Osvětlení ve Vietnamu očima světelného technika
-- Ing. Petr Kadlec, Foxtron, s. r. o. --
Když jsem se koncem prázdnin zmínil před redaktorkou tohoto časopisu, že se s manželkou chystáme na třítýdenní cestu po Vietnamu, její profesionalita se nezapřela. „Tak to bys tam mohl nafotit něco zajímavého v souvislosti s osvětlením,“ navrhla. Tou dobou jsme zrovna řešili ochranu před malárií, břišním tyfem a žloutenkou, a tak jsem jen neurčitě souhlasil. Kdo ví, co nás čeká a zda tam bude z pohledu osvětlení vůbec něco zajímavého.
Cesta vietnamskou „nudlí“ od jihu na sever plná dojmů a zážitků se naštěstí obešla bez zdravotních komplikací, a tak čtenářům předkládám několik fotografií a postřehů tematicky spojených s obsahem časopisu Světlo. 
Obr. 1. Bac-Ha: pouliční osvětlení nábřežního „korza“ v horské vesnici
Vietnam je typicky rozvojová země, kde ještě před několika málo desítkami let strádali lidé hlady. Dnes to již neplatí, i když životní podmínky jsou, zejména na jeho severu, stále těžké. V takové situaci se vše (včetně osvětlení) řeší tak, aby to principiálně fungovalo, bez ohledu na vzhled a bezpečnost. Nejmarkantněji je to zřejmé na dopravě, kde se nedodržují základní pravidla silničního provozu (to by vydalo na samostatné číslo časopisu Doprava).
Také proto patří Vietnam na přední příčky dopravní nehodovosti ve světě. Statistiky úrazu elektrickým proudem nemám k dispozici, ale nebudou se od dopravních příliš lišit.
Z pohledu použití světelných zdrojů je však Vietnam „dále“ než státy Evropské unie. Žárovky (a to i nízkowattové) jsou k vidění velmi zřídka (nepočítám-li osvětlení milionů skútrů a motorek). Zjednodušeně lze říci, že Vietnam je zemí lineárních a kompaktních zářivek. Vlastní svítidlo nemá žádný kryt, stínidlo, reflektor, difuzor, optiku ani jiné příslušenství. Světelné zdroje vyzařují studeně bílé světlo, jejich teplota chromatičnosti bude přesahovat 4 000 K. Takové osvětlení lze nalézt v domácnostech, obchůdcích, hotelích, jídelnách, tržištích i chrámech. Jsou však výjimky vyžadující jiný druh světelného zdroje.
Jednou z nich je pouliční osvětlení. Ulice jsou spoře osvětleny sodíkovými výbojkami, které doplňuje bílé světlo krámků a reklamních poutačů. Sloupy veřejného osvětlení slouží zároveň jako sloupy elektrického vedení (a naopak). A protože je veškerá elektroinstalace vedena vzduchem, vznikají na nich neuvěřitelné chumáče a křižovatky kabelů, které jsou vděčným objektem zejména pro fotografy s elektrotechnickým vzděláním.
(...)
Pokračování tohoto článku naleznete v tištěném vydání. Číslo 6/2011 časopisu Světlo bude na webových stránkách k dispozici 2. 2. 2012.