Světelný design v kostce – Část 39 – Osvětlování vody

Rybník Lazna, obec Ratměřice, Česká Sibiř, Středočeský kraj. Místo, kde se každoročně poslední srpnovou sobotu sen kdejakého ošklivého káčátka stává skutečností. Dříve zarostlý rybník se zde za libých zvuků Vltavy či Pohody stává labutí v podobě Ratměřické fontány.

Obr. 1. Celkový pohled na ratiměřický rybník Lazna: dole technické zázemí, vlevo bílý stan s režií, nahoře tribuny – hlediště pro asi 2 000 diváků

Sbor dobrovolných hasičů v Ratměřicích je už skoro 90 let hybatelem místních kulturních aktivit. Od činnosti divadelního spolku přes masopusty až po koňskou stříkačku. Dlouhá léta se ve sboru vedly nadšené debaty, ale až zhlédnutí vystoupení příbramských hasičů rozhodlo. Osm statečných hasičů se o Ratměřické pouti postavilo na břeh Lazny a ve zbrusu nových uniformách předvedlo 300 zvědavcům kouzlo vodního proudu. Tenkrát ještě za bílého dne, ale už s hudebním doprovodem. Bod zlomu nastal v roce 2010, kdy se Ratměřice staly Vesnicí roku, prosadila se strana mladoratměřičanů a program se ocitl ve tmě.

V létě následujícího roku přišla na řadu vynalézavost místních hasičů, kteří spojili síly s chalupářem Robertem Matouškem, pracovníkem pražských divadel. Za použití čtyř nestmívaných van a několika světýlek na malé napětí vlastní výroby, která ani voda „nespálí“, se tak uskutečnil první ročník Ratměřické fontány za doprovodu nejen hudby, ale i světelné show.

Obr. 2. Zázemí s hasičskými stříkačkami a) v klidu

b) při generální zkoušce

Technika za prase

Léta jsem na tuhle akci půjčoval světelnou techniku z pražského divadla Ponec. Je to totiž zábavná a dostatečně nekomerční věc. Vloni jsme za to z Ratměřic dostali prase. Postupně jsem na akci techniku i dovážel, pomáhal Robertovi a teď už to asi tři roky děláme poctivě. Každý rok jezdíme na prohlídku místa činu – připomenout si, jak vlastně vypadá, a říct si, že to uděláme lepší a větší. A taky si povídáme o proudu. To není jediný, zato ale hlavní mantinel. Některé z nich se nám už podařilo odstranit, letos jsme hasiče přemluvili, ať si půjčí normální zvukovou techniku. Do té doby totiž používali stejný pult, jako v divadle Ponec používáme pro dětské studio. Zvuk má zpoždění, protože na pultu nelze dělat žádné korekce, je ho možné jenom zapnout a vypnout. Letos se to hodně zlepšilo.

Po obhlídce následuje schůzka, na které se učíme vzájemnému respektu. Je to těžké. Probíráme harmonogram, řekneme si počet skladeb, program je víceméně každý rok stejný. Snažím se zjistit pro mě důležité a pro ně nepodstatné informace. A také si povídáme o proudu.

Obr. 3. Hasiči v akci s ručními proudnicemi – nasvíceno bočními profily zavěšenými na stromech a „zařízlými“ jen na postavy hasičů + barevná kontra světla ze stativů nad hasiče do výšky asi 15 m

Koncept

Koncept jako takový vlastně není. Koncept je nasvítit vodu. Všechno je open air a všechno se odehrává na minipódiátku na břehu Lazny. Hasiči s proudnicemi vytvářejí různé tvary – stříkají do šířky, do výšky, do dálky. Je třeba to vystihnout v co největším rozsahu s co nejpestřejším barevným sortimentem. Prostě když pustíš Vltavu, tak abys měl dost modrých a oranžových světel.

Celkem je použito deset rozdělovačů, dva speciální rozdělovače, 22 proudnic, čtyři vodní lišty, vodní clona, originální osmiproudé vodní varhany a 500 m hadic. [1]. Hasičský sbor si vytvoří vlastní choreografii – proudy, směry, množství vody. Hudební dramaturgii má na starosti pan Voříšek, hasič, který nechává zaznít především české autory. Program se skládá ze čtyř bloků – dětský, klasický, pop rockový a finálový. Předvedou se talentovaní lidé z obce, zahraje se na klavír, zazpívá se písnička, bývá i předtančení. Skutečným vrcholem je ale fontána jako taková. Je to vizuálně velmi vděčné.

Obr. 4. Kombinace s videoprojekcí, ořízlé profily proudnice a podbarveno kontra LED ze zadních diagonál

Blikáme až v druhé půlce

Akci dělám s již zmíněným Robertem Matouškem a ještě jedním klukem z vedlejší vesnice. Ten dělal léta technika v Divadle Komedie, před rokem nastoupil do Rock Opery a stal se z něj osvětlovač. Spolu se domluvíme na barevnosti jednotlivých skladeb. V jakých barvách se budeme pohybovat a jak udělat jejich vývoj co nejměkčí. S postupem let se nám totiž podařilo prosadit naše ortodoxní podmínky a téměř tak vymýtit názor Ratměřických – ať všechno hrozně bliká a ideálně všechno najednou. To „téměř“ znamená, že se o tom bavíme každý rok znovu. V tu chvíli přichází na řadu můj neprůstřelný argument: letos mne totiž hasiči poprosili, ať udělám komerční rozpočet akce, se vším všudy to bylo přes sto tisíc. Uzavřeli jsme kruh a vrátili se k nekomerční verzi. A vzhledem k tomu, že část techniky půjčujeme z mých finančních zdrojů, tak je to vlastně tak trochu i moje akce.

Při vymýšlení vycházíme z půdorysu rybníka, voda se svítí moc hezky. Důležité je najít správný úhel světla. Ten je někde zezadu z boku. Zepředu to jde samozřejmě také, ale vypadá to jinak. Zespodu rovněž, všechno funguje. Voda je vlastně hrozně vděčný materiál. Dopředu neznáme konkrétní skladby, v tomhle smyslu je to klasický koncert, jen s jinými prostředky. Celá akce je postavena na tom, že je hodně živá. Máme zhruba připravenou strukturu skladeb, světelné změny ze začátku moc nejsou, abychom měli možnost gradovat. Také jsou jasné některé barevnosti, Vltava je ratměřický evergreen, takže už máme vymyšlené přechody vrstvení, stejně jako vrství hasiči své stříkání. Nejdřív je to klidné, v meandrech se to začíná zvětšovat – přibývá energie vody, její množství, kombinace pohybů proudnicemi. My taky gradujeme, i když jenom v modré. O to víc musíme mít odstínů a směrů. Dopředu máme připravených asi pět sekvencí – když potřebujeme barvy, když mají svítit všechny, když se mají plynule měnit. To jsou věci, které je nutné si připravit. Něco se svítí zepředu/z boku/zezadu, a abychom si mohli říkat, že teď např. „pojedeme kontra“, musíme si vytvořit skupiny. Všechno ostatní vzniká intuitivně v daný okamžik.

Obr. 5. Vodní clona vytvořila takovou plochu, kterou bylo možné použít jako projekční plátno; letos to byly motivy ke 100. výročí založení Československé republiky, na obrázku je T. G. Masaryk, diváci mohli vidět
i V. Havla a českého lva

Nepřátelé

Naším největším nepřítelem je elektřina. Pro letošní ročník jsme se rozhodli navýšit příkon s pomocí agregátu. Přivezli nám ho až v den akce odpoledne. A ukázalo se, že vlastně nefunguje. My už jsme ale měli připravenou, pozapojovanou a skoro nafokusovanou všechnu techniku, jak jsme se na ní původně domluvili. Takže nám to pořád padalo. Bylo to strašlivé. Můj kamarád, který se chtěl fontánou pokochat, stál 50 m od ní u rozvodny, aby neustále svědomitě nahazoval jističe. Měli jsme velkou práci s tím, aby si toho nikdo nevšiml, což snad vyšlo a nikoho ani nenapadlo, že se něco takového dělo. Během představení jsem se totiž naučil, kde je zhruba ta hrana, kdy proud padá, v 60 % už to začalo lítat dolů. Pracoval jsem celou dobu s grandmasterem a musel jsem gradovat s tím, že to v nějaký okamžik padne. S kolegou jsme měli každý svůj osvětlovací pult, on na tom svém měl jen LED, které tvořily asi třetinu použité techniky. Říkal jsem mu, ať se připraví, že už to každou chvíli zase spadne, a on věděl, že musí rozsvítit celou plochu, aby byl vidět objekt, který hasiči vytvořili. V tomhle smyslu byl ten letošní ročník asi nejživější ze všech.

Všude stříká voda – to je další problém. Světla musí vydržet zátěž, že na ně občas něco kápne. To je hlavně u těch dětí. Já se snažím být co nejblíž vodě z boku, ale zároveň je to místo, kam ony už dostříknou. A ty děti, standardně, jak jsou zmatené a je to těžké, tak mi do těch světel stříkají.

Generálka

Na akci zpravidla přijedeme den předem odpoledne. Měla by proběhnout generální zkouška. Tu se nám ale ještě nikdy nepodařilo absolvovat. Většinou to skončí na nějakých technických problémech. Loni to skončilo na tom, že nám odpálili dimmery, protože tam poslali špatný proud, a my jsme celý večer a noc sháněli pojistky, protože nám odpálili i ty rezervní. Takže v tomto smyslu je ta spolupráce náročná.

Obr. 6. Vltava – Svatojánské proudy – řada sunstripů na truss rampě za hasiči, hlavní proud a ořízlé profily do vodních vírů před hasiče (pozn.: sunstrip – lineární svítidlo osazené halogenovými žárovkami s paticí GU10 s dichronickým reflektorem; řada bodových zdrojů vedle sebe navzájem ruší své stíny, takže osvětlený objekt stín nevrhá, na rozdíl od jednoho bodového zdroje, který by stíny vytvářel, truss rampa – stavebnicový systém příhradových konstrukcí, ze kterých je možné sestavit mobilní samostojný pódiový skelet se stropním roštem k zavěšování techniky

Generálkou se pro nás vlastně stává dětský blok. Těm to svítíme také. Začíná v osm hodin večer, kdy je ještě relativně dost světla. Nejtěžší je všechno nafokusovat. Děláme to během dětských představení, ale dáváme si pozor, ať to není vidět, a tak nikdo nic nepozná. Další úpravy děláme mezi jednotlivými bloky. O přestávce tam vždycky vlítneme a nějak to zlepšíme, změníme, přefokusujeme, přefiltrujeme. Ne že šáhneme na všechna světla, ale třetinu až polovinu upravíme určitě, abychom měli další rozměr a aby se to tolik neopakovalo.

Začátek je barevnější, pak se snažíme tu barevnost zjednodušovat a ke konci jdeme víc do bílé. Světla jsou silnější, když nemají filtry. Hodně používám PARy – a ta halogenová barva 2 700 K je krásný odstín, ten mám rád. Taková přirozená, čistá barva, řekl bych.

Ti hasiči…

Jedním z dlouhodobých problémů je, že hrozně toužím nasvítit taky hasiče. Hrozně se mi líbí ti hasiči. Chci, aby byli vidět ti, co to dělají, ale oni to nechtějí. Podle nich je třeba, aby byly nasvícené hlavně ty proudy. Ale letos jsem byl spokojený, protože jsem byl něžný. Hasiči vidět byli, ale něžně, maličko, udělal jsem jen takové dýchnutí. Pro mě je to důležité. Ano, je třeba brát v potaz to kouzlo nasvícené vody, ale oni jsou lidé, kteří to fyzicky dělají. Líbí se mi, jak je vidět, co u toho dělají, jak se pohybují. Ono je to fakt náročné.

To se musí vidět

Celá akce je zakončena tzv. špičkami – proudnicemi, které stříkají téměř kolmo vzhůru. V tu chvíli se my se světly snažíme také gradovat, svítit do výšky a odbarvovat.

Úplně super je ten obrovský mumraj hasičských hadic. Je to spousta hadů do sebe propletených, různých tlouštěk. Špatně se to popisuje, je třeba to vidět.

Zdroj:
[1] http://hasicskafontana.ratmerice.cz 

Foto: Adam a Jiří Jakubkovi

---

Vyšlo v časopise Světlo č. 6/2018 na straně 47.
Tištěná verze – objednejte si předplatné: pro ČR zde, pro SR zde.
Elektronická verze vyšlých časopisů zde.