Jsou teorie o příčinách úrazu elektrickým proudem pravdivé?

Jsou teorie o příčinách úrazu elektrickým proudem pravdivé?

Milan Zkoutajan, revizní technik a projektant elektro

Riziko nepochopení problematiky se u některých elektrotechniků odráží v názoru na způsob ochrany před účinky elektrického proudu. Moderní ultrazvuková technika je kromě sonografie vybavena ještě speciálním měřením průtoku krve, které ukazuje změny průtoku krve již při nepatrných proudech procházejících organismem, okolo 10 mA. Podobně působí i magnetické pole modulované frekvencí 50 Hz. Autor diskusního příspěvku „Elektrický rozvod a zajištění bezpečnosti„ [1] je překvapen nutností omezit procházející proud pod mez patofyzikálních účinků. Při svém výkladu ochrany autor zapomíná, že i ochrana živých částí je ochranou omezení účinků proudu pod tuto mez. Izolace elektrického vedení a zařízení není nic jiného než odpor, vložený mezi živou část a tělo. Izolace představuje odpor, který je vřazen do průtoku elektrického proudu procházejícího tělem. Rozdíl mezi ochranou izolací a ochranou omezením ustáleného proudu není v principu ochrany, ale v parametrech zdroje. Při ochraně na principu omezení ustáleného proudu či náboje se předpokládá, že vlastnosti zdroje omezí proud pod hodnotu, při níž začínají patofyzikální účinky na organismus. U ochrany izolací se naopak předpokládá, že jde o „tvrdý zdroj„ schopný generovat proud vyšších intenzit.

Mnoho elektrotechniků zastává názor, že k odstranění nebezpečného dotykového napětí je dostačující princip automatického odpojení od zdroje pomocí jističe. Aby tato ochrana mohla vůbec fungovat, musí mít poruchový obvod nízkou impedanci. Podnětem k vypnutí elektrického proudu je zkrat mezi fázovým a ochranným vodičem. Dostatečně nízká impedance údajně zajišťuje rychlé odpojení místa zkratu, což brání vzniku patofyzikálních účinků na organismus. Bohužel tomu tak není. Patofyzikální účinky vyvolává např. i magnetické pole kolem ochranného vodiče, a to nejen v době poruchy. Jednotlivá propojení ochranného vodiče s různými konstrukcemi a uzemnění způsobují vznik bludných proudů, které také generují magnetické pole. Pokud bude člověk v blízkosti takového vedení dlouhodobě (např. ve spánku), pak se toto magnetické pole projeví interakčně např. na magnetickém poli v okolí srdce či mozku. Bez ohrožení nejsou ani jiné části těla, kde magnetické pole ohrožuje tzv. synchronizaci vnitřních hodin zajišťovanou speciálními geny typu PER 1. „Předběhnutí“ nebo zpoždění vůči „hodinám planety„ pak způsobuje rozsáhlé patofyzikální následky v organismu [2].