Kontroly a revize elektrických spotřebičů během jejich používání

Kontroly a revize elektrických spotřebičů během jejich používání

(článek uveden v plném znění, s úpravami pouze redakčního charakteru)

V ELEKTRO 2/2000 byla ke shodnému tématu Janem Lojkáskem z IN-EL, spol. s r. o., výzvou k diskusi tak říkajíc hozena rukavice. Zvedám ji proto, že vedle řady argumentů, s nimiž lze souhlasit, jsou v článku jiné, se kterými se ztotožnit nelze. Mám tři, z toho dvě zcela zásadní, námitky:

Námitka 1/
Kategoricky nesouhlasím s tím, že po vydání ČSN 33 1600 „Elektrotechnické předpisy – Revize a kontroly ručního nářadí během používání“ vznikla „normalizační díra“. Zmíněná „díra“ nebyla ani v době před jejím vydáním, kdy platily ČSN 34 3880 a ČSN 34 3881. Vždyť přece pro revize všech elektrických zařízení, pro které nejsou vydány samostatné normy, platila a stále platí ČSN 33 1500 – viz druhý odstavec její preambule. Námitka, někdo řekne snad formální, ale nadmíru věcná, a proto ji uvádím pro připomenutí, že přání bývá někdy otcem myšlenky.

Na uvedené téma jsem již ve dvojčísle 7-8 časopisu Elektrotechnik z roku 1984 publikoval příspěvek „Revize elektrického ručního nářadí a ostatních elektrických předmětů - spotřebičů připojovaných k síti nn pohyblivými přívody“.

Můj názor tehdy nepopřel ani Úřad pro normalizaci a měření. Pokud by si na to dnešní ČNI nepamatoval, tak k osvěžení paměti mohu doložit dva dokumenty - dotaz Stavebního bytového družstva DRUŽBA z Ústí n. Labem, ze dne 19. 06. 1987, adresovaný ÚNM a jeho odpověď značky: 2298/87/223/Kř, ze dne 03. 07. 1987.

Jsem si vědom, že k tomu, aby byla provedena např. revize stolní lampičky v hotelovém pokoji, byla a je kvalifikace revizního technika objektivně vzato nadbytečná. Musíme si však všichni už konečně jednou uvědomit, že dohodnutá pravidla (v dané chvíli to byla ČSN 34 3800 a dnes to je ČSN 33 1500) je třeba respektovat. Nelíbí-li se nám nebo, ukázala-li se z jakýchkoliv důvodů jako nevyhovující, pak jedinou cestou je cesta jejich změny.

Zde je a bylo třeba hledat kořeny oné „normalizační díry“. To, že při revizi objektu revizní technici revize takovýchto spotřebičů (nejen jich, ale ve většině případů všeho, co bylo k pevnému rozvodu elektrické energie připojováno pohyblivými přívody se zásuvkovým spojením) neprováděli (nová norma to také nezaručuje), nebyla chyba původní normy, ale systému, který jim to toleroval, aniž by současně inicioval nikoliv vyplnění „normalizační díry“, ale změnu normy. Změnu normy, která se však ukázala jako neživotaschopnou. Chyba byla současně v těch, kteří práci revizním technikům zadávali, resp. ji následně od nich přebírali – viz můj příspěvek „Revize elektrických zařízení a některé její hlavní zásady“, publikovaný ve dvojčísle 7 - 8  časopisu Elektrotechnik z roku 1986!

Z článku cituji i dnes platná slova: „ Revizní technik musí uvést, zda se revize týkala celého objektu, se všemi instalovanými rozvody a spotřebiči, nebo jen některé jeho části. Je přinejmenším z morálního hlediska neseriozní, když revizní technik uvede na titulní straně revizní zprávy, že jde o revizi celého objektu, a přitom zreviduje jen jeho část. To nemluvím o právních důsledcích takovéhoto postupu, kdy např. nejsou zrevidovány pracovní stroje nebo spotřebiče připojované pohyblivými přívody, patřící podle inventárního seznamu do revidovaného objektu.“

K tomu, aby tomu tak bylo („musí uvést“), neboť původní ČSN 34 3800 takovouto zásadu nestanovila, bylo přece do ČSN 33 1500 zakotveno, co musí revizní zpráva obsahovat - viz druhá odrážka čl. 6.1 normy.

Námitka 2/
Nemám k dispozici statistiku úrazovosti případně požárů zaviněných elektrickými spotřebiči. Pozor, statistiku takovou, která by jednoznačně prokazovala příčinnou souvislost mezi nevykonáváním jejich revizí nebo kontrol a škodou samotnou. Platí to nejen pro elektrické spotřebiče, jako podmnožinu, ale obecně pro všechna elektrická zařízení.

Autor článku, k mé lítosti, mlží, když chce do souvislostí s elektrickými spotřebiči uvést statistiky a zprávy o úrazech a požárech (aniž by statisticky významné údaje doložil), jejichž příčinou jsou elektrická zařízení. Mám jen zkušenost z více, než dvacetiletého výkonu dozoru, kdy ani já ani mí kolegové nezaznamenali případy škod způsobených elektrickými spotřebiči a s touto příčinnou souvislostí.

Zpracovatel normy na můj dotaz, zda byl v tomto směru proveden kvalifikovaný průzkum (dotaz vznesený na loňském setkání inspektorů SOD systému ČÚBP, kam byl přizván) v tomto směru rovněž jen pokrčil rameny – pozor, opět se tu nabízí úsloví, že přání bývá někdy i otcem myšlenky. Pokud by takovéto statisticky významné argumenty byly sneseny, dodalo by to normě potřebný punc věrohodnosti.

Škoda, nestalo se tak, a proto se tedy i z tohoto důvodu nedivme vzneseným podezřením na „lobbování“.

Námitka 3/
Vzhledem k tomu, co jsem uvedl výše pochybuji, že byl „problém“ kontrol a revizí elektrických spotřebičů správně pojmenován, a o to tím více, jak ukáži níže, nesdílím optimismus autora v tom, že byl vyřešen.

Více výhrad mám však k vlastní normě 33 1610, jsou to:

3. 1.
k čl. 1, resp. k výčtu, pro co norma platí. V páté odrážce jsou uvedena i šňůrová vedení. Šňůra a šňůrové vedení není jedno a totéž – komu by to nebylo jasné, tomu doporučuji k prostudování ČSN 37 5053.

Šňůrová vedení se používají na dočasný rozvod elektrické energie na přechodných pracovištích nebo u přechodných odběrných zařízení – viz § 3541 ČSN 34 0350. Výjimkou jsou případy jejich použití na poddajné pohyblivé přívody určené k připojení pohybujících se částí pracovního stroje. Nemají proto primárně nic společného s připojováním spotřebičů. Pro šňůrová vedení použitá k dočasnému rozvodu elektrické energie na přechodných pracovištích nebo u přechodných odběrných zařízení, resp. pro jejich kontroly a revize, platí ČSN 34 1090 a ČSN 33 1500!

3. 2.
k čl. 3 - norma nedefinuje spotřebič jako takový. Z textu čl. 1, resp. z výčtu pro jaké elektrické spotřebiče platí, je zřejmé, že se nevztahuje na spotřebiče vymykající se charakteristice „pro domácnost a podobné účely“, případně „obdobného charakteru“. Podle mého názoru by, s ohledem na oprávněný záměr zpracovatele normy (pod který bych se i já podepsal) – pokrýt samostatnou normou oblast elektrických zařízení, jež jsou připojována k síti pohyblivým přívodem – Pozor! nikoliv šňůrovým vedením, představujícím poddajný pohyblivý přívod, měla znít takto: elektrický spotřebič, dále jen „spotřebič“ - každé elektrické zařízení – elektrický předmět, určený ke spotřebě nebo využití elektrické energie, připojovaný k pevnému rozvodu el. energie zásuvkovým spojením, vyjma pracovních strojů a elektrického ručního nářadí; za el. předměty se pro účely této normy považují též pohyblivé přívody oddělitelné a prodlužovací, používané k napájení těchto spotřebičů.

3. 3.
norma nazývá ve 3. poznámce pod Tabulkou 1 oddělitelné přívody, v rozporu s ustanoveními § 3522 ČSN 34 0350 a čl. 462 ČSN 33 2000-4-46, terminologicky nesprávně „odpojitelnými“.

3. 4.
k čl. 3.1.1 - jestliže je součástí revize spotřebiče vypracování dokladu o revizi (čl. 7.2), proč tomu tak není u kontroly (čl. 7.1); je mi jasné, že tomu tak nemůže být u kontrol, které si má každý uživatel provést před použitím spotřebiče, norma však měla jasně definovat kdy tedy.

3. 5.
k čl. 3.2.3 - jak to je s přenosným spotřebičem o hmotnosti větší jak 18 kg? Kritériem pro rozhodování o tom, jakou je třeba mít odbornou způsobilost k provádění revizí, nemůže přece být hmotnost elektrického zařízení ! Z ustanovení tohoto článku to lze dovodit!!

3. 6.
k Tabulce 1, resp. ke kontrolám spotřebičů držených v ruce skupiny D. Kdo je přesvědčen, že napařovací žehlička hotelové pokojské bude pravidelně kontrolována 1× za týden, resp., že o takovéto kontrole bude vždy vystaven doklad podle čl. 7.1, je přinejmenším naivní.

3. 7.
k Tabulce 1, resp. ke kontrolám a revizím nepřenosných a připevněných spotřebičů kategorie B na stavbách. Cožpak neplatí čl. 22 ČSN 34 1090 pokud jde o kontroly a Tab.1. b) řádek 6. ČSN 33 1500 pokud jde o revize?

3. 8.
k 5. poznámce pod Tabulkou 1 – naskýtá se otázka, co měl zpracovatel normy ve větě : „Revize připevněných spotřebičů může provádět pouze revizní technik“ zvýrazněnými slovy na mysli? Odvozeno z terminologické definice podle čl. 3.2.2 napovídá, že mu šlo např. o spotřebič připevněný ke stěně. Nebo snad způsob připojení k síti prostřednictvím „pevně připojeného“ pohyblivého přívodu – viz ustanovení § 3522 ČSN 34 0350?

Ať již měl na mysli jedno nebo druhé, v praxi to znamená, že revizi např. nástěnného svítidla ve třídě ochrany II (připojovaného k síti pevně připojeným pohyblivým přívodem – na jednom konci je vidlice a druhý konec je se žílami pevně připojen do svorek el. předmětu, v našem případě onoho svítidla), svítidla připevněného ke stěně kanceláře nad stolem sekretářky, bude muset opět provést revizní technik - to jsme zase tam, kde jsme byli!

3. 9.
k čl. 7.2 - resp. k nutnosti uvádět výsledky provedených zkoušek v podobě zjištěných hodnot. V ČSN 33 1600, jejíž tvorbu jsem nejen inicioval, ale přímo se jí účastnil, jsme to opustili - viz její čl. 6.1 a zde to znovu zavádíme!

Nevidím žádný rozumný důvod, proč by tomu tak muselo být. To, že máme na trhu měřicí přístroje, které jsou schopny výsledky měření zaznamenat, ať již přímým tiskem nebo je přes rozhraní předat do počítače, snad nebylo motivem k takovémuto ustanovení! Jakou vypovídací schopnost má např. pro vedoucího hotelu to, že jeho pokojové lampičky mají takový či onaký izolační stav. On neví a ani nemusí vědět, co to jsou MW, ale potřebuje vědět, zda jejich stav je: dobrý - mezní, vyžadující opravu nebo vadný.

3. 10.
k čl. 7.2 - rovněž druhým odstavcem vnucovaná představa o tom, že úschova dokladů (evidence a úschova nejsou synonyma!) dává možnost vyhodnocení vývoje zjištěných hodnot s ohledem na opotřebení spotřebiče a stárnutí izolace je, nejen k dnešním materiálům, ale např. u prodlužovacích přívodů, k pousmání. Právník by i v tomto případě řekl, že norma postrádá racio legis.

Snaha řešit bezpečnost čehokoliv vydáním normy je věc jedna a její naplnění, tj. uvedení do života, věc druhá. Matematik by řekl: „vydání normy je nutná, nikoliv však dostačující podmínka“.

K tomu, aby norma měla naději na uplatnění v praxi je třeba, aby byly v organizacích vytvořeny mj. i jisté technicko-organizační předpoklady. Zde vidím, a má dozorová praxe, pokud jde o elektrické ruční nářadí to potvrzuje, největší problém.

Nezanedbatelným cílem takovéhoto opatření je to, aby se, v daném případě revizí a kontrol elektrických spotřebičů, nestaly záležitostí pouze těch, kdo je musí vykonávat, jak je tomu většinou u elektrického ručního nářadí.

Jak by takové technicko-organizační opatření mělo vypadat, např. v průmyslovém podniku, předkládám v následujícím návrhu. Upozorňuji, že v návrhu uvažuji v pojmech podle mých výše uvedených výhrad.

Protože však již v této části bylo vzneseno dostatečné téma k zamyšlení, bude návrh technicko-organizačních opatření uveřejněn až v následujícím čísle, tedy v ELEKTRO 5/2000.