Elektrický výboj ve službách zákona
| Elektrický výboj ve službách zákona Ing. Josef Košťál, redakce Elektro Dějiny lidstva jsou protkány násilím a válkami a jejich společným jmenovatelem jsou zbraně. Když vzal pravěký člověk poprvé do ruky první zbraň – klacek nebo kámen, byla to nejspíš instinktivní reakce, která mu umožnila zachránit si holý život a přežít. Nicméně od této chvíle se člověk se zbraní v ruce cítil bezpečnější, silnější a mocnější. Velmi často neváhal použít zbraň ani proti jinému člověku (podle biblické knihy Genesis byla na počátku lidstva bratrovražda: oráč Kain, syn Adama a Evy, zabil svého bratra pastýře ovcí Ábela). Od objevení prvního člověka na Zemi se svět hodně změnil, ale už ne tak sám člověk. Současná moderní společnost hledá způsoby, jak „humánně“ čelit násilí páchanému na jednotlivci i společnosti, a přitom pachatele při jeho pacifikování neusmrtit. Vývoj tzv. bezpečných zbraní, které člověka nemají zabít, ale jen paralyzovat, prošel mnoha stadii od dřevěných projektilů, přes elektrické obušky, lasery a chemické prostředky až po např. mikrovlnné zařízení ADS (Active Denial System, systém aktivního odporu), které vyvolává nepříjemné tepelné pocity až palčivou bolest, nebo parabolické talíře LRAD (Long Range Acoustic Device, akustické zařízení s dlouhým dosahem), které začali používat Američané v Iráku k zahnání méně nebezpečných osob (LRAD vysílá úzce směrované vysoké tóny s intenzitou asi 150 dB, což v závislosti na vzdálenosti od vysílače může být nepříjemné až fatálně nesnesitelné). Jednou z nejvíce rozšířených neletálních*), tj. nesmrtících zbraní je elektrický taser. Přestože mezi veřejností přetrvávají pochybnosti o bezpečných účincích elektrického šoku po zásahu touto zbraní, začínají se po množících se teroristických útocích v západním světě k používání taserů přiklánět i jejich dřívější odpůrci. Nové typy taserů jsou vyvíjeny především v Americe (v USA se tasery používají již více než dvacet let, v ČR není jejich používání policií z legislativních důvodů možné). Mezi novinky patří taser M26, který po třináct měsíců testoval policejní sbor v Seattlu. Více než jednoroční zkušenosti tohoto sboru s používáním taseru M26 byly oficiálně zveřejněny v policejní zprávě, která tuto zbraň popisuje po technické stránce i po stránce jeho použití. Tyto zkušenosti jsou stručně shrnuty v dalším textu. Elektrická omračující zbraň Taser M26 Systém elektrické zbraně – taser není žádnou novinkou. Taser M26 však představuje značný pokrok v porovnání s dřívějšími verzemi taserů. Ty měly optimální aplikační vzdálenost jen asi 1,8 m, byly nespolehlivé, nepřesné a celkově neefektivní. M26 je moderní, progresivní taser, který je vzhledově podobný běžné služební zbrani. Používá kazetový náboj, který se ručně nasazuje na ústí zbraně. Policejní kazetový náboj obsahuje dvě šipky s připojenými měděnými dráty, které lze vystřelit na vzdálenost až asi 6,4 m. Zasáhnou-li vystřelené šipky subjekt, tj. v tomto případě pachatele trestného činu, je měděnými dráty přenesen do jeho těla výkonem 26 W silný elektrický výboj o napětí 50 kV. Tento elektrický výboj může proniknout až pěticentimetrovou vrstvou oděvu, a vyřadit tak z činnosti motorický a smyslový systém subjektu, tedy jinými slovy srazit pachatele k zemi. M26 může také fungovat jako kontaktní omračující přístroj. V obou režimech, tj. jak ve vystřelovacím, tak i kontaktním, dodává M26 elektrický náboj v pětisekundovém cyklu, který lze opakovat. Jakmile tento cyklus skončí nebo je přerušen, účinek pomine. Taser M26 byl klasifikován jako nástroj LTL (Less Than Lethal, ne zcela letální) pro dočasné zneškodnění nebo zadržení subjektu. Při jeho testování policejním sborem v Seattlu nebyla prokázána jeho nebezpečnost pro osoby s kardiostimulátorem ani pro osoby s jinými méně obvyklými podpůrnými zdravotními přístroji. Použití taseru M26 jako kontaktního omračujícího přístroje je považováno za užití menší síly než při použití pepřového spreje, popř. za rovnocenné s technikou účinných chvatů, jako např. zkroucením ruky za záda. Použití taseru M26 ve vystřelovacím režimu se šipkovými projektily je považováno za užití větší síly než v případě techniky účinných chvatů, ale za menší než u úderů rukou, nohou nebo jiných „bicích“ prostředků. Policisté však taser M26 raději nepoužili v situacích, kdy se ocitli ve smrtelném ohrožení, kromě případů, kdy je jistil policista ozbrojený střelnou zbraní. Taser M26 je napájen z baterie. Před začátkem každé směny by měla být zkontrolována jeho funkčnost (plný účinek) přeskokem jiskry. Obecně lze dosáhnout plného účinku zbraně za těchto podmínek:
Nejsou-li tyto podmínky splněny, nelze očekávat plný účinek omračující zbraně. Policista může po připojení nového kazetového náboje buď opakovat střelbu šipkovými projektily, nebo použít režim kontaktního omráčení. Policejnímu sboru v Seattlu bylo do používání předáno celkem 158 taserů M26. Za třináct měsíců testování byl taser použit u 106 incidentů. V šedesáti procentech těchto incidentů byl mezi prvními na místě činu policista s taserem. Taser byl nejčastěji použit u případů s duševně nemocnými, sebevražednými subjekty a u incidentů týkajících se dopravy. Téměř šedesát procent těchto subjektů bylo pod vlivem návykové látky, nejčastěji alkoholu nebo drog, nebo šlo o duševní chorobu či halucinace. Dvacet pět procent subjektů bylo ozbrojeno, a to nejčastěji nožem, z toho šedesát dva procent bylo pod vlivem návykové látky, nejčastěji v souvislosti s duševní chorobou. Devadesát čtyři procent subjektů byli muži, padesát procent Kavkazani a čtyřicet dva procent Afroameričani. Četnost použití taseru M26 byla u vystřelovacího režimu asi šedesát procent, u kontaktního režimu asi dvacet sedm procent, u obou dvou režimů asi dvanáct procent. Ověřený kontakt taserem byl u osmdesáti šesti incidentů. U těchto ověřených kontaktů byla účinnost úplného nebo částečného zneškodnění devadesát pět procent. Taser pomohl vyřešit bezpečnostní situaci v osmdesáti pěti procentech všech incidentů a v devadesáti dvou procentech u těch incidentů, kde byl ověřen kontakt. Policisté i subjekty hlásili malou míru poranění při incidentech s použitím taseru v porovnání s jinými způsoby použití síly při řešení incidentů. V šedesáti osmi procent těchto incidentů utrpěly subjekty jen modřiny po vpichu šipek, ale ne vážná zranění. Některá zranění subjektů se objevila u incidentů ještě před použitím taseru, jiná zase jako důsledek pádu subjektu na zem po zasažení šipkami. Žádná z těchto poranění však nebyla významná a žádná nebyla způsobena přímo taserem, a tak si policisté vyzbrojení tasery pochvalovali, že mají k dispozici zbraň, která jim pomáhá vyřešit incident bez vážného zranění. Literatura: *) Neletální (non-lethal) zbraně jsou podle definice NATO zbraně, jejichž použitím umírá jen jeden člověk ze sta. Vážná zranění tedy nikdy nelze vyloučit, a proto některé organizace prosazují nové označení takovýchto zbraní, a to jako ne zcela letální (less-than-lethal). Obr. 1. Ne zcela letální zbraň Avanced Taser M26 Celý příspěvek lze ve formátu PDF stáhnout zde | |