ČSN 33 1610 Revize a kontroly elektrických spotřebičů během jejich používání

ČSN 33 1610 Revize a kontroly elektrických spotřebičů
během jejich používání

ČSN 33 1610 byla vydána ČSNI Praha v květnu letošního roku a vyvolala značný zájem elektrotechnické veřejnosti. Ten se mimo jiné projevil řadou dotazů k jednotlivým ustanovením normy.

Považujeme za vhodné věcné odborné dotazy včetně stanoviska zpracovatelů předmětné normy zveřejnit. (Podle zákona č. 22/1997 Sb. může oficiální výklad k normě vydat pouze ČSNI.)

1. Pro měření izolačního odporu podle ČSN 33 1610 čl. 5.6.1 je stanoveno jmenovité napětí 500 V bez ohledu na třídu ochrany spotřebiče.

Pro spotřebiče třídy III stanovuje ČSN 33 2000-6-61 jmenovité napětí 250 V. Dotaz: U spotřebičů třídy ochrany III podle ČSN 33 1610 se měří izolační odpor jmenovitým napětím 500 V?

Stanovisko:
Pro spotřebiče třídy III stanovuje ČSN 33 2000-6-61 jmenovité napětí 250 V. Dotaz: U spotřebičů třídy ochrany III podle ČSN 33 1610 se měří izolační odpor jmenovitým napětím 500 V? Stanovisko: Při stanovení požadavku na napětí použité pro měření izolačního odporu spotřebiče se zvažovala nejen ČSN 33 2000-6-61, která platí pro rozsáhlejší zařízení a elektrické instalace, ale i evropské normy na elektrické spotřebiče (třídicí znaky 36 1040, 36 1050 a 36 1055). Podle těchto norem se elektrická pevnost spotřebičů třídy III ověřuje jednominutovou zkoušku střídavým napětím sinusového průběhu 500 V. Pro Vaši informaci Vám sdělujeme, že žádná z nám dostupných norem ani jiný materiál zabývající se obdobnou problematikou (tj. ČSN 33 1600 pro revize a kontroly nářadí, předchozí doporučení ČES 33.03.94 ani norma DIN VDE 0701-1) neuvádí jinou hodnotu jmenovitého stejnosměrného napětí pro měření izolačního odporu než 500 V, a to pro veškeré spotřebiče bez rozdílu napětí. Pokud při měření zjistíte nějaké negativní dopady použitého napětí, sdělte nám je. Zatím nevidíme důvod, proč používat pro měření izolačního odporu veškerých spotřebičů jiné než stejnosměrné napětí alespoň 500 V.

2. V ČSN 33 1610 není stanoveno, zda se požadovaná měření provádějí za provozní teploty spotřebiče nebo při referenční teplotě místnosti, ve které se měření provádí. Dotaz: Měření spotřebiče se provádí při provozní teplotě spotřebiče nebo za studeného stavu?

Stanovisko:
Otázku teploty, při níž je vhodné měření provádět, sice norma ČSN 33 1610 přímo neuvádí, ale je možno ji vysledovat z postupů a měřicích metod, které jsou v normě uvedeny. Izolační stav spotřebiče se měří, když je spotřebič odpojen, tedy za studeného stavu. Otázka přesného stanovení teploty, při němž se měření provádí přitom nehraje podstatnou roli. Toto měření však nemusí odhalit skrytou závadu spotřebiče, která se může projevit až za jeho provozu, např. právě zhoršením izolačního stavu vlivem oteplení izolace. Toto zhoršení může vést až ke zkratu, k němuž při provozu může dojít. Proto, i když to ČSN 33 1610 (na rozdíl od obdobných norem zahraničních) nepožaduje, ale pouze doporučuje, je vhodné provést další měření, např. proudu procházejícího ochranným vodičem nebo dotykového proudu, jak je znázorněno v přílohách A a B normy. Tato měření se provádějí při přiložení síťového napětí a je možné a dokonce účelné je provést za normálního provozního stavu spotřebiče. Tím je možné uvedenou skrytou závadu odhalit.

3. Dotaz:
Prosím o sdělení, jak se měří spotřebiče třídy ochrany III s elektronikou, nebo zda není třeba měřit.

Stanovisko:
Podle čl. 6.2, bodu 3b) ČSN 33 1610 se měření odporu spotřebiče obsahujícího části, které by při přiložení stejnosměrného napětí 500 V mohly být poškozeny nebo úplně zničeny, neprovádí. Norma nepředepisuje další alternativní metodu ověření izolačního stavu spotřebiče třídy III, takže postačuje, jestliže se po prohlídce provede zkouška chodu, zkontroluje se označení a vystaví se příslušný doklad.

4. Dotaz:
Co je třeba měřit u obvodů spotřebičů třídy ochrany III s transformátorem a zásuvkou s ochranou PELV a zda je nutno měřit přechodový odpor vodiče ukostření ochrany PELV. Když ano, jakou musím naměřit hodnotu přechodového odporu – není stanovena.

Stanovisko:
Postup provádění revizí obvodů napájejících spotřebiče třídy III (které mohou být napájeny pouze ze sítě SELV nebo PELV) je stanoven v čl. 612.1N1 ČSN 33 2000-6-61. Protože však tato norma stanoví postupy provádění revizí především s ohledem na bezpečnost, není v ní uveden požadavek na ověřování přechodového odporu vodiče ukostření tohoto spotřebiče. Vodič ukostření totiž není ochranným vodičem tohoto spotřebiče, protože podle ČSN 33 0600 čl. 5.2.4.2 nesmí být zařízení třídy ochrany III vybaveno spojovacími prostředky pro ochranný vodič. Vodič pro funkční uzemnění může být k zařízení třídy ochrany III připojen, pokud je to stanoveno v příslušné normě pro dané zařízení. Předpokládáme, že pro Vámi zmiňované zařízení platí tento případ. Pak, jestliže výrobce neuvedl jinak (pokud není třeba provádět ukostření např. přes impedanci), musí být přechodový odpor vodiče ukostření v podstatě zanedbatelný a neměl by přesahovat řádově setiny ohmu. Jeho měření ČSN 33 2000-6-61 nepředepisuje, ale ověření považujeme za vhodné z hlediska zjištění příčin možných funkčních závad.

5. Nepřenosné a připevněné svítidlo je např. upevněné svítidlo stropní osvětlovací soustavy průmyslové haly ve výši 5 m.

Dotaz: Je nutné podle ČSN 331610 tab. 1 provádět u těchto svítidel pravidelnou kontrolu?

Domnívám se, že v normě chybí bližší specifikace, např. že se to týká spotřebičů připojovaných vidlicí nebo odnímatelným přívodem, jinak to povede k absurdním situacím.

Stanovisko:
Upevněné svítidlo stropní osvětlovací soustavy průmyslové haly ve výši 5 m, jak je uvádíte jako příklad ve Vašem dopise, je sice možné považovat za nepřenosný a připevněný spotřebič, ale vzhledem k tomu, že ke svítidlu nemá přístup nikdo kromě kvalifikované údržby, lze je považovat za nedílnou součást elektrické instalace. Výměnu žárovek, výbojek nebo zářivkových trubic je možné považovat za součást pravidelné údržby celé instalace, při níž se v závislosti na provedení osvětlovací soustavy kontroluje i stav svítidel. Potom se na provoz a údržbu této soustavy vztahují pravidla na provádění revizí a kontrol podle ČSN 33 1500. Při provádění revizí je pak možné využít ustanovení čl. 3.3 ČSN 33 1500, podle něhož lze v organizacích s vlastním řádem preventivní údržby využít úlevy v určení lhůt pravidelných revizí v případě, kdy je bezpečnost zajišťována pravidelnými kontrolami a údržbou elektrických zařízení. Obdobně se postupuje i v případě dalších, obvykle větších elektrických zařízení určených k přeměně elektrické energie v jiný druh energie, což tedy jsou ve smyslu širší definice v ČSN 33 0050-826 také elektrické spotřebiče, které však vzhledem ke způsobu svého provozování, kdy k nim má přístup pouze kvalifikovaná obsluha, do náplně ČSN 33 1610, jak je vymezena jejím článkem 1, nepatří.

6. V názvoslovné části není provedena přesná citace podle ČSN 33 0050-826, např. čl. 826-07-06 – nepřenosné zařízení, čl. 826-07-07 – upevněné zařízení, čl. 826-07-04 – přenosné zařízení apod.

Domnívám se, že je nutné používat smluvené a mezinárodně uznané terminologie nebo se za chvíli nedomluvíme.

Dotaz: Je nutné používat terminologii uvedenou v této normě nebo v mezinárodním elektrotechnickém slovníku?

Stanovisko:
Při zpracování ČSN 33 1610 se zvažovala možnost uplatnit terminologii z mnoha technických norem. Původně se skutečně vycházelo z terminologie podle ČSN 33 0050-826, ale na základě připomínkového řízení se ve většině případů uplatnila terminologie náplni ČSN 33 1610 bližší, tedy terminologie z ČSN EN 60335-1 (pro elektrické spotřebiče). Váš názor, že je třeba používat jednotné terminologie, je naprosto správný, ale není možné uplatnit jej absolutně. Je to dáno tím, že každý obor v elektrotechnice má své zvláštnosti, a proto i odlišnosti z hlediska terminologie od ostatních oborů. Tedy, pokud je v technické normě stanovující požadavky uvedena terminologie, je to většinou proto, aby tyto zvláštnosti byly objasněny a upozornilo se i na odchylku od základní terminologické normy. Kapitola „Termíny a definice“ bývá uvozena větou „Pro účely této normy se používají tyto definice:“ Uvedená praxe je převzata z mezinárodní a evropské normalizace a současnému stavu normalizace vyhovuje.

7. V normě ČSN 33 1610 nejsou uvedeny přechodové odpory u spotřebičů třídy ochrany I, u kterých je odnímatelný přívod a jsou měřeny samostatně nebo u kterých se provede měření podle přílohy C obrázek 2. Podle mého zjištění není pro všechny spotřebiče stanoven jednotný přechodový odpor ochranného vodiče 0,1 ohmu.

Dotaz: Jaký přechodový odpor ochranného vodiče se musí naměřit u elektrického spotřebiče bez přívodní šňůry?

Stanovisko:
Přechodový odpor ochranného vodiče není vůbec stanoven v technických normách jednotně. Hodnota 0,1 W je uvedena v ČSN 34 0350 a vychází z délek a průřezů ochranných vodičů v pohyblivém přívodu užívaných v praxi. Jak již bylo řečeno, odpor samotného přechodu v ochranném kontaktu musí být podstatně menší než 0,1 W – nejvýše na úrovni setin ohmu. Uvedenou hodnotu však technické normy skutečně neuvádějí, a je to zbytečné, protože je běžnými prostředky neměřitelná.

8. V normě ČSN 33 1610 jsou poněkud chaoticky uvedeny hodnoty unikajících proudů. Dovolil jsem si hodnoty seřadit do tabulky a z ní vyplynuly některé nesrovnalosti. Prosím o jednoznačný a úplný výčet hodnot unikajícího proudu pro všechny případy uvedené v ČSN 33 1610.

Stanovisko:
Děkujeme za vypracování přehledné tabulky unikajících proudů podle různých norem. Podotýkáme, že hodnoty unikajících proudů jsou v normách výrobků určených pro typové zkoušky předepsány jinak než v ČSN 33 1610 určené pro revize a kontroly provozovaných spotřebičů.

9. V ČSN 33 1610 je uvedeno značné množství termínů ohledně měření unikajícího proudu. V literatuře, návodech pro obsluhu a údržbu měřicích přístrojů, v Doporučení ČES 33.03.95 jsou uváděny tyto základní metody:

• metoda přímá,
• metoda rozdílová a
• nejstarší metoda nepřímá (domnívám se, že u této metody nejsou dobře stanoveny hodnoty unikajícího proudu, protože napětí je rozloženo po celé ploše izolace, a tudíž oproti ostatním metodám by měly být hodnoty dvojnásobné. Pokud se trapně mýlím, prosím za prominutí).

U „Doporučení ČES 33.03.94“ jsem si provedl metody dle obrázků sám, ale v ČSN 33 1610 je vše jinak.

Doporučuji zvážení případné redukce pojmů na minimum.

Dotaz: Které měřicí metody podle ČSN 33 1610 jsou identické s běžně používanou terminologií?

Stanovisko:
Domníváme se, že k vysvětlení pojmů užívaných k popsání metod měření podle ČSN 33 1610 bylo zveřejněno již několik zasvěcených výkladů v časopise ELEKTRO. Možná, že by bylo vhodné ještě pro vysvětlenou uvést hierarchii proudů, které se v závislosti na provedení spotřebiče měří:

Unikající proud – vyskytuje se obecně u všech elektrických zařízení a projevuje se u:

• zařízení (nebo spotřebiče) třídy I – jako proud ochranným vodičem (pokud jsou spotřebič nebo zařízení třídy I uloženy izolovaně, tj. nedotýkají se dobře uzemněné vodivé části),
• zařízení (nebo spotřebiče) třídy II – jako dotykový proud protékající při použití zařízení (nebo spotřebiče) přes osobu obsluhující spotřebič do země.

Uvedené proudy lze zjišťovat měřením

• přímým (měří se přímo daný proud),
• rozdílového proudu (proud se měří zjištěním rozdílu proudů v pracovních vodičích přívodního vedení),
• náhradního unikajícího proudu (měří se z důvodu bezpečnosti unikající proud při zlomku jmenovitého napětí na zařízení nebo spotřebiči – skutečný unikající proud je ke změřenému proudu v poměru jmenovitého napětí k napětí použitému při měření).

Námět na úpravu hodnot unikajícího proudu u nepřímé metody ještě prověříme a zvážíme. Prozatím se zřejmě rozdíly považují za tak malé, že se nepovažovalo za nutné požadavek na hodnoty unikajících proudů pro tuto metodu upravovat.