Co nás čeká a zcela určitě nemine
 |
| Hlavní články Co nás čeká a zcela určitě nemine Jiří Hlinovský, projektant a revizní technik elektrických zařízení Předpovídat za současného chaotického stavu této země vývoj v jakékoliv oblasti je (i podle mínění profesionálních prognostiků) velmi obtížné, ne-li zcela nemožné. Jsem však přesvědčen o tom, že poměrně snadno lze předvídat některé významné a nevyhnutelné legislativní změny, ke kterým v nejbližší době neodvratně dojde v oblasti zajišťování bezpečnosti provozovaných technických zařízení. V roce 2002, který je teoreticky předposledním rokem před předpokládaným vstupem České republiky do EU, lze zcela oprávněně očekávat ukončení procesu přejímání nejdůležitějších směrnic EU do českého právního systému. Většiny elektrotechniků, jejichž činnost jakkoliv souvisí s elektrickými zařízeními průmyslových výrobních systémů, se bude významným způsobem týkat zejména úplné převzetí Směrnice 89/655/EEC. Mimo jiné vznáší uvedená směrnice minimální požadavky na zajištění funkční bezpečnosti řídicích systémů starších a starých strojů, které nespadají do oblasti působnosti Směrnice 98/37/EEC, a protože ve většině případů jde o řídicí systémy elektrické, zvolil jsem pro zveřejnění svého příspěvku stránky časopisu ELEKTRO. Podnětem k napsání tohoto článku byly jednak poznatky získané prostudováním několika variant návrhu nařízení vlády, které bude dalším, ne však posledním, krokem v přejímání Směrnice 89/655/EEC do české legislativy, jednak alarmující závěry následných diskusí o dopadu chystaného technického předpisu na podnikatelskou sféru, které jsem vedl s mnoha kvalifikovanými a zkušenými odborníky, většinou elektrotechniky. Nejen já jsem dospěl k názoru, že je nezbytně nutné co nejdříve (zatím ještě v předstihu) upozornit na technickou i ekonomickou náročnost zmíněného technického předpisu a dát tak příslušným pracovníkům možnost v klidu se připravit a s rozvahou naplánovat všechny potřebné kroky. V následujícím textu jsou proto stručně vysvětleny nejdůležitější požadavky Směrnice 89/655/EEC z hlediska funkční bezpečnosti ve vztahu k elektrickým zařízením strojů a popsány některé postupy umožňující tyto požadavky splnit, včetně odhadovaných ekonomických nároků a návrhu, jak se s danou problematikou vyrovnat s co nejmenšími náklady. Článek je sice určen především elektrotechnikům, jeho přečtení však doporučuji i všem pracovníkům vrcholového managementu firem, které provozují zastaralá průmyslová výrobní zařízení a jichž se zmíněné legislativní změny budou dotýkat nejvíce. Poznámka redakce: Směrnice 89/655/EEC Směrnice 89/655/EEC, o minimálních požadavcích na ochranu bezpečnosti a zdraví pracovníků při používání pracovního zařízení, je v pořadí druhou dílčí směrnicí ve smyslu článku 16 odstavce 1 Směrnice 89/391/EEC, o zavádění opatření ke zlepšení bezpečnosti a ochrany zdraví pracovníků při práci. Směrnicí 95/63/EEC bylo znění Směrnice 89/655/EEC pozměněno, především v oblasti týkající se technické inspekce provozovaných pracovních zařízení. Povinnost začlenit legislativu EU do českého právního systému, tedy i převzít uvedené směrnice, vyplývá ze závazku ČR k postupnému sbližování právních systémů, k němuž se ČR zavázala v Evropské dohodě, zakládající přidružení mezi ČR a EU. Zmíněné směrnice postihují sociální sféru a obecně stanovují povinnosti jak pro zaměstnavatele, tak pro zaměstnance, přičemž pro některé české podnikatele bude možná dost velkou novinkou jedno ze základních hledisek pro vypracování Směrnice 89/391/EEC, tj. že zlepšení bezpečnosti, hygieny a ochrany zdraví zaměstnanců při práci je cílem, který nesmí být podřízen čistě ekonomickým zájmům. Mezi obecné povinnosti zaměstnavatelů podle Směrnice 89/391/EEC mimo jiné patří prevence rizik, přizpůsobování se technickému pokroku a nahrazování nebezpečného bezpečným nebo méně nebezpečným. Jako prevence rizik je přitom chápáno dokumentované vyhledávání a vyhodnocování rizik a jejich následné odstraňování, popř. snižování úrovně u rizik, která jsou neodstranitelná. Bližší požadavky na bezpečný provoz a používání strojů, technických zařízení, dopravních prostředků, přístrojů a nářadí, včetně ustanovení o inspekci pracovních zařízení, jsou obsaženy ve Směrnici 89/655/EEC. Pro elektrotechniky je velmi důležitá PŘÍLOHA I této směrnice, která specifikuje minimální požadavky na technické řešení pracovních zařízení, tedy i požadavky na elektrická zařízení strojů, zejména jejich řídicí obvody. Zvláště významné je ustanovení, uvedené v posledním odstavci článku 2.1, požadující, aby ovládací systémy byly spolehlivé a byly zvoleny s přihlédnutím k možným selháním, poruchám a omezením v rámci navrhovaného použití. Tento požadavek se jednoznačně týká funkční bezpečnosti řídicích obvodů pro zajišťování bezpečnostních funkcí, např. nouzového zastavení, blokování pohonů nebezpečných částí zařízení v závislosti na poloze ochranných krytů nebo v závislosti na výstupních signálech optoelektronických ochranných zařízení, funkcí spouštění a zastavování, dvouručních ovládacích zařízení atd. Směrnice 89/655/EEC v žádném případě nepožaduje, aby výsledná bezpečnostní úroveň již provozovaných zařízení v plném rozsahu odpovídala požadavkům Směrnice 98/37/EC, která se vztahuje na nová strojní zařízení. Přesto však je nutné u starých strojů vyhodnotit rizikovost, výsledky zdokumentovat a posoudit, zda stávající řešení bezpečnostních obvodů odpovídá skutečné úrovni rizikovosti zařízení, popř. navrhnout a provést úpravy. K posouzení je nutná platná dokumentace skutečného zapojení bezpečnostních obvodů. Zavedení Směrnice 89/655/EEC v zemích ES a jeho dopady Provozovatelé pracovních zařízení v zemích ES byli od roku 1989 systematicky připravováni na chystané legislativní změny v oblasti bezpečnosti již provozovaných zařízení, a nebyli tedy zavedením Směrnice 89/655/EEC v roce 1995 nijak překvapeni. V nejvyspělejších zemích EU tehdy byla střední doba existence strojního zařízení asi pět až šest roků a provozovatelé měli dost času na zvážení, zda uskutečnit nákladné úpravy stávajících zařízení tak, aby byly splněny požadavky směrnice, nebo se starých strojů zbavit a nahradit je novými. Nejlepším dokladem toho, jak nákladné jsou úpravy vyžadované Směrnicí 89/655/EEC, je skutečnost, že v sousední SRN (ve srovnání s ČR vyspělé a bohaté zemi) značná část podnikatelů zvolila druhou možnost a nahradila staré výrobní zařízení novým. Často i v případech, kdy podle kritérií českých provozovatelů šlo o stroje moderní a výkonné. Stroje vyřazené v důsledku zavedení směrnice ovšem jen v ojedinělých případech skončily ve šrotu. Většinou byly pod cenou prodány do zemí mimo rámec EU a značná část jich skončila, bohužel, i v ČR. Nejsmutnější na celé věci je skutečnost, že nejvíce starých strojů vyřazených ve státech EU proto, že nesplňovaly požadavky aktuálních bezpečnostních předpisů, bylo do ČR dovezeno po roce 1997, tj. v době, kdy už platil zákon č. 22/1997 Sb. i nařízení vlády č. 170/1997 Sb. Dovezené stroje byly ve většině případů uváděny do provozu jako nové, a jelikož požadavky zákona nesplňovaly, byl zákon porušován. Zavádění Směrnice 89/655/EEC v ČR Značná část směrnice, zejména ta, která se týká prevence rizik, byla již přenesena zákonem č. 155/2000 Sb. do zákoníku práce s účinností od 1. 1. 2001. V § 134 je zaměstnavatelům stanovena povinnost nejen pravidelně a řádně udržovat, kontrolovat a revidovat výrobní a pracovní stroje, technická zařízení, dopravní prostředky, přístroje, nářadí atd. , ale také zajišťovat všechna opatření vyplývající z právních a ostatních předpisů k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a z opatření zaměstnavatele, jejichž cílem je předcházet rizikům, odstraňovat je a minimalizovat působení neodstranitelných rizik. Povinnost vyhledávat, odstraňovat a snižovat rizika ukládá zákoník práce v § 135 i zaměstnancům, přičemž navíc vyžaduje, aby při své činnosti respektovali stanovená opatření (pokud s nimi byli řádně seznámeni). Od 1. ledna 2001, tj. od data, kdy novela zákoníku práce nabyla účinnosti, sice věnují orgány státního odborného dozoru zvýšenou pozornost právě dokumentům souvisejícím s vyhledáváním rizik a vyhodnocováním jejich úrovně, tato činnost je však spojena s množstvím problémů, jejichž hlavní příčinou je až neuvěřitelná neinformovanost provozovatelů výrobních a pracovních zařízení. Hodnocení rizik je pro většinu českých techniků zcela novou záležitostí a nikdo vlastně pořádně neví, jak požadavky zákoníku práce splnit. Podle mých zkušeností v současné době existuje v celé ČR jen velmi omezený počet odborníků, kteří se s problematikou rizik dokáží kvalifikovaně vyrovnat, a pokud nebude k dispozici jednotná metodika pro hodnocení rizik a dokumentování výsledků hodnocení, nelze očekávat, že by záměry zákoníku práce byly rozumně zavedeny do praxe. Skutečně závažné problémy však české podnikatele teprve čekají; objeví se v okamžiku, kdy nabude účinnosti nařízení vlády, kterým bude do české legislativy převzata další část Směrnice 89/655/EEC stanovující minimální požadavky na bezpečný provoz a používání pracovních zařízení. Zmíněné nařízení vlády bude na provozovatelích vyžadovat provedení řady kroků (z nichž ani jeden nebude jednoduchý) směřujících k dosažení vyšší bezpečnosti provozovaných zařízení. Především bude nutné stanovit mezní hodnoty strojů, vymezit nebezpečné prostory, identifikovat jednotlivá rizika, vyhodnotit jejich úroveň a o všem pořídit dokumentaci, která bude sloužit jako podklad pro posouzení použitých ochranných opatření a posouzení řešení řídicích obvodů pro bezpečnostní funkce (na základě vyhodnocení úrovně rizik musí být stanoveny kategorie požadavků na bezpečnostní části řídicích systémů). Dalším, velmi obtížným krokem bude zajištění platné dokumentace skutečného zapojení alespoň řídicích obvodů pro bezpečnostní funkce. Jako revizní technik velmi dobře znám neutěšený stav dokumentace výrobních zařízení v mnoha firmách, a domnívám se proto, že půjde o jeden z nejnáročnějších úkolů. Dokumentace skutečného zapojení obvodů pro bezpečnostní funkce a deklarování kategorií na bezpečnostní části řídicího systému stroje jsou základními podklady pro rozhodnutí, zda, z hlediska odolnosti vůči závadám, odpovídají bezpečnostní obvody úrovni rizik a je možné ponechat je ve stávajícím stavu, či zda je nutné jejich přepojení. Odůvodnění k návrhu chystaného nařízení vlády uvádí, že osmdesát procent strojních zařízení v průmyslových provozech je starší třiceti let, a lze tedy jen těžko předpokládat, že řídicí obvody pro bezpečnostní funkce jsou u těchto strojů odolné proti jednotlivým závadám, popř. jsou u zvlášť nebezpečných strojů automaticky kontrolovány a při jejich konstrukci je využito principů redundance a různosti. Velká část českých podnikatelů proto bude řešit problém, zda zastaralé zařízení vyřadit z provozu (možná se ho pokusit prodat – ale komu!?) a koupit zařízení nové, nebo zvolit komplikovanou cestu úprav, směřujících k dosažení požadované úrovně bezpečnosti. Na rozhodování nebudou mít příliš mnoho času, neboť připravované nařízení vlády má nabýt účinnosti 1. ledna 2003 s přechodovým obdobím čtyři roky. Pro dosažení úplné kompatibility českého právního systému se Směrnicí 89/655/EEC budou nutné ještě další kroky, tj. vydání nových zákonů o bezpečnosti provozovaných technických zařízení a o inspekci práce. Zároveň lze očekávat zrušení zákonů, které se touto problematikou zabývají v současné době, a zrušení vyhlášek č. 48/1982 Sb. a č. 12/1995 Sb. Kolik to bude stát Chystané nařízení vlády se téměř nedotkne státního rozpočtu, zato velmi citelně postihne podnikatelskou sféru. Oficiální odhad předpokládá, že při současných cenách by celkové náklady na úpravy zastaralého strojního zařízení během přechodového období mohly v ČR přesáhnout částku 10 miliard korun. Podle mého názoru však skutečné náklady budou mnohem vyšší, neboť oficiální odhad pravděpodobně zahrnuje pouze ekonomické nároky na vlastní realizaci úprav a nepočítá s náklady na zajištění dokumentace, vyhodnocení rizikovosti a hlavně s ekonomickými ztrátami, které budou způsobeny výpadkem výroby po dobu odstavení upravovaného zařízení. Nároky Směrnice 89/655/EEC na funkční bezpečnost jsou značné, a pokud jsou bezpečnostní opatření doplňována na již existující zařízení (nejsou integrována do konstrukce stroje), jde vždy o velmi náročnou záležitost, jak technicky, tak ekonomicky. Z uvedených důvodů mi jako daleko realističtější suma za nejnutnější úpravy starých strojů připadá částka 53 miliardy korun, o které se v kuloárech hovořilo na počátku roku 2001. Domnívat se, že dopad připravovaného nařízení vlády nebude tak hrozný a že se celý problém „nějak uhraje do ztracena“, by bylo ze strany podnikatelů velkou chybou. Jestliže vstoupíme do EU, bude zde totiž kromě práva českého také právo evropské, které výrobu na zařízeních, která nesplňují požadavky bezpečnostních předpisů, chápe jako nekalou konkurenci. Má to svoji logiku a provozovatelům v ČR s největší pravděpodobností nezbude nic jiného, než se přizpůsobit. Jak na úpravách ušetřit Směrnice 89/655/EEC, týkající se starých strojů, pozoruhodným způsobem doplňuje Směrnici 98/37/EC, která se vztahuje na stroje nové. Společným působením uvedených směrnic budou i provozovatelé v ČR (dříve či později) donuceni k tomu, aby provozovali jen stroje bezpečné, a pokud se rozhodnou pro úpravy bezpečnostních obvodů starých strojů, jistě budou hledat cesty, jak úpravy uskutečnit s minimálními náklady. Vzhledem k tomu, že proces nakupování zastaralých strojů ze zemí ES stále pokračuje, je možné nejvíc peněz ušetřit zejména na starých strojích, které vůbec nebudou koupeny. Opatrně je však nutné nakupovat i nové stroje, neboť mnoho z nich nesplňuje bezpečnostní požadavky aktuálních předpisů (hlavně po stránce funkční bezpečnosti), a v budoucnosti se proto takové stroje stanou pro provozovatele zdrojem potíží. Neodvažuji se pustit do úvah o tom, kdo bude hradit náklady spojené s úpravami takových strojů, jisté však je, že v důsledku odstavení nutného pro úpravy může (v nejhorším případě) provozovatel ztratit zakázky nebo dobré jméno, a to zaplatit nelze. Základním předpokladem pro minimalizaci nákladů na úpravy starých zařízení ve smyslu Směrnice 89/655/EEC je především odpovědný přístup provozovatele k řešení problému a promyšlené naplánování všech činností. Jako velmi vhodné se jeví rozdělení všech nezbytných kroků do několika etap s přesně stanovenými úkoly, které pak budou postupně realizovány v průběhu čtyřletého přechodového období. Při plánování úprav rozsáhlých technologických celků je velmi důležité vzít v úvahu provozní návaznosti jednotlivých úseků zařízení. Jak vyhodnocení úrovně rizik na starých strojích, tak posouzení řídicích obvodů pro bezpečnostní funkce, popř. návrh nového řešení, jsou činnosti, které mohou vykonávat buď externí specialisté nebo sami zaměstnanci příslušného provozovatele, ovšem jen za předpokladu, že dané činnosti ovládají. Je evidentní, že zajištění uvedených činností „svépomocí“ bude určitě mnohem levnější než používání dobře placených externistů, kterých navíc asi bude žalostný nedostatek. Je na rozhodnutí provozovatelů, zda investují do vyškolení svých zaměstnanců, nebo budou za drahé peníze shánět cizí experty a konstruktéry. Z vlastní zkušenosti mohu uvést, že přeškolit kvalifikovaného a zkušeného elektrotechnika na specialistu pro oblast elektrických zařízení strojů se zaměřením na funkční bezpečnost je možné asi za třicet vyučovacích hodin kvalitního školení (náklady přibližně 15 000 korun). To je ovšem jen jedna část problému. Pro vyhodnocování rizik na strojích lze používat dost rozšířenou grafickou metodu bodového hodnocení v rozsahu 0 až 10 bodů, ke které existuje i velmi podrobný způsob dokumentování výsledků hodnocení, přičemž k zaškolení je nezbytně nutné v praxi se podílet na vyhodnocení a dokumentování rizik nějakého konkrétního stroje v rozsahu asi čtyřicet až padesát hodin (náklady obvykle nepřekročí 25 000 korun). Uvedená grafická metoda hodnocení rizik má tu výhodu, že nevyžaduje, aby byla k dispozici statistika úrazovosti, která je u složitějších metod nezbytná. Tento odstavec je určen pro podnikatele, kteří problémy řeší tím způsobem, že pověří některého svého zaměstnance, „aby se to ve volném čase nějak naučil“. Považuji za nutné zdůraznit, že „know-how“ pro výše popsané činnosti nelze nastudovat. Teoretické znalosti jsou sice nutné, ale jen samy o sobě nestačí. K úspěšnému zvládnutí bezpečnostní problematiky strojních zařízení na úrovni aktuálních předpisů jsou potřebné i rozsáhlé zkušenosti z praxe a hlavně výměna názorů. Hodnocení rizik je vždy subjektivní záležitostí a je zcela mylné domnívat se, že takovou činnost může někdo vykonávat sám. Vždy musí jít o kolektivní dílo alespoň dvou pracovníků (aby se mohli hádat), mnohem lepší však je, jsou-li alespoň tři (pak se mohou dohodnout). Závěr Směrnice 89/655/EEC byla ve státech EU zavedena současně se Směrnicí 98/37/EC, která vznáší bezpečnostní požadavky na stroje, které jsou uváděny do provozu jako nové. V ČR nařízení vlády č. 170/1997 Sb., kterým je přejímána Směrnice 98/37/EC, nabylo účinnosti 1. září 1997, převzetí Směrnice 89/655/EEC však česká vláda neustále odkládá, neboť jde o opatření vysoce nepopulární, jehož zavedení bude představovat velký problém hlavně pro drobné a malé podnikatele. Pro většinu podnikatelů asi bude můj příspěvek nemilým překvapením, a dost dobře nelze napsat, že si za svoji neinformovanost mohou sami. Určitou vinu nese i MPSV, do jehož kompetence zavedení Směrnice 89/655/EEC spadá, a je pro mě zcela nepochopitelné, že jeho pracovníci dosud nepovažovali za nutné provozovatele zastaralých strojních zařízení alespoň upozornit na to, co se chystá. Jestliže tento článek pomůže chybu MPSV napravit a přispěje ke zlepšení informovanosti podnikatelské sféry, popř. umožní snížit náklady na řešení popsaných problémů, splní svůj účel. Vzdělávací agentura UNIT, spol. s r. o. pořádá seminář Stihnete to do 1. 1. 2003? V návaznosti na výše uvedené skutečnosti lze očekávat, že od 1. 1. 2003 budou kontrolní orgány vyžadovat, aby provozované stroje, technická zařízení, přístroje a nářadí (bez ohledu na datum jejich výroby!) splňovaly velmi tvrdé požadavky nařízení vlády č. 378/2001 Sb. (06. 11. 2001). Dokumentem vyžadované a finančně značně náročné úpravy starých zařízení (viz údaj uvedený v článku – náklady odhadovány na několik desítek miliard korun) se týkají hlavně elektrických ovládacích obvodů pro bezpečnostní funkce, a pro mnoho elektrotechniků budou představovat náročný technický problém. Cílem semináře je poskytnout zainteresovaným elektrotechnikům alespoň základní informace o tom, jak požadavky nových předpisů splnit a jak minimalizovat související náklady. Termín: 24. dubna 2002, 9,30 hod. Program:
Bližší informace o pořádání semináře: |