Osvětlování bytů – Část 4. Kuchyň
-- Tomáš Maixner, soudní znalec --
Pokračujme ve výpravě prostory vzorově osvětleného bytu. Již jsme do něho vstoupili, provedli očistu a nějakým nedopatřením jsme v něm i pracovali. Nejvyšší čas se věnovat obnově energie. A kde jinde než v jídelně, potažmo kuchyni? Posilující spánek ponechám na jindy, vždyť jen modelky a anorektičky chodí spát hladové.
Kuchyně
Prostor, který je pro některé chlapy místem, kde se mohou prsit kulinářskou magií. Já osobně to moc nechápu. A to ani tehdy, kdy muž z kuchyně odchází pobaven vařením a spoušť špinavého nádobí přenechává k likvidaci ostatním. Pro ostatní chlapy je to místo celkem nudné a zbytečně vybavené. Na vaření zcela postačí rychlovarná konvice na kafe, lednice na pivo. Pro zvlášť zhýčkané ještě mikrovlnka na rozmražení hotovky.
Dámy ovšem toto místo považují až za svatyni. Tedy, jak která. Ne všechny jsou typu hospodyněk. Mnohé naopak považují kuchyni za ekvivalent sklepení určeného pro výkon práva útrpného. Ale všechny tři skupiny, hospodyňky, trpitelky a muži kulináři, potřebují na práci vidět. Jde o pracoviště stejně, jako je pracovištěm dílna kutilova.
Obr. 1. Osvětlení pracovní plochy lineární zářivkou; svítidlo není cloněné a pokud by bylo v zorném poli osob sedících u jídelního stolu, bylo by to nešťastné řešení
Nejběžnější kuchyně jsou koncipovány tak, že je pracovní linka u jedné nebo více stěn. Je zřejmé, že v takovém případě je poněkud nedostatečné osvětlení umístěné na stropě. Zejména, když je uprostřed místnosti za zády kuchtíka. Dotyčný si stíní.
Je tedy nasnadě rozhodnutí, kam umístit svítidla pro zajištění dobrého vidění na pracovní ploše. Pod horní skříňky kuchyňské linky. Jestliže je, jak je obvyklé, součástí kuchyně i jídelní kout, je třeba mít na mysli to, že nízko umístěná svítidla mohou oslňovat osoby, které zasednou ke stolu. V takových případech je zapotřebí svítidla zaclonit. Buď je to možné jejich zakrytím svislou deskou, nebo instalací těch, která jsou již konstruována tak, aby nevyzařovala do strany (obr. 1). U ostrovních typů kuchyní se horní skříňky nevyskytují. Tam je úloha osvětlit pracovní desku o něco jednodušší, svítidla je možné umístit na strop do vhodných pozic.
Svítidla pod kuchyňskou linkou obvykle nelze umístit nad varnou plotnu. Z celkem pochopitelných důvodů. Zde bývá odsavač par. V něm je obyčejně nějaké osvětlení. Většinou nevalné úrovně.Obsah hrnců ovšem není třeba příliš zkoumat – většinou postačí informace, zda se vaří/nevaří. Alespoň tolik moje praxe. Jestliže by se však přece jen někomu zdálo osvětlení nedostatečné, je třeba hledat vhodné řešení. Napadá mě doplnění zářivkovým svítidlem pro teplé provozy. Rozhodně bych se vyhnul světelným diodám. I přestože se použití LED pásů přímo nabízí. Nebudu polemizovat, zda by poskytly dostatečné osvětlení. Rozhodující je, že by jejich existence neměla dlouhého trvání. Nelze zapomenout na jejich vysokou citlivost na teplotu. Nedostatečné chlazení způsobuje pokles světelného toku a značně zkracuje dobu života.
Obr. 2. I stará „stahovačka“ může osvětlit jídelní kout
Světelné zdroje v kuchyni
Když už o světelných zdrojích: Svítidla pod kuchyňskou linkou, která budou mimo tepelné působení sporáku, je možné osadit světelnými diodami. Přináší to dvě úskalí, která je nutné mít na paměti. Obě se týkají podání barev. Ostatně, to se týká i případu, kdy se použijí lineární zářivky (někdy je možné použít i paktní).
Takže obecně: světelný zdroj by měl mít co nejvěrnější podání barev, všeobecný index podání barev Ra by měl být alespoň 90. Přestože norma [1] připouští i 80 (pro kuchyně restaurací). Barevný tón světla (náhradní teplota chromatičnosti) má být v pracovních prostorech neutrálně bílý, tedy 3 300 až 5 300 K. To bych preferoval v profesionálních kuchyních. Některé hospodyňky lze za takové považovat, žijí přípravou krmě pro své blízké. Ostatním bych doporučil volit barevný tón teplejší, tedy s náhradní teplotou chromatičnosti do 3 300 K. Důvod je nasnadě. Pominu to, že kuchyň je součástí bytu, který je obvykle osvětlen spíše teplejšími barevnými odstíny. Ovšem v kuchyni je často jídelní kout. A ten by měl být rozhodně osvětlen světelnými zdroji s teple bílým barevným tónem. Pak i pracovní plocha by měla být osvětlena světelnými zdroji podobných barevných vlastností. Přinejmenším proto, aby pokrm vypadal na kuchyňské lince stejně jako na jídelním stole.
Obr. 3. Upravené osvětlení v digestoři…; nebudu se zabývat tím, zda jde o svítidlo certifikované, důležité je, že opravdu svítí, a jen doufám, že neohrožuje na životě
Dovolím si poznámku k použití halogenových žárovek s reflektorem. Stále ještě lze taková řešení najít. Mají jednu přednost, všeobecný index podání barev je 100 a vyzářené světlo je teple bílé. Tím výhody končí. Pro dostatečně intenzivní a rovnoměrné osvětlení pracovní desky je jich zapotřebí větší počet. Stejný počet stínů pak bude vrhat jakýkoliv předmět. Násobné stíny zhoršují komfort vidění, a především prostorové vidění. Co to znamená, když oním předmětem vrhajícím stíny je nůž, asi není třeba rozvádět.
Přestože je naše kuchyňská linka osvětlena lineárními zářivkami pod horními skříňkami, ve chvíli, kdy moje žena bere do ruky nůž, beru do ruky lékárničku. Někdy ani sebelepší osvětlení neeliminuje nedostatky v motorice. Na druhou stranu: po ošetření ran dokončí své dílo a výsledky jejího úsilí jsou uchvacující.
Obr. 4. V textu jsem pominul denní osvětlení v kuchyni, není příliš obvyklé, rozhodně je však dobré; kuchařinka má kontakt s okolím, může dohlížet na potomky na zahradě usilující o svůj život a matčiny nervy, „lampička“ na stěně přisvětluje pracovní plochu; kdyby se někdo rozhodl pro podobné řešení, je nezbytné postupovat opatrně – „lampička“ může být zdrojem oslnění; je překvapivé, že ta na obrázku neoslňuje
Celkové osvětlení
Svítidla pod skříňkou osvětlí pouze pracovní plochu. Aby bylo vidět také do skříněk, je třeba umístit ještě další svítidla na strop. Ovšem tak, aby si kuchařinka nestínila. Kuchyňský prostor je ostatně tak jako tak nutné osvětlit celý. Přinejmenším pro základní orientaci. Možností je dost.
Vzpomenu na někdejší způsob osvětlování panelákových kuchyní. Tehdy se na horní skříňky umisťovalo zářivkové svítidlo. Ovšem na horní straně – ušetřil se vývod ve stropě. Nepřímé osvětlení však není právě to nejvhodnější pro pracovní, ale ani pro konzumační prostor (o něm dále). Snad jako doplňkové nepřímé osvětlení je prosté stínů, zhoršuje orientaci. Je to opak nepříznivého osvětlení halogenovými žárovkami. Nebo obecně přímými svítidly. Ta nepovažuji za vhodná pro celkové osvětlení. Je dobré, když je část světelného toku směrována ke stropu. Vhodný podíl nepřímého světla naplní prostor světlem, přímá složka zajistí jeho dostatečnou úroveň pro vlastní činnost.
Obr. 5. „Vydyzajnovaná“ kuchyň v (polo)ostrovním provedení; svítidla na stropě plní spíše dekorativní funkci, ovšem pracovní deska je osvětlena slušně, kromě pravé části, která je však patrně využívána jen jako odkladní plocha; trochu bych se obával oslnění od trojice svítidel typu „Brusel“, která jsou umístěna velmi nízko nad barovým koutem
Jídelní kout či jídelna
To je místo, kde je naopak vhodné použít svítidlo s (převážně) přímou charakteristikou (obr. 2). Je dobré, když světlo dopadá na předmět zájmu, tedy na prostřenou tabuli. Vyšší hladina osvětlení není na škodu, vhodné je použití svílejšími spuštěného poměrně nízko nad stolem – výhoda stahovaček. Přitom je však nutné dbát na to, aby spodní hrana svítidla byla nad úrovní očí té nejvyšší osoby. To proto, aby viděla do očí stolujícího na opačném konci stolu. Svítidlo nesmí být nepřiměřeně jasné, v žádném případě nesmí být zdrojem oslnění. A to ani pro ty nejmenší osoby, obvykle děti. Svítidlo na obr. 2 je vhodnější pro domácnost, kde jsou již děti odrostlejší. To proto, že otevřené nedostatečně kryje světelný zdroj.
Ani zde se nesmí zapomenout na určitou míru celkového osvětlení. Ať už jde o jídelnu nebo kuchyň s jídelním koutem, není dobré, když se zbytek místnosti ztrácí v temnotách. Stejně jako jinde v bytě, i zde lze příjemného efektu dosáhnout třeba osvětlením obrazu, květiny či příborníku.
Obr. 6. Výrobci odsavačů par obvykle nemají potuchy o osvětlování, tak se snadno stane, že nadšení hospodyňky z nové digestoře opadne při první potřebě vidět na plotnu; je dobré trvat na praktické zkoušce ještě před koupí
Kolik?
Stále si stojím za tím, že volba úrovně osvětlení v bytě je věc velmi ošidná a individuální. V předešlých dílech jsem psal, že je třeba udržovat celý byt na jisté úrovni, neosvětlovat určitou místnost výrazně více nebo méně než ostatní prostory. V kuchyni je tomu trochu jinak. Je to pracoviště. Je třeba dobře vidět na práci. Podle normy [1] je v kuchyni požadavek na hladinu udržované osvětlenosti 500 lx. Této hodnoty by bylo dobré dosáhnout na pracovní ploše kuchyňské linky. A přiměřeně této hodnotě osvětlit zbytek místnosti. S důrazem na jídelní stůl. Na něm by mělo být ideálně 300 lx. Ale může zde být i méně, jestliže zbytek bytu bude laděn do nižších hladin osvětlení. Pak bude zvýrazněna plocha stolu i v případě, že bude osvětlena třeba na 200 lx.
I nad jídelním stolem, nebo v celé jídelně, lze jen doporučit stmívatelné osvětlení. Je tak možné vytvořit různou atmosféru. Mnohdy se u jídelního stolu nejen konzumuje, ale také klábosí s kamarádkou, zatímco se v troubě peče dobrá krmě. A v takových chvílích je příhodnější mírnější hladina osvětlení.
Literatura:
[1] ČSN EN 12464-1 Světlo a osvětlení – Osvětlení pracovních prostorů – Část 1: Vnitřní pracovní prostory.