Jsou revize a údržba elektrických zařízení přepychem?
 |
| elektrotechnické fórum Jsou revize a údržba elektrických zařízení přepychem? Ing. Miroslav John, Žďár nad Sázavou Úvod Následující výklad je proveden podle jednotlivých kapitol, tak jak jsou uvedeny v citovaném článku autora J. Melena (ELEKTRO 12/02, str. 18). Podívejme se nejprve na preventivní údržbu za současných podmínek a rozdělme si průmysl na: 1. Velké podniky 2. Střední podniky 3. Malé podniky Tyto stroje již převážně přesáhly čas morální životnosti a jsou v provozu proto, že na nové strojní zařízení prostě nejsou peníze. Revize pro revize … ? 1. Elektrická zařízení v prostředí s nebezpečím výbuchu: Tento rozpor je ale pouze zdánlivý. ČSN EN 60079-17 vyšla v roce 1999 a norma ČSN EN 600079-10 v roce 1997. Jestliže je protokol o nebezpečných prostorách vypracován podle nové normy je i revizní lhůta podle nové normy. Jestliže jsou prostředí stanovena podle staré ČSN 33 2320 provádí se i elektro revize podle ČSN 33 1500. Nevidím zde žádný rozpor, postupem doby se přejde na novou normu, včetně revizních lhůt. 2. Každý elektrický stroj může „utrhnout ruku„ … 3. Strojní zařízení Totéž platí o NV č. 378/01, které, pravda, není dotažené do konce a podle úředního sdělení se očekává v letošním roce jeho novelizace. Zatím je v tomto NV několik zásadních nejasností, které musí být nejprve upraveny a pak bude možné toto NV používat v praxi. Je však zcela zbytečné tuto záležitost dramatizovat. Údržba pro údržbu… ? Pochybuji, že při značně snížených stavech údržbářů elektro se některý podnik dovolí ten přepych, aby platil zbytečné údržbáře. Dnes je situace v podnicích naopak taková, že elektroúdržbář, když právě neprovádí údržbu po poruše, dělá jinou potřebnou funkci, např. svářeče apod. Představa autora, že v elektrodílně „sedí“ desítka elektrikářů, kteří si vymýšlí, co by tak mohli udržovat, je zcela mylná. Navrhované snížení stavu elektrikářů je možné jen v některých podnicích, protože v jiných již je jen jeden elektrikář a ten se „snížit„ samozřejmě nedá, protože ještě vypomáhá ve výrobě. Samozřejmě ve velkých podnicích je situace zcela jiná. Zde se preventivní údržba provádí, ani jinak to není možné, protože jeden stroj v lince, např. na výrobu automobilů, zastaví celou linku. Závěr Nezájem tzv. „vrcholového managementu„ o školení Ing. Melena v Brně je celkem jasný. Tudy totiž cesta nevede a čas strávený na školení je čas zbytečně ztracený, nepřihlížeje k finančním nákladům. Zhodnocení problému:
Stručně řečeno, jakékoliv odběrné elektrické zařízení připojené na veřejný rozvod elektřiny musí odpovídat právním předpisům a technickým normám (byť nezávazným). V praxi to znamená, že veškerá elektrická zařízení připojená na rozvodnou síť energetiky musí odpovídat českým technickým normám a právním předpisům, což lze zajistit pouze revizí (viz předchozí odstavec o povinnostech). Poznámka na úplný závěr Seminář „Preventivní údržba elektrických zařízení a nová firemní kultura„, konaný v září loňského roku v Brně, o kterém se ve svém článku několikrát zmiňuje Ing. J. Melen, pořádala agentura PROPAG TEAM. Majitelkou této agentury je manželka autora, tj. paní L. Melenová. Propagace semináře je podle mého názoru účelová (skrytá inzerce) a hodnocení semináře provedené manželem nemůže být tedy samozřejmě jiné, než kladné. Odpověď Ing. Jaroslava Melena Pan Ing. Miroslav John ze Žďáru nad Sázavou píše k mému příspěvku „Revize pro revize, údržba pro údržbu, nebo raději preventivní údržbu zaměřenou na spolehlivost zařízení?„, uveřejněnému v č. 12/2002 časopisu ELETKRO dopis redakci a přikládá svůj příspěvek jako reakci na uvedený článek. Já redakci na postoupený příspěvek odpovídám. Pisatel podává výklad podle jednotlivých kapitol, tak jak jsou uvedeny v citovaném článku. Ve skutečnosti je však jeho příspěvek pokusem o názor na problematiku, již jsem se já snažil v příspěvku popsat. Záměrně uvádím, že jde podle mne o autorův pokus o názor, neboť v příspěvku jsem nenašel žádný jeho ucelený, argumentačně podepřený a srozumitelný pohled na problematiku údržby a revizí elektrických zařízení ve světle ČSN 33 1500. Na druhou stranu si vážím toho, že se nejen podepsal, ale že našel, na rozdíl od jiných, odvahu se k věci vyjádřit. Svůj pokus o názor prezentuje formou výkladu podle jednotlivých kapitol, tak jak byly uvedeny v citovaném článku. Přidržím se proto jeho značení v příspěvku, ale nejprve uvádím: Ani v jedné větě mého článku nebylo mnou nikde uvedeno kladné hodnocení semináře! Hodnocení seminářů a na nich přednášejících je vždy na těch, kteří se jich dobrovolně účastnili. Oznamovací věty o konání a náplni semináře jimi rozhodně nejsou. Úvod Nyní k vlastní věcné stránce, tj. k jednotlivým uvedeným bodům. Autor rozděluje podle svého uvážení průmysl na tři kategorie. Popisuje je jako velké, střední a malé podniky, přičemž o prvních dvou skupinách tvrdí, že se jich problematika (revizí a údržby) mnou popsaná nedotýká. Moje zkušenost, konkrétně z podniku (CHEMOPETROL, a. s.), jím jmenovaném jako Chemické závody Litvínov, je, po letech tam mnou vykonávané dozorové činnosti, jiná. Prosím, je to jeho názor. Pokud jde o třetí skupinu – „malé podniky s několika kusy až třemi sty strojních zařízení“, tak se ve věci nevyjadřuje, pouze konstatuje, že strojní zařízení přesáhla čas morální životnosti a jsou v provozu proto, že na nové prostě nejsou peníze. Co tím chtěl v dané věci říci není patrné. Já však musím dodat, že zákon ve věci uložených povinností (mnou uvedené povinnosti podle § 134a, odst. 1, písm. c) ZP - pravidelně a řádně udržovat, kontrolovat a revidovat mj. stroje a technická zařízení) nerozlišuje zaměstnavatele na malé či velké. Před zákonem jsou si zaměstnavatelé jako provozovatelé strojů a technických zařízení rovni. Revize pro revize bod 1 Pro přesnost je třeba dodat, že prostředí se nestanovovala podle autorem uváděné ČSN 33 2320, ale, když ne podle ČSN 33 0300, tak jistě podle ČSN 33 2000-3. Čl. 3.1 ČSN 33 1500 ve znění změny 1/8/1996 – „Lhůty uvedené v tab. 1 neplatí v případě, že pro pravidelné revize určitého typu zařízení platí samostatná norma stanovující postupy pro provádění revizí“ - je dostatečným důkazem vyvracejícím jeho názor. Na tomto místě musím upozornit na autorův svérázný výklad časové aplikace nových norem, když říká, cituji: „postupem doby se přejde na novou normu včetně revizních lhůt„. bod 2 V příspěvku jsem ani náznakem neřekl, že by bylo povinností revizního technika něco opravovat. Poukazoval jsem vždy, a nejen v tomto příspěvku, na problematickou definici bezpečnosti elektrických zařízení uvedenou v Příloze A, ČSN 33 1500 a na souvislosti a úskalí s tím spojená. bod 3 Nerozumím tomu, co jsem opakoval a z čeho jsem v příspěvku dělal vědu. Mnou uváděný zákon č. 22/1997 Sb., resp. Příloha 2 konkrétního nař. vlády č. 168/1997 Sb. k němu vydaného, ilustrovala různé pohledy na bezpečnost jednoho a téhož stroje – jednou v situaci, kdy se stává výrobkem a podruhé v situaci, kdy je jako týž výrobek zaměstnavatelem posléze provozován. Pokud se autor s tímto dvojím pohledem ztotožňuje je to, na rozdíl od mého vidění, jeho názor. V závěru svého dopisu se však autor, jak se zmíním později, dopouští kouzla nechtěného, když se s mým pohledem, aniž by si to přiznal, ztotožňuje. Pokud jde o nař. vlády č. 378/2001 Sb., zde se opět ukazuje autorův svérázný výklad data účinnosti právního předpisu, když říká, cituji: „Zatím je v tomto NV několik zásadních nejasností, které musí být nejprve upraveny a pak bude možné toto NV používat v praxi„. Údržba pro údržbu Autor píše, cituji: „Představa autora, že v elektrodílně „sedí“ desítka elektrikářů, kteří si vymýšlí co by tak mohli udržovat, je zcela mylná. Navrhované snížení stavu elektrikářů je možné jen v některých podnicích, protože v jiných již je jen jeden elektrikář a ten se „snížit„ samozřejmě již nedá, protože ještě vypomáhá ve výrobě.„ V příspěvku jsem nikde nenapsal, že navrhuji snížení stavu elektrikářů. Autor se k tématu – tři pilíře RCM - mnou popsaném nevyjadřuje. Bez komentáře. Na tomto místě musím upozornit na to, že v situaci, kdy není vedení firmy přesvědčeno o nezbytném minimálním počtu zaměstnanců elektroúdržby, existuje zcela reálné riziko toho, že to budou právě oni, kteří padnou za oběť zvyšování produktivity práce firmy. Je věcí vedoucích zaměstnanců na tomto stupni řízení – šéfů elektroúdržeb, aby vedení firmy přesvědčili o opaku. Toho mohou dosáhnout ale jen tehdy, když položí na stůl jasné a věcně podložené argumenty o tom, co a jak je třeba udržovat, co kontrolovat a co revidovat a v jakých intervalech. Slova „je nás málo„, „nestíháme to„ nikoho nepřesvědčí. Vrcholovému vedení firmy se snáze škrtá v seznamu zaměstnanců elektroúdržby než v seznamu úkonů které má a musí elektroúdržba zajistit. Závěr Autor píše, cituji: „Nezájem tzv. „vrcholového managementu„ na školení Ing. Melena v Brně je celkem jasný. Tudy totiž cesta nevede a čas strávený na školení je zbytečně ztracený, nepřihlížeje k finančním nákladům.„ Pro přesnost musím uvést, že nešlo o „moje„ školení. Na semináři jsem byl pouze jedním z dalších přednášejících - tři z Česka a jeden ze Slovenska. Ať již autor patří do kategorie vrcholového managementu, jehož názory zde možná prezentuje, nebo do mnou v Poznámce 2 zmíněné „armády revizních techniků“, pak bez komentáře. Nechť si čtenář udělá svůj úsudek. Jsou ovšem zajímavé dvě skutečnosti. První – ať již autor patří tam či onam, na tomto semináři nebyl přítomen a tak je jakékoliv hodnocení z jeho strany bezpředmětné. Druhá - autor o tom, co jsem se snažil popsat v příspěvku (ten nemohl v detailech popsat náplň a vlastní průběh semináře) tvrdí, že „tudy cesta nevede„. Tím de facto uznává existenci otevřené otázky, přitom sám jinou cestu ve vztahu k pravidelným revizím podle ČSN 33 1500, deformovaným již několikráte zmíněnou definicí bezpečnosti elektrických zařízení, nenaznačuje. Pouze říká, cituji: „Toto hodnocení (rozuměno hodnocení úrovně bezpečnosti provozovaného stroje) ovšem nebude provádět revizní technik…„. Ve svém důsledku to znamená, že se ztotožňuje s mým názorem, že pravidelná revize podle ČSN 33 1500 nedává, díky nešťastné definici bezpečnosti pro účely pravidelných revizí, úplný obraz o stavu provozovaného stroje či zařízení. Toť ono kouzlo nechtěného. Zhodnocení problému bod 1 Věta v sobě skrývá protimluv. Zvýšení bezpečnosti se nedosáhne samo o sobě. Úsilí které k tomu směřuje je neodmyslitelně spojeno jak s údržbou strojů, tak současně i s jejich revizemi. S obsahem dalších odstavců … : A k tomu existují normy ČSN EN 1050, ČSN EN 954, ČSN EN 292-2 a další normy a předpisy. Aplikace těchto norem vyžaduje komplexní znalosti z několika oborů (ale například i všech medií použitých ve strojních zařízeních), tj. např. elektrotechnika, elektronika, hydraulika, mechanika, ale i elektromagnetická kompatibilita apod. Znovu opakuji, že aniž si to autor uvědomil, tak textem první věty druhého odstavce (ztučněno!) jen nevědomky potvrdil můj, v článku prezentovaný názor, že definice bezpečnosti elektrických zařízení podle Přílohy A ČSN 33 1500 nutně vede k tomu, že zpráva o výsledku pravidelné revize nedává provozovateli úplný obraz o stavu revidovaného zařízení z pohledu jeho obecné bezpečnosti. A nejen o tom byla na semináři a v autorem napadeném článku řeč. bod 2 Tím se dostávám k bodu 3 Bezobsažným a nevynutitelným proto, že v § 2 – Vymezení pojmů, tento pojem – „technické normy„ - na rozdíl od zákona č. 22/1997 Sb., který jasně definuje, co to jsou České technické normy, energetický zákon nevymezil. Je zřejmé, že tvorba energetického zákona byla provedena v tomto bodě v rozporu s LEGISLATIVNÍMI PRAVIDLY VLÁDY. Ta v Čl. 2 Obecné požadavky na tvorbu právních předpisů v odst. (2) pod písmenem c) uvádí: To, že zákon nemá opakovat povinnosti uložené jiným zákonem je rovněž zakotveno ve zmíněných pravidlech, kde se říká, cituji: „obsah návrhu zákona má spočívat v úpravě věcí, které dosud nejsou v právním řádu upraveny.„ Proto i slova obou §§ o tom, že zařízení mají být udržována ve stavu, který odpovídá právním předpisům, jsou nadbytečná. Jestliže by měl energetický zákon na mysli České technické normy definované v zákoně č. 22/1997 Sb. (to si autor, když říká, cituji: „V praxi to znamená, že veškeré elektrické zařízení připojené na rozvodnou síť energetiky musí odpovídat českým technickým normám a právním předpisům, což lze zajistit pouze revizí„ jen domýšlí), pak by to byla podle mého názoru hrubá legislativní chyba, a to chyba hned ve dvou rovinách:
Dodávám jen to, že obecně platí, že má-li být měněno nebo rušeno byť jen některé ustanovení jiného stávajícího právního předpisu, pak musí být takovéto zrušující nebo měnící ustanovení uvedeno v samostatné části tohoto nově tvořeného právního předpisu formou novely příslušné části dotyčného právního předpisu. Nezávaznost Českých technických norem zakotvená v zákoně č. 22/1997 Sb., v platném znění, nebyla a ani nemohla být změněna tzv. energetickým zákonem. Snaha autora přesvědčit čtenáře o tom, že je energetickým zákonem nepřímo uložena povinnost dodržovat České technické normy, je lichá. Nehledě k tomu, že účelově, aniž si to uvědomuje, manipuluje s pojmy. Z energetického zákona autor cituje §§ 28 a 29, kde se mluví o technických normách, ale do poslední věty příspěvku, cituji: „V praxi to znamená, že veškeré elektrické zařízení připojené na rozvodnou síť energetiky musí odpovídat českým technickým normám a právním předpisům, což lze zajistit pouze revizí.„ již vkládá přívlastek české. Jak jsem výše uvedl, není to z právního hlediska jedno a totéž. Můj závěr
Pro redakci – nechávám k jejímu zvážení, zda příspěvek autora otiskne či nikoliv. Myslím si, že má odpověď v sobě obsahuje i jistá poučení, a proto bych se tomu nebránil. Tím současně v takovém případě dávám redakci souhlas s publikováním této mé odpovědi. Ing. Jaroslav Melen |