Dějiny přírodních věd v českých zemích (5. část)

Dějiny přírodních věd v českých zemích (5. část)
Vynález knihtisku

Proč je zapotřebí hovořit zde o vynálezu knihtisku? Proč je zapotřebí pro tento okamžik opustit linii „českých dějin přírodních věd“ a připomenout si Johannese Gensfleische-Gutenberga, zlatníka z německé Mohuče, kterému je vynález knihtisku připisován?

Je tomu tak pro světodějnost tohoto vynálezu. Na počátku třetího tisíciletí si totiž v dennodenní praxi připomínáme skutečnost, že kultura a vývoj lidstva jsou nemyslitelné bez zprostředkovávání a šíření informací. A knihtisk, v roce 1445 plně svým významem spadající do období renesance¹⁾, je první systematický způsob, jak právě poslání šíření informací naplňovat.

Knihtiskem lze mechanicky „vyrábět“ celé stránky identického textu a navíc je zhotovovat opakovaně, v žádaných a poměrně velkých nákladech a „komunikovat“ tak s širokým publikem. A to i přesto, že většina obyvatelstva v polovině 15. století neuměla číst – „komunikace“ se odehrávala hlavně veřejným předčítáním při různých společenských příležitostech, zejména trzích. Oslovované publikum bylo velmi široké, zájmově i společensky diferencované. Všichni účastníci se nemuseli shromažďovat ve stejnou dobu na stejném místě.

Nejen církevní, ale i „světská“ literatura, nyní levně rozmnožovaná, mohla předávat znalosti v široké míře. Kromě ní byly brzy mechanicky rozšiřovány i ilustrace a jiné ozdobné formy.

Knihtisk vytvořil předpoklady pro živější výměnu idejí a myšlenek, pro zintenzivnění písemné komunikace v evropské kultuře a přispěl tak i k utváření národních kultur a národních jazyků.

Vynález a rozšíření knihtisku znamenaly v Evropě demokratizaci vzdělání a ovlivnily další vývoj evropské civilizace.

Proto se knihtisk stal významným milníkem vývoje lidstva na celoevropské, a tedy i české cestě.

Starověk

V různých kulturách při vývoji lidstva vznikaly soustavy znaků, jejichž účelem bylo sdělení, zachycení myšlenky – vrypy, značky, zářezy atd. Jejich nosiči byly palmové listy, dřevěná prkénka, kamenné a hliněné desky, kožené plachty, tkaniny, papyrus apod. Tak jsou uchovány sumerské klínové záznamy, zákony egyptských faraonů, římské vyhlášky, slovanské runy a další.

Již od starověku používaly nejrůznější civilizace k různým značkovacím účelům razidla a pečetě. Tyto nástroje byly předzvěstí vzniku tištěného písma. Jinak se psané materiály v úzké vrstvě vzdělanců šířily „ručním“ přepisem.

Dálný východ

Epocha tisku v dějinách lidstva má prvopočátky v Číně. Zde byl již od 4. století n. l. znám „tisk z desky, deskotisk“ (a v Číně zřejmě i tisk z porcelánu), předstupeň knihtisku.

Údajně roku 1040 vynalezl Číňan Pi Čeng (Bi Šeng) kameninové tiskové litery. Vyměnitelnost liter („rozmetání“ sazby) je rozhodujícím prvkem při funkci knihtisku. Vyměnitelné dřevěné (popř. hliněné a později i bronzové) litery pro tisk jsou v Číně doloženy z roku 1314, v Koreji z roku 1390. První kniha touto technikou – tiskem shora – byla v Koreji vytištěna roku 1409.

Evropa

V Evropě, v Německu a Anglii, se v 11. století potiskovaly látky razítky z pálené hlíny, dřeva nebo bronzu. Jako barvivo se používaly saze rozpuštěné v oleji a různé hlinky.

Už v průběhu 12. století se prostřednictvím cestovatelů z arabského světa dostal z Číny do Evropy papír.

Ten postupně nahrazoval doposud používaný pergamen. Do doby rozšíření papíru na konci středověku se knihy jako jednotlivé unikáty skládaly z ručně popisovaných, sešívaných a vázaných pergamenových listů.

Johannes Gutenberg

Epochální význam pro Evropu a rozvíjející se období renesance měl rok 1445, kdy Johannes Gutenberg (1397–1468), vlastním jménem Henne Gensfleisch, syn patricije ze dvora Hof zum Gutenberg a později profesí zlatník v německé Mohuči (Mainz), dovršil vynález knihtisku.

J. Gutenberg sestrojil nejen tiskařský lis (inspirován vinařským lisem), ale vynalezl vyměnitelné litery, liteřinu (kovovou slitinu, z níž se litery odlévaly) a tiskařskou barvu.

Gutenbergův vynález spočíval v odlévání kovových liter z matric, v jejich sestavování do řádků a stran a v otiskování tiskařskou černí na dřevěném lisu na celou jednu stranu. Stránky textu tak bylo možné vyrábět opakovaně a v žádaném počtu. Razidla, do té doby používaná pro „tisk“, byla účelná pouze pro jednotlivé symboly. V tomto smyslu je odlití jednotlivých hranolků s převráceným tvarem písmena a jejich sesazování do řádků a celých stránek geniálním řešením. Vytvoření a úpravy odlévacího nářadí pro litery s „nožkama“, které umožňovaly rozebrání a opětovné sestavení písmen, patří k nejdůležitějším přednostem Gutenbergova vynálezu.

Mnohaletá Gutenbergova práce vedla k pomyslně jednoduchým výsledkům. Jeho první pokusy byly obtížné a Gutenbergovi se stavělo do cesty mnoho nepříjemností se společníky a jeho tiskárna shořela. Sám zemřel téměř v zapomnění.

Literatura se ovšem zmiňuje ještě o dalších jménech, jejichž nositelé patří k prvním průkopníkům knihtisku. Patří k nim italský šlechtic Pamfilo Castaldi, který již ve 14. století v městě Murano používal litery ze skla. Dále je to Laurens Janszoon Coster (1405–1484) z holandského Haarlemu, kde tiskl latinské učebnice kovovými literami, rovněž pražský zlatník Prokop Waldvogel, který podle notářských zápisů vyučoval v letech 1444 až 1446 v Avignonu základům vědy „umělého psaní“ pomocí cínových liter.

Nejstarším dochovaným typografickým tiskem světa je Zlomek knih Sibyliných (Mohučský zlomek o posledním soudu), fragment dvoustranně potištěného listu 9 × 12,5 cm z roku 1445, nazvaný podle obsahu Fragment Posledního soudu. Je uchován v Gutenbergově muzeu v Mohuči.

Nejkrásnější Gutenbergův tisk je 42řádková latinská bible, v letech 1452 až 1455 vytištěná v Mohuči, a třídílná 36řádková bible – společná práce s Johannem Fustem, kterého vyučil.

Význam knihtisku

Knihtisk díky své univerzálnosti nalézal stále více uplatnění zejména v prosperujících městech celé Evropy, a to i v rozvíjejících se „habsburských“ Čechách. V českých zemích byla první kniha – Kronika trojánská – vytištěna knihtiskem roku 1468 (resp. 1470).

Kromě církevních se v Evropě tiskla díla o hornictví, vojenství nebo zemědělství. Byly tištěny i první nedokonalé „noviny“, pamflety a letáky, jejichž texty měly poučný i zábavný charakter. Renesanční doba tak vytvořila prostředí vhodné pro rozvoj vzdělanosti a tok informací mimo vliv církve.

Roku 1500 bylo v Evropě již na 250 tiskáren a knihtiskem bylo vytištěno více než 40 000 různých tisků. Knihy tak byly až 120krát levnější než knihy psané ručně, zprostředkovávaly výměnu myšlenek a šířily vzdělanost po celém světě. K témuž přispělo i zavedení a rozvoj poštovnictví jako prostředku doručování zpráv.

České knihtiskařství dosáhlo zásluhou prací tiskaře Jiřího Melantricha Rožďalovského z Aventina (1511–1580) a posléze jeho zetě Daniela Adama z Veleslavína (1546–1599) světové úrovně.

Pokračoval také vývoj nejrůznějších tiskařských technik – kamenotisku, litografie apod. Ale to je již opravdu jiná historie.

(jk; pokračování – 16. století)

¹⁾ Renesance – kulturně historická epocha přibližně od roku 1350 do koce 16. století. Znamenala znovuzrození antického ideálu a na něm založený rozkvět umění, filozofie a přírodovědy. Došlo k rozmachu řemesel, významným námořním objevům, rozkvětu mezinárodního obchodu doprovázeného ekonomickým, kulturním a politickým vzestupem měšťanstva. Umění i celkové chápání světa v renesanci přestaly sloužit církevním idejím. Naopak vzrostl zájem o člověka, jeho existenci a rozvoj, ale také zájem o vědecké poznání reality přírodních zákonů.