Ing. František Štěpán – Eaton Elektrotechnika s. r. o., Regionální manažer pro podporu prodeje ve střední a východní Evropě

U nás, pro které se naše práce stala zábavou, nikdo nepozná, kdy pracujeme a kdy se bavíme. Kompenzaci mého pracovního vytížení nacházím například v manuální práci, která přináší uspokojení z něčeho viditelného, hmatatelného a dokonce i užitečného.

Asi to byl můj vedoucí v prvním zaměstnání, v investičním oddělení v oboru elektrotechniky. Denně bylo nutné hledat společnou řeč s dodavatelskými firmami, s projektanty, ale i s úřady, s lidmi různého vzdělání a povah a „neuříznout si ostudu“. A jak říkal můj vedoucí: „Uvidíš, že každá zkušenost, i ta špatná, pro tebe bude dobrá.“

Spolu s hercem Jiřím Sovákem a s karikaturistou Vladimírem Renčínem, zřejmě našimi největšími filozofy, si myslím, že je dobré nebrat se příliš vážně.

 

Po vánoční nadílce jsem dočetl několik zajímavých knížek o nedávné historii našeho kraje – polského příhraničí ve východních Čechách, v podstatě jde o bývalé Sudety. Rád se vracím i ke knížkám Karla Čapka, rodáka z blízkých Malých Svatoňovic. Ponaučení, bohužel, je, že lidé se ve své podstatě nemění: stále objevujeme již dávno známé a pak zase zapomenuté, jsme sice vzdělanější a bohatší, ale určitě ne moudřejší.

Jako téměř všichni v naší firmě, i já alespoň občas fandím lednímu hokeji. V zimě rád vyrazím na lyžích, při teplejším počasí na kole. Loni jsem si musel koupit nové, protože to moje předchozí někdo potřeboval víc než já. Ovšem, vždyť již staré letopisy uvádějí, že byzantský kupec Sámo přišel „o kolo“ roku 623.

Rád si pustím rockovou klasiku, jako jsou např. Beatles, ale nebráním se ani vážné hudbě. V mé hudebně založené rodině se prakticky všichni, kromě mne, aktivně věnují hře na nějaký nástroj. Dospívajícím a dospělým dětem se postupně stala koníčkem hra na housle, violu, cello nebo basu.