Zkušenosti z měření denního a umělého osvětlení
-- Ing. Jana Lepší, Ing. Pavel Stupka,
Zdravotní ústav se sídlem v Plzni,
Oddělení faktorů prostředí --
Základní předpisy pro měření osvětlení
Měření osvětlení vnitřních prostorů a náležitosti protokolu o měření osvětlení v současné době řeší tyto normy:
- Norma ČSN 36 0011-1 Část 1: Měření osvětlení vnitřních prostorů [1] je rozdělena do tří částí. Část 1: Základní ustanovení obsahuje definice a obecně specifikuje základní technické požadavky.
Kromě celé řady důležitých informací se v kapitole 4.10 nachází soupis nezbytných náležitostí protokolu o měření. - Norma ČSN 36 0011-2 Část 2: Měření denního osvětlení [2] je věnována měření denního osvětlení. V kapitole 4.14 jsou doplněny a upřesněny povinné informace, které v protokolu o měření denního osvětlení nemají chybět. Příloha A obsahuje dvě přehledné tabulky se souhrnem činností požadovaných při měření a soupisem nutných a doporučených náležitostí obsahu protokolu o měření denního osvětlení.
- Norma ČSN 36 0011-3 Část 3: Měření umělého osvětlení [3] je v podstatě analogií části 2 normy, je pouze věnována měření osvětlení umělého.
Druhy měření osvětlení
Podle účelu měření a z toho vyplývajících požadavků na přesnost se rozeznává měření osvětlení vnitřních prostorů:
- přesné, určené pro posouzení náročných vnitřních prostorů nebo pro výzkumné účely – odhad rozšířené nejistoty měření je U ≤ 8 (%),
- provozní, určené k ověřování správnosti navržených a realizovaných podmínek osvětlení a zrakové pohody, jejich dodržování během užívání stavby a pro porovnání různých řešení osvětlovacích soustav – odhad rozšířené nejistoty měření je 8 < U ≤ 14 (%),
- orientační, určené k ověřování základních podmínek zrakové pohody, na základě kterého se navrhuje další postup (opatření v údržbě, popř. přesnější měření při zjištění nevyhovujících podmínek) – odhad rozšířené nejistoty měření 14 < U ≤ 20 (%).
V praxi je nejčastěji vykonáváno měření provozní
Podle účelu měření a charakteru vnitřních prostorů staveb se jejich osvětlení měří:
a) bez přítomnosti uživatelů (v nové stavbě před jejím uvedením do provozu nebo během užívání stavby tam, kde přítomnost uživatelů vnitřního prostoru podstatně neovlivní podmínky osvětlení a zrakové pohody),
b) za přítomnosti uživatelů vnitřního,
c) prostoru na jejich obvyklém místě,
d) když uživatelé ovlivňují osvětlení stíněním,
e) např. na pracovním místě),
f) Je-li to možné, autoři článku by i z hlediska,
g) určení zrakové činnosti doporučovali ,
h) vždy měřit za přítomnosti uživatelů.
Měřicí přístroje, postupy a protokoly Měřicí přístroje (luxmetry, jasoměry) je třeba pravidelně kalibrovat podle přesnosti měření v intervalu dva roky (přesné), tři roky (provozní – u luxmetrů změněno vyhláškou na dva roky) a pět let (orientační).
Norma detailně popisuje postup měření denního i umělého osvětlení. Při požadavku na měření sdruženého osvětlení je třeba měřit každou složku zvlášť. Norma stanovuje způsob výběru kontrolních bodů i srovnávací roviny.
Měření musí být v protokolu jednoznačně popsáno tak, aby výsledky byly při opakovaných měřeních vzájemně srovnatelné. Pro měření a zejména pro jeho vyhodnocení je nezbytné udělat odhad standardní nejistoty měření.
Měření se skládá z logicky na sebe navazujících fází: příprava – měření – vyhodnocení – protokol.
Podrobný přehled činností a obsah protokolu stanovuje ČSN 36 0011-2, -3 (tab. 1, tab. 2). Absence jakékoliv z dále uvedených náležitostí v protokolu o měření není v souladu s ČSN 36 0011-2, -3.
Celý článek si můžete přečíst ZDE