Elektrotechnické fórum Komentář a připomínky k článku o kvalitě revizí Ing. Jaroslav Melen,
soudní znalec z oboru bezpečnosti práce Revize elektrických zařízení a elektrických rozvodů, úroveň revizních zpráv a odpovědnost revizních techniků jsou velmi sledovaným tématem posledních měsíců. Diskuse na toto téma se rozvinula i na stránkách našeho časopisu.
Následující příspěvek je odezvou na článek Milana Zkoutajana, revizního technika a projektanta elektro Kvalita revizí stavu elektrického zařízení – aneb jak zákonným způsobem získat peníze za nekvalitní práci, uveřejněný v č. 12/2002 časopisu ELEKTRO. Pan Zkoutajan píše a já komentuji: 1. „Část odborné veřejnosti se uspokojila nad tím, že dozor nad prací revizních techniků mají speciální instituty typu IBP nebo ITI.“ Pozor – ITI ze zákona č. 174/1968 Sb., ve znění pozdějších předpisů, nevykonává dozor nad prací revizních techniků. Ten přísluší výlučně IBP – viz oprávnění v § 4 písm. a), písm. d), popř. e). Na vině tohoto nedorozumění je formulace odst. (1) § 6a, kde se říká, že dozor nad bezpečností vyhrazených technických zařízení vykonávají organizace státního odborného dozoru (dnes jediná – ITI Praha). Věci se však mají posuzovat podle obsahu, nikoliv podle nadpisu. Kdo si pozorně přečte celý odstavec (1) uvedeného paragrafu, pozná, že dozor IBP, jak mu rozumí § 4, je zcela něčím jiným než dozor ITI. 2. „Ojedinělým světlým paprskem jsou poznatky či připomínky např. Ing. J. Melena, který se ve svých příspěvcích snaží upozorňovat na to, že revizního technika má kromě impedance poruchové smyčky zajímat i stav např. bezpečnostního termostatu, neboť i výbuch bojleru způsobený nefunkčností termostatu může způsobit smrt člověka.“ Pozor – při tvorbě ČSN 33 1500, které jsem se coby inspektor SOD účastnil, jsem zásadně nesouhlasil s definicí bezpečnosti elektrického zařízení, jež měla být v normě uvedena. Bohužel můj hlas (hlas v podobě zamítavého stanoviska IBP Ústí n. L.) nebyl vyslyšen. Přesto, že to dopadlo tak, jak jsem uvedl, nikdy jsem se s tím nesmířil. Používal jsem pro mne dostupné formy upozorňování na komplikace, které mohou z této nešťastné definice vzniknout. Nikdy jsem však neřekl ani nenapsal, že by se revizní technik musel o takovéto věci zajímat. Jen jsem se snažil důrazně upozorňovat na skutečnost, že ze stávající definice bezpečnosti elektrického zařízení (viz Názvosloví ČSN 33 1500) takováto povinnost pro revizního technika nevyplývá. Současně jsem upozorňoval i na to, že pravidelnou revizí (na rozdíl od revize výchozí) se provozovateli nedostává úplné informace o stavu elektrického zařízení z hlediska bezpečnosti. Bezpečnosti nejen před úrazem elektrickým proudem, ale bezpečnosti před úrazy jako takovými, tedy těmi, které by vznikly nedostatečnou funkcí elektrického zařízení. V této souvislosti jsem vždy říkal, že provozovatel dostane za velký peníz jen doklad podle ČSN 33 1500 o tom, že jeho zaměstnance elektrické zařízení, např. v podobě robotizovaného pracoviště, bude „bezpečně zabíjet“ – bude bez ruky, ale od elektriky se mu nic nestane. 3. Do problému vstupuje moderní výrok závěru některých revizních zpráv „Elektrické zařízení je z hlediska bezpečnosti definované v příloze a ČSN 33 1500 schopné provozu“. Přiznávám se k tomu, že je to moje doporučení revizním technikům. Ve světle výše uvedeného to nemá s alibismem nic společného, byť se to na první pohled zdá. Provozovateli (ten si dosud myslí, že zpráva o pravidelné revizi je to, co potřeboval – jsem optimista, když si myslím, že věděl, co chce) se jasně dává najevo, z jakého pohledu se revizní technik na zařízení díval. Tím jsem chtěl revizní techniky „uchránit“ před možným obviněním z nedbalosti. To, že takovéto obvinění by bylo reálné, dokládá sám pan Zkoutajan, když píše: „Hledisko bezpečnosti těžko může pojmout definice v normě. To je dané kvalifikací, znalostmi a praxí revizního technika.“ Přesně v tomto duchu by podle mého názoru zřejmě postupovala řada znalců. O tom, jak by postupoval státní zástupce, a nakonec i soud, si každý může udělat obrázek sám. 4. Záměrně je v tomto státě udržován stav „informačního přítmí“, kde pak zářivý paprsek produkuje IBP nebo ITI. Nerozumím, jaký zářivý paprsek produkuje IBP (ve světle druhé připomínky bych si mohl domýšlet, že mne do systému státního odborného dozoru – SOD snad stále ještě počítá) ani ITI, když na jiných místech obě instituce zrovna nechválí. 5. Český inspektorát bezpečnosti práce, jako jediná státní instituce mající pod patronací bezpečnost elektrických zařízení, zná pouze jednu z metod řešení bezpečnosti elektrických zařízení, a to posuzování podle norem a předpisů. Chyba v názvu – správně: Český úřad bezpečnosti práce. IBP nemůže při dozoru podle § 4 písm. a) postupovat jinak. Orgány SOD dozírají v dané souvislosti výlučně, zda jsou dodržovány předpisy k zajištění bezpečnosti práce a technických zařízení. Jinak ani postupovat nemohou, zákon jim to ukládá. Na závěr můj dovětek: Plně se podepisuji pod technickou stránku věci, jak je v článku popsána. Jestliže by se na mne, jako soudního znalce, obrátil subjekt „postižený“ zmiňovanou pokutou 60 000 Kč, myslím si, ač nejsem právník, že bychom v odvolacím řízení uspěli. | 
