Leydenská láhev

Přibližně v roce 1745 byl sestrojen kondenzátor – leydenská láhev. Sestrojení leydenské (též leidenské) lahve bylo inspirováno tehdejším názorem na podstatu elektřiny – nehmotné substance, „nezvažitelné“ kapaliny, tzv. fluidum. Bylo „logické“ je shromažďovat v láhvi, byť se technicky jednalo elektrolytický kondenzátor, tedy o zařízení schopné dočasně kumulovat el. energii. Nezávisle na sobě objevili jev „kapacitance“ německý kněz z Pomořan Ewald G. Kleist (asi 1700 –1748), ten však svůj objev nepublikoval, a Holanďan Pieter van Musschenbroek (14. března 1692 v Leydenu, Nizozemsko – 1761, tamtéž), kde jeho otec Johann Joosten van Musschenbroek (1660 –1707) byl výrobcem různých fyzikálního aparátů (hustilky, mikroskopů a dalekohledů).

 

Pieter (Petrus) van Musschenbroek od roku 1708 studoval na škole a posléze na univerzitě v rodném Leydenu (Leiden). Byl velmi vzdělaný – mluvil řecky, latinsky, francouzsky, anglicky, německy, italsky a španělsky.

 

P. van Musschenbroek získal v 1715 hodnost magistra v lékařství, následně odešel do Londýna, kde se účastnil matematických a fyzikálních přednášek Desaguliera a Isaaca Newtona. Od roku 1719 byl profesorem matematiky a filozofie v Duisburgu (Německo), kde pracoval s Fahrenheitem. V 1721 zde byl jmenován též profesorem lékařství. V 1731 Musschenbroek odmítl pozvání univerzity v Kodani, 1732 byl povýšen na místo profesora astronomie v Utrechtu. Roku 1739 přijal místo profesora matematiky na univerzitě v Leydenu, kde, po odmítnutí všech nabídek ze zahraničí, zůstal až do své smrti.

 

P. van Musschenbroek byl členem Královské vědecké společnosti v Londýně (1734) a člen francouzské akademie věd. Byl též členem společností věd v Montpellier, v Berlíně a ve Stockholmu. V roce 1754 byl jmenován čestným profesorem na ruské Imperiální akademii věd v St. Petersburgu (Petrohradu).

 

Obr. Pieter van Musschenbroek v laboratoři experimentuje s elektřinou