Elektroměr v socialistické garáži
Když se na počátku 60. let minulého století začal silně rozvíjet automobilismus, vyvstal problém s nedostatkem garáží. Automobil byl drahý, šetřilo se na něj mnoho let a musel být proto náležitě opečováván. Na venkově se garážovalo v průjezdu domu, ve stodole, v bývalém chlévě, nebo se garáž postavila ve dvoře. Ve městech bylo vhodných míst pro garážování málo, a tak se zájemci o garáž spolčovali ve svépomocná stavební družstva a vytvářeli garážové kolonie. Aby ušetřili náklady za elektroinstalaci, zřídili si jen jeden společný elektroměr. Podle způsobu placení za odebranou elektrickou energii je možné rozeznávat ve společných garážích tři druhy použití elektroměru.
1. Jeden společný elektroměr pro všechny garáže
Elektroinstalace byla ve všech garážích stejná a předpokládalo se, že se v garáži bude svítit, případně nabíjet akumulátor v nezbytně nutné době. Někteří garážisté dopřáli svému vozu v zimě teplou garáž s elektrickým radiátorem. Před vytápěnou garáží se neudržel sníh. Když přišlo na placení, nikdo se k tomu nehlásil. Po létech dohadování byl elektroměr zrušen. Takové garáže někde existují dodnes.
2. Jeden společný elektroměr a odpočtové elektroměry v každé garáži
Majitelé garáže stavěli dílo společně, ale ve své garáži měli raději vlastní odečet. Každý si chtěl zaplatit to, co odebral a snížit společným hlavním elektroměrem náklady ze stálého platu za elektroměr. Při placení opět docházelo k nesrovnalostem, jelikož se požadovalo zaplatit i po těch, co celý rok nesvítili ani nenabíjeli akumulátor a jejich odpočtový elektroměr nic nenapočítal. Jak je to možné?
Z elektroměru spotřebič
Elektroměr dřívějšího provedení (Ferraris) se skládá z proudové a napěťové cívky. Napěťová cívka je trvale připojena k síti, a protože není ideální, má ztráty. Odpočtový elektroměr se chová k hlavnímu elektroměru jako spotřebič. Spotřeba odpočtových elektroměrů je pak v součtu zaznamenána hlavním elektroměrem. Měřením na elektroměru byla naměřena spotřeba napěťové cívky 1 W. Jeden rok má 24 × 365 = 8 760 hodin. Při spotřebě napěťové cívky 1 W odebere za rok přibližně 9 kWh. Při počtu 20. garáží je to 180 kWh. Žárovka o příkonu 60 W spotřebuje 9 kWh za 150 hodin svícení. Z toho plyne, že odpočtový elektroměr spotřeboval více, než majitel garáže prosvítil.
Necitlivost elektroměru
Elektroměr (Ferraris) je necitlivý na malé zatížení. Měřením na elektroměru, s použitím kulmy na natáčení vlasů s regulací 10 a 20 W, se s nižším příkonem nepohnul. Rozhlasový přijímač má příkon 2 W za provozu a 1 W ve vypnutém stavu, není-li vypnutý ze zásuvky. Automobilista, který v zimě nejezdí, aby předešel samovybíjení akumulátoru, používá oživovací nabíječ (dříve typ kondic), který proudem 20 mA překoná zimu s příkonem ani ne půl W. Nabíječ má spolu s transformátorem příkon 2 W. Za tři zimní měsíce při počtu 2 000 hodin se na odpočtovém elektroměru spotřeba 4 kWh nezaznamená, na hlavním však ano. Jiným spotřebičem, který působí stále, je svod elektroinstalace. Při jednom MΩ svodu to dělá 0,45 kWh za rok, při dvaceti garážích 9 kWh. A více spotřebuje doutnavka ve vypínači. Při zapnutém silnějším spotřebiči, (např. topidlo 2 kW), může podle délky vzniknout na vedení úbytek napětí i 10 V, což jsou 4 % ztrát, které odpočtový elektroměr nezaznamená.
Dovolená tolerance elektroměru je ± 2.5 %. Při spotřebě 100 kWh může dojít k rozdílu 5 kWh. Jeden elektroměr naměří 97,5 kWh, druhý 102,5 kWh.
Obr. 1. Elektroměr dřívějšího provedení Ferraris
Elektronický elektroměr
Starší typ elektroměru (Ferraris), se již více roků pro měření nepoužívá. Nový elektroměr naměří i nepatrnou spotřebu. Rozdíl mezi naměřenou a skutečnou hodnotou spotřeby v garáži lze snížit odpojením odpočtového elektroměru, když si budou majitelé garáží navzájem věřit, že nikdo toho nezneužije, nebo při odchodu z garáže vypnou přívod před odpočtovým elektroměrem.
3. Samostatný elektroměr jen pro jednu garáž
V minulé době se provozovalo domácí kutilství všeho druhu. Kdo neměl možnost mít dílnu ve svém domě nebo v bytě, udělal si ji v garáži. Garáž byla zároveň opravnou aut, lakovnou případně kovovýrobnou. V takové garáži byl kompresor, svářečka, sloupová vrtačka, někdy i soustruh. Majitel garáže, kutil, se odpojil od společné garáže a zřídil si samostatný přívod s třífázovým elektroměrem. Provozování výrobní činnosti v garáži bylo v rozporu s kolaudací garáže, která je určena pro stání vozidla, a ne pro výrobní činnost. Mohlo při tom docházet k požárům. Na výrobní činnost v garáži se vztahovalo nedovolené podnikání, které bylo zakázané, ale současně široce tolerované. Ti, co jej zakazovali, ho často využívali, protože to, co chtěli, socialistické podniky nevyráběly, nebo to bylo finančně nedostupné (Tuzex).
Závěr
Dnes se garážové kolonie dřívějšího typu nestavějí, jejich majitelé jsou ve druhé až třetí generaci zakladatelů. Garáže se také různě přeprodávají. Cenově je situace opačná než dříve. Garáž může být dražší než automobil.