Co jsme psali před 100 lety (3) Elektrárny hlav. města Prahy

Chci v několika statích popsati dnešní stav podstatných a nejdůležitějších zařízení elektrárny, vlastně elektráren naší metropole. Považuji vypsání takové, klidným tonem nesené, za zcela vhodné a to již s ohledem na obšírné projednávání celé záležitosti v různých listech.

Celková disposice. Vodní elektrárny na Vltavě; tepelná v Holešovicích. Obec pražská má doposud tři výrobny proudu. Tepelnou výrobnu v Holešovicích a dvě vodní výrobny ve středu Prahy na Vltavě. Prvá z vodních elektráren nachází se na jižní špičce ostrova Velkých Benátek a využitkovává asi čtyřmetrový vodní spád vedle stojícího jezu, druhá v sousedství Denisova nádraží leží na dvou kanálech, jež vedou vodu z pravého břehu vltavského do mlýnské stoky a do karlínského přístavu. Spád vody u této druhé elektrárny činí asi 2 m. Normální množství využité vody jest takové, že při elektrárně na Velkých Benátkách činí normální výkon na generátorech asi 900 kW a při elektrárně u Denisova nádraží asi 120 kW. Obě elektrárny vyrobí ročně asi 7 mil kWhodin. I když tyto vodní elektrárny, zvláště v dnešní době, mají velkou hospodářskou cenu (7 mil kWhodin = asi 1300 vagonům uhlí užívané směsi), přece jenom v porovnání s celou výrobou elektrické energie (v roce 1919 na 80 mil kWhodin) a hlavně v porovnání s celým potřebným výkonem (v roce 1919 přes 13000 kW), znamenají malou část úhrnné spotřeby. Velkou část výroby energie (kWhodin) a ještě větší část potřebného výkonu (kilowattů) musí tedy dodávati parní elektrárna.

Parní elektrárna nachází se v Holešovicích u Král. Obory vedle trati býv. Spol. státní dráhy a blíže Vltavy. Do chodu byla uvedena v zimních měsících roku 1899. S drahou spojena je zvláštní vlečkou. S Vltavou spojena je dvěma kanály, níže položeným kanálem přívodním a výše položeným kanálem odpadním. Přívodní kanál přivádí samospádem vodu pod strojovnu do řady studní, z nichž ssaje se voda pro kondensace jednotlivých parních strojů pístových a jednotlivých parních turbín. Voda v kondensatorech oteplená žene se do odpadního kanálu, z něhož se ssaje také voda pro napájení části kotlů. Vltava v místech u elektrárny vyznačuje se tou nevýhodnou vlastností, že výše její hladiny se mění asi o tři metry. V zimě při spuštění trojského jezu jest hladina její nízko, při vzdmuté vodě v letních měsících jest vysoko. Značné nepříjemnosti mají následek velké vody a to tím, že přinášívají velké množství nečistot, jako drnů, trávy, větviček, listí atd. Ježto v přívodním kanále není žádného zařízení pro čištění vody, jsou unášeny nečistoty tyto až do studní pod strojovnu a tam zanášejí a ucpávají ssací koše, eventuelně vnikají i do některých částí strojních a to přes to, že nečistoty jsou za chodu strojů s košů stírány zvláštními zařízeními. Zanešením ssacího koše neb ucpáním přívodu vody ve stroji ztrácí ovšem příslušný stroj vakuum a tím velikou část výkonu. Jest nutno jej zastavit a ssací koš, event. zanešené části stroje vyčistiti. Je-li po ruce stroj záložní, jejž možno uvésti v chod před zastavením stroje, jehož vacuum se zanešením zmíněného ssacího koše porušuje, neprojeví se tato situace na venek vůbec a v elektrárně samé jeví se jako časté přepínání a čištění košů. Hůře jest ovšem, není-li reservních strojů. Pak nutno spotřebu proudu po dobu nutného odstavení stroje dle jeho velikosti zmenšiti. V městech, kde jsou pouliční elektrické dráhy, jsou nejsnadněji ovládatelným konsumentem tyto dráhy a proto tyto při nutných redukcích jsou postiženy na prvním místě. Provoz elektrárny za takových okolností je ovšem neobyčejně obtížný a pracný. Obdobně velké obtíže nastávají i při zimních nízkých stavech vodních, kdy voda kryje jen část vstupu do kanálu a přináší do něho popř. tříšť, led a pod a kdy do kanálu voda vniká v množství značně zmenšeném.

Uhlí vlečnou drahou do elektrárny přivezené skládá se, pokud se hned může spotřebovati, s vagonů ručně přímo do nádrže transportéru (výkon transportéru 3 vagony za hod), jenž roznáší uhlí to po větší části kotelny. Uhlí, jež se hned nespotřebuje, ukládá se do dvou zásobních kolen (ručně a ručním vozíky) a na hromadu na svahu dráhového tělesa. Přívoz uhlí z těchto zásobních hromad do transportéru neb do kotelny děje se ručními vozíky a jest velice obtížný a drahý. Došlo již i ke kalamitám z toho důvodu. Však i tyto závady budou odstraněny a bude postaráno o zařízení k účelnému skládání uhlí a k racionální dopravě.

[Elektrotechnický obzor 13/1920, březen 1920]

(pokračování)