| Jenom zlaté ruce pro podnikání nestačí Ve sloupku Slovo šéfredaktora v ELEKTRO č. 2/2005 jsem uvedl, že „charakteristickým fenoménem elektrotechniky se stává hrdost na příslušnost k cechu a nezbytnost celoživotního vzdělávání“. Poctivě připravený profesionál, navíc obdařený lidskými a odbornými kvalitami a zodpovědností, je totiž tím, kdo vždy tvořil a bude tvořit běžný, nejširší a hutný základ společnosti. Všichni ostatní „nad„ ním nebo „pod„ ním jsou pouze doprovodný servis. I ten nejagilnější politik, nejerudovanější vědec nebo nejschopnější manažer na počátku každého nového dne rozsvítí světlo, otočí vodovodním kohoutkem, přijme SMS, pojede výtahem … a použije tisíc dalších věcí, které vyrobeny, nainstalovány, udržovány, revidovány apod. musejí tiše, nenápadně a spolehlivě fungovat. Vyrobeny, nainstalovány, udržovány, revidovány profesionálem. Profesionálem-fachmanem třeba neznalým integrálů nebo pravidel parlamentního zákulisí, ale znalým „své“ technologie a znalým svého oboru, který je za svou dobrovolnou vůli živit se svými znalostmi nedobrovolně vláčen od pokladny k pokladně. Následující článek velmi výstižně vypovídá o tom, v čem kulhá kontinuita odborného vzdělání, v čem je potíž podnikatelského prostředí v ČR, a naznačuje, kudy by mohla vést cesta ven z tohoto – doufejme – přechodného období. jk Úvod Po přečtení článku Zlaté dno v časopise Týden č. 51/2004 jsem se rozhodl zareagovat a vyjádřit se k některým pasážím. Pro čtenáře, kteří neměli možnost si tento článek přečíst, stručně uvedu jeho obsah. Je v něm mnoho zajímavých a podnětných myšlenek, ale i víceméně negativních příkladů a zkušeností s prací řemeslníků a podnikatelů, a to ve srovnáních, jak tomu bylo za socialismu a jak po roce 1989. Velmi výstižných je pár úvodních vět pod nadpisem: „Před rokem 1989 byly oblíbeným terčem satiry v časopise Dikobraz. Bodří chlapíci v montérkách, kteří v pracovní době obrážejí melouchy. O patnáct let později modré montérky vystřídaly pestrobarevné firemní overaly a tzv. vedlejšáky se proměnily v soukromé podnikání. Výstižná je i otázka, zda kapitalismus změnil české řemeslníky k lepšímu.„ Na mnoha příkladech z praxe je dokumentován vývoj českého podnikatelského stavu od počátku 90. let minulého století, kdy se do soukromého podnikání vrhl kdekdo, často bez kvalifikace a bez kapitálu, jen s touhou rychle zbohatnout. Pokud byl dotyčný „podnikatelský zlatokop„ úspěšný a vytvořil si velkou firmu, mnohdy přežívá dodnes. Další velká pravda je, že koktejl divokého kapitalismu a socialistických pracovních návyků mnohdy poškodil pověst slušných podniků a firem. V tomto článku bych chtěl k zmíněným skutečnostem zaujmout stanovisko, projevit svůj osobní názor a nastínit i některé možnosti řešení. Podnikatelská činnost v ČR Existuje obecně několik příčin, proč se Česká republika zatím nemůže kvalitou v podnikatelské činnosti srovnávat s podnikatelsky vyspělým a fungujícím Západem. Mezi ně patří tyto: není možnost kontroly profesními sdruženími, zákazník se pouze může obrátit na sdružení pro ochranu spotřebitele, funkce Hospodářské komory České republiky (dále jen HK ČR) není zastřešující a cechy nejsou pro řemeslníky povinné, fungují pouze jako občanská sdružení, soudní vymáhání špatně vykonané práce je velmi zdlouhavé, nepopularita řemesel a tím i jejich studia způsobuje generační propad, časté nedodržování plnění uzavřených smluv (dodatečné vícenáklady) a termínů, není vypracován systém celoživotního vzdělávání. Odborné školství Jedním z dalších nedostatků, které po roce 1989 nebyly systematicky řešeny, je odborné školství. Sice se učňovské školství v několika vlnách slučovalo a později tzv. harmonizovalo, ale přesto zůstává mnoho středních odborných učilišť, odborných učilišť a učilišť, která nejsou ani personálně, ani materiálně vybavena tak, aby byla schopna obstát v evropské konkurenci. Rovněž systém vzdělávání a odměňování pedagogických pracovníků je nedostatečný. Učitelé se sice povinně zúčastňují „nějakých„ školení o počítačích, ale mistři odborné výchovy nemusejí absolvovat žádné kursy, kde by se systematicky seznamovali s novými technologiemi a materiály. S tím také souvisí vybavení škol především pro praktickou výuku. Je mnohdy zastaralé a stále na ně nezbývají peníze, a proto značně pokulhává za evropským standardem. Neexistuje rovněž propojení s výrobci či dovozci, kteří by měli seznamovat mistry odborné výchovy s novými technologiemi. Možnosti řešení Jedním z řešení zmíněných problémů by mohlo být vybudování center, která by byla moderně vybavena, např. za podpory HK ČR nebo jiných institucí, a sloužila tak celému regionu – podobně jako to funguje v sousedním Rakousku. To ovšem předpokládá zrušení zastaralých a nefunkčních učilišť, kde je praktická výuka vedena tak říkajíc na koleně. Tento akt je ovšem velmi bolestivý, a jak se ukazuje, zatím k němu není potřebná politická vůle. Odbornému školství také velmi škodí nezájem rodičů a žáků o učební obory. V naší společnosti byl vypěstován názor: „když studovat střední školu, jedině gymnázium„. Akademie řemesel a služeb Pokusem (který ovšem zatím nevyšel) o zlepšení úrovně podnikání bylo zavádění Akademie řemesel a služeb. Myšlenka byla taková, že pokud by podnikatel chtěl podnikat a mít možnost sám vychovávat podnikatelský dorost, musel by u HK ČR složit zkoušku (přímo nebo po absolvování přípravného kursu). Zkouška měla zahrnovat mimo jiné tyto předměty: - odborný,
- základy práva,
- pedagogický,
- ekonomický,
- praktický (závěrečné mistrovské dílo).
Tento pokus o zkvalitnění úrovně podnikání a podnikatelů ztroskotal na dobrovolnosti – součastná legislativa zatím nic takového nepředepisuje a nepožaduje. Proč by si tedy měl podnikatel „komplikovat život„ nějakým kursem a zkouškou, a za oboje ještě zaplatit nemalý finanční obnos. Informační místo pro podnikatele Velkým přínosem pro malé a střední podnikání (dále jen MSP) je projekt HK ČR nazvaný Informační místo pro podnikatele (dále jen InMP). Jde o projekt vzniku a fungování InMP v souvislosti s konkurenceschopností především MSP po vstupu České republiky do Evropské unie. Je všeobecně známo, že čeští podnikatelé nemají tak dobrý servis jako podnikatelé v zemích EU. Především nejsou dostatečně informováni a připraveni na změny podnikatelského prostředí po vstupu našeho státu do EU. Informovanost zvláště malých a středních podnikatelů o povinnostech, možnostech a podmínkách podnikatelů z ČR v Evropské unii je velice malá.  Síť regionálních a oborových informačních míst poskytuje drobným, malým a středním podnikatelům pomoc a informace soustředěné na jednom místě v těchto oblastech: - podnikatelské prostředí v České republice a Evropské unii,
- podnikatelská legislativa ČR a EU,
- technická legislativa a normy ČR a EU,
- programy podpory MSP na regionální a celostátní úrovni,
- vzdělávací programy v rámci regionu a centra,
- produkty dalších institucí na podporu MSP,
- komerční nabídky a poplatky doma a v zahraničí,
- další důležité informace pro podnikatele.
Struktura informačních míst pro podnikatele 1. Regionální síť: - 14 krajských koordinačních míst (KKM) – koordinují činnost v regionech,
- 75 regionálních informačních míst (RM) – tvoří kontaktní část pro projekt InMP.
2. Oborová část: - 25 oborových koordinačních míst (OKM) – tvoří zdrojovou část projektu InMP.
Projekt InMP oficiálně zahájil svoji činnost 1. ledna 2004 (zkušebně již 1. 10. 2003), je dlouhodobým projektem HK ČR a její sítě, za přímé účasti státu. Předpokládaná doba čerpání prostředků ze státního rozpočtu je tři roky. Nevím, zda se mi podařilo zodpovědět otázku položenou v úvodu příspěvku, tedy zda kapitalismus po roce 1989 změnil české řemeslníky k lepšímu. Myslím si, že přes počáteční přechodné období, které doufám je již za námi, jsme dnes řádnými členy EU, a proto bychom měli mít větší zodpovědnost a vyšší morální kvality i v podnikání. Pro zákazníky mám jedno doporučení: mohou se obracet na HK ČR, na krajské a okresní hospodářské komory i na svazy podnikatelů či přímo na živnostenská společenstva, kde se mohou informovat na dobré řemeslníky. Závěr Na závěr připomínám jedno obecně platné „zlaté pravidlo„ pro podnikání – dobrá práce se chválí sama. Z uvedeného textu vyplývá, že je třeba si vybírat řemeslníky a podnikatele rovněž podle doporučení; tak to ostatně úspěšně funguje v západní Evropě. |
