Světelný design v kostce – Část 22: Počátky koncertního svícení

Je velmi složité určit, jak probíhal vývoj koncertního svícení a zda je známo jméno průkopníka v této oblasti. Historii svícení velmi často tvořila souhra náhod a okolností, ale také nezávislé objevy stejných principů a efektů. Lze tvrdit, že velká koncertní turné, jak je známe dnes, však vznikala pozvolna a inspirovala se např. u divadelních oper v 19. století. Budeme-li ale pátrat po světelných inovátorech koncertů a koncertních turné, posuneme se až na počátek 20. století. 

Je velmi složité určit, jak probíhal vývoj koncertního svícení a zda je známo jméno průkopníka v této oblasti. Historii svícení velmi často tvořila souhra náhod a okolností, ale také nezávislé objevy stejných principů a efektů. Lze tvrdit, že velká koncertní turné, jak je známe dnes, však vznikala pozvolna a inspirovala se např. u divadelních oper v 19. století. Budeme-li ale pátrat po světelných inovátorech koncertů a koncertních turné, posuneme se až na počátek 20. století.

Ve 20. a 30. letech 20. století se ve Spojených státech amerických formovaly hudební swingové kapely, které se ihned staly velmi populárními. Začalo se mluvit o žánru rock-and-roll. Zrod moderních koncertních turné lze hledat okolo poloviny 50. let v nezávislých nahrávacích společnostech, které cítily šanci využít vzrůstající oblibu rock-and-rollu. Tato turné nebyla o mnoho jiná než turné swingových kapel a orchestrů ve 30. a 40. letech. Znamenalo to zahrát v každém městě, které mělo kulturní sál nebo divadlo.

Koncertní svícení úzce souviselo s rostoucím zájmem o dosažení studiového zvuku na koncertech. Jelikož většina prostor, kde se koncerty odehrávaly, nebyla dobře vybavena, prvním zájmem kapel byl právě zvuk. Až ve chvíli, kdy kapely začaly nakupovat zvukové vybavení a vozily si je po celém turné, bylo možné uvažovat o přidání speciálních efektů a svítidel. Zde nastal zásadní posun koncertů jako takových. Kapely se již od sebe odlišovaly tak zásadně, že nebylo možné hrát na erární aparát a v neupraveném prostoru. Koncerty se pořádaly v prostorech, které pro to nebyly určeny, a byly pojímány jako happeningy. Jedny z prvních firem na zajišťování audiovizuální techniky proto vznikaly okolo samotných kapel. Mnoho skupin poté zakončilo svou hudební kariéru a věnovaly se naplno tomuto novému průmyslu.

V 60. letech byly oblíbené skupiny umělců jako Big Brother and the Holding Company nebo třeba Jefferson Airplane. Vždy šlo o psychedelický rock a tzv. avantgardní muziku. Jednou z kapel zásadních pro vývoj koncertního svícení a náhled na ně byla skupina The Family Dog, která v roce 1965 představila svou první světelnou show. Její tehdejší manažer Bill Graham přišel za členy kapely a navrhl jim udělat show. Jediné, co potřeboval, bylo zavěsit nějaké papíry nebo plochy, na které by mohl promítat. Zabýval se projekcemi a říkal si „liquid projectionist“. Začal se zajímat o tvorbu atmosfér pro koncerty a také začal ovládat světla, kterými byly haly a kluby vybaveny. Kromě již zmíněných projekcí využíval stroboskopy, ultrafialová světla a nejrůznější efektová svítidla pro dosažení vizuální nálady neboli atmosféry, která by pohltila jak kapelu, tak diváky. Projekce, které tvořil pomocí „liquid projectoru“, nebyly nikterak technicky náročné. V základu šlo o meotar, tedy zpětný projektor, který je hojně využíván ve školách a vzdělávacích institucích k promítání obrazu s použitím fólií, papíru nebo diapozitivu. Předloha se tak pomocí čoček a zrcadla zobrazí na promítanou zeď či plátno.

Obr. 1. Tvůrce efektů na tzv. liquid projectoru; Bill používal místo fólie a papíru průhlednou mísu naplněnou olejem nebo vodou, do které vléval nebo vstřikoval barviva; ta vytvářela doslova úžasné obrazce http://www.see-this-sound.at/works/150/asset/640

Obr. 2. Scéna s použitím projekcí na koncertu Frank Zappa and the Mothers of Invention ve Filmore East http://www.see-this-sound.at/works/150/asset/268

Bill používal místo fólie a papíru průhlednou mísu naplněnou olejem nebo vodou, do které vléval nebo vstřikoval barviva, jež vytvářela doslova úžasné obrazce. S mísou mohl pohybovat nebo jí vibrovat a tak měnil strukturu a vlastnosti promítaného obrazu. Tento obraz pak promítal jak na plochy k tomu připravené, tak na kapelu nebo lidi. Podařilo se mu zaplnit celý prostor velmi  psychedelickým světelným efektem (obr. 1, obr. 2).

Ve stejné době se oblast psychedelických kapel a koncertů rozvíjela i ve Velké Británii a u samotného zrodu stála kapela Pink Floyd. Už od počátku si byli její členové dobře vědomi skutečnosti, že při jejich koncertech hraje a bude hrát velkou roli právě světelná show. Díky omezenému rozpočtu se v počátcích rozhodli sestavit vlastní systémy světelných efektů. V této době už byly na trhu k dostání profesionální světlomety a částečně také speciální efekty, ale při nízkém rozpočtu a bez známostí nebylo možné takovéto vybavení získat na koncert. Spousta kapel a světelných nadšenců proto vyvíjela vlastní světelné systémy a speciální efekty. Tehdejší osvětlovač Andrew King proto sestavil nízkonákladovou světelnou rampu. Obyčejné bodové světlomety poskládané do světelných ramp a ovládané vypínači sklidily obrovský úspěch. Každé jednotlivé bodové světlo musel osvětlovač řídit zvlášť vypínačem navrtaným na desce. Bylo to zcela originální osvětlení, které žádná z kapel nikdy předtím nepoužila.

Obr. 3. Práce světelných techniků při tvorbě speciálních efektů; později kombinovali princip „liquid projector“ a diapozitivů, při větších koncertech spojovali obraz i za pomoci více než deseti Lotarů

Obr. 4. Mike Leonard se začal zabývat sestavenímkomplexního světelného zařízení pro tvorbu nejrůznějších efektů; tento stroj obsahoval mnoho barevných disků složených ze stovek kusů plastových čoček; tyto kotouče vytvářely rozmanité kaleidoskopické efekty http://dangerousminds.net/comments/mike_leonard_the_man_who_created_pink_floyds_light_show_magic

Pro unikátní prostory byly použity projekce z 35mm promítaček. Diapozitivy byly naplněny směsí oleje, vody a chemikálií, které pak byly zahřívány malými butanovými pájecími lampami (tzv.  letlampami). Šlo tedy o podobný princip jako u „liquid projectoru“, jen osvětlovací technik musel správně odhadnout dobu nahřívání diapozitivu, aby jej nepřehřál a nepoškodil sklo. Později byl kombinován princip „liquid projectoru“ a diapozitivů a při větších koncertech byl spojován obraz i za pomoci více než deseti meotarů (obr. 3).

Zájem členů kapely o osvětlovací techniku začal již ve škole Hornsey College of Art v Londýně. Zpočátku zkoumali světelné efekty v místnosti, kterou si pronajali od svého učitele Mika Leonarda. Ten byl architektem a velmi ho zajímalo spojení světla a hudby a pódiové efekty obecně. Mike začal sestavovat komplexní světelné zařízení pro tvorbu nejrůznějších efektů. Toto zařízení obsahovalo mnoho barevných disků složených ze stovek kusů plastových čoček. Uvedené kotouče vytvářely rozmanité kaleidoskopické efekty (obr. 4). Za velkou část efektů a nápadů děkovala kapela svému kamarádovi Peteru Wynne-Willsonovi, který po dlouhé spolupráci s kapelou na různých pozicích našel své uplatnění jako její osvětlovač a světelný designér.

Obr. 5. Přístroj kombinující projekce a rotující disky s efekty https://www.storehouse.co/stories/g1zh-liquid-cosmos

Obr. 6. Využití světelných efektů na zadním horizontu; design: Joshua White http://quietus_production.s3.amazonaws.com/images/articles/8064/joshua_light_show_6_1331050047_crop_550x367.jpg

„Peter se soustředil na sestrojení mnohem pokročilejšího systému, založeného na třech tisíciwattových projektorech Rank Aldis, a začal experimentovat s různými způsoby zacházení se světlem tím, že ho pouštěl přes polarizační clony a membrány vyrobené z latexu. Peter také zjistil, že nejlepší obrazce z polarizovaného světla lze vytvořit za použití kondomů. Dalším způsobem, jak naložit se světlem, bylo nastavit zrcadlo pod úhlem 45 stupňů před konec „dlouhé optické soustavy“. Zrcadlo se pak rozechvělo a vytvářelo Lissajousovy obrazce. Za pomoci elektrického přerušovače a barevných otáčejících se disků vznikalo něco, co Peter popisoval jako barevné červy.“ [1].

Úžasné barevné duhy vrhající se na kapelu a na pozadí za ní tvořil jakousi krabicí, v níž byl umístěn reflektor, před kterým byl vysokou rychlostí roztáčen skleněný disk. Spojením čtyř takovýchto zařízení bylo dosaženo fenomenálních barevných efektů (obr. 5, obr. 6). Speciální efekty jako světelné show, specifické kulisy a pyrotechnika se později staly neoddělitelnou součástí vystoupení Pink Floyd. O pár let později si Peter založil firmu Light Machine Company, ve které se zabýval výzkumem a vývojem osvětlovací techniky. V současnosti je velmi významným vynálezcem, obchodníkem a světelným designérem.

Velký zájem hudebních skupin o světelné technologie vyvolalo prázdné místo na trhu, které bylo v následujících letech vyplňováno nejrůznějšími firmami, které vyvíjely světelné efekty na míru kapelám.

Na rozhraní 70. a 80. let tak vstoupil světelný průmysl do nové vlny. Byla to vlna automatizovaných světelných systémů.

Nástup a vývoj automatizovaného osvětlení (moving heads)

Automatizovaná světla pro koncerty a události zažívala největší rozkvět a na přelomu 80. a 90 let pronikla ve vší síle do zábavního průmyslu. Tomuto období však předcházela dlouhá cesta plná omylů a pokusů, proto by nebylo správné tvrdit, že první automatizované světlo bylo vyrobeno až v roce 1981. Tento rok byl přelomový, avšak cesta těchto zařízení je daleko delší.

Není překvapivé, že o vývoj světelného systému, který by byl částečně nebo plně automatizován, se začali zajímat především divadelníci a televizní technici, kterým by tehdy tento systém značně uspořil čas.

Obr. 7. Zařízení Cyclops, skládající se z pevného světelného zdroje, jehož světlo bylo odráženo skrz základní optickou soustavu do malého otvoru, kterým procházelo do zrcátka [Zdroj: Figure 2-3/2-4. CADENA, Rd.: Automated lighting: the art and science of moving light in theatre, live performance, and entertainment. 2nd ed. Burlington, MA, Focal Press/Elsevier, c2010, s. 16. ISBN 02-408-1222-0.]

Obr. 8. Jeden z prvních modelů optické soustavy automatizovaného světla v dílně Vari-Lite [Zdroj: FIGURE 15. 3. MOODY, J. L. – DEXTER, P.: Concert lighting: techniques, art, and business. 3rd ed. Boston, Elsevier/Focal Press, c2010, s. 160. ISBN 978-024-0806-891.]

„Dálkově řízené světlo s uhlíkovou obloukovkou, elektromechanickým měničem barev a mechanickou kladkovou soustavou pro změnu pozice.“ Tak je popsáno zařízení, které za pomoci soustavy kladek řídil zodpovědný technik a tím měnil pozici, barvu a zoom vyzařovaného světelného toku. Takto zkonstruované zařízení bylo patentováno roku 1906 Edmundem Sohlbergem ve státě Missouri v Kansas City. Výsledkem bylo svítidlo umístěné na světelném roštu a ovládané ze zákulisí.

Dne 14. srpna 1928 byl uznán patent č. 1680685, který podal Herbert F. King ve státě Massachusetts. Patent se týkal automatizovaného svítidla, které bylo vybaveno motorizovaným systémem pro řízení pozice (pan, tilt). Také bylo schopno plně automaticky měnit polohu na předem nastavenou pozici. Roku 1936 vydal Americký patentový úřad patent č. 2054224 pro svítidlo s motorizovaným pohybem a možností ostřit je za použití řídicí páky (joystick).

Okolo roku 1930 se do boje s automatizovanými světelnými systémy pustil divadelník George Izenour. Při práci v divadle se zabýval myšlenkou na světlomet, kterému by mohl zadat polohu, změnit barvu, zaostřit a ovlivňovat velikost jeho kuželu. Toto jsou základní parametry pro automatizované světlo, jak je známo dnes.

Pozice, ostření, barva, kužel neboli anglicky position, focus, color, beam. Avšak v té době nebyl projekt realizovatelný z důvodu nedostupnosti potřebných technologií. A tak zůstala myšlenka na automatizované divadlo nenaplněna. Jules Fisher si nechal roku 1965 patentovat řízený PAR 64, který se dokázal otáčet o 360° stupňů a naklápět o 270°. Operátor měl možnost pohybovat oběma motory zároveň.

Obr. 9. První prototyp automatizovaného světla; světlo se umělo otáčet, naklápět, stmívat, měnit barvy a bylo vybaveno systémem iris [Zdroj: Figure 2-6. CADENA, R.: Automated lighting: the art and science of moving light in theatre, live performance, and entertainment. 2nd ed. Burlington, MA, Focal Press/Elsevier, c2010, s. 16. ISBN 02-408-1222-0.]

Okolo roku 1970 bylo centrum múzických umění v Basileji ve Švýcarsku vybaveno převratnou světelnou technikou. Architekt stavby si za účelem vytvořit design pozval přítele, jímž byl zkušený fyzik Dr. Fritz von Ballmoos. Ačkoliv neměl žádné zkušenosti s touto problematikou, podnikl výzkum a napadlo ho sestrojit automatizované svítidlo, které by v centru splňovalo podstatnou úlohu designu a bylo by velmi nápomocné při realizaci nejrůznějších projektů a představení. Centrum tak bylo vybaveno 200 světlomety, které byly schopny měnit pozici, barvu, kužel a intenzitu. Barva byla měněna pomocí dvou rotačních kol, ve kterých byly umístěny jednotlivé filtry. K těmto světlům byl dodán i ovládací pult, který byl schopen ukládat jednotlivé scény do paměti, a tím se otevřely možnosti pro osvětlovače a světelné designéry, kteří v tomto centru působili. Dr. Fritz von Ballmoos se snažil uvedené zařízení prodat na trh, a paradoxně o ně nebyl zájem.

Obr. 10. Společná fotka vývojářů firmy Vari-Lite; zleva: John Covington, Jim Bornhorst, Brooks Taylor, Tom Walsh; v popředí je první kontrolér pro automatizovaná světla Vari-Lite [Zdroj: Figure 2-6. CADENA, R.: Automated lighting: the art and science of moving light in theatre, live performance, and entertainment. 2nd ed. Burlington, MA, Focal Press/Elsevier, c2010, s. 16. ISBN 02-408-1222-0.]

 

V 70. letech se nápady na automatizovaná světla a automatizovanou techniku šířily velmi rychle. Stefan Graf a Jim Fackert začali o řízeném světelném systému uvažovat na koncertech kapel, jelikož byli odkázáni na práci techniků u sledovacích světlometů a ta vždy nebyla podle jejich představ. Zařízení nazvali Cyclops a skládalo se z pevného světelného zdroje, který byl reflektorem odrážen skrz základní optickou soustavu do malého otvoru, kterým kterým procházel do zrcátka. Zmíněné zařízení je velmi oblíbené i dnes, zvláště pro vysokou rychlost, které dosahuje při změnách pozice světelného kuželu. Tato rychlost je tak vysoká díky odrazu světelného paprsku od zrcátka, které se dovede  pohybovat několikanásobně vyšší rychlostí než celé světelné systémy.

Počátky Vari-Lite

Vari-Lite byli ti, kdo vynalezli „hlavy“, řekne téměř každý z oboru světelné techniky. My však již víme, že se uskutečnil nespočet pokusů a výzkumů automatizovaného světla a prošlo dlouhým vývojem. V čem tedy spočívá prvenství firmy Vari-Lite a jaký byl vývoj jejích výrobků?

Rusty Brutsché, Jack Calmes a Jack Maxson založili firmu Showco za účelem pronajímání zvukové techniky na koncerty. Firma se velmi rychle rozvíjela a začala se rozrůstat i o tolik potřebné světelné vybavení. Vari-Lite na svých stránkách uvádí: „Na klasický rockový koncert té doby jste potřebovali až tři tisíce samostatných světel“ [2], navíc bylo nutné každé z nich ručně ostřit a nastavovat barvu pomocí gelových filtrů, které se umisťovaly před každé světlo zvlášť. V roce 1978 se objevila zásadní myšlenka. Chceme měnit barvu. Začali proto pracovat na světle PAR, které bude měnit barvy, jelikož PAR bylo světlo nejčastěji používané na koncertech té doby. Započal tak vývoj nejlepšího systému na změnu barvy. Problémem byly gelové filtry – v té době zdaleka nebyly na takové úrovni jako dnes, a tak se často stávalo, že před světlem shořely. Nápady byly různé, pneumatický systém využívající stlačený vzduch pro výměnu filtrů nebo systém tří komor, do kterých by se vlévala zabarvená kapalina a tím by se měnila barva a podle hustoty kapaliny i její sytost. Avšak z hlediska praxe se neujal ani jeden z nápadů. Na základě výzkumu Jima Bornhorsta, který se zajímal o funkci dichroických filtrů, bylo zjištěno, že dichroický filtr o správném složení dokáže zabarvit paprsek světla a přitom neshoří. Tak vznikly první systémy na změnu barvy, které jsou využívány dodnes. Skupina inženýrů měla za sebou velký úspěch, avšak jeden z vývojářů, Maxson, tehdy řekl: „Víte, když už umíme změnit barvu, neměli bychom to rozhýbat?“. Za dvanáct týdnů od tohoto okamžiku byl sestaven první prototyp s pracovním názvem VL0. Světlo se umělo otáčet, naklápět, stmívat, měnit barvy, a bylo vybaveno systémem iris.

Obr. 11. Dne 25. září 1981 mělo svou premiéru zařízení VL1 v množství 50 kusů na stadionu v Barceloně [Zdroj: Figure 2-10. CADENA, R.: Automated lighting: the art and science of moving light in theatre, live performance, and entertainment. 2nd ed. Burlington, MA, Focal Press/Elsevier, c2010, s. 16. ISBN 02-408-1222-0.]

Navíc Tom Walsh sestavil kontrolér, který využíval jednoduchý mikrofonní kabel pro přenos dat do řídicího pultu, ke kterému Brooks Taylor vypracoval software, který dokázal zapsat až šestnáct scén. Rozhodli se, že prototyp nabídnou kapele Genesis pro jejich turné k novému albu. Vybrali si Genesis, protože bylo známo, že se kapela vyžívá ve všech možných technických vymoženostech. Dne 15. Prosince 1980 s prototypem letěli do Velké Británie, kde ho ve staré garáži vedle studia Genesis připravili k prezentaci. Na ovládacím pultu byly naprogramovány dvě scény, které měly ukázat pohyb a změnu barvy. VL0 bylo slavnostně zapnuto, avšak z důvodu velmi nízkých teplot nefungovala žádná jeho část. Po chvíli, kdy lampa zahřála světlo na pracovní teplotu, se rozjela první scéna. Na cestě zpět do USA drželi v rukou šek na jeden milion dolarů na výzkum a vývoj systému.

Vývojáři přepracovali systém od základu a rozjela se výroba zařízení VL1, které mělo 25. září 1981 svou premiéru, a to v množství 50 kusů na stadionu v Barceloně. Operátorem ovládacího pultu byl Tom Littrell, který se ke skupině přidal, jelikož měl na vysoké škole prázdniny. Do školy se již nikdy nevrátil. Po spuštění systému všichni pochopili, že to, co dělali, nebylo zbytečné – že je to budoucnost osvětlovací techniky.

Obr. 12. První prototyp automatizovaného světla; světlo se umělo otáčet, naklápět, stmívat, měnit barvy a bylo vybaveno systémem iris [Zdroj: Figure 15.2: VL Zero. (Photograph by Showco, Inc.). MOODY, J. L. – DEXTER, P.: Concert lighting: techniques, art, and business. 3rd ed. Boston, Elsevier/Focal Press, c2010, s. 159. ISBN 978-024-0806-891.]

Po turné kapely Genesis byl již systém zamluven také pro turné kapely ZZ Top a dalších skupin. Od té doby společnost Vari-Lite vyvíjela velké množství nových produktů, které po dlouhou dobu  neprodávala, ale jen pronajímala na jednotlivé turné či koncerty. Úspěch Vari-Lite nedal spát nikomu v oboru po celém světě. Obrovský přínosem pro svět osvětlovací techniky byla firma Summa Technologies. Všem bylo jasné, že budoucnost tohoto oboru je právě v automatizovaných svítidlech. V Summa Technologies vyrobili pohyblivé svítidlo, které však na svém kovovém obalu mělo do té doby nevídaný konektor. Byl to konektor pro zapojení řídicího kabelu, který pracoval s řídicím protokolem DMX512. Ne všichni dávali tomuto protokolu k řízení velké šance.

Obr. 13. Dne 25. září 1981 mělo svou premiéru zařízení VL1 v množství 50 kusů na stadionu v Barceloně [Zdroj: Figure 2-10. CADENA, R.: Automated lighting: the art and science of moving light in theatre, live performance, and entertainment. 2nd ed. Burlington, MA, Focal Press/ Elsevier, c2010, s. 16. ISBN 02-408-1222-0.]

Dnes ho podporují všechna řiditelná světelná zařízení na trhu. Od těchto okamžiků šel vývoj stále kupředu a velké kapely vyžadovaly na své koncerty stále propracovanější světelné efekty. Firmy se přizpůsobily poptávce zákazníků a započala velkovýroba nejrůznějších efektových světel. Ač na začátku za nápadem stáli divadelníci a televizní technici, k tomuto produktu se zpětně dostali až v nedávné minulosti. V 90. letech firmy vyvíjely světelné technologie výhradně pro koncertní použití. Světla tak nesplňovala požadavky divadelníků, které zajímala především hlučnost, podání barev a plynulost veškerých efektů. Po určitém rozvíjení se však vývoj zaměřil i na tyto aspekty a dnes je již možné tuto techniku používat nejen na koncertech, ale také v operních domech, divadlech nebo na výstavách.

Literatura:

[1] MASON, N.: Pink Floyd: od založení do současnosti. 1. vyd. v českém jazyce. Praha, BB/art, 2007, 326 s., [64] s. obr. příl. ISBN 978-80-7381-111-2.
[2] About Vari-Lite: The Leader in Automated Lighting Technology. Vari-Lite - Philips Entertainment [online]. © 1997-2013 [cit. 2013-03-09]. Dostupné z: http://www.varilite.com/index.php?submenu=Company-&src=gendocs&ref=About-Vari-Lite&category=Company
[3] CADENA, R.: Automated lighting: the art and science of moving light in theatre, live performance, and entertainment. 2nd ed. Burlington, MA, Focal Press/Elsevier, c2010, xxi, 450 p. ISBN 02-408-1222-0.
[4] OLŠAR, V.: Automatizovaná světla [Automated lighting]. Brno, Janáčkova akademie múzických umění v Brně, Divadelní fakulta, Ateliér divadelního manažerství, 2013, s. [99]. Vedoucí bakalářské práce BcA. Jan Hons Šuškleb
[5] OLŠAR, V.: Role světelného designéra při přípravě a plánování živých událostí. Brno, Janáčkova akademie múzických umění v Brně, Divadelní fakulta, Ateliér světelný design, 2015, s. [105]. Vedoucí diplomové práce MgA. Michal Zetel, Ph.D. 

---

Článek v elektronické listovací verzi časopisu Světlo č. 1/2016 naleznete zde.