání revizí všech typů spotřebičů, nebo se stroje vzhledem k rozdílným požadavkům na měření musí revidovat samostatně? Odpověď vyčteme z kapitoly 19 této normy – Zkoušky a ověřování. 1.2.3 Zkoušky elektrických zařízení strojů Z uvedené citace vyplývají pro měření strojů dva závěry. Buď výrobce zvláštním předpisem (normou) platným pro dotyčný stroj stanoví metodiku, podle které se bez ohledu na ustanovení ČSN EN 60204-1 revize a kontrola vykonají, nebo se ověří spojitost ochranného obvodu podle kapitoly 19.2 normy a podle možností se uskuteční i další zkoušky, které otestují funkčnost bezpečnostních prvků stroje. Vlastníme-li tedy přístroj, kterým lze alespoň ověřit spojitosti ochranného obvodu proudem 10 A AC, měl by pro měření při periodických revizích stačit. Je však třeba důrazně doporučit vykonání alespoň měření izolačního odporu napětím 500 V DC nebo i unikajících a dotykových proudů a samozřejmě funkčních zkoušek těch zařízení stroje, které mají vztah k bezpečnosti a pracovní ochraně obsluhy (tlačítka STOP, koncové spínače apod.). Vzhledem k tomu, že značná část strojů je svým charakterem podobná elektrickým spotřebičům ve smyslu normy ČSN 33 1610, lze s výhodou spojit pravidelné kontroly a revize těchto dvou skupin elektrického zařízení a zavést jejich jednotnou evidenci. Jiná situace ovšem nastane, uvádíme-li do provozu nový pracovní stroj (především jde-li o rozsáhlejší výrobní zařízení nebo pevně připojený stroj). V tom případě je nutné na nově instalovaný stroj vydat prohlášení o shodě, jehož součástí je i výchozí revize zahrnující veškeré proveditelné zkoušky bezpečnosti, tedy např. i zkoušku přiloženým napětím. Při těchto měřeních se bez speciálního přístroje pro zkoušky strojů již obvykle neobejdeme. 1.3 Shrnutí V kapitole 1.1 je podle způsobu konstrukce ochranných prvků dělení spotřebiče do tříd ochrany 0, I, II, III, popsány jsou základní charakteristické rysy těchto ochran a způsob, jakým lze u spotřebiče poznat, o jakou třídu ochrany se jedná. Správné určení třídy ochrany je základním (byť ne jediným) předpokladem pro stanovení správného postupu měření při revizi elektrického spotřebiče. V kapitole 1.2 je uvedeno, že pro ověřování bezpečnosti elektrických spotřebičů existují celkem tři normy a spotřebiče lze podle nich rozdělit do tří kategorií:
Porovnáním požadavků na měření při revizích podle těchto norem je stanoven závěr, že i přes určitou rozdílnost lze měření při periodických revizích sjednotit a při respektování dalších ustanovení norem na lhůty revizí a zpracování revizní zprávy je možné revize všech tří kategorií spotřebičů vykonávat jednotně. Vzhledem k podobnému charakteru jednotlivých kategorií spotřebičů lze potom pro důkladné ověření bezpečnosti při jejich měřeních použít i měřicí metody podle jiné normy (především měření unikajících a dotykových proudů podle ČSN 33 1610). Kdy a jak použít jednotlivé měřicí metody, se dozvíte v dalších kapitolách. (pokračování) | ||||||||||||||||||||||||||||||||