Malý průvodce džunglí slovesných tvarů (25)

PhDr. Věra Vlková, CSc. | Česká agentura pro standardizaci |

Do třetice o významu sloves: definovat

Sloveso definovat je v odborném vyjadřování velice oblíbené a frekventované. Také ono pochází z latiny a řadí se do okruhu takzvané intelektuální slovní zásoby. I to je nepochybně jeden z důvodů jeho častého používání. Když definujeme, připadáme si na úrovni – odborné i intelektuální. Zásadní problém ovšem spočívá v tom, že často definujeme až příliš, nadbytečně a zbytečně i tam, kde vlastně vůbec nic nedefinujeme, ale jen nějak blíže určujeme nebo vymezujeme, a celé naše sdělení se tak stává spíše zavádějícím, než aby jasně a jednoznačně zprostředkovávalo skutečné významové vztahy.

Definovat je odborný název, který má své přesné a jednoznačné vymezení – nejen v lingvistice, ale také v dalších oborech. My se budeme držet lingvistiky: tam znamená „podat/podávat definici něčeho“. To signalizuje, že je odvozeno od významově souvisejícího lingvistického termínu, podstatného jména definice, který se užívá ve významu „slovní vymezení obsahu pojmu; výklad významu slova (termínu, výrazu) uvedením jeho základních, typických znaků“. Klasická definice, jak se s ní potkáváme nejčastěji, přitom spočívá ve vyvození pojmu pomocí nejbližšího (nadřazeného) rodového pojmu a druhových rozdílů.

Pojem versus termín

Na tomto místě si nelze odpustit poněkud rozsáhlejší odbočku nezbytnou k vysvětlení vztahu mezi výrazy „pojem“ a „termín“. Převážná část uživatelů jazyka se z různých důvodů neustále domnívá, že jde o synonyma, a také s nimi podle toho zachází a libovolně je zaměňuje. Toto pojetí intenzivně a nepřehlédnutelně podporují takřka veškerá média, v jejich čele všechny televizní programy. Nelze proto vyčítat národu, že se chová stejným způsobem, přestože reálná jazyková situace tomu vůbec neodpovídá. Ve skutečnosti jde totiž o dva rozdílné termíny s rozdílným významem, a tedy i zcela jiným použitím. Veškerá dosavadní osvěta však v boji s mocnými mediálními vlivy průběžně selhává.

Pojem v jeho terminologickém významu, s nímž se pracuje v celé odborné oblasti, nejen výlučně v lingvistice, jevýhradně a pouze myšlenková kategorie. Je to „jednotka vědomí vytvořená jedinečnou kombinací charakteristik“. Populárněji řečeno je to obecná představa osob, předmětů, jevů, dějů apod., jejíž obsah je určen souhrnem podstatných vlastností těchto osob, předmětů, jevů nebo dějů. Pojmy jsou tedy pouze mentální konstrukty, které jsou záležitostí kategorie myšlení. Vztahují se k určitému oboru nebo oblasti a tvoří tam pojmové struktury, které jsou základem nejen pro veškerou terminologii, ale pro všechna slovní označení vůbec. Je dobré si uvědomit také to, že pojmy nejsou nutně vázány na konkrétní jazyky. Bývají obecnějšího charakteru, jsou však ovlivněny přírodním, společenským nebo kulturním prostředím, které může vést k odlišným kategorizacím. Proto také mezi tvořením termínů a pojmů existují složité a dynamické vztahy. To je také jeden z důvodů, proč je koordinace terminologie na mezinárodní, a tedy mezijazykové úrovni tak náročná.

V souvislosti s pojmy by bylo užitečné přiblížit si ještě alespoň tři další termíny, které se základním termínem pojem těsně souvisejí a s nimiž se setkáváme nejčastěji. Rozsah pojmu neboli extenze označuje souhrn všech objektů (konkrétních i abstraktních), k nimž se pojem vztahuje. Obsah pojmu neboli intenze označuje množinu charakteristik tvořící pojem. Obsah pojmu a rozsah pojmu spolu úzce souvisejí, a sice tak, že jsou k sobě v obráceném poměru: čím větší je obsah pojmu, tím menší je jeho rozsah a naopak. Pojmový systém nebo také systém pojmů představuje množinu pojmů strukturovanou na základě jejich vzájemných vztahů. Může existovat na různých úrovních, nejčastěji se však vztahuje k určitému oboru nebo oblasti.

V přeneseném významu pokrývá pojmenování pojem poměrně široký významový okruh, a to: „představa, názor, mínění, znalost, ponětí, potucha, povědomí, idea…“ – srov. např. udělat si o něčem správný pojem (= udělat si správnou představu); (ne)mít z něčeho / o něčem pojem (= (ne)chápat něco, (ne)rozumět něčemu). To však jen pro úplnost, protože to už je záležitostí běžného vyjadřování, a tedy především hovorového jazyka.

Termín se používá ve dvou základních významech: 1. „doba, lhůta vyměřená k splnění nějakého úkolu, povinnosti, závazku“ (termín dokončení stavby; termíny zkoušek; (ne)splnit termín; výpovědní termín; přestupní termín; termín splatnosti…). V odborném jazyce se v této souvislosti setkáváme také s původními latinskými obraty jako terminus a quo, tj. doba, od které se počítá; terminus ad quem = doba, do které se počítá; terminus ante quem // post quem = doba, před níž // po níž (se událost stala). 2. V nejobecnějším smyslu znamená termín „verbální (tj. slovní) označení, to znamená pojmenování pojmu.

V lingvistice se pojmenování termín používá ve významu „odborné pojmenování v soustavě daného oboru“. Je to tedy odborná pojmenovací jednotka s přesně vymezeným významem (srov. technický, fyzikální, lékařský, botanický… termín; normalizace termínů; slovník termínů a zkratek…).Vedle pojmenování termín funguje v jazyce ještě jeho domácí synonymum, a to odborný název. Nenechme se ale mýlit tím, že na jedné straně tu stojí pojmenování jednoslovné a na druhé straně pak pojmenování dvouslovné, a nesnažme se je formálně sjednotit a sblížit tím, že budeme používat rovněž dvouslovné označení „odborný termín“. Charakteristika „odborný“ je totiž obsažena už ve významu podstatného jména termín, popř. též v jeho definici a připojování přívlastku „odborný“ je tak vlastně tautologie, tj. zbytečné opakování něčeho, co už je v daném označení obsaženo. Mohli bychom to také připodobnit k definici kruhem. Termín se může skládat z jednoho nebo více slov, může také obsahovat zkratky a značky. V neodborném vyjadřování se výraz termín používá také ve významu „přesnější pojmenování vůbec“.

Množina označení náležejících ke speciální (odborné) slovní zásobě, tj. množina termínů – terminologická slovní zásoba; terminologie – tvoří určitý ucelený, vzájemně propojený systém (v rámci určitého oboru, oblasti apod.). Každý obor má jednak svůj vlastní pojmový systém a na jeho základě se pak vytvořil jeho terminologický systém. Jak pojmové, tak i terminologické systémy podléhají rozsáhlému souboru vnitřních i vnějších vlivů, proto se mohou v jednotlivých jazycích více či méně lišit, a to i přes veškeré současné úsilí odborníků o harmonizaci pojmů a termínů, jejímž cílem je usnadnění odborné komunikace. Tato činnost je bez jakékoli diskuse záslužná a užitečná, ale její výsledky nemohou být už ze samotné povahy věci stoprocentní.

Pokusme se to celé shrnout: je třeba rozlišovat mezi abstraktní myšlenkovou představou, tj. pojmem, a jejím promítnutím do konkrétního slovního vyjádření, tj. termínu. Tak to ostatně funguje i v dalších jazycích: ve stejném vztahu jsou v angličtině concept (pojem) versus term(termín); v němčině Begriff(pojem) versus Terminus; Fachausdruck (termín); v ruštině понятие (pojem) versus термин (termín) atd. Měli bychom se proto ve vlastním zájmu vyvarovat výroků, které nás usvědčují z toho, že používáme výrazy, jejichž význam nám není dostatečně jasný – srov. např.: požadujeme nahradit pojem „pokyny pro provoz“ pojmem „návod pro používání“ ■ termíny tvorby povlaků jsou doplněny nejdůležitějšími pojmy z přípravy kovových povrchů ■ termín kombinovaná obnova nelze zaměňovat s pojmem kombinovaná obnovní seč ■ pojem lesnické právo byl dříve používán pro název soudu trestajícího pytláky, jakož i pro soubor honebních předpisů ■ někdy je pojem vzduch užíván jako zkrácené označení pro vzduchovou hmotu. Toho všeho by si měli být vědomi především ti, kteří se jakýmkoliv způsobem podílejí na tvorbě technických (a zejména pak terminologických) norem a normativních dokumentů, ale zdaleka nejen oni.

Sloveso definovat je stejně jako většina ostatních sloves řecko-latinského původu obouvidové. To znamená, že tato jediná podoba funguje jako univerzální pro vyjadřování dokonavosti i nedokonavosti – to znamená jak děje, který už je uzavřený, ukončený, tak také děje v jeho průběhu. Potřeba významového zpřesnění proto i zde vede k postupnému dotváření dokonavých protějšků, tj. k tvoření podob, které jednoznačně signalizují ukončenost děje. Jejich repertoár je i v tomto případě poměrně široký a pestrý: dodefinovat, nadefinovat, oddefinovat, odefinovat, předdefinovat, předefinovat, přidefinovat, vydefinovat, zadefinovat, zdefinovat… I bez jakéhokoliv kontextu je přitom zřejmé, že použité předpony význam slovesa různým způsobem modifikují. Rozdíl je ovšem v tom, že některé ho žádoucím způsobem zpřesňují, zatímco jiné ho spíše zamlžují nebo přímo zatemňují. Platí o nich to, co, už bylo řečeno v předchozích dvou číslech tohoto časopisu a v obecnější rovině vyloženo ve 20. pokračování tohoto seriálu (Jak předpony ovlivňují význam slovesa, ELEKTRO 12/2019, s. 59–61). Je proto na místě zvažovat, které z uvedených podob mohou být v daném konkrétním kontextu skutečně užitečné a přispívat k jeho významovému zpřesnění a které jsou naopak jen zbytečnými jazykovými hříčkami nebo experimenty a pro adresáty jazykového projevu mohou být spíše matoucí a zavádějící.

Alespoň v krátkosti bychom se měli zastavit ještě také u časování slovesa definovat. Někde se u něj totiž objevují dvojí spisovné tvary, a sice v první osobě čísla jednotného (definuji // definuju) a ve třetí osobě čísla množného (definují // definujou). Tyto tvary však nejsou na stejné stylové úrovni, ale poměrně výrazně se od sebe stylově liší. Zatímco podoby definuji a definují jsou stylově neutrální, a lze je tedy používat ve všech stylových oblastech, ve všech typech jazykových projevů, podoby definuju a definujou jsou dnes už sice rovněž považovány za součást spisovného jazyka, ale pouze za součást okrajovou: omezují se jenom na hovorové vyjadřování. V oficiálních spisovných projevech bychom tedy stále měli používat výhradně podoby definuji a definují.

Základním a nejvýraznějším problémem slovesa definovat v současném jazykovém úzu je však jeho stránka významová. Ta úzce souvisí se stylovou oblastí, v níž se toto sloveso používá. Pohybujeme-li se v odborné oblasti a v oblasti oficiálního vyjadřování vůbec, měli bychom ho používat pouze v jeho terminologickém významu, tj. „stanovit pomocí definice“.

Mimo odbornou oblast běžně dochází k nejrůznějším jazykovým a významovým posunům. Nejvýznamnější je tu takzvaný proces determinologizace, tj. proces, při němž se termíny (reprezentující v odborném jazyce pojmy) začínají používat jako výrazy běžného (univerzálního) jazyka, ztrácejí svou přesnost a jednoznačnost, stávají se obecnějšími, jejich význam se oslabuje nebo i více či méně výrazně posunuje. K tomu došlo například u příslovce řádově, které má v matematice a fyzice svůj přesně vymezený význam (označuje vztah k číselnému řádu: řádově jednotky, desítky, stovky, tisíce…), zatímco mimo odbornou oblast funguje jen jako vyjádření přibližnosti, neurčitosti (řádově patnáct; počítáme s tím řádově v polovině srpna). Podobně je na tom také podstatné jméno klima, kterév meteorologii označuje „dlouhodobý režim počasí“, zatímco v běžném vyjadřování se užívá ve významu „poměry, situace, prostředí“ – srov. např. (ne)přátelské, rodinné, vřelé, rozpačité, optimistické, vražedné... klima; zlepšení klimatu na pracovišti. Stejného posunu se dočkaly i termíny jako kapacita (XY je největší kapacitou v tomto oboru); sonda, sondovat (sondovat názory protivníka); signál, signalizovat(to nesignalizuje nic dobrého), filmovat (filmovat zranění); telegrafický, telegraficky (vyjadřovat se telegraficky) a mnoho dalších. A stejně tak je tomu u slovesa definovat a odvozených přídavných jmena definovaný a definující.

Vedle vlivu běžně mluveného jazyka také v tomto případě sehrává významnou úlohu vliv angličtiny a mechanického překladu z tohoto jazyka. Anglické sloveso define se běžně užívá nejen ve významu „definovat“, ale také ve významu „vysvětlit, vyjasnit, formulovat, vymezit, stanovit, popsat, vypočítat, určit; zjistit; rozpoznat; charakterizovat, vyznačovat; jasně narýsovat, nakreslit, popř. i konstatovat“. Významová škála je tu tedy nesmírně široká, a pokud by se všechno mechanicky řešilo jediným českým ekvivalentem „definovat“, který je nejsnáze po ruce (jak se také bohužel velmi často stává), neznamenalo by to pouhé významové zploštění, ale mnohdy přímo závažný posun významu nežádoucím směrem nebo přinejmenším znejasnění celého sdělení. Proto se klade velký důraz na to, aby se anglické sloveso define vždycky překládalo podle kontextu a situace a nikoliv mechanicky a jako na běžícím pásu stále jen definovat. Stejně tak to platí i pro odvozená slova v obou jazycích – pro anglické, defined, defining a české definovaný, definující atd.

A nakonec několik příkladů, jak by se to dělat nemělo – pro zamyšlení nad tím, co stvořili jiní a co by (doufejme) mohlo v nakumulované podobě pomoci i k zamyšlení nad naším vlastními přístupem k definování a k našemu vyjadřování vůbec:

při definování kritérií rizik mají zvažované faktory zahrnovat toto… (příliš mechanický překlad anglického: when defining risk criteria, factors to be considered should include the following; nejde tu o žádné zpracování definice, ale o vymezení kritérií)
... stejnosměrný proud, který může budicí systém dodávat za definovaných podmínek provozu (v angličtině bylo sice „defined“, ale významově jde o stanovené podmínky, nikoliv o podmínky vymezené pomocí definice)
průměrný elektrický příkon jednotky v průběhu definovaného časového intervalu (opět jde o stanovení, nikoliv o vymezení definicí)
čelní skla se podrobí zkouškám definovaným v příloze 1 (v příloze je přitom ale pouze výčet a popis zkoušek; jsou tam tedy sice uvedeny, ale ke skutečným definicím to má daleko)
vlastnosti systému jsou definovány v příloze 1 (nejsou tam však definovány; na tomto místě se podává pouze jejich výčet)
podle kategorie traktoru se měří v zónách definovaných v bodu 9.2 (ani zde není v příslušném bodě po definicích ani památky; zóny se tu vymezují)
zkouší se v zóně 1 podle definice v bodu 9 této přílohy (podíváme-li se však na bod 9, zjistíme, že žádnou definici neobsahuje, uvádí se zde pouze popis zkoušky a příslušné požadavky, takže na místě by bylo „jak je uvedeno // jak je stanoveno v bodu 9“)
je třeba definovat celou řadu požadavků a kontrolní a inspekční přístupy (jde o jejich stanovení; vymezení pomocí definice by tu bylo neúnosně náročné a současně i neúčelné)
norma definuje velmi dobře definovaný zdroj(tohle už ani dost dobře do srozumitelné češtiny převést nelze)
přinášíme Vám řasenky pro dokonale definované obočí (a tohle bude s největší pravděpodobností pokus o zatraktivnění reklamy a přilákání pozornosti nápodobou angličtiny, která tu použila přídavné jméno „defined“ ve významu „jasně narýsovaný, výrazně vyznačený, nakreslený“)

Závěr

Veškerá komunikace primárně slouží – nebo by alespoň sloužit měla – k předávání informací mezi dvěma nebo více subjekty sdělení. A to především v zájmu porozumění. Proto bychom se měli snažit o to, abychom adresátům našeho sdělení toto porozumění zbytečně nekomplikovali, ale naopak co nejvíce usnadňovali. Patří k tomu mimo jiné i užívání slov v jejich správných významech. Zejména pokud jde o oficiální vyjadřování nebo vyjadřování odborné, kde zdaleka nestačí, aby adresát jen vytušil globální význam, ale je nezbytné, aby sdělení bylo naprosto jasné, přesné a jednoznačně interpretovatelné. Jestliže ve významových vztazích a nuancích tápe sám autor, měl by si včas všechno potřebné zjistit a ověřit a nepřenášet tohle břemeno na adresáty sdělení. Proč by třeba měl adresát sdělení marně pátrat po definicích, které neexistují, když by při zpracování překladu stačilo nahlédnout do textu, který je o několik stránek dál a na který se odkazuje, a vyjádřit se náležitým způsobem? Účelem překladu ani původní tvorby textu přece není adresáty zmást nebo znejistit, ale naopak jim poskytnout přehledné, jasné a jednoznačně srozumitelné sdělení.

(pokračování)