| Jak je to s pojmem „měnič frekvence“? „Frekvenční měnič„, nebo „měnič frekvence„? Co je správně? Na stránkách časopisu Elektro, v odborném tisku i v mnohých firemních podkladech jsou oba tyto tvary používány velmi často. Jsou však tato označení identická? Lze jednoduše zaměňovat, resp. používat jak pojem měnič frekvence, tak frekvenční měnič? Technické hledisko Než přistoupíme k vyložení uvedených pojmů z hlediska češtiny, podívejme se na jejich obsahový, technický význam. Měnič je zařízení sloužící v elektrotechnice k přeměně určitých základních, charakteristických vlastností elektrické energie – např. napětí, proudu, kmitočtu, fázového posunu, účiníku apod. (Technický slovník naučný, SNTL, 1983). Mimo oblast elektrotechniky lze jako příklad uvést měnič mincí, měnič páry (výměník tepla), měnič zprávy či signálu (v telekomunikační technice), drážní měnič atd. Frekvence neboli kmitočet je označována písmenem f, jednotkou je 1 Hz (rozměr s–1) a v elektrotechnice se řadí mezi nejdůležitější a nejčastěji používané veličiny. Protože oba názvy (frekvence, kmitočet) jsou technicky i významově totožné, ustálilo se v důsledku označení f častější používání pojmu frekvence. Měnič frekvence je tedy zařízení, které je určeno k přeměně elektrického proudu s určitým kmito na elektrický proud s jiným kmitočtem (Wikipedie, otevřená internetová encyklopedie). Již citovaný sedmidílný Technický slovník naučný přímo termín frekvenční měnič nezná, uvádí však jiná spojení se slovem frekvenční – frekvenční charakteristika, frekvenční rovnice, přenos, soustava, spektrum apod. Stejně tak je tomu v osmidílné encyklopedii Diderotu (vydán encyklopedií Diderot v roce 1999).  Česká i mezinárodní elektrotechnická názvoslovná norma ČSN IEC 60050-551 uvádí pod heslem č. 551-12-22: měnič kmitočtu (frequency converter) – střídavý měnič pro změnu kmitočtu. Poznámka: Střídavý měnič pro změnu jak kmitočtu, tak i napětí a případně počtu fází je nazýván také měnič frekvence. Přestože normy nejsou v současné době závazné, jejich doporučení je v technické, tedy i v elektrotechnické oblasti i nadále směrodatné. Nicméně mějme na paměti, že třebaže uvedená norma je názvoslovná, těžiště jejího významu leží ve vymezení technické stránky věci. Češtinářské hledisko A nyní se na spojení pojmů „měnič“ a „frekvence„ podívejme z hlediska současné češtiny. Při posuzování spornosti, které ze dvou uvedených spojení je správné, je podstatný pojem „měnič“. Řešíme totiž spor, zda „měnič čeho„, nebo „jaký měnič“. Pojem frekvence (resp. frekvenční) se poté připojí podle nalezeného řešení. Jde o problém stylistiky, tedy nauky o slohu a stylu češtiny. Stylistika a lexikologie (nauka o slovní zásobě) jsou dnes nejdynamičtěji se rozvíjející oblasti ve vývoji jazykovědy. Vynucují si to nové pojmy z oblasti ekonomie, managementu, sportu, politiky ... a samozřejmě i techniky. Vždyť jenom kolik nových pojmů do češtiny přinesly např. informační technologie! Ve snaze o možnost volnější komunikace v současné době již mnohé pojmy překročily úzký rámec vymezený jim pouze psanou normou. A neodpovídají mu proto, že lépe než norma sama odrážejí potřebu současného dorozumívání. To ale není věc zdaleka nová. Již v polovině 19. století psal F. L. Čelakovský v Mudrosloví národu slovanského: „Mnoho může pečeť v listu, více slovo včas a k místu.„ Tvar „frekvenční měnič“ Slovo „frekvenční“ je přívlastek shodný, tvořený přídavným jménem. Přívlastek tvoří se svým podstatným jménem syntaktickou (skladebnou) dvojici. Z češtinářského, významového, ale i technického hlediska odpovídá tvar „frekvenční měnič“ mnoha jiným, v elektrotechnice a managementu užívaným dvojicím: elektromagnetická kompatibilita, elektrická instalace, výstupní dokument, živá část, revizní technik, bezpečný spotřebič, konečný uživatel a mnoha dalším. Z uvedených spojení je naprosto jasné, k čemu se přívlastky vztahují – ke kompatibilitě, k instalaci, k dokumentu, k části, k technikovi, ke spotřebiči, k uživateli atd. Jako správné přívlastky přesně, resp. nezaměnitelně charakterizují své podstatné jméno. Jestliže bychom uvedené tvary přehodili, obdrželi bychom většinou jak technicky, tak češtinářsky těžko obhajitelné paskvily – kompatibilita elektromagnetismu, instalace elektriky, dokument výstupu, část života, technik revizí, spotřebič bezpečnosti, uživatel konečníku ... Shledáváme, že většina výrazů pozbyla původního, jasného významu, a nelze je tudíž bez rozdílu použít v obou variantách. Tvar „měnič frekvence„ Tento tvar se nazývá genitiv adnominální (2. pád ve spojení s podstatným jménem v 1. pádě) v roli neshodného přívlastku. V současné češtině je to tvar, který již sice v mnoha případech zastaral, ale tím spíš je zapotřebí se na něj dívat diferencovaně: Jistě použijeme spíše tvar rám obrazu než obrazový rám. Naproti tomu okenní rám nás nijak nezarazí. Jistě použijeme spořič obrazovky, ale nikoliv obrazovkový spořič. Naproti tomu silniční daň nikdy nevyměníme za daň silnice.  Jistě uznáme, že na stavbu povezeme pytle cementu, zcela určitě však ne cementové pytle. Některé tyto i dále uvedené výrazy ukazují, že mnoho slovních dvojic v obou variantách a beze změny významu použít lze... :
daňové oddělení – oddělení daní,
smluvní vzory – vzory smluv,
připojovací podmínky – podmínky připojení, ... a naopak jiné dvojice v obou variantách v žádném případě použít nelze:
dřevěné dveře – dveře dřeva,
hlavní podmínky – podmínky hlavy,
výchozí revize – revize východu. Závěr Jak tedy lze výše uvedené aplikovat na spojení pojmů „frekvence„ a „měnič“? Frekvenční měnič mění frekvenci, jako zahradní kropič kropí zahradu. Měnič frekvence mění frekvenci, jako spořič obrazovky šetří obrazovku. Frekvenční měnič mění frekvenci, jako elektrický vařič hřeje elektřinou. Měnič frekvence mění frekvenci, jako kráječ chleba krájí chleba. Pojmy „měnič frekvence„ a „frekvenční měnič“ jsou ze současného češtinářského hlediska rovnocenné. Je tomu tak proto, že dnes je šířeji než doposud rozvíjena funkční stylistika. Ta se opírá o nyní stále důležitější aspekty sociolingvistické, což znamená, že stylistika češtiny neusiluje o jedinou správnou možnou úplnost výkladu, ale má na mysli její prohloubení v dnešním širším jazykovědném kontextu. Tímto závěrem tedy lze uzavřít diskusi mezi redakcí časopisu a autory, kteří ve svých článcích často uvádějí označení frekvenční měnič, a s odvoláním na firemní podklady či jiné zdroje na něm trvají. V zájmu terminologického sjednocení a správnosti a také vzhledem k citované názvoslovné normě bude v časopisu Elektro nadále upřednostňován pojem měnič frekvence. Nebudeme však na tomto tvaru puritánsky lpět, nebudeme se uzavírat a nebudeme přepisovat autorem použitý tvar frekvenční měnič. (jk) | 
