Malý průvodce džunglí slovesných tvarů (30)

PhDr. Věra Vlková, CSc. |

Shoda podle smyslu

Na řešení shody přísudku s podmětem má rozhodující vliv rod gramatický a nikoliv přirozený rod podmětu. Gramatickým rodem se rozumí rod, který se u podstatných jmen pravidelně uvádí ve slovnících spisovné češtiny a stejně tak i ve slovnících cizích slov jako jedna z jejich charakteristik. V souladu s gramatickým rodem se tedy např. bude náležitě psát Tři sestry si k výročí nadělily trojalbum. Je to proto, že větným podmětem je podstatné jméno ženského rodu (sestry). Shoda s ženským rodem se tu uplatňuje navzdory tomu, že nejde o skupinu tří žen, ale o název kapely, která je složena z mužských členů. Podobně je tomu také u dalších podobných uskupení, zdaleka ne jen hudebních. Třeba u skupiny Javory se bez ohledu na složení jejích členů uplatňuje shoda s neživotným mužským rodem, tj. např. na festivalu vystoupily i Javory; Javory se odmlčely; Javory se vrátily na scénu... Stejně tak i Rybičky 48 vydaly dva videoklipy atd. Uplatňování gramatické shody bývá v podobných případech svým způsobem i snadnější a pohodlnější, protože k tomu není zapotřebí žádných dalších doplňujících věcných znalostí, ale stačí pouze vycházet z rodu podmětu.

Nominativ jmenovací

Protiargumentem ale na druhé straně může být to, že právě bez znalostí kontextu nebo situace nemusí být sdělení pro všechny adresáty dostatečně jasné a bezesporné, protože skutečný původce nebo nositel děje, stavu nebo vlastnosti (tj. podmět) není jednoznačně identifikovatelný. Východiskem z této situace je použití takzvaného nominativu jmenovacího: před samotný vlastní název se předřadí jeho obecné označení (generický název), které ho blíže specifikuje. To znamená např. kapela Tři sestry, skupina Javory, skupina Rybičky 48 (podobně též hrad Loket, město České Budějovice, řeka Vltava, restaurace Vyhlídka, divadelní hra Kytice; balet Louskáček, román Dva roky prázdnin...). Větným podmětem se pak stává toto nadřazené pojmenování s obecnějším významem a gramatická shoda se řídí podle jeho rodu: kapela Tři sestry si k výročí nadělila trojalbum; na festivalu vystoupila i skupina Javory; sourozenecké duo Javory se odmlčelo; skupina Rybičky 48 vydala dva videoklipy. Samotný vlastní název se pak obvykle ve větném kontextu už neskloňuje a ponechává se v prvním pádě (odtud také označení nominativ jmenovací) – např. s kapelou Tři sestry; pro skupinu Javory; bez skupiny Rybičky 48; na hradě Loket; do města České Budějovice; s řekou Vltava; na hoře Říp; v restauraci Vyhlídka; o divadelní hře Kytice... Vedle toho je však rovněž možné skloňovat i celé spojení, např. na hradě Lokti; do města Českých Budějovic; s řekou Vltavou; na hoře Řípu; v restauraci Vyhlídce; o divadelní hře Kytici... To už ale závisí na individuálním jazykovém vkusu. Jisté je, že nominativ jmenovací funguje jako velice spolehlivý prostředek všude tam, kde by jinak hrozilo nebezpečí, že nastanou významové nebo jazykové problémy, nebo kde si nevíme se skloňováním názvu rady. Proto je také v současné češtině široce rozšířen napříč všemi styly.

Gramatickou shodu lze samozřejmě uplatňovat pouze tehdy, jestliže je mluvnický rod podmětu dostatečně zřejmý a jednoznačný. Ne vždy tomu tak ale v jazykové praxi bývá. Potom namísto toho nastupuje takzvaná shoda podle smyslu. Při řešení podoby přísudkového slovesa a v souvislosti s tím především při psaní -i nebo -y v příčestí minulém se pak vychází především z následujících aspektů.

Věty s nevyjádřeným podmětem

V případě nevyjádřeného podmětu, tj. ve větách, kde je podmět vyjádřen jen osobním zájmenem, které nesignalizuje rod, nebo tvarem slovesa, se v přísudku píše buď měkké -i, anebo tvrdé -y podle toho, zda se takovýto podmět fakticky vztahuje k osobě (osobám) rodu mužského, anebo rodu ženského. To znamená, že se v takovýchto případech uplatňuje zřetel k přirozenému rodu podmětu. Ten lze obvykle identifikovat podle předcházejícího slovního kontextu nebo podle situace: chtěly jsme si odpočinout od svých partnerů a vyrazily jsme na dámskou jízdu (jde o ženy); byli jsme rádi, že máme klid na sledování fotbalového zápasu (jde o muže, popř. o muže a ženy společně; zde má mužský rod přednost před ženským, stejně jako v případech, kdy je podmět explicitně vyjádřen). Stejným způsobem tedy např. rovněž: my jsme se na tom společně dohodli; po roce jsme se všichni opět sešli; na tyto problémy jsme již upozorňovali; od uvedeného názoru jsme se distancovali (jde-li o muže nebo o muže a ženy společně), ALEna rozdíl od toho, jde-li o ženy: my jsme se na tom společně dohodly; po roce jsme se všechny opět sešly; na tyto problémy jsme již upozorňovaly; my jsme chtěly jen vaše dobro.

S nevyjádřeným podmětem se často setkáváme v publicistických a odborných statích a pojednáních. Většina pisatelů tu téměř automaticky používá shodu podle rodu mužského životného rovněž v případech, kdy jsou autorkami pouze osoby ženského rodu. To sice nelze považovat za nějaký zásadní prohřešek, avšak z čistě jazykového hlediska by se v takových případech měla shoda řídit ženským rodem. Důvody k tomu jsou i pragmatické, a to zřetelnější identifikace autorů. Nezřídka ovšem bývá pohnutkou pro nerespektování tohoto pravidla pravě úmysl autory blíže nespecifikovat, a to ani gramaticky. Striktně vzato bychom však měli shodu podle rodu mužského životného uplatňovat pouze tam, kam skutečně patří. A vedle toho bychom si ji pak raději měli rezervovat pouze pro situace, kdy z nějakého důvodu nelze rod autorů jednoznačně stanovit.

Autorský plurál

Jde o způsob vyjadřování běžně užívaný především v odborné literatuře. Autor nebo autorka se o sobě vyjadřují v 1. osobě množného čísla. Bez ohledu na reálné okolnosti se tu vždycky uplatňuje shoda podle rodu mužského životného, a proto se pak v přísudku píše měkké -i. Například: jak jsme již konstatovali dříve...; od toho názoru jsme se museli distancovat; chtěli bychom podtrhnout, že...; rozhodli jsme se postupovat takto...; v předchozí kapitole jsme upozorňovali na důležitou skutečnost, že...

Autorský plurál je stylistický prostředek, který pisatel nejčastěji používá k vyjádření své neokázalosti, skromnosti. Proto bývá v této funkci označován také jako plurál skromnosti. Typické jsou pro něj formulace jako třeba: tímto experimentem jsme naši hypotézu potvrdili; tím jsme se vyrovnali se všemi připomínkami; přesvědčivě jsme tak prokázali platnost našich tvrzení. Vedle toho autorský plurál slouží také k vyjádření sounáležitosti s adresátem textu, pak bývá označován jako inkluzivní plurál. V tomto případě se jedná o vyjádření jako např.: pokud bychom postupovali podle uvedených pokynů, dospěli bychom k závěru, že...; měli bychom se soustředit především na tyto aspekty; měli bychom vycházet z toho, že...; vezmeme-li v úvahu tyto nové skutečnosti, naše hodnocení se podstatně změní. Autorský plurál je obvyklý také v definičních procesech, kde se takovýmto způsobem posiluje důležitost textu, všeobecná platnost prezentovaného obsahu apod. Například: elektrické zařízení jsme definovali jako jednotlivé zařízení využívající elektrickou energii a připojené vidlicí nebo trvale ke koncovému obvodu distribučního rozvodu; za trvale připojené zařízení jsme považovali zařízení, které může být elektricky připojeno k napájení nebo od napájení odpojeno použitím nástroje; bezpečnost jsme pro účely tohoto dokumentu definovali jako nepřítomnost nepřijatelného rizika; agresi jsme v našem pojednání chápali jako útočný čin směřující vůči zdroji vnímané frustrace.

Věty s všeobecným podmětem

Jako všeobecný podmět se označuje takový podmět, jímž se rozumí „někdo“, „všichni“, „lidé“... – tedy souhrnně jedinci, mezi nimiž jsou přítomni zástupci rodu mužského životného. U takto chápaného podmětu by mělo být řešení shody vcelku snadné a bezproblémové. Jak vyplývá z jeho vymezení, vždycky se tu uplatňuje shoda podle rodu mužského životného. V přísudku se proto tedy vždycky píše měkké -i: hlásili to ve zprávách; mluvili o tom v televizi; otiskli to v novinách; zvonili poledne; zavřeli nám naši oblíbenou restauraci; chtěli po nás nemožné; slibovali nám to už před rokem, ale nic pro to neudělali; původní rozhodnutí zase brzy zrušili; vedení žádá, abyste důsledně dodržovali všechna bezpečnostní opatření.

Věty, kde není podmět vyjádřen slovně

Neměli bychom je zaměňovat s větami s všeobecným podmětem. V tomto případě jde o poněkud jiný typ a také odlišná pravidla. Ve větách, kde není podmět vyjádřen slovně, se přísudek shoduje s podstatným jménem, které nabývá platnosti podmětu na základě těchto okolností:

a) Podstatné jméno je užito v oslovení, které je vyjádřeno 5. pádem podstatného jména a je ve větě výslovně obsaženo. To znamená např.: co jste to, pánové, provedli?; byli byste, chlapci, tak laskavi a postarali se o úklid; o tom jste již, vážené kolegyně, byly informovány; takhle jste si to, milé dámy, jistě nepředstavovaly; jak jste nám to, děti, mohly udělat?; proč jste se, děvčata, vrátila tak brzy?

V některých případech přitom může docházet ke konkurenci gramatického rodu a rodu přirozeného. Pak máme na výběr mezi dvěma možnostmi. Můžeme stejně dobře napsat: jak jste si, děvčata, pochutnala? (shoda podle gramatického, tj. středního, rodu) a také jak jste si, děvčata, pochutnaly? (shoda podle přirozeného, tj. ženského, rodu).

A ještě na okraj poznámka k interpunkci: oslovení se vždycky od ostatního textu odděluje čárkou. Stojí-li na začátku věty, čárka je za ním (Vážený pane, děkujeme za Váš dopis...), stojí-li uprostřed věty, musí se od ostatního textu oddělovat z obou stran (... proto Vás, vážený pane, žádáme o osobní účast na tomto jednání; viz též příklady uvedené výše). Platí to nejen pro písemnou korespondenci, zejména tu oficiální, ale také pro veškerou e-mailovou komunikaci (žádné výjimky pro ni v tomto ohledu neplatí, není pro to žádný důvod). Jazyková praxe však ukazuje, že v tomto ohledu stále existují značné rezervy.

b) Podstatné jméno je podmětem ve větě předcházející. Podmět tak vlastně přechází i do následující věty a ze stylistických důvodů se v ní už neopakuje. Například: oba hrady byly dobyty a hned druhý den byly zbourány; všechna auta podléhala kontrole, proto nesměla na vozovku; kolegové na poradu nedorazili, slavili narozeniny jednoho z nich.

Také zde může docházet ke konkurenci gramatického rodu a rodu přirozeného. Na jedné straně tu funguje shoda podle gramatického rodu v předcházející větě: na sportovním soustředění se sešla samá děvčata; brzy se navzájem poznala a prožila spolu příjemné chvíle. Na druhé straně je ale ve druhé větě možná rovněž shoda podle přirozeného rodu: na sportovním soustředění se sešla samá děvčata; brzy se navzájem poznaly a prožily spolu příjemné chvíle. V podobných případech je mluvnický vztah přísudku k podmětu volnější a tím snadněji se pak shoda podle přirozeného rodu uplatní.

c) Podstatné jméno je užito v předcházející větě v jiném než v 1. pádě. Například: mistr pomohl brigádníkům uvést zařízení do chodu, protože to ještě nikdy nedělali (= brigádníci); jen málo lidí se s tím dokázalo vyrovnat, měli (= lidé) totiž velmi špatné zkušenosti; nemohli jsme svým kolegyním odpustit, že nás nechaly (= kolegyně) na holičkách.

Shoda s výrazy vyjadřujícími množství

Tento typ shody by bylo možné přiřadit k předchozímu bodu. Představuje však relativně samostatný a hlavně značně ožehavý problém, proto mu věnujeme samostatný prostor. Konkrétně tu jde o dva významově odlišné typy, které však z hlediska gramatické shody fungují naprosto stejně. Je to jednak vyjadřování určitého množství (desítky, stovky, tisíce, miliony...) a dále vyjadřování neurčitého množství (většina, skupina, řada, davy, spousty, hodně, málo...). V úvodní větě přichází v obou případech v úvahu jedině a pouze shoda podle gramatického rodu podmětu, tj. shoda s výrazem vyjadřujícím množství (desítky, stovky, tisíce... byly; většina, skupina, řada... byla; skupiny, řady, davy, spousty... byly; hodně, málo... bylo). Při dalším pokračování, v navazující větě, se však už nabízí dvojí možné řešení. Jednak lze uplatňovat stejnou shodu jako ve větě předchozí, tj. podle gramatického rodu jejího podmětu – např. na festival dorazily tisíce fanoušků, aby si poslechly (= tisíce) své oblíbené skupiny. Vedle to lze ale použít rovněž shodu podle přirozeného rodu, tj. podle rodu podstatného jména v 2. pádě, které je na podmětu závislé, tedy: na festival dorazily tisíce fanoušků, aby si poslechli (= fanoušci) své oblíbené skupiny. V současné češtině je běžnější druhá varianta, kterou preferují jak samotní pisatelé, tak rovněž jejich publikum, protože ji vnímají jako přirozenější. Stejně je tomu u typů jako: miliony lidí se spojily, aby zabránili (= lidé) globálnímu oteplování (lze však rovněž použít aby zabránily); většina pracovníků se rozhodla podnik opustit, našli si (= pracovníci) totiž lepší zaměstnání (lze též našla si); skupiny dobrovolníků pracovaly celou noc, aby vyprostili (= dobrovolníci) zasypané horníky (lze též vyprostily); celé řady výzkumníků se spojily, aby problém co nejdříve vyřešili (= výzkumníci; lze však též vyřešily); davy lidí se tam shromáždily, aby si poslechli (= lidé) jeho projev (lze též poslechly); na projektu pracovaly desítky specialistů, aby jeho řešení co nejvíce urychlili (= specialisté; lze též urychlily).

Přespřílišná shoda podle smyslu

Stále častěji býváme svědky toho, že ve spojení s výrazy vyjadřujícími množství se plošně uplatňuje shoda podle smyslu, tj. podle rodu a životnosti podstatného jména ve 2. pádě, které se s výrazy vyjadřujícími množství pojí. Dochází k tomu jak v jednotlivých samostatných větách, tak rovněž už v prvních (uvozujících) větách souvětí. Ani v jednom případě pro to však neexistuje důvod ani omluva a jako správné, ba ani jako přijatelné to hodnotit nelze. Jak by to nemělo vypadat, raději uvádět nebudeme, abychom nesváděli k napodobování. Naopak nabízíme alespoň několik správných vzorů: objevily se tam stovky mužů; objevily se tam stovky žen; objevily se tam stovky dětí; sešly se tam tisíce příznivců automobilismu; vyskytovaly se tam spousty komárů; zástupy lidí vyšly do ulic; některé skupiny obyvatel s tím nesouhlasily; řady ochránců zvířat proti tomu protestovaly; davy protestujících ovládly střed města; sešly se tam spousty filmových nadšenců; stále se kolem ní točily houfy ctitelů; masy kupujících stály v dlouhých frontách; vytvořily se tam shluky zvědavců; hloučky žáků postávaly na chodbách; do boje se zapojily tlupy agresorů...

Závěr

Snažili jsme se představit alespoň nejběžnější typy, s nimiž se při řešení shody přísudku s podmětem v současném jazyce setkáváme a které nezřídka působí potíže, protože mnohdy oscilují mezi shodou gramatickou a shodou podle smyslu. Někdy však je přitom variantní uplatňování shody náležité a odůvodněné, zatímco jindy už oprávněné ani přijatelné není, protože do něj promítáme něco, co tam jazykově vůbec nepatří, nebo kde se naše subjektivní logika míjí s logikou jazykovou. Dalších problematických typů a jednotlivostí by se samozřejmě našlo ještě mnohem více. Není však snadné vést hranici mezi běžným a všeobecně užitečným a tím, co trápí nebo zajímá jen hrstku uživatelů jazyka. Proto jsme se raději opírali o frekvenci jednotlivých jevů. Některé otázky tak mohly zůstat bez odpovědi. Není však žádný problém se k nim někdy v budoucnu vrátit.

(pokračování)