Světelný design v kostce – Část 36 Světelnětechnická dokumentace – část 4

Práce s dokumentací a její odlišnosti

Poslední část série o světelnětechnické dokumentaci má ukázat rozdíly a potřeby při divadelních produkcích a jiných akcích, včetně pokusu o konkrétní příklady. Ne vždy je totiž v divadelních prostorech scénické osvětlení používáno pouze a výhradně pro divadlo. Některé prostory bývají koncipovány jako víceúčelové sály. Jejich světelná technika je tomu zpravidla přizpůsobena a s ní se posléze bude částečně nebo z větší části měnit i světelnětechnická dokumentace.

Jiné akce, jež vyžadují svoji specifickou dokumentaci, budou muset používat trochu odlišný systém tvorby dokumentace. Ta bude závislá na druhu akce, na ravidelnosti jejího konání a podmínkách v prostoru (ať už jde o exteriér, nebo interiér bez stálé světelné techniky). Akcí se zde rozumí vystoupení využívající scénické osvětlení. Pravidelností se míní její periodické opakování za použití stálé techniky nebo jiné techniky, ale ve stejném prostoru. Jsou to tedy akce dlouhodobějšího charakteru oproti jednodenním. Podmínky v prostoru se nejčastěji odvíjejí od možností připojení, ale také od možného postavení mobilní světelné techniky.

Obr. 1. Koncert kapely Mentallica, vzniklé v Neratově v Orlických horách pro festival Menteatrál, který je zaměřen na představení divadelních souborů pracujících s lidmi
s mentálním postižením (autor: Ondřej Mataj)

Kamenné divadlo

Kamenné divadlo může mít samo o sobě mnoho podob. Jedno z možných dělení už bylo uvedeno v předchozích částech, a to nejlépe podle prostorových dispozic divadla:
– kukátkové, které má stálé jeviště a hlediště a kde není možné základní rozmístění světelné techniky měnit, lze ji jen obměňovat a doplňovat (většina starších kamenných divadel a některé kulturní domy apod.),

– libovolně stavitelná scéna a hlediště omezené prostorovými dispozicemi budovy a s možností měnit, posouvat anebo částečně převěšovat podle možností prostředků zavěšování a připojování (Divadlo DISK – Praha, Divadlo Husa na provázku – Brno, některé kulturní domy atd.),

– libovolně stavitelná scéna omezená v podstatě jen rozměry sálu, ve kterém lze světelnou techniku umisťovat teoreticky kdekoliv (Divadlo Archa – Praha, Divadelní studio Marta – Brno, atd.),

– lze nalézt i prostory dlouhodobě vybavené vlastní mobilní světelnou technikou, mnohdy i částečně spojené s původními rozvody (Palác Akropolis – Praha, NoD/Roxy – Praha, aj.), ale pro ně platí veskrze stejná pravidlajako pro kamenná divadla.

Dalším dělením, které ovlivňuje provedení světelnětechnické dokumentace, je způsob provozu kamenného divadla, tedy scény:
– se stálými soubory a stálými repertoáry (alespoň během jedné sezony),
– bez profesionálního stálého souboru, jenom pro hostující zájezdová divadla (např. Divadlo Oskara Nedbala – Tábor, některá městská divadla aj.).

Pro všechny typy divadel však platí, že by měla mít k dispozici schéma rozvěšení a rozmístění veškeré světelné techniky a připraveny odpovídající kopie pro potřebné záznamy. Jejich součástí musí být i kusovník a přehled veškeré dostupné techniky, není-li už součástí schémat. U divadel, kde je možné převěšovat světelnou techniku, je nezbytné mít buď schémata ve stavu základního rozvěšení, anebo schémata s možnostmi rozvěšení. Opět by neměly chybět soupisy v podobě textové dokumentace.

Světelné scénáře se budou týkat divadel se stálým repertoárem. Scénář je často psán ve shodě s osvětlovacím pultem. Je-li pult řízen manuálně, je nutné doplnit scénář o data nastavení intenzit pro každou světelnou změnu. Možností je zapisovat intenzity do levé strany textu anebo vytvořit pomocné prázdné šablony či tabulky podle shodného čísla změny. V této šabloně musí být uvedeno:
– v horní řadě čísla kanálů,
– zapsané mohou být jen potřebné kanály,
– v dolní řadě pod odpovídajícími čísly kanálů jejich intenzity [% – procentuální hodnota]/[0-255 – DMX hodnota],
– namísto kanálů lze zhotovit i zápis podle názvů skupin/submasterů s jejich hodnotou,
– způsob nebo princip změny,
– spouštění jiné akce nebo efektu.

Obr. 2. Realizace zájezdového představení Plovárna v brněnské tréninkové hale Cirkusu Legrando s použitím mobilní techniky (foto: autor)

U digitálních světelných pultů jsou data uložena v jeho paměti (na pevném disku nebo na jiném paměťovém médiu), a není tedy třeba přepisovat všechny kanály a jejich intenzity do scénáře. Záznam lze vypracovat i pro případ úplné ztráty dat nebo není-li možné z důvodu chyby zálohu provést. Platí, že název uložených dat hry a jejích světelných změn a nastavení pultu jsou shodné s názvem představení, často bez české diakritiky (u některých typů je ale třeba psát i bez mezer, nejlepší variantou je psát malými písmeny a odlišit další začínající slova písmenem velkým, je-li taková možnost softwarem pultu podporována, např.: StrycekVana, JakJeDuleziteMitiFilipa apod., anebo znakem mezery: bratri_ karamazovi, apod.). Je-li nutné jet s představením, které je vytvořeno na digitálním pultu, na zájezd, je třeba světelnětechnickou dokumentaci doplnit o údaje, co se ve které změně děje, a to i včetně času.

Údaj s číslem světelné změny bývá většinou zakroužkován a k němu je dopsána nebo vyznačena příslušná narážka. V textové narážce se vyznačuje několik posledních slov narážky, a kde není možné vepsat číslo změny přímo do textu, napíše se na volné místo a doplní se doplňkovou čárou od místa této narážky. Jde-li o akční narážku, mělo by být na příslušném místě textu vyznačeno číslo změny a přímo u něj tato narážka; nevejde- li se, musí být na volném místě a opět musí být dopsána doplňková čára, popř. přepsána na levou stranu textu. K narážce, která spouští jiná zařízení než pomocí osvětlovacího pultu, musí být napsány stejným způsobem jako jiné akční narážky, ovšem bez čísla.

Umožňuje-li světelný pult ke změnám zapisovat narážky, je pro snadnější orientaci ve hře lepší je tam též vepsat. Rozlišit textovou a akční narážku lze např. použitím různé velikosti písmen. Pro textovou narážku velkými a malými písmeny (např.: (1) Albert: „Vy myslite na vsechno.“) a akční narážku pouze velkými písmeny (např.: (2) MILUSE ZAVRE OPONU). Umí-li pult psát více znaků, je možné zapsat i kombinované narážky (např. (3) Klaun: „Zaciname!“ A ZAZVONI) a doplnit narážky i jinou akci (např.: (4) KAPELA HRAJE/!!OTEVRIT OPONU!!).

Variant zápisu je spousta a záleží vždy na situaci i složitosti narážky. Světelné změny, které na sebe časově navazují, by měly být příslušně označeny („wait“/„auto“/). Nezbytně nutnou podmínkou je poté dodržovat takto zvolený zápis po celou hru.

Obr. 3. Spojení několika druhů dokumentace (nasvěcovací plán, schematický plán rozmístění a soupiska techniky) na jednom papíře pro jednoduché představení slovinského režiséra Zorana Petroviče Jaz legenda; zároveň lze použít i jako technický rider pro zájezdy nebo festivaly estivSatrlyo b(oaskrcoph iHvU aNuGtoArRaO)FLASH

Zájezdové divadlo

Zájezdové divadlo má zásadní problém, a tím je pokaždé jiný prostor, v němž účinkuje. Proto je třeba už během zkoušek a příprav nové inscenace přizpůsobovat režijně-scénografickou koncepci předpokládaným problémům při přenášení představení do jiných prostorů. O něco těžší je to v případě, kdy takový soubor nevlastní svoji mobilní světelnou techniku. Světelnětechnická dokumentace má tedy pouze platné narážky ve scénáři. Schémata světelných plánů je třeba uzpůsobit pro univerzální použití a je vhodné zvolit odpovídající taktiku již při světelné zkoušce. Místo konkrétních svítidel mohou být zapsány údaje o světelných atmosférách. Pro zájezdové divadlo platí, že by scénář měl obsahovat stručné a jasné zápisy světelných změn na levé straně tak, aby bylo možné se přiblížit „odpremiérované“ režijně-scénografické koncepci.

Od dokumentace nasvícení scény se odvine i názvosloví použité v textu, neboť ne vždy umožňuje místní světelná technika vyrovnat se s představením tak jako v domovském divadle. Lze používat názvy pro zvolené situace nebo místo na scéně, ať už je jejich nasvícení jakékoliv (např. pokoj, ulice, zadní dveře, barevný horizont apod.), anebo podle použitých svítidel pro nasvícení (např. přední, zadní,  levý nebo pravý celek, průvany, kontry, modré vany apod.). Opět lze tyto způsoby kombinovat. U každé světelné změny je třeba psát na levé straně textu, jaká situace nebo které nasvícení je ve změně použito. Pro přidávání či ubírání se mohou používat znaky + a –. Další rozlišovací alternativou je psaní přidávaných změn nahoru nad doplňkovou čáru a ubíraných pod ni. Totéž je možné udělat s údaji o času změny. 

Textová dokumentace se může shodovat s popiskami pod submastery nebo jejich čísly, jsou-li takto používány. Popisky by měly být shodné s názvoslovím použitým ve scénáři a nebo pro snadnější orientaci lze pro některé popisy zvolit obrázkové symboly. Někdy může vzniknout možnost lepšího rozdělení nasvícené scény, např. je-li v inscenaci nutné použít čtyři kontra svítidla, může být popiska pouze zvýrazněním odpovídajícího puntíku oproti zbylým třem. Nebo lustr lze zakreslit pomocí jednoduchého obrázku. Obrázky totiž bývají na přečtení rychlejší než psaný text.

Konstrukční řešení musí obsahovat nákres všech použitých prvků konstrukce, včetně jejich délek a typů. Není-li z nákresů jasné, o jaký typ jde, musí být v legendě odlišen alespoň schematicky (např. existuje více druhů třícestných rohů, mohou být různá úhlová křížení apod.). Používají-li se stativy, určují se jejich parametry podle typu stativu a značky výrobce, popř. údajů o nosnosti, možnosti uchycení světelných zařízení, o výšce atd. Je možné vytvořit mnoho kombinací a variant potřebných údajů o rozmístění, popř. nasvícení.

Soupis výbavy musí kompletně obsahovat všechny potřebné prvky. Jsou to nejenom světelná zařízení (světlomety a inteligentní svítidla, stroboskopy, stmívače, osvětlovací pulty atd.), ale také s nimi spojená příslušenství (klapky, háky, bezpečnostní lanka, kabeláže, stativy, konstrukce a její prvky atd.) a kabeláže.

Scénář je třeba přizpůsobit akci a použité technice. Názvosloví pro nasvícení scény bude skoro stejné jako v předchozí podkapitole. Při použití jedné světelné mobilní techniky včetně pultu, který umí ukládat submastery, je možné do scénáře psát čísla odpovídajících submasterů namísto zdlouhavého psaní všech názvů.

Obr. 4. Technický a schematický nákres zapojení LED osvětlení v dekoraci pro inscenaci Letních shakespearovských slavností Večer tříkrálový z roku 2016; nákres byl vytvořen pro snazší orientaci při převážení inscenace na hostující místa v Brně, Ostravě a Bratislavě (archiv autora)

Koncerty

Tato dokumentace je v podstatě podobná předešlé variantě, neboť na většině tour se používá stejná technika, která je převážena společně s kapelou. U koncertů záleží na dané situaci, zda jde o koncerty na pravidelně konaném festivalu, nebo jednorázové akce, kdy není víceméně striktně určeno, co a jak má kam svítit.

Některé kapely vyžadují speciální světelné atmosféry na dané písničky, nepoužívají-li vlastní techniku nebo techniku pronajatou pro tour s předem vytvořeným designem. V takovém případě je světelným scénářem písničkový playlist. Ten se podle potřeby doplní o nutné údaje a parametry požadovaných světelných změn anebo o příslušné submastery či jiné informace a nálady vytvořené předem během zkoušky. Současné osvětlovací pulty určené pro efektové svícení mají každý svoje názvosloví používaných efektů. U efektů lze nastavit mnoho různých parametrů, jako jsou rychlost efektu, jeho velikost, typ atd. Použitý efekt musí být příslušně zapsán v playlistu, a to buď číslem, nebo principem jeho vyvolání, je-li to vůbec třeba, anebo pro ručně psanou zálohu dat. Pravda je, že dnešní osvětlovací pulty si někdy pamatují více, než snese papír.

Ostatní akce

Scénické osvětlení se používá i pro různé oslavy a společenské akce. Je zřejmé, že elektrotechnická schémata budou v tomto případě stejná, jsou-li vytvořena a jsou-li třeba. Pro jednu akci, která se už nebude nikdy v budoucnu opakovat (myšleno se stejnými světelnými požadavky), není nutné schéma rozvěšení zakreslovat. Důležité je mít zápis v případě opakování, aby se světelná technika mohla vrátit do požadovaného stavu. Toto se může stát i v kamenných divadlech při různých příležitostech mimo repertoár, jako jsou vlastní akce nebo různé pronájmy.

Světelné scénáře jsou pak nahrazeny playlisty, jde-li o hudební produkci, anebo časovým plánem akce v případě společenské události. Scénář akce ale musí mít alespoň takový formát, aby do něj bylo možné zapisovat světelnětechnické údaje. Je-li tato akce složena z jednotlivých výstupů, je nezbytné je uvést v daném pořadí v tzv. scénosledu (popř. časový plán akce) a pokud možno i výstupy stejně pojmenovat pro snadnější komunikaci mezi účinkujícími a všemi ostatními složkami podílejícími se na této akci.

Obr. 5. Ukázka z vizualizace jedné ze scén představení Deník zloděje divadelní společnosti Maso-pust v režii Jana Nebeského a hraného v Eliadově knihovně
v Divadle Na Zábradlí; 3D model je vytvořen v programu dot2 3D
od firmy MA Lighting (archiv autora)

Počítačová dokumentace

„Technická dokumentace hojně využívá grafických CADových (Computer Aided Design) systémů. (…) Metody popisu těles používané současnými systémy počítačové grafiky využívají různé systémy geometrického modelování ve dvojrozměrném (2D), případně trojrozměrném (3D) prostoru. (…) Jednou z nejrozšířenějších metod grafiky je grafický editor AutoCAD.“ [1, str. 294].

AutoCAD má své využití také ve světelnětechnické dokumentaci. Většina výrobců osvětlovacích pultů ovšem vyvíjí svoje vlastní počítačové softwary na programu AutoCAD založené. A to včetně 3D modelování scén se všemi světelnými prvky a zařízeními. Některé z nich jsou schopné po propojení s počítačem komunikovat v reálném čase a stávají se online nebo offline modelovými náhledy. Osvětlovací pult často tvoří hardwarový přístup do softwaru na počítači a při živém vystoupení umožňuje vidět na scéně místa, která nejsou ze světelné režie přímo viditelná. Lze s jejich pomocí vytvářet kompletní show pro připravované představení nebo akci předem. To je výhodné v okamžiku, kdy není možné na místě během příprav použít plně funkční světelnou techniku nebo v reálném prostoru není potřebný čas. Podle publikace [1, str. 294 až 296] mají tyto systémy spoustu výhod, např. umožnění kroků vracení, vytváření šablon, přizpůsobování uživatelského prostředí. Steven Shelley používá přizpůsobený AutoCAD pro světelnětechnické výkresy a plány. Vytváří knihovny světlometů použitelných právě v softwaru Auto-CAD [2].

Je třeba dodat, že softwary vytvářené v současné době umějí modelovat věrnou vizuální podobu scény, a to i za pomoci importování fotek nebo modelů z kompatibilních 3D programů. Objevují se velmi vypracované verze zobrazující ostré stíny předmětů vrhaných na pozadí. Mezi takové programy patří GrandMA 3D od MA Lighting, Visual Software od Zero88, Wisywyg od Cast Software a mnohé další.

Tyto softwary umožňují tisk a elektronické přenášení souborů vytvořených schémat a plánů, některé dokonce umějí udělat výpis v podobě textové dokumentace (seznam použitých objektů) ve vytvořeném modelu. Je možné obdržet různé výpisy hodnot a cue listů přímo z osvětlovacího pultu a zálohovat je na jiném PC nebo je rovnou vytisknout. Některé pulty podporují výpis cue listu ze show v ASCII datech, která mohou být přenesena i do pultu jiné značky, ovšem s jistými omezeními, neboť nikdy nebyla unifikována.

Závěr

Čtyři části o světelnětechnické dokumentaci ukázaly všechny její výhody, možnosti a druhy. Divadlo a živé akce jsou stále různorodější a technicky náročnější. Proto je nutné světelnětechnickou dokumentaci vždy vhodně přizpůsobit a doplnit potřebnými údaji při dodržení uvedených pravidel.

Přehlednost a srozumitelnost by měly být vždy na prvním místě. Díky správně vytvořené dokumentaci lze práci se světelnou technikou výrazně urychlit a zjednodušit komunikaci. Neustále se potvrzuje potřeba světelnětechnické dokumentace a už není možné spoléhat pouze na osvětlovačovu vlastní paměť.

Literatura:
[1] ŠŤASTNÝ, J., B. TŘEŠTÍK, Z. KLEPŠ, a I. NOVÁ. Manuál technické dokumentace. 5., přepracované vyd. České Budějovice: Vydala Česká matice technická v nakladatelství Kopp, 2004, 342 s. ISBN 80-7232-223-0.
[2] SHELLEY, Steven. A practical guide to stage lighting. Boston: Focal Press, c1999, XXIV, 280 s. ISBN 0-240-80353-1. [Citace vlastním překladem.]

---

Vyšlo v časopise Světlo č. 3/2018 na straně 47.
Tištěná verze – objednejte si předplatné: pro ČR zde, pro SR zde.
Elektronická verze vyšlých časopisů zde.