Elektrotechnické názvosloví dříve a dnes – 2. část – dokončení

Připojím ještě další oblíbený telekomunikační termín. Již dávno je tomu, co slovo „linka“ bylo pouze frekventovaným slovem malířů pokojů a řidičů tramvají nebo znamenalo pouze jednu pětinu notové osnovy. V teleinformatické branži se to dnes „linkami“ jen hemží, ať už v marketingových prospektech, odborných i novinových článcích či v rozhlasu a televizi. Podíváme-li se však na heslo „linka“ např. do encyklopedického slovníku (Academia 1981) nalezneme pro něj tyto významy:

• souvislá čára spojující dva i více bodů,
• otisk čáry (polygrafie),
• dráha, po níž se pohybuje dopravní prostředek či výrobek (doprava, výroba),
• myšlená dráha spojovacích prostředků (telekomunikační technika).

Poslední význam se pravděpodobně přenesl z anglického termínu „link“, který se původně překládal jako spojka, spoj, spojovat a přeneseně také jako přenosový článek nebo telekomunikační spoj. Pro příbuzný anglický termín „line“ lze však ve slovníku nalézt více jak 20 českých významů. V telekomunikační branži se nejčastěji překládá jako vedení, ale z pohledu českého telekomunikačního názvosloví se překládá i jako přípojka. V závislosti na kontextu se však často může překládat i jako okruh, pro který však v anglické terminologii existuje i termín „circuit“, jenž však v jiném kontextu znamená i obvod. Ve slangovém přístupu se však často v češtině pro všechny tři anglické termíny (link, line, circuit) užívá výraz „linka“, který však v českém telekomunikačním názvosloví není definován. Zato přídavné jméno „linkový“je v české telekomunikační terminologii užíváno např. v termínech „linkový kód“ nebo „linkový trakt“.

Podívejme se nyní terminologickým pohledem na obrázek základního uspořádání telekomunikačního řetězce při jednosměrném přenosu zprávy mezi dvěma místy, ve kterých se nacházejí koncová telekomunikační zařízení. Telekomunikační spoj začíná a končí v koncových zařízeních na rozhraních mezi periferními a komunikačními jednotkami. Jedná se tedy o úsek mezi zdrojem zpráv a příjemcem zpráv.

Jednosměrný přenosový kanál (kanál) začíná na rozhraní mezi měničem zprávy a měničem signálu a končí na rozhraní mezi zpětným měničem signálu a zpětným měničem zprávy. Zahrnuje tedy v sobě i vlastní přenosovou cestu (vedením či radiovou).

Pokud se však jedná o obousměrný přenos zpráv, mohou nastat dva různé způsoby přenosu. V případě duplexního přenosu musí být vytvořen nový kanál v opačném směru. Mezi koncovými zařízeními je pak vytvořen dopředný kanál a nezávislý zpětný kanál, což umožňuje současný obousměrný přenos.Tato sestava vytváří tzv. přenosový okruh. V případě simplexního přenosu musí být také vytvořen zpětný kanál, který však využívá stejnou přenosovou cestu jako dopředný kanál, a přenosy v opačných směrech mohou být realizovány pouze střídavě. Z toho také vyplývá, že z hlediska české terminologie je nepřípustné užívat slangového vyjádření „obousměrný kanál“, což se někdy chybně vyskytuje u popisů rádiových přenosů.

Přesto však i v českém telekomunikačním názvosloví došlo v poslední době k určité nedůslednosti. V názvosloví ISDN se používá termínu B-kanál a také D-kanál. Z technického hlediska se však jedná u každého z těchto „kanálů“ o současný přenos v obou směrech, a tedy by se správně měly nazývat B-okruh a D-okruh. Tato nepřesnost vznikla zřejmě náhodně při popisu funkce prvních zařízení ISDN v anglické terminologii a my jsme tuto nedůslednost anglického názvosloví důsledně převzali.

Vraťme se však ke slangovému termínu „linka“. Původní význam tohoto slova – spoj, tj. úplný telekomunikační řetězec kromě periferních částí koncových zařízení, je ve většině slangových přístupů zaměňován za význam termínu „vedení (line)“. Výraz „Telefonní linka je obsazena“ např. znamená, že přípojný okruh (vedení) od telefonní ústředny k účastníkovi je využit pro jiné spojení. Na to jsme si v běžné mluvě již dávno zvykli. Daleko závažnější situace však vzniká, jestliže v odborném popisu přidáváme ke slangové „lince“ ještě další přívlastky. Jde zejména o používání tohoto termínu v případech, kdy se nejedná ani o skutečná fyzická vedení ale např. o virtuální okruhy, realizované v systémech přenosu a přepojování paketů. Velmi frekventovaným slangovým slovním spojením je i „pevná linka“. To vyjadřuje způsob vytvoření pevného telekomunikačního okruhu mezi dvěma koncovými zařízeními vzájemně bezprostředně propojenými. Někdy se však tento výraz užívá i pro metalickou přípojku pevné telefonní sítě jako odlišení od připojení mobilního telefonního přístroje do mobilní telefonní sítě. Dalším slangovým spojením „komutovaná linka“ se naopak označuje způsob vytvoření okruhu prostřednictvím přepojovacího zařízení na základě volby aktivního účastníka. Ten se však v některých případech dokonce nahrazuje ještě „vylepšeným“ výrazem „vytáčená linka“. A o „vytáčení“ jsme již zmínili dříve. Téměř mě však vytočil termín „nevytáčená linka“, užitý v textu projektu jedné renomované projektantské firmy a označující tímto souslovím již dříve zmíněný pevný okruh. To už se ve sportovním názvosloví dá přirovnat k trojnásobnému faulu, po kterém by měla nutně následovat červená karta. Proto jsem si dovolil při oponentuře tohoto projektu trvat na opravě textu, i když jsem se, jako známý „slušňák“, předem omluvil za svoji profesionální pedagogickou deformaci. A navíc jsem tento termín také zařadil do „zlatého fondu odstrašujících terminologických fekálií“.

V technické praxi průběžně zanikají některé termíny a objevují se termíny nové. Často se stává, že některý termín je takzvaně moderní a v novinářské praxi se velmi používá. Bývá však též časté, že se používá bez znalosti původního významu, a pak se z něj někdy stává obecné, nic neříkající novinářské klišé.

Zkusme se např. zamyslet nad termínem „multimédia“. Stalo se mi, že určitý autor pod termínem „multimediální přenosy“ mínil telekomunikační přenosy po médiu „volný prostor“ či po médiu „telekomunikační kabel“.

Podle Slovníku spisovného jazyka českého může být „médium“ (množné číslo „média“) zprostředkující osoba, prostředí, činitel, výplň prostoru nebo látka, ve které je předmět uložen. Může to být i označení pro DVD, knihu, časopis, elektronickou poštu (e-mail), leták, videokazetu, filmové nebo jiné audiovizuální dílo, gramofonovou desku apod.

Z jiného pohledu může být médium chápáno jako „nosič“. Neměli bychom se však omezovat jen na hledisko technologické a zapomínat na určitou nutnou míru abstrakce. Jednotlivé elementy (text, zvuk, obraz, …) nemusí tedy být reprezentovány pouze technickými prostředky pro přenos a ukládání informací, ale termín „multimédia“ lze obecně chápat i takto:

• Tento termín se používá v technické praxi, v umělecké tvorbě, v moderní pedagogice a v publicistice. Jednoznačná definice však neexistuje.
• Termín v technické praxi označuje obecně skupinu komunikačních a informatických technologií, která kombinuje audiovizuální technické prostředky jako text, hovor a hudbu, pevný i pohyblivý obraz, animaci, včetně interaktivní spolupráce z hlediska přenosu, prezentace či uchovávání informací.
• Nejčastěji se jedná o spojení těchto technologií s počítači, kde tzv. multimediální systém je tvořen počítačovými doplňky (zvuková karta, videokarta, grafická karta, mechanika CD či DVD a příslušné doplňkové programové vybavení), což v souhrnu vytváří možnosti pro interaktivní audiovizuální prezentaci. Dnes jsou prakticky všechny osobní počítače multimediální.
• Je však třeba vzít v úvahu, že prezentace informačního obsahu pomocí různorodých spřažených informačních kanálů není nic nového, jak ukazuje příklad zvukového filmu, či televizního programu, které předávají zvukové a obrazové informace, a tedy působí současně na sluch i zrak člověka. Přesto se však právě tyto aplikace nikdy nenazývaly a nenazývají jako „multimediální“!
• Obecný termín „Multimédia“ má však v technické praxi rozvinutí i v dalších termínech.

Multimediální aplikace využívají možností kombinace technického a programového vybavení při současném zpracovávání textových, grafických, fotografických, filmových i audiovizuálních dat.

Multimediální přenos datpředstavuje takový přenos dat, kdy se v rámci jediného širokopásmového přenosového okruhu přenášejí významově spřažené informace, pocházející z principiálně různých informačních zdrojů, při současné možnosti interakce.

Multimediální službaje telekomunikační služba, která používá multimediální aplikace a multimediální přenos dat.

Jak bychom tedy mohli informace o termínu „multimédia“ uzavřít?

Anglická verze Wikipedie pod heslem Multimediauvádí: „Multimedia refers to content that uses a combination of different content forms. This contrasts with media that use only rudimentary computer displays such as text-only or traditional forms of printed or hand-produced material. Multimedia includes a combination of text, audio, still images, animation, video, or interactive content forms“ [1], česky: „Multimédia označují obsah, který používá kombinaci různých forem obsahu.To je v kontrastu s médii, která používají pouze základní počítačové displeje, jako jsou pouze textové nebo tradiční formy tištěného nebo ručně vyráběného materiálu.Multimédia zahrnují kombinaci textových, zvukových, statických obrázků, animací, videa nebo interaktivního obsahu“.

Z německých pramenů (L. J. Issing, P. Klimsa: Information und Lernen mit Multimedia und Internet. S. 3f) lze volným překladem citovat tuto definici: „Termín multimédia zahrnuje rozsáhlý soubor technického (hardware) a programového (software) vybavení pro integraci digitálních prostředků, jako jsou texty, statické obrázky, grafika, audio a video. Kromě této multimediality hraje však významnou roli také interaktivita, současný průběh více procesů (multitasking) a také paralelnost prezentace různých médií. V této souvislosti pak můžeme mluvit o integračním a prezentačním aspektu chápání multimediality.“

A toto najdeme v české Wikipedii: „Multimédia jsou oblast informačních a komunikačních technologií, která je charakteristická sloučením audiovizuálních technických prostředků s počítači či dalšími zařízeními. Jako multimediální systém se označuje souhrn technických prostředků (např. osobní počítač, zvuková karta, grafická karta nebo videokarta, kamera, mechanika CD-ROM nebo DVD, příslušné obslužné programové vybavení a další), který je vhodný pro interaktivní audiovizuální prezentaci.“

Jiná česká definice může znít takto:

Multimédia – skupina teleinformatických prostředků kombinujících informační zdroje typu text, zvuk, obraz pevný, obraz pohyblivý, grafika, animace, a to za účelem vytvoření významově spřaženého celku určeného pro prezentaci, přenos či záznam.

V telekomunikační praxi se dále vyskytuje i termín „multimodální“. Ten se někdy užívá např. v technologiích mobilních telefonů, i když podstata by byla mnohem lépe vyjádřena termínem „vícepásmové“, neboť se jedná o telefony, které lze provozovat ve dvou nebo více frekvenčních pásmech. Jiný přístup (Human-Computer Interaction) používá tento termín pro tzv. multimodální komunikaci, ve smyslu komunikace člověka s počítačem.

V současnosti se však čím dál častěji začíná používat i termín „intermédia“, který v sobě zahrnuje spojení technického a uměleckého pohledu na vyjádření informací v různých formách.

V anglické Wikipedii pod heslem Intermedia se uvádí: „Intermedia was a term used in the mid-sixties by Fluxus artist Dick Higgins to describe various inter-disciplinary art activities that occurred between genres in the 1960s. Thus, the areas such as those between drawing and poetry, or between painting and theatre could be described as intermedia. With repeated occurrences, these new genres between genres could develop their own names (e. g. visual poetry or performance art)“ [2], česky: „Intermedia byl termín používaný v polovině šedesátých let umělcem Fluxusem Dickem Higginsem k popisu různých interdisciplinárních uměleckých aktivit, ke kterým došlo mezi žánry v 60. letech. Proto prostory, jako jsou oblasti mezi kresbou a poezií nebo mezi malbou a divadlem, by tedy mohly být popsány jako mezilehlé.S opakovanými výskyty by tyto nové žánry mezi žánry mohly vyvinout jejich vlastní jména (např. vizuální poezie nebo umění performance)“.

Termín „intermedialita“ má své kořeny dokonce již v 19. století a zkoumá vztahy různých médií, která se vzájemně prolínají a jejichž spojením vzniká úplně nové dílo, jehož části od sebe již nelze oddělit. Je zřejmé, že současné možnosti multimediálních aplikací rozšiřují možnosti intermediality v porovnání s možnostmi v době jejích počátků. Na základě předchozích informací lze vyslovit jednu z možných definic v českém jazyce:

Intermédia –nadřazený, zobecňující pojem, který rozšiřuje stávající elementy multimediálních aplikací o další vyjadřovací či komunikační prostředky z hlediska technického i uměleckého, přičemž se zároveň zajímá o vztahy mezi nimi.

Tento krátký pohled na několik v současnosti frekventovaných teleinformatických termínů by měl čtenáři odborných publikací umožnit lepší pochopení souvislostí v rámci konkrétní problematiky.

Poznámka:
Na základě dohody Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze a FAMU UK v Praze došlo v r. 2009 ke vzniku „Institutu intermédií“, který se zabývá touto problematikou z hlediska pedagogického (pro studenty FEL i FAMU) i výzkumného. Jeho pozice na pomezí velmi rozdílných oborů by měla pomoci při hledání efektivního přístupu k této nové disciplíně.

Literatura:
[1] https://en.wikipedia.org/wiki/Talk:Multimedia, Opening paragraph and definition
[2] https://en.wikipedia.org/wiki/Intermedia