Jak firmy v ČR přijímají Průmysl 4.0?

Od vzniku konceptu Průmysl 4.0, resp. původního Industrie 4.0, se neustále zvyšuje frekvence tohoto pojmu v odborné literatuře, v médiích, ale i při výuce ve školách a v praxi výrobních závodů. Během doby se také mění přístupy k výkladu či definici tohoto sousloví – a především k jejímu naplňování. Odborník, který téma Průmysl 4.0 po léta sleduje, analyzuje a předává zkušenosti lidem z průmyslu i ze vzdělávacích institucí, je Ing. Jiří Holoubek, člen představenstva Svazu průmyslu a dopravy ČR a prezident Elektrotechnické asociace ČR. Ze své pozice má velmi blízko výrobním firmám a k výsledkům průzkumů. O svůj pohled na současnou situaci a možnosti jejího řešení se podělil s redakcí časopisu ELEKTRO a s jeho čtenáři.

Pane Holoubku, jak se rok 2020 podepsal na českém elektrotechnickém průmyslu?

Rok 2020 byl z pohledu českých firem a stejně tak i celé české ekonomiky velmi komplikovaný. Mnoho firem nejen díky opatřením české vlády proti šíření pandemie Covid 19, ale i kvůli postupnému poklesu průmyslové výroby, a tedy i poptávky na evropských trzích již v závěru roku 2019, muselo přistoupit k razantním opatřením jak v oblasti technologických procesů, tak i v oblasti lidských zdrojů. Tyto jevy měly různé dopady na české elektrotechnické firmy, podobně jako na české součásti velkých nadnárodních elektrotechnických korporací. Některé firmy se musely zejména v prvním pololetí vypořádat se skokovým zrušením dodávek pro automobilový průmysl, jiné s naprostým ochromením výroby v důsledku výpadku zahraničních zaměstnanců, ať už těch denně pendlujících přes hranici, nebo tzv. agenturních, s přechodným bydlištěm v ČR. Snížení tržeb bylo pro mnohé téměř likvidační.

Naproti tomu některé firmy dodávající své produkty nebo služby pro infrastrukturu, a to nejen pro tu elektroenergetickou, ale i vodohospodářskou, teplárenskou či plynárenskou, popřípadě dodavatelé komponentů pro technická zařízení budov, zaznamenali právě v tomto kritickém roce růst a velmi dobré hospodářské výsledky. Elektrotechnický a elektronický průmysl se díky širokému portfoliu konečných zákazníků, ale i dalších výrobců, pro které je subdodavatelem, nadále chová jako jeden z nejstabilnějších pilířů české ekonomiky. Abych jmenoval alespoň některé z mnoha výrobců – zdrojů stability, jsou to například společnosti OEZ, ABB, ELKO-EP a další, které profitují z toho, že jejich zákazníci pocházejí z velmi širokého spektra průmyslu a hospodářství obecně. Naproti tomu se dostaly do potíží ty české firmy, jejichž výroba a prodej z velké části závisí na zákaznících z oblastí paralyzovaných nebo utlumených protiepidemickými opatřeními (tedy hlavně exportéři, například do Německa).

Obr. 1. Statistika odpovědí na otázku: Jaké technologie používáte pro práci s energiemi ve firmě? [1] (zaokrouhleno na celá procenta)

Co z toho vyplývá pro další osud průmyslu? Je nějaký univerzální recept na jeho rekonvalescenci?

Úspěšné překonání jakýchkoliv krizí jde ruku v ruce s digitální transformací firem. Potvrdil to i průzkum Svazu průmyslu a dopravy ČR týkající se naplňování konceptu Průmysl 4.0 v českých firmách [1]. Celých 59 % respondentů uvedlo, že předchozí investice do této oblasti jim pomohly lépe zvládnout dopady krize a téměř dvě třetiny dotázaných firem hodlá na základě zkušeností z posledního obdobím svoje investice do Průmyslu 4.0 navýšit.

Většina firem byla postavena před šanci a zároveň nezbytnost optimalizovat náklady právě prostřednictvím posunu k digitálním technologiím. Najednou nebylo například možné poslat servisního technika, aby provedl zásah na zařízení instalovaném na jiném kontinentu. Namísto toho se problém řešil hlavou, rozumem a digitálně s využitím prvků rozšířené reality. Stačilo poslat na místo speciální tablety s kamerami, dát místní obsluze pokyn, kam tablety připevnit, kam namířit kamery – a zahájit vzdálenou servisní asistenci z České republiky – třeba na vodní elektrárnu v Egyptě.

Samozřejmě bylo třeba něco do těchto pokročilých technologií investovat, ovšem tyto investiční náklady jsou srovnatelné s cestovními náklady jednoho servisního technika – na letenky a týdenní pobyt v zahraničí.

V takových případech je nezbytné najít společnou řeč odborníka v České republice se zaměstnancem v místě provozu zařízení. Výsledná komunikace může být založena na oboustranném sdílení obrazu doplňovaném dalšími digitálními informacemi – a třeba i hlasovými pokyny typu „sem sáhni, tohle udělej, na tohle vůbec nesahej“.

Ti dodavatelé, kteří vzdálenou asistenci se svými zákazníky již trénovali v minulosti, měli obrovskou výhodu ve chvíli, kdy na většinu světa padla pandemie.

Mnohé firmy na otázku, jestli je situace motivovala k nějakému posunu, odpovídají kladně. Také přiznávají, že kdyby nic jiného, situace je donutila zvyšovat digitální gramotnost u všech kategorií zaměstnanců – od skladníků až po vývojáře, kteří původně vůbec neměli chuť s ostatními o své práci mluvit. A najednou, pod tlakem okolností, to jde. Vzdálená komunikace je donutí racionalizovat jednání a nezaplétat se do podružných detailů, jak se často stávalo na různých firemních poradách. Mnohé firmy uvádějí, že ve výrobě skoncovali s papírovou formou dokumentace. A najednou se zvýšila digitální gramotnost všech zaměstnanců o několik stupňů. I manuální pracovníci, kteří používají informační technologie třeba jen k nějaké evidenci během výroby, si uvědomují, že i oni osobně jsou součástí digitální transformace.

Teď jde hlavně o to, abychom si dosažených zkušeností vážili a nepodlehli naléhání některých politiků, kteří stále mluví o tom, jak je potřeba ekonomiku restartovat do stavu, ve kterém jsme byli před covidem. To, co jsme se naučili během pandemie, nás musí všechny posunout dál!

Je patrný nějaký posun v uplatňování konceptu Průmysl 4.0 během uplynulých let?

Svaz průmyslu a dopravy ČR pořádal tento průzkum již podruhé, nejprve v roce 2019 a posléze v roce 2020. Porovnání výsledků ve dvou po sobě jdoucích letech dává jistý obrázek o trendech, které lze v probíhající digitální transformaci českých firem vysledovat.

Jedním z takových trendů je přibližně 6% meziroční pokles nasazování prostředků Průmysl 4.0 přímo do výroby, a naopak nárůst jejich využívání v administrativě. To lze vysvětlit tím, že si firmy po prvních zkušenostech začínají uvědomovat náročnost implementace změn procesů týkajících se již zavedených i nově pořizovaných technologických zařízení. Většina firem chápe, že samotný prostý nákup technologických zařízení toho moc nevyřeší. Důležitější je jejich optimální a efektivní implementace a ta není pro firmy ve většině případů jednoduchá. Zřejmě proto změny přednostně orientují do administrativní oblasti, kde jsou si jistější a proces transformace se jim zde jeví jednodušší.

Je potěšitelný meziroční nárůst využívání prvků Průmysl 4.0 ve vztahu s obchodními partnery, subdodavateli i odběrateli. Například se lépe sledují a kontrolují jednotlivé výrobní šarže nakupovaných surovin, polotovarů nebo komponentů a současně jejich kvalita.

Digitální technologie také napomáhají při poprodejním servisu u odběratelů. Výrobce lépe sleduje chování svého výrobku v provozu u odběratele, například pomocí dodatečně nainstalované „chytré krabičky“ shromažďující data, posléze odesílaná prostřednictvím mobilního telefonu obsluhy nebo pomocí online datových toků mezi produktem a datovou infrastrukturou dodavatele.

Obr. 2. Rozdíly v hrubé měsíční mzdě (Kč) zaměstnanců firem využívajících digitální technologie a zaměstnanců firem setrvávajících u tradičních procesů a technologií. Zdroj [1].

Které oblasti průmyslové praxe podle Vás vyžadují zvláštní pozornost?

V průzkumu v roce 2019 pro mne, který se po více než tři desetiletí svého profesního života zabývá monitorováním kvality elektřiny, spolehlivostí dodávek, optimalizací spotřeby apod., bylo docela rozčarováním slyšet od většiny firem něco ve smyslu: „No, my máme fakturační měření a podle toho si děláme jednoduchý výpočet, jaký podíl z nákladů nám dělá spotřeba elektřiny.“

Je třeba poznamenat, že ostatní energie vlastně ani příliš nesledovali. Dokonce bývaly doby, kdy i velké renomované zahraniční firmy radily: „Pokud je u vás náklad na energie pod 12 až 15 % z celkových nákladů, je to nezajímavé a nemá smysl se tím zabývat.“

Bohužel, firmy mají i dnes velké rezervy ve využívání nástrojů Průmysl 4.0 v oblasti energií. Jen velmi pomalu ubývá těch, které jen sledují fakturační měření a řídí se pouze dohodami s dodavatelem o sjednané kapacitě, čtvrthodinovém maximu apod.

Ale přece jen po roce mnohé z dotazovaných firem nejenže sledují elektroměry – tedy bilanční měření, nejenže sledují čtvrthodinová maxima, ale snaží se o spotřebě trochu přemýšlet. Je patrný narůst těch firem, které začínají využívat chytré měření distribuované v celé průmyslové síti, řídit spotřebu na základě momentální výroby v lokálních zdrojích (fotovoltaických nebo kogeneračních) – buď svých, nebo dostupných v nejbližším okolí, popřípadě monitorovat a řídit toky veškerých energií. Nicméně tento pozitivní vývoj se týká stále pouze asi jedné pětiny firem (obr. 1). Těchto 22 % si uvědomuje, že optimalizace toku energií působí na optimalizaci celého výrobního procesu. Například nárůst spotřeby energie může indikovat nadbytečnou výrobu na sklad nebo špatný stav výrobních zařízení.

Využívání nástrojů konceptu Průmysl 4.0 v oblasti energií tedy zatím není příliš rozsáhlé, ale v meziročním porovnání je alespoň patrný pozitivní trend. Tento trend ale musí být i s ohledem na stále se zvyšující požadavky na klimatickou neutralitu podstatně intenzívnější.

Jak firmy organizačně zajišťují kroky vedoucí k implementaci hmotných a ideových prostředků Průmyslu 4.0? Kde k tomu berou informace, kdo jim poradí?

V začátcích národní iniciativy Průmysl 4.0 jsme ze všech stran slyšeli, že je nutné zejména napřít síly do oblasti IT ve firmách jako hybné páky zavádění platformy Průmysl 4.0. Nikdo si v té době neuvědomil tehdejší (a bohužel v mnoha případech i současné) paradigma chápání firemního IT oddělení. Zpravidla bylo součástí přímo řízenou buď vedením firmy nebo ekonomickým úsekem, pro které plnilo úkoly např. v provozu a údržbě firemního informačního systému. „Ajťák“ vás uměl perfektně začlenit do firemní počítačové sítě, dát přístupová práva, vyměnit nefunkční myš nebo monitor, přeinstalovat firemní server atd. Všichni ve firmě IT služby potřebují a pracovníci IT oddělení jsou v tomto ohledu nepostradatelní. Problém a často i velká disharmonie ve vztazích nastává v okamžiku, kdy je zapotřebí jasně definovat vnitrofiremní procesy, které jsou základním předpokladem pro úspěšnou digitální transformaci. Ve většině firem se ukazuje, že jejich klasicky chápané IT oddělení souvislosti všech firemních procesů buď nezná, nebo jeho představy o nich jsou značně zkreslené.

Pro takový úkol strategického charakteru je mnohem vhodnější někdo, kdo má ve firmě například odpovědnost za certifikaci ISO, tedy třeba manažer kvality. Oddělení IT by mělo být hlavně výkonnou složkou zavádění konceptu Průmysl 4.0, ale ne tím, kdo za digitální transformaci firmy zodpovídá.

Také výsledky průzkumu Svazu průmyslu potvrzují pozitivní trend, kdy ubývá firem, jejichž vedení svěřilo odpovědnost za digitální transformaci útvarům nebo oddělením IT. Firmy si začínají uvědomovat, že úkolem oddělení IT je něco jiného, než firemní koncepce a strategie, byť mají k digitální transformaci z hlediska její implementace velmi blízko.

Zavádění prvků pokročilé průmyslové automatizace a robotiky, pro kterou je podmínkou spolehlivá a provozně bezpečná komunikace mezi jednotlivými technologickými zařízeními, vyžaduje IT specialisty, kteří spadají ve firemní hierarchii pod výrobní, popřípadě technický úsek. Jejich role je nezastupitelná nejen při vlastní implementaci, ale zejména při rutinním provozu, a to i přesto, že spousta dodavatelů zajišťuje trvalý vzdálený monitoring. Právě těchto specialistů, disponujících kombinací IT dovedností a znalostí technologických procesů je ve firmách velký nedostatek.

Víc než 56 % firem přiznává, že zatím nejběžnější forma práce s daty jsou relační databáze nebo souborový systém. Jestliže někdo tvrdí, že používá datové sklady a analytické nástroje Business Intelligence, je to často ještě nadsazené a přehnané a svědčí to o nepochopení otázky. Zatím lze jen velmi výjimečně mluvit o nějakých datových jezerech s nástroji strojového učení a algoritmicky řízeném prostředí autonomně pracujícím s daty v reálném čase. Z managementů firem často slýcháme, že při požadavcích na změnu filozofie podnikového IT narážejí velmi často na hráz pasivní rezistence.

Kdyby někdo hledal radu zvenčí, jak digitální transformaci firmy úspěšně zvládnout, má hodně možností. Je zde mnoho firem, které se zabývají poradenstvím pro digitalizaci průmyslu, jsou zřízeny digitální inovační huby – ty nabízejí přístup ke znalostem a technologiím, které nejsou firmám běžně dostupné. Existují různá inovační centra. Dá se zaplatit poradenství, lze koupit názornou kvalitní příručku … ALE – dobrých 90 % práce na digitální transformaci firmy stejně musí udělat vlastní zaměstnanci. Ti nejlépe znají konkrétní činnosti a procesy. Ze zkušenosti vyplývá, že dobrou motivací k práci na digitální transformaci je zaměstnance prostě přizvat (ne jim přikazovat), ať se svými zkušenostmi na transformaci podílejí. Většinou lidi sami přinesou další myšlenky a se zájmem přispějí k lepšímu řešení, protože si brzy uvědomí přínos pro svou vlastní práci.

Představa, že najatá externí firma, byť k tomu kvalifikovaná, postaví digitální transformaci na klíč, je zcela mylná a nesmyslná. Je například možné přizvat externí firmu ke spolupráci na datové architektuře. Jsou firmy, které v této oblasti dovedou určitě odvést hodně užitečné práce. Ale v zásadě platí, že digitální transformace konkrétní firmy je procesem sestávajícím z jednotlivých konkrétních kroků a je vždy unikátní i když vychází z obecně platných zásad.

Obr. 3. Vliv podílu zavedených digitálních technologií na produktivitu práce – vyjádřeno velikostí přidané hodnoty na odpracovanou hodinu). Zdroj [1].

V prvních letech zavádění Průmyslu 4.0 panovaly určité obavy o pracovní pozice při změnách struktury zaměstnanosti. Jak to vypadá dnes?

V začátcích iniciativy Průmysl 4.0 firmy většinou prohlašovaly, že mají nedostatek zaměstnanců. Vkládaly určité naděje do Průmyslu 4 0 – že omezí potřebu lidí, nahradí je technikou a podobně. Během doby se ukazuje, že když už firma začala nějaké kroky v oblasti Průmyslu 4.0 podnikat, tedy nakoupila technologie a začala je implementovat do svého firemního ekosystému, tato změna vesměs nedostatek zaměstnanců nevyřešila. Zato ale zvýšila produktivitu těch stávajících a efektivitu spousty procesů ve firmě. Výsledky průzkumu Svazu průmyslu a dopravy ČR potvrzují, že se snížil počet firem, které jako hlavní důvod investice do konceptu Průmysl 4.0 uvádějí nedostatek pracovníků (asi 31 % firem) a naopak nárůst až na 60 % těch, které vidí největší přínos ve zvýšení produktivity na zaměstnance. Při vyšší produktivitě se dá přijímat větší počet zakázek nebo také vycházet vstříc zákazníkům a upravovat produkty podle jejich požadavků.

To ostatně velmi dobře koresponduje i s rozsáhlou studií [2], kterou zpracoval institut CERGE-EI pro Svaz průmyslu a dopravy ČR a která potvrzuje, že nové technologie zatím nevedou k masovému rušení pracovních míst. A je třeba podtrhnout, že se to týká jak zaměstnanců se základním a středoškolským vzděláním, tak i typicky pomocných profesí zařazených do kategorie ISC 09. I zaměstnanci z této kategorie tedy zůstávají na svých místech, ale dostanou k dispozici nové technologie (např. evidenční skladové tablety), které umožňují jejich větší produktivitu. Jednoduše řečeno – zvládnou toho více a ve většině případů jim nová „bezpapírová“ forma práce vyhovuje. Důležité je, že začnou vnímat svoji pozici jako součást širšího digitálního okolí.

Zde je třeba zdůraznit rozdíl mezi zaměstnaností a zaměstnatelností. Jsou skupiny lidí nezaměstnatelných při jakékoliv úrovni technického rozvoje. Často jim v tom brání skladba jejich doposud získaných dovedností, ale zejména neochota tyto dovednosti rozšiřovat. Ti zkrátka nikdy v životě pracovat nebudou a udělají všechno pro to, aby nebylo možné je zaměstnat. Ale to nemá nic společného s vlivem konceptu Průmysl 4.0 na zaměstnanost.

Snaha firem o digitální transformaci nabývá velmi odlišných intenzit. Jakou vidíte perspektivu pro firmy, které jdou za svým cílem, a pro firmy, které digitální transformaci zanedbávají?

Ve firmách, v nichž se postupně začínají využívat tři vybraní reprezentanti digitálních technologií (pokročilá automatizace, roboty, umělá inteligence), je průměrný měsíční plat až o tři tisíce korun vyšší než ve firmách, které se zatím drží tradičních procesů a technologií.

Ve struktuře nákladů firem vidíme v roce 2016 určitý pokles mezd (obr. 2). V té době totiž firmy většinu peněz investovaly do technologií a nebylo dost na zaplacení lidí. Ale od roku 2017 je už patrný stabilní nárůst mezd.

Vzdělávání lidí v digitálních dovednostech se týká všech úrovní kvalifikací, tedy od těch dělnických až po manažerské. Je potěšitelné, že si toto uvědomuje více než polovina firem, jak vyplývá z průzkumu [1]. Cesta z pasti levné ekonomiky je, zdá se, jasná.

O to smutnější příběh se odehrává na druhé straně, v podnicích, které se své digitální transformaci nevěnují. Nejen naše studie a průzkumy, ale i výsledky například z Německa, ukazují, že firmy, které ještě před lety všichni brali jako jistotu stálého výdělku, ztrácí své postavení na trhu se všemi důsledky, tedy i propouštěním.

Šetření, které pro SPČR provedl institut CERGE-EI, ve svých závěrech jednoznačně ukazuje na zvyšující se polarizaci mezi firmami, které již vyhodnocují první pilotní projekty, a firmami, které svoji digitální transformaci z různých důvodů odkládají. Velké rozdíly jsou například ve velikosti přidané hodnoty na jednu odpracovanou hodinu (obr. 3), s rozdíly od úrovně pod 18 Kč až po úroveň nad 508 Kč. Proto pokládám za velmi důležitou osvětu, kterou děláme nejen ve Svazu průmyslu, ale i v Elektrotechnické asociaci. Inspirujeme firmy, aby investovaly do svého růstu a podílely se na rozvoji dovedností svých zaměstnanců.

---

Elektrotechnický a elektronický průmysl se … nadále chová jako jeden z nejstabilnějších pilířů české ekonomiky.

Nemá smysl restartovat ekonomiku do stavu, ve kterém jsme byli před covidem. To, co jsme se naučili během pandemie, nás musí posunout dál!

Samotný nákup technologických zařízení toho moc nevyřeší. Důležitější je jejich optimální a efektivní implementace.

Většina firem v ČR neřídí energie v reálném čase – a nástroje Průmyslu 4.0 v oblasti energií používají jen zřídka.

Oddělení IT by mělo být hlavně výkonnou složkou zavádění konceptu Průmysl 4.0 , ale ne tím, kdo za digitální transformaci firmy zodpovídá.

Představa, že najatá externí firma, byť k tomu kvalifikovaná, postaví digitální transformaci na klíč, je zcela mylná a nesmyslná.

Také zaměstnanci z kategorie pomocných profesí … dostanou k dispozici nové technologie, které umožňují jejich větší produktivitu. Nová „bezpapírová“ forma práce jim většinou vyhovuje …, začnou vnímat svoji pozici jako součást širšího digitálního okolí.

---

[1] České firmy a Průmysl 4.0. Výsledky průzkumu Svazu průmyslu a dopravy ČR, SPČR, autor Jan Stuchlík, 2019, 2020.
[2] Průmysl 4.0 na českém trhu práce. Výsledky šetření pro Svaz průmyslu a dopravy ČR, Trexima/CERGE-EI, autoři prof. Ing. Štěpán Jurajda, Ph.D., Ing. Matěj Bělín, M.A., 2020.

Rozhovor vedl Ing. Emil Širůček, FCC PUBLIC