| Ing. Miloslav Valena – praktik-elektrotechnik s třicetiletou praxí, revizní technik, soudní znalec, podnikatel Myslíte, že Vaše znamení nějak promlouvá do Vašeho povolání?
Narodil jsem se na přelomu Lva a Panny, za noční bouřky plné blesků. A v porodnici prý nešel proud. Dodnes mě blesky a zkraty fascinují, a tak při bouřce chodím ven a pozoruji, jak elektřinu dělá konkurence. Takže asi ano. Jste jako Kladeňák nějak spojen s ocelárnami?
To zcela bytostně! Už od prvomájové prohlídky Poldovky jako malý kluk. I většinu prázdnin a pak i při studiích elektrotechniky na ČVUT jsem pracoval na starých válcovnách Poldovky se žhavým železem. Nakonec jsem tam po škole pracoval více než sedmnáct let. Prošel jsem úrovněmi od elektrikáře, až po šéfa revizáků.  Je nějaký jiný obor než elektrotechnika, ke kterému máte bližší vztah?
Již léta rád, a snad i dobře, fotografuji. Jsem členem Svazu českých fotografů. Kromě většiny řemeslnických prací mám ovšem rád i přírodu, les a hory a původně jsem chtěl být hajným! Své dovednosti se dnes snažím předávat svým synům, jejichž jediným vychovatelem jsem musel být již od jejich útlého věku. Co konkrétně nebo jakou literaturu právě čtete?
Relaxuji jak u Saturnina od Zdeňka Jirotky, tak u moderních právnických thrillerů typu Skleněné peklo. Velmi rád sáhnu i po dobré detektivce světových i českých autorů, ale právě tak po volné trilogii Jana Šmída Čisté radosti mého života. Hrajete na nějaký hudební nástroj?
Hrát na hudební nástroj a ani zpívat fakt neumím. Nejsem žádný velký znalec, a tak mám rád hudbu, která „mně zní“. Ať už vážnou, nebo popovou nebo trampskou. Ke kterému sportu máte nejbližší vztah?
V horské pěší turistice jsem to dotáhl na druhou výkonnostní třídu. Ovšem v mládí jsem provozoval i judo a karate, a zkusil kdeco - orientační běh, závodní chůzi, lukostřelbu i stolní tenis ... Máte nějaké motto?
Rodná Poldovka a revizácká praxe mě naučila, že „Úspěch je žebřík, po kterém se nedá stoupat s rukama v kapsách„. (jk) | 
