Světelný design v kostce – Část 2 (Úvod do divadelní techniky a terminologie)
-- František Fabián, Institut světelného designu -- V minulém, úvodním dílu Světelného designu v kostce jsme se zabývali prací s kontrastem (teploty chromatičnosti) barev jakožto atmosférotvornou složkou představení. Jak už to v začátcích bývá, narazili jsme hned v základu na neshody či specifika v jazyce i technických pro prostředcích, které užívají divadelníci (světelní designéři, osvětlovací technici) a jež
jsou těžko srozumitelné jejich (elektro) techničtěji zaměřeným kolegům z oblasti veřejného, architektonického či prostě funkčního osvětlování. Není divu – každý obor si brzy najde svou řeč, ať již jsou to slangové výrazy, nebo technické pojmy
vycházející z praxe (např. výrobců techniky, jejichž typová označení produktů se stávají v jisté triviální formě technickým
označením, názvem, termínem). Rozhodli jsme se proto tento díl pojmout jako úvod do názvosloví a techniky světelného designu pro performing arts, což by mělo čtenáři napříště usnadnit orientaci v textu. Ne nadarmo světelný designér
a lektor Henk van der Geest začíná své dílny světelného designu dialogem s účastníky, aby sladil svůj jazyk a pochopil
jejich způsob vyjadřování, uvažování o světle: věřte, že poté při praktických cvičeních, jejich analýze je komunikace přesnější a srozumitelnější.
Na rozdíl od běžné hantýrky lze jazyk divadelního osvětlování považovat za svébytný, protože jednak vychází z již
tradiční terminologie divadelní, jednak používá mezinárodně srozumitelné názvy či označení (pocházející převážně
z angličtiny, počeštěné i v původním tvaru). Tato základní východiska umožňují, že se divadelní technici po celém (alespoň
anglosaském) světě dorozumí, což je možné považovat za rys obecně platného názvosloví. (V praxi větší či menší
komplikace v zahraniční komunikaci do značné míry způsobuje síto produkčních jednotek, přes něž se technická dokumentace dostává ke specialistům, nicméně to by vydalo na samostatnou kapitolu.) Na okraj zmiňme, že divadelníci obecně bývají citlivěji založení lidé, a proto i jejich řeč je často emotivně podbarvena, což se odráží také v terminologii – ať již jde o zdrobněliny typu „písíčko“ (nejde o Personal Computer, ale o světlomet, který může mít rozměry třeba i pračky a hmotnost desítky kilogramů), nebo nesprávné (leč obecně přijímané) označování „světlometu“ za „reflektor“. Této okrajové záležitosti tu však pozornost věnována nebude.
Zájemcům o hlubší vhled do divadelní terminologie může autor článku doporučit rozsáhlý mezinárodní slovník The New
Theatre Words, který je dostupný v knižní verzi i verzi on-line, či populárněji zaměřený pořad Divadelní slovníček Českého
rozhlasu. Ale pojďme již k věci. Budou zde nastíněny dvě základní roviny oborové terminologie – standardní technické vybavení včetně jeho specifik a pojmy běžně používané v komunikaci světelného designéra s techniky, režiséry, scénografy apod.
Tvaroslovně jde o jazyk nesourodý, využívající jak tradiční česká označení, tak anglické
pojmy, které se ujaly pro srozumitelnost i efektivnost (jejich české ekvivalenty jsou nepřesné či významově neplnohodnotné,
příliš dlouhé – opisy, nebo neexistují vůbec), ale i počeštěné výrazy pocházející z angličtiny. Autor se bude zabývat pouze těmi pojmy, které je dnes možné považovat za již „standardizované“. Osnovou budiž rozdělení pojmů do dvou kategorií: technické, pro komunikaci CO (podskupiny – Světlomety, Příslušenství, Scéna/prostor) a – řekněme – světelnědesignérské, které vystihují PROČ.
Na úvod ještě vysvětleme dva původně anglické, avšak plně domestikované pojmy. Prvním je EVENT, v překladu z angličtiny
„událost“, je chápán jako veřejná produkce (přehlídka, koncert, slavnostní večer, ples, předávání cen, večírek, multimediální
show apod.) a v českém kontextu je kladen vedle DIVADLA, přesněji DRAMATICKÝCH UMĚNÍ a ještě přesněji PERFORMING ARTS (doslova „předváděcí umění“, termín „dramatická umění“ je již tradičně v ČR ustálen pro umění hudební, taneční a činoherní, což v kontextu dnešního divadla není dostačující).
Mluví se tak o eventovém nebo divadelním svícení, světelném designu. Druhý termín PERFORMER se používá, mluví-li se
obecně o performing arts, raději než české ekvivalenty „účinkující“ nebo „interpret“. Nejen že v sobě zahrnuje herce, tanečníky i zpěváky, ale na rozdíl od českých verzí performer obsahuje i aktivní tvůrčí přístup (např. při autorské improvizaci),
nejen interpretační úlohu záměru režiséra.
Technika – světlomety
V českém divadle na malých i velkých scénách lze neochvějně narazit vždy na konvenční světlomety, jejichž charakteristiky
kvality světla jsou rozdílné, a proto nenahraditelné. Několik z nich již bylo dostatečně představeno dříve (PAR, PC, profil,
vana, viz SD v kostce I), pro doplnění zbývá charakterizovat tyto světlomety:
– Fresnel: konstrukčně shodný s PC (halogenová žárovka a reflektor umístěny na posuvné patici umožňující zvětšení
či zmenšení světelné stopy), ale s jinou čočkou (pojmenována po vynálezci A.-J. Fresnelovi, *1788). Ta je oproti
planconvexní plochá a obsahuje soustředné drážky ve skle. Kvalita světla se oproti PC liší větší šířkou světelné stopy,
měkčím světlem a nejasným okrajem světelné stopy. Používá se zejména na plošné svícení, barvy, FOH*
– Pinspot: doslova „jehlový bod“ – název odvozen od velmi úzké světelné stopy (3 až 5°), zdrojem je žárovka na malé
napětí (charakteristická studenější kvalita světla). Namísto pravých pinspotů se v ČR používají světlomety typu PAR36 – pinspot (6 V, 35 W)
– Sledovací světlomet: také sledovák, štych, followspot. Typ světlometu konstručně velmi podobný profilu – má alespoň jednu posuvnou optiku, která umožňuje ostřit světelnou stopu, její velikost je poměrně malá, protože se používá ke sledování a vodění herců z větší vzdálenosti. Standardně je osazen iris clonou*, fakultativně i sadou zasouvacích barevných skel či
vlastním stmívačem. Zdrojem může být halogenová žárovka, častěji však výbojka (u štychu je často třeba velká svítivost, na velkých operních jevištích se používá k dosvícení sólistů v okolní světelné situaci). Operátoru sledovacího reflektoru se říká štychař
Vedle těchto základních konvenčních světlometů se zejména v hudebních produkcích dnes běžně v reálném čase používají
variabilnější světlomety, které nejsou připojeny na stmívané elektrické okruhy a jsou ovládány přímo DMX povely:
– LED světlomety nemotorizované (typy PAR, flood/vana), zpravidla osazené světelnými diodami tří barev (RGB*)
s integrovaným stmívacím modulem, umožňují z jednoho světlometu použít celou škálu barev.
– Hlava (také inteligentní hlava, inteligent, pohyblivá hlava, movinghead): Konstrukčně velmi složitá mechanika umožňuje v reálném čase měnit celou řadu parametrů – velikost světelné stopy, ostrost, barvu, směrování světelné stopy v ose X (pan) a Y (tilt). Mohou být osazeny výbojkami (nejčastěji), ale i žárovkami či diodami LED. Různé typy mohou obsahovat další moduly jako goba*, rotační goba apod. Protože všechny parametry jsou ovládány mechanickým motorem, bývají hlavy do jisté míry hlučné, což je handicapuje v činoherním divadle. Rozeznávány jsou hlavy typu spot (PC optika, užší, ostřejší světelná stopa)
a hlavy typu wash (fresnel optika, širší, difuznější světelná stopa).
Celý článek si můžete přečíst v tištěném vydání časopisu Světlo 05/2012.