Levně a bez koroze – AlMg3

 

 

 

Hliník je obecně nepopulární jako materiál jídelních příborů. V průmyslu je však jeho využití stále častější, ať už díky jeho tepelné vodivosti, snadnému tváření zatepla i zastudena, malé hmotnosti či velké odolnosti proti korozi. Právě malá hmotnost při zachování dostatečné pevnosti, korozní odolnost a v závěru také příznivá cena jsou důvody, proč se hliník v mnoha projektech uplatnil také v podobě kabelových žlabů a nosných konstrukcí.

 

Obecně je rozdělení hliníkových slitin definováno normou ČSN EN 573 1-3 (tab. 1).

 

V normách ČSN jsou jednotlivé typy a slitiny hliníku označovány vždy samostatnou normou ČSN a šestimístným číslem, popř. s doplněním o chemické označení (např. ČSN 42 4400 AlMg1Si1Mn).

 

Korodující železo oxiduje a na jeho povrchu se tvoří známý červenohnědý povlak. Ten se postupně odlupuje, odhaluje čistý

kov a tento proces probíhá, dokud se železný předmět kompletně nerozpadne.

 

Hliník zpočátku koroduje podobně – rovněž oxiduje a na jeho povrchu se tvoří vrstva oxidu hlinitého (Al₂O₃). Tento oxid se však chová zcela jinak než běžná rez železa. Vrstva oxidu hlinitého je totiž chemicky shodná s průhledným safírem a patří k nejtvrdším známým substancím. Tvrdší obal než oxid hlinitý by musel být např. z diamantu. Vrstva oxidu hlinitého se tvoří okamžitě po vzniku případné praskliny či po narušení agresivní látkou a je neprostupná pro kyslík i další chemikálie. Navíc je možné hliník povrchově upravit eloxováním, kdy se za pomoci kyseliny a elektrického proudu úmyslně vytváří silnější zkorodovaná vrstva, která poskytuje účinnější ochranu před hloubkovou korozí.

 

Zajímavé je také srovnání s korozivzdornou ocelí, kdy je podle dostupných tabulek hliník ve slitině s hořčíkem ve většině případů odolnější než korozivzdorná ocel 430L (nebo také I1 či A1) a stejně odolný jako korozivzdorná ocel 304L (I2 či A2), nejčastěji používaná na výrobu kabelových žlabů. Přitom cena hliníkové slitiny se obvykle pohybuje zhruba na polovině ceny korozivzdorné oceli, a dokonce mírně pod cenou za žárový zinek!

 

 

Slitiny typu AlMg (tedy série 5000 s hlavním legujícím prvkem Mg – hořčíkem) se vyznačují velkou korozní odolností, zvláště v mořské vodě. Zároveň disponují dobrými pevnostními vlastnostmi a mechanickou obrobitelností. Navíc lze u tohoto typu slitiny využít povrchovou ochranu eloxováním. Nevýhodou je relativně nízká teplota tavení a náchylnost hořčíku k oxidaci v procesu tavení, která zamezuje použití této slitiny v rámci požárně odolných tras. Nejčastěji jsou tyto slitiny používány v potravinářském průmyslu, lodní dopravě, architektuře, v zařízeních pro kryogenní techniku a prostředí s velmi nízkými teplotami, v komponentách pro dopravu, v petrochemickém průmyslu apod.

 

Slitina AlMg s označením 5754 je charakterizována v tab. 2. a v tab. 3 je uvedena podrobnější specifikace poměru prvků

v této slitině.

 

Hliníková slitina 5754 a další se uplatňují v různých prvcích v rámci elektroinstalací, v případě produktů značky CES však jde o ucelený systém, kdy lze z uvedeného materiálu vyrobit celou trasu od žlabů, přes stojiny, konzoly a další podpůrný systém až po spojky a šrouby. Z těchto důvodů se žlaby CES v provedení Al uplatnily v prostředích, jako jsou ropné plošiny, polární stanice (obr. 1), solné doly (obr. 2), jaderné elektrárny, chemičky apod. Díky výhodné ceně oproti běžnému žárovému zinku je lze ale navíc použít kdekoliv i v běžném venkovním či vlhkém prostředí (obr. 3), a to při zachování výrazně delší životnosti.

http://www.cestray.cz