| Koercitivita versus koercivita PhDr. Věra Vlková, CSc. V poslední době jsme svědky poměrně rozsáhlého odborného sporu zaměřeného na to, zda je náležité užívat podobu termínu koercitivita/koercitivní, anebo podobu koercivita/koercivní. Názory na celou záležitost nejsou ze strany odborníků ani odborné veřejnosti zdaleka jednotné, a jak jsme se přesvědčili, potřebná jednota nepanuje ani v platných ČSN, ani v překladových slovnících a podobných materiálech, které nemají pouze funkci informativní, ale představují také prostředky s širokým působením normativním. V zájmu objektivity je ovšem třeba konstatovat, že počet zastánců podoby delší – tj. koercitivita – převažuje, a to zejména pokud jde o oborové specialisty. Argumentují přitom především dlouhodobou ustáleností uvedené podoby termínu. Obhájci podoby kratší – tj. koercivita – argumentují především vztahem k angličtině – k termínům ustáleným v podobě coercivity, coercive field, coercive force atd. Pokusili jsme se proto porovnat údaje, které nám nabízejí jednak výkladové slovníky české, jednak relevantní slovníky překladové, zejména odborné, a to nejen pokud jde o aktuální publikace, ale v širším časovém průřezu. (Pro ilustraci zde uvádíme pouze stav zachycený v základních dílech, nikoliv v derivátech, které z nich vycházejí a výchozí řešení pouze opakují.) Navíc jsme se pokusili zmapovat stav, který existuje v jazycích, z nichž se dnes odborné texty nejčastěji překládají. Dospěli jsme k těmto zjištěním: 1. Podobu koercitivita/koercitivní uvádějí české výkladové slovníky technické: Technický naučný slovník (SNTL, Praha 1982): heslo koercitivní intenzita magnetického pole, dříve koercitivní síla; Technický slovník naučný (Encyklopedický dům, Praha 2003): hesla koercitivita, koercitivní síla, koercitivní pole. Dále pak také Akademický slovník cizích slov (Academia, Praha 1995): hesla koercitivita, koercitivní. Zde je třeba podtrhnout, že slovník byl koncipován jako normativní, a to nejen pokud jde pouze o podobu pravopisnou, ale šíře, s ohledem na adekvátnost a ustálenost podoby uváděných termínů a jejich výklad (definici). Z těchto hledisek byly všechny termíny uváděné ve zmíněném slovníku pečlivě a mnohostranně ověřovány. Stejnou podobu termínu obsahuje rovněž převážná většina slovníků překladových. Z významnějších publikací uveďme alespoň: Velký anglicko-český slovník, K. Hais – B. Hodek (Academia, Praha 1991): heslo coercive = koercitivní; Anglicko-český a česko-anglický elektrotechnický a elektronický slovník (SNTL, Praha 1965): hesla coercive field = koercitivní pole, coercivity force = koercitivní síla; Anglicko-český technický slovník (SNTL, Praha 1992): heslo coercive force = koercitivní síla; Velký francouzsko-český slovník (ČSAV, Praha 1974): heslo coercitivité = koercitivita; Německo-český technický slovník (SNTL, Praha 1972): heslo koerzitive Feldstärke = koercitivní síla; Německo-český vědeckotechnický slovník (Nakladatelství Littera Brno, 2001): hesla Koerzimeter = měřicí přístroj koercitivity, Koerzitivkraft – koercitivní síla; Česko-německý/německo-český odborný slovník vědy, techniky, ekonomiky, V. Hegerová – T. Zahradníček a kol. (Nakladatelství Olomouc, 2003) – heslo Koerzimeter = měřicí přístroj koercitivity, koercimetr; Česko-ruský technický slovník (Montanex, 2001): heslo = koercitivita. Podobu koercivita/koercivní uvádí: Anglicko-český technický slovník, J. Elman – V. Michalíček (Sobotáles, Praha 1998): hesla coercive = koercivní, coercimeter = koercimetr, měřič koercivity. 3. Z nejednotnosti a nesystémovosti sám sebe usvědčuje Anglicko-český a česko-anglický elektrotechnický a elektronický slovník (Brno 1993), který u přídavného jména nabízí podobu delší (hesla coercive field = koercitivní pole, coercive force = koercitivní síla), zatímco u jména podstatného téhož základu je uvedena podoba kratší (heslo coercivity = koercivita). Uvedený přehled ukazuje: U porovnávaných jazyků se kratší podoba termínu (bez -ti-) vyskytuje pouze v angličtině, jak němčina, tak také francouzština a ruština mají podobu delší, tj. s -ti-. Dlouhodobě ustálená podoba termínu v českém jazyce – v odborném stylu, především v oboru elektrotechniky – je koercitivita, koercitivní atd. To signalizuje, že termín byl do češtiny primárně přejat nejspíše přes němčinu nebo francouzštinu. Kratší podoby (koecivita, koercivní) jsou mladší a byly zřejmě vytvořeny pod vlivem angličtiny, která je u nás v současné době dominantním cizím jazykem vůbec a současně také jazykem, z něhož se v odborné oblasti nejčastěji překládá, včetně sféry technických norem. V daném případě jde však spíše o mechanické převádění podoby termínu, bez ohledu na existující situaci a bez znalosti existujícího systému oborové terminologie. O nedomyšlenosti a nesystémovosti přitom svědčí např. řešení, které uvádí A-Č a Č-A elektrotechnický a elektronický slovník (Brno 1993). Dlouhodobou ustálenost českých termínů koercitivita, koercitivní potvrdily i konzultace s odborníky v elektrotechnickém oboru a rovněž analýza odborných učebnic, vysokoškolských skript a podobných materiálů. Svým způsobem tuto skutečnost potvrzuje rovněž počítačový software, který u kratší podoby přídavného jména koercivní signalizuje chybu, zatímco delší podobu koercitivní ponechává jako náležitou. To samozřejmě nelze považovat za podstatné a rozhodující, nicméně je to jistá signalizace postavení a ustálenosti termínu. Provedená lingvisticko-terminologická analýza nás tak vede k následujícím závěrům: Z jazykového hlediska, z hlediska tvoření slov, nelze uplatňovat žádné zásadní námitky ani proti podobám delším (tj. koecitivita, koercitivní), ani proti podobám kratším (tj. koecivita, koercivní). Pokud jde o hledisko terminologické, je třeba poukázat především na to, že jedním ze základních kritérií hodnocení termínu je kritérium ustálenosti. S ním souvisí požadavek, aby termín byl pokud možno neměnný ve své podobě i významu, aby se ustálený termín zbytečně neměnil, pokud k tomu neexistují skutečně závažné důvody (jako např. širší systémové zásahy do oborové terminologie vycházející např. z významných změn v našem poznání, z potřeb významové a terminologické diferenciace apod., z výrazných významových posunů aj.). Existence různých podob termínu, tj. různých pojmenování jediného pojmu, není v jazyce užitečná ani žádoucí, protože zbytečně vede k nejasnostem, k rozkolísávání úzu a v důsledku toho i k rozkolísávání celého terminologického systému. Podoby koecivita/koercitivita, koercivní/koercitiv atd. by v jazyce neměly paralelně existovat vedle sebe a plnit funkci synonym, protože mimo velice úzkou oblast specialistů by to nutně vedlo k dohadům a sporům, zda se dvojí různou formou pojmenovávají dvě různé skutečnosti, anebo se takto označuje skutečnost jediná. Jinými slovy – záležitost formální (navíc viděná očima mnohých techniků jako relativně banální) tu může mít za následek závažné problémy významové. To vše nás vede k jednoznačnému doporučení zachovat v českém jazyce pouze jedinou podobu termínu, a to tu, která v je v něm a také v příslušném terminologickém systému dlouhodobě ustálena, tj. koercitivita, koercitivní, a v případě potřeby tvořit analogickým způsobem také další odvozené termíny, tj. např. příslovce koercitivně apod. Samozřejmostí už by mělo být to, že uvedené podoby budou důsledně uplatňovány také při tvoření všech víceslovných terminologických pojmenování. |
