archiv Historie semaforu Drobné vynálezy a technická řešení přicházejí na svět klikatými cestičkami. U mnoha nevíme, kdo vlastně stál u jejich zrodu, u jiných, které byly zdokonalovány dlouhá léta, si zase nejsme jisti, kdo vlastně měl první, původní nápad. To je také případ semaforů při řízení dopravy. První semafor s červeným a zeleným světlem byl instalován v roce 1868 na křižovatce před londýnským Parlamentem. Byl pojat jako poněkud zastaralý železniční semafor s rameny a dvěma plynovými lampami – červená znamenala stůj, zelená volno. Tato novinka v silniční dopravě byla odvozena ze signalizace na železnici, na níž se dohodlo shromáždění železničních techniků v Birminghamu již v roce 1841. Světla měnil policista ručně a semafor sloužil především k zastavení dopravy, aby poslanci mohli bezpečně přejít již tehdy dosti frekventovanou ulici. Zařízení však stálo na svém místě jen jeden rok, kdy explodovala jedna lampa a obsluhující policista přitom přišel o život. Obnovené pokusy s dopravními světly se uskutečnily až v roce 1914 v americkém Clevelandu. S pohyblivými rameny se již nikdo nezabýval. Nový typ semaforu měl stacionární elektrické svítilny s červeným a zeleným světlem a varovným zvukovým signálem, který se ozval pokaždé, když se měnila světla. Tříbarevné semafory s červeným, zeleným a žlutým světlem byly instalovány v New Yorku v roce 1918 a obsluhoval je městský zřízenec, usazený v budce vysoko nad křižovatkou. V roce 1923 se objevily první semafory (doplněné gongem) v Paříži, do Londýna se vrátily až roku 1926. Všechna tato signalizační zařízení byla ovšem stále obsluhována ručně. Údajně první automatický semafor byl k vidění v britském Wolverhamptonu v roce 1927. Proč si tyto skutečnosti připomínáme právě nyní? Je tomu proto, že první světelný semafor u nás byl instalován v Praze na křižovatce uprostřed Václavského náměstí mezi ulicí Vodičkovou a Jindřišskou počátkem roku 1930. Letos je tomu sedmdesát let. Pro úplnost si snad ještě připomeňme, že „zelená vlna„ byla v městské dopravě poprvé zavedena v roce 1953 v Mnichově. Zapínání světel je při ní koordinováno tak, aby umožňovalo při určité konstantní rychlosti plynulou jízdu – bez stálého rozjíždění a brzdění. Sníží se tím spotřeba pohoných hmot, což šetří především životní prostředí. (tes) | 
