Malý průvodce džunglí slovesných tvarů (23) Sloveso konfrontovat v současné češtině

Sloveso konfrontovat spolu s podstatným jménem konfrontace lze bezpochyby považovat za horké kandidáty na přední umístění v soutěži o slovo roku. Nebo možná raději lépe na nějakou anticenu. Ne však kvůli tomu, že by byla v našem jazyce žhavou novinkou. Jenom se nám v posledním čase nepřehlédnutelně a poněkud bolestně přemnožila. Je s tím spojeno téměř bezbřehé rozšíření významového okruhu jejich použití a spolu s tím i jejich spojovatelnosti. Fakticky tu tedy máme co dělat s inovativním přístupem k starším, relativně běžným jazykovým prostředkům a s jejich novým vyprofilováváním. I když tentokrát spíše v pejorativním smyslu. Pro značnou část uživatelů jazyka jde o inovace poněkud přehnaného rázu, přesahující hranice jejich pochopení i hranice jejich tolerance. S největší pravděpodobností můžeme za tuto situaci v největší míře děkovat na jedné straně angličtině a mechanickým překladům z tohoto jazyka a na druhé straně pak snahám o zviditelnění a zvýšení vlastního významu a posílení ega rostoucího počtu autorů jazykových projevů, ať mluvených, či psaných. A oblíbeným prostředkem pro vzbuzování zájmu a zvyšování důležitosti je užívání neobvyklého a neotřelého způsobu vyjadřování a kumulace cizích slov. V našem případě se uplatňuje obojí současně. Původně ojedinělé a zdánlivě neškodné inovace zapůsobily natolik, že strhly lavinu, staly se módními prostředky a velmi rychle nám přerostly přes hlavu. Proto by bylo užitečné se na ně podívat zblízka.

Východiskem podstatného jména konfrontace je latinské frons (= čelo). Do češtiny se dostalo prostřednictvím francouzského confrontation, které může znamenat jednak „srovnání, porovnání, přirovnání“ (synonymem ve francouzštině je comparison) a jednak „konflikt, srážka, střet, vojenské střetnutí nebo orientace na ně, čelní střet, při němž není místo pro vyjednávání, dohodu nebo kompromis“ (synonymem je conflit). Od toho se odvíjejí jeho významy, které se uplatňují jak v odborné, tak i v běžné češtině. V právní oblasti funguje konfrontace jako speciální termín označující jeden z důkazních prostředků v trestním řízení, a sice současný výslech dvou nebo více obviněných a svědků tváří v tvář (čelem proti sobě) za účelem porovnání jejich odporujících si výpovědí. Odtud přešlo jako obecný termín do vyjadřování odborného a dále také do běžného jazyka jak ve významu „postavení vedle sebe, vzájemné porovnání/porovnávání (předmětů, jevů, činů, výtvorů, textů, myšlenek, názorů…)“, tak i ve významu „hádka, kolize, neshoda, rozepře, rozpor, spor, srážka, střet, svár, válka, válečný střet“. Významové rozpětí tohoto podstatného jména je tedy poměrně značné a v nedostatečném kontextu nebo při neznalosti situace nemusí být vždycky zcela jasné, co přesně označuje. Často tak může vystupovat také jako „kouřová clona“ nebo jako eufemistické vyjádření pro mnohem nepříjemnější skutečnosti nejrůznějšího druhu.

Od tohoto podstatného jména je odvozeno přídavné jméno konfrontační, které pokrývá víceméně stejné významové okruhy. Srov. např. termíny konfrontační metoda = porovnávací metoda; konfrontační lingvistika = lingvistický obor zjišťující shody a rozdíly mezi (současnými) jazyky; konfrontační politika = politika zaměřená na konflikt. Ze stejného zdroje pochází též příslovce konfrontačně, které se rovněž uplatňuje v odpovídajících významech, zejména v posledně jmenovaném – srov. přistupovat k předloženým textům konfrontačně; vést diskusi konfrontačně; chovat se konfrontačně; konfrontačně pojaté vztahy…

Podstatné jméno konfrontace je přímým východiskem také pro sloveso konfrontovat, které pokrývá stejné významové okruhy. To znamená především 1. „současně vyslýchat/ vyslechnout osoby pro srovnání jejich výpovědí“ – např. konfrontovat obžalovaného se svědkem; konfrontovat svědky navzájem; obžalovaný byl konfrontován s žalující stranou; 2. „srovnat/srovnávat, porovnat/porovnávat dvě nebo více skutečností“ – např. konfrontovat češtinu s angličtinou; konfrontovat požadavky s reálnými možnostmi; konfrontovat přítomnost, minulost a budoucnost českého hokeje. Současný úzus však ukazuje, že se tu do hry stále více zapojuje ještě třetí význam, který v tomto slovese původně obsažen nebyl nebo byl přítomen nanejvýš okrajově, tj. „střetnout se s někým, utkat se, zápasit, zápolit; postavit proti sobě“ – např. konfrontovat podřízeného, rodiče, nevěrného manžela, soupeře… Můžeme si pod tím představit cokoliv od vzájemné diskuse přes vlídné přátelské napomenutí, bouřlivou hádku až k fyzickému napadení.

Hledisko jazykové

Než se začneme zabývat významovou stránkou, která je pro užívání slovesa konfrontovat zásadní, je třeba zastavit se u jeho charakteristiky jazykové. Z komunikačního hlediska je důležité především to, že toto sloveso je obouvidové. To znamená, že ve stejné podobě může označovat jak děj dokonavý, tj. chápaný jako ukončený, uzavřený celek, tak i děj nedokonavý v jeho průběhu. V případě potřeby přesnějšího a jasnějšího vyjádření existuje možnost využít zdokonavující předponu z-, to znamená utvořit podobu zkonfrontovat, která je plně spisovná a jednoznačně signalizuje ukončenost děje (zkonfrontovali oba postupy a vybrali ten efektivnější; zkonfrontovali jsme uvedené teze se skutečností; získané výsledky je třeba navzájem zkonfrontovat).

Pokud jde o plně spisovné vazby, užívá se toto sloveso v češtině ve vazbách konfrontovat někoho s něčím; konfrontovat někoho s někým; konfrontovat něco s něčím (konfrontovat člověka s přírodou; napadeného s útočníkem; metodu A s metodou B) nebo konfrontovat někoho a něco; konfrontovat někoho a někoho; konfrontovat něco a něco (konfrontovat člověka a přírodu; napadeného a útočníka; metodu A a metodu B). Zvratná podoba konfrontovat se (s někým nebo s něčím) v původním repertoáru nebyla, je jedním z inovativních „přínosů“ (často se konfrontuje se spolustraníky; konfrontoval se s jejich neúměrnými nároky; odmítá se se situací konfrontovat…). Nejspíše k tomu dochází pod vlivem významově blízkých sloves, jako např. potýkat se, které by tu ostatně také bylo jedním z nepoměrně vhodnějších, významově průhledných ekvivalentů.

Vedle přejatého podstatného jména konfrontace bylo v českém prostředí sekundárně utvořeno ještě slovesné podstatné jméno konfrontování, které nese stejný význam. Rozdíl mezi nimi je v tom, že první z nich je do češtiny přejaté jako celek, jen s nezbytným jazykovým přizpůsobením, zatímco to druhé je jakýmsi hybridem – slovní základ je tu sice cizí, ale slovotvorná přípona -ování už je typicky česká (srov. bodování, dolování, lisování, lyžování, nakupování, udržování…). Jde sice o náležitý způsob tvoření slov a podoba konfrontování je rovněž plně spisovná, nedosahuje však zdaleka takové popularity jako konfrontace a její frekvence v současné je češtině je nepoměrně nižší. O důvodech lze sice jen spekulovat, jisté však je, že klíčovou úlohu tu hrají subjektivní faktory.

Co do toho vnáší překlad

Jak už bylo naznačeno, na rozšíření slovesa konfrontovat (stejně jako příslušného podstatného jména a příslovce) v současné češtině má význačný podíl angličtina a hlavně mechanické překlady z tohoto jazyka. Není nic snadnějšího, než překládat anglické confront ve všech myslitelných kontextech jako konfrontovat. Anglické sloveso confront se ale běžně užívá nejen ve významu „srovnat, porovnat“, kde by to bylo na místě, ale také ve významu „postavit se někomu/něčemu čelem, čelit něčemu/někomu“. Kdybychom nelitovali námahy a nahlédli do některého z překladových slovníků, zjistili bychom, že se v nich nabízí mnohem více odpovídajících českých ekvivalentů než pouhé konfrontovat – třeba postavit se/octnout se tváří v tvář, postavit proti sobě, srovnat, porovnat, čelit komu/čemu, být vystaven čemu, vyříkat si z očí do očí… Pro ustálená spojení jako be confronted with a problem se tu nabízejí na první pohled jasné a snadno pochopitelné a uchopitelné překladové možnosti jako stát před problémem, potýkat se s problémem, čelit problému. Podobně je rozhodně vhodnější a „češtější“ a také přesnější, jasnější a srozumitelnější používat spojení jako čelit nebezpečí, nepříteli, katastrofě, problémům, přesile, zkáze… než neurčité a vágní být konfrontován s nebezpečím, nepřítelem, katastrofou, problémy, přesilou, zkázou…

Jak to vypadá v současné češtině

Současná jazyková situace je nejen velice pestrá, ale pokud jde o možnosti významové interpretace také silně nepřehledná. Týká se to jak projevů mluvených, tak i projevů psaných. Význam některých sdělení lze sice při troše dobré vůle s relativní jistotou identifikovat, přesto se však vnucuje otázka: Proč tak komplikovaně, mlhavě a krkolomně? Chce- -li si být adresát podobných sdělení skutečně zcela jistý, co přesně se jimi říká, stejně se je musí napřed pokusit přeložit „z češtiny do češtiny“, takže by pro něj bylo mnohem pohodlnější, příjemnější a užitečnější, kdyby autor rovnou použil sloveso s konkrétním významovým obsahem. Příkladů ze současné jazykové praxe lze pro lepší představu nabídnout nepřeberně – srov. např.:
– obžalovaní byli konfrontováni s výsledky šetření (výsledky šetření jim byly sděleny)
– byl konfrontován s obviněním (byl obviněn)
– byl konfrontován s nařčením (byl nařčen)
– poté co byl konfrontován se zněním zákona, odpověděl… (když byl seznámen se zněním zákona)
– s tou informací jsem byla konfrontována (byla jsem o tom informována)
– vyšetřovatelé ho s tímto zjištěním konfrontovali a požadovali vysvětlení (sdělili mu zjištění)
– konfrontuji mediální sdělení o mé osobě s tím, co vím a co skutečně dělám (porovnávám)
– konfrontovala jeho slova se zněním navrhované úpravy (porovnala slova se zněním)
– vyniká schopností důsledně konfrontovat vlastní i cizí teze se skutečností (porovnávat/srovnávat)
– byl konfrontován s šancí (naskytla se mu šance; stál před šancí)
– s tímto zjištěním jsem ho konfrontovala (zjištění jsem mu sdělila; na zjištění jsem ho upozornila)
– každý, kdo hledá kvalitní život, se musí konfrontovat s nemalými obtížemi (musí se potýkat s obtížemi; musí čelit obtížím)
– Německo se ráno probudilo a hned bylo konfrontováno se senzační novinou (bylo postaveno před novinu; dozvědělo se novinu)
– jsme konfrontováni s tím, že dnes už je všechno jinak (jsme před to postaveni)
– v průběhu svého života jsem byl konfrontován s mnoha problémy (byl jsem vystaven mnoha problémům)
– byl jsem konfrontován s těžkým rozhodnutím (byl jsem postaven před těžké rozhodnutí; stál jsem před těžkým rozhodnutím)

Pokusy o interpretaci uvedené v závorce jsou samozřejmě zcela bez záruky.

Převážnou část podobných sdělení však lze přetlumočit jen obtížně a v závislosti na odolnosti adresáta sdělení zůstávají ponechána buď jeho fantazii, anebo beznaději:
– až se dostaví na výbor, samořejmě ji zkonfrontujeme (sdělíme jí něco?; zeptáme se jí na něco?; bude pokárána nebo potrestána?; bez znalosti širšího kontextu nebo situace to lze poznat jen stěží)
– konfrontoval jsem získané informace s pamětníky (aby to dávalo smysl, mělo by být „s informacemi pamětníků“ – pak by šlo o porovnávání informací; jinak to ukazuje spíše na diskusi s pamětníky)
– strážníci řidiče vozidla konfrontovali (jak přesně?)
– policejní orgány překupníky konfrontovaly
– novináři se snaží všechny kandidáty konfrontovat
– konfrontovala ho, aby všechno řekl
– když se hovoří o maturitách, všichni se s matematikou velmi konfrontují
– na přednášce budete konfrontováni se současnou strategií podniku
– děti stále častěji konfrontují rodiče se svými požadavky a nároky
– bude třeba konfrontovat ho s jeho chováním
– ještě jsme nebyli konfrontováni s žádným vyjádřením vedoucích pracovníků
– dostáváme se do situace, kdy jsme konfrontováni se suchem
– konfrontoval s tím svou přítelkyni
– rozhodl se ji konfrontovat osobně
– konfrontoval ji pomocí několika facek
– partner se mi hrabal ve věcech a konfrontoval mě
– soutěžící budou konfrontováni s pěti otázkami
– v zítřejším basketbalovém zápase budou naši reprezentanti konfrontovat Japonce
– student zastává vlastní názor, kterým je následně ochoten konfrontovat autority
– ČT s informací konfrontovala Policejní prezidium
– Během pohybu po areálu byla tato osoba konfrontována několika vedoucími včetně hlavní vedoucí tábora, což bohužel vyústilo ve verbální a fyzické napadení vedoucích ze strany této osoby.

Proč tolik příkladů? – Jednak proto, že když je máme před sebou ve větší šíři, je šance si lépe uvědomit, co vlastně obnášejí a jak s jazykem zacházíme. A pak také proto, aby bylo zřejmé, že nejde jen o jednotlivosti či náhodné přešlapy a marginální záležitost, ale o systémový problém, a ne tak úplně bezvýznamný. A jak si ještě ukážeme příště, zdaleka se to netýká pouze tohoto jediného slovesa, které dokázalo bleskovou rychlostí zaplevelit všechny obory a oblasti a všechny jazykové styly. Podobných výrazů v češtině existuje mnohem více. Kdysi bývaly užitečné a funkční, ale když se jich začalo užívat nadmíru a bez uvážení, jejich významový obsah se postupně vyprázdnil a z výroků, na kterých se podílejí, se stávají jen prázdná klišé, popřípadě některé z nich mohou fungovat jako nechtěný zdroj obveselení a komiky

Závěr

Dnes a denně jsme konfrontováni s bezbřehým, nadbytečným a zbytečným konfrontováním. Konfrontujeme se tak se všemi, se vším a všemi myslitelnými i jen stěží představitelnými způsoby. Nejenže tento způsob vyjadřování přijímáme za vlastní, ale šíříme ho stále dál a činíme z něj etalon. A nějak nám při tom uniklo, že tím mnohdy už téměř nic neříkáme, anebo je naše sdělení natolik všeobsažné a vágní, že si z něj může kdokoliv vybrat cokoliv. Takže ve svém důsledku je vlastně zcela prázdné a úplně zbytečné. A nechává za sebou jen podivnou pachuť a pocit marnosti a zbytečnosti. Zkusme se proto nad tímto stavem i nad vlastním vyjadřováním zamyslet. Ještě pořád je čas…

(pokračování)