Dějiny přírodních věd v českých zemích (27. část)

 

Jakub Kresa (obr. 1, 1648 - 1715) byl jedním z nevýznamnějších českých matematiků druhé poloviny 17. století. Narodil se v rolnické rodině ve Smržicích u Prostějova. Jezuitské gymnázium vystudoval v Brně. Studoval rychle a s neobyčejnou lehkostí. Již jako student byl výraznou osobností - vedle výrazného zájmu o matematiku, ve které své znalosti stále samostudiem prohluboval, byl J. Kresa i polyglot - mluvil hebrejsky, německy, latinsky, italsky, španělsky, francouzsky, portugalsky.

 

V letech 1669 - 70 vyučoval na gymnáziu v Litoměřicích. V letech 1670 - 73 pokračoval ve studiu na pražské filozofické fakultě. Po krátkém působení opět v Litoměřicích se do Prahy vrací v roce 1675 a pokračuje ve studiu matematiky a teologie. V roce 1680 je vysvěcen na kněze. Po krátkém pobytu v Telči se stal v roce 1681 profesorem hebrejštiny na univerzitě v Olomouci, získává doktorát a v letech 1682 - 84 zde přednáší matematiku.

 

J. Kresa předsedal v té době obhajobě disertace matematika a astronoma Jana Taletia, která se týkala výpočtu zatmění Slunce a Měsíce podle tabulek. Jan Taletius se později proslavil knihou Gemmula mathematica sive ars liberatis etc., Bregae.

 

J. Kresa byl často pověřován i diplomatickým jednáním. Za selského povstání v severních Čechách v roce 1680 byl vyslán jako zprostředkovatel mezi jezdeckým plukem generála Viléma Haranta z Polžic a povstaleckými selskými oddíly. V této době se ponořil do vyššího studia matematiky, které se s takovým zájmem věnoval již na studiích.

 

Z Olomouce byl J. Kresa opět povolán do Prahy (1684) a zde postaven do čela stolice matematiky. Díky svým hlubokým vědomostem, srozumitelným přednáškám a snaze přiblížit „tuto těžkou a suchou vědu“ každému se J. Kresa stal známým nejen u nás, ale i v okolních zemích.

 

V Praze mu byly přiděleny na univerzitě hned dva úřady, a to stolice matematiky a hebrejštiny a k tomu kazatelský úřad v českém kostele sv. Salvatora. Všechny tři úřady úspěšně zastával dva roky. Poté, díky propracovanému jezuitskému vzdělávacímu systému, se o jeho matematických, diplomatických i jazykových schopnostech dozvěděli i jezuité v Madridu (Španělsko) a tamní královská kolej mu nabídla uvolněnou stolici matematiky. J. Kresa toto pozvání přijal a roku 1686 odchází do Španělska, kde zůstal 15 let.

 

Na univerzitě v Madridu byl kabinet J. Kresy, který zároveň sloužil k obývání, v sousedství posluchárny, kde učil mladý španělský šlechtic, takže se Kresa celý den částečně veřejně, částečně doma zabýval problematikou vyučování. Aby co nejvíce usnadnil španělským studentům studium matematiky, přeložil Kresa Euklidovy Základy do španělštiny (Elementes geometricos de Euclides, los seis primeros Libros de los planos, etc., Brusel 1689). Tímto pedagogickým činem si získal velké uznání. Věhlas J. Kresy se brzy rozšířil po celém Španělsku. Španělé nazývali Kresu „Eukleidem Západu" a měli k němu takovou důvěru, že než vydali nějaký matematický spis, nechali ho nejdříve posoudit Kresou.

 

Po smrti krále Karla II. Španělského (1661 – 1700, zvaný El Hechizado – Očarovaný, byl poslední španělský panovník z rodu Habsburků) se vrací J. Kresa do Čech, kde získává na pražské univerzitě doktorát teologie a teologii zde též vyučuje. Dva roky se Kresa zabýval spornými otázkami víry, zároveň dával soukromé hodiny matematiky a obstarával přístroje do matematického kabinetu. Zabýval se aritmetikou, zlomky a logaritmy, rovinnou i sférickou trigonometrií, astronomií, algebrou a vojenskou architekturou.

 

Přestože učil teologii, soustředil J. Kresa kolem sebe kruh nadšených žáků, jimž přednášel soukromě „analysin speciosam“, tj. algebru. Jeden z nich, hrabě Ferdinand Herberstein, uveřejnil některé jeho myšlenky v časopisu „Acta Eruditorum“ roku 1711.

 

Císař Leopold I. (1640 – 1705, z dynastie Habsburků, v letech 1658 - 1705 císař Svaté říše římské národa německého a v letech 1657–1705 český a uherský král) si J. Kresu vyvolil za zpovědníka, učitele a duchovního rádce arcivévody Karla (pozdějšího císaře Karla VI.) a ve funkci osobního zpovědníka zůstal, i když se Karel ujal španělského královského trůnu. J. Kresa se tak nakrátko vrací do Španělska. Po deseti letech života u španělského dvora pak odchází do ústraní, vrací se do Čech a roku 1715 umírá v Brně.

 

Kresa se proslavil již za svého života, ale především pak posmrtně vydaným dílem Analysis speciosa trigonometriae sphericae, etc., Praha 1720. Kresův rukopis přepisovali pro tisk jeho žáci, František Tillisch a zvláště Karel Slavíček, kteří později vyučovali na olomoucké akademii.

 

Dochovaly se Kresovy pražské univerzitní přednášky z roku 1685, které zapsal bakalář a Kresův posluchač Kryštof John pod názvem Mathematica in universitate Pragensi tradica a P. Jacobo Kreysa ... excerpta anno 1685. Tento rukopis je uložen ve Strahovské knihovně v Praze (obr. 2).

 

V Kresově době se ještě trigonometrické věty vyvozovaly pouze geometricky a znalosti o průběhu goniometrických funkcí přes všechny výpočty 17. století zůstávaly velmi nepřesné. Kresa jako první zavedl do trigonometrie algebraický počet.

 

Oč významnější J. Kresa byl, o to „vědecky“ slabší období v české matematice a vědě obecně nastává na po jeho odchodu na přelomu 17. a 18. století. Vlivem dogmatického uplatňování ortodoxních církevních názorů dochází k naprostému vymizení vědecké práce. Badatelé (napříkald Josef Player, Jan Slezina) sice citují soudobé veličiny (Newton, Cassini, Halley…), ale staví proti nim překonané a i matematikou již vyvrácené ptolemaiovsko-aristotelovské kvalitativní rozdělení vesmíru.

 

Počátkem 18. století je již situace ve vývoji přírodních věd v českých zemích vyhrocená a ve všech svých badatelských závěrech naprosto nemožná. Na několik desetiletí nastává logicky nezadržitelný kvalitativní propad vědecké práce, jehož postup se daří zastavit až po nástupu osobností, jakými byli Jan Antonín Scrinci (1697 - 1773), český lékař a fyzik a zejména matematik, fyzik a teolog Joseph Stepling (1716 - 1778).