Osvětlení obrazu Poslední večeře

Obraz Poslední večeře vytvořil Leonardo da Vinci mezi lety 1494 a 1497 pro milánského vévodu Ludovica Sforzu. Nástěnná malba o velikosti 8,8 × 4,6 m znázorňuje scénu z Janova evangelia, na které je Ježíše a dvanáct apoštolů při poslední večeři.

Kostel Santa Maria delle Grazie patří mezi nejznámější kostely v italském Miláně. Ke kostelu přiléhá dominikánský klášter, postavený spolu s kostelem v letech 1463 až 1497 (obr. 1). V refektáři kláštera se nachází známá nástěnná malba Poslední večeře od slavného renesančního malíře Leonarda da Vinciho. Pro svou historickou hodnotu byly kostel i klášter v roce 1980 zapsány na seznam světového kulturního dědictví UNESCO.

Obr. 1. Dominikánský klášter a kostel Santa Maria delle Grazie, Milán

Obraz Poslední večeře vytvořil Leonardo da Vinci mezi lety 1494 a 1497 pro milánského vévodu Ludovica Sforzu. Nástěnná malba o velikosti 8,8 × 4,6 m znázorňuje scénu z Janova evangelia, na které je Ježíše a dvanáct apoštolů při poslední večeři. Jsou zde čtyři skupinky po třech apoštolech, kteří jsou nahnuti k sobě a debatují o zprávě, kterou jim právě Kristus přinesl, že ho jeden z nich zradil. Jediný Jidáš je v záklonu a odvrací se, protože si uvědomuje, že Ježíš o jeho zradě ví. Malba vytváří iluzi místnosti pokračující do obrazu, jako by Ježíš a apoštolové večeřeli spolu s návštěvníky, kteří si obraz prohlížejí. Pro dosažení tohoto účinku použil da Vinci dva základní nástroje: perspektivu a světlo (obr. 2). Při tvorbě svého díla se rozhodl upustit od tradiční techniky freskové malby, která je založena na rychlé aplikaci barev do mokré omítky. Namísto toho se rozhodl experimentovat a použil novou techniku malby na suchou omítku (secco). Podkladem pro malbu je hlazená omítka upravená přírodní kaolinovou hlinkou, na kterou jsou nanášeny temperové vaječné barvy smíchané se lněným olejem. Výhoda této techniky spočívá v možnosti pracovat na větší ploše a propracovat malbu do detailů. Avšak tato volba se ukázala jako nešťastná. Malba začala brzy ztrácet na kvalitě a již za života Leonarda da Vinciho se objevila některá poškození. V 17. století navíc byly probourány dveře ve stěně pod Ježíšovýma nohama. V srpnu 1943 klášterní budovy velmi vážně poškodil nálet spojeneckého letectva. Klenby a východní stěna refektáře byly naprosto zničeny, ale severní stěna s Poslední večeří zůstala stát. Po válce byly kostel i klášter částečně zrekonstruovány a refektář znovu postaven. Obraz Poslední večeře prošel v průběhu několika století mnoha restaurátorskými zásahy, které mu mnohdy více uškodily, než pomohly. Poslední restaurátorské práce započaly v roce 1999 a trvaly více než dvacet let. Během těchto prací byly oparně odstraněny předchozí nevhodné restaurátorské pokusy a odhaleny původní části obrazu. Z důvodu ochrany vzácného a citlivého díla je omezen přístup do refektáře pouze na skupiny o maximálním počtu 25 lidí.

Obr. 2. Ukázka práce s perspektivou a světlem na obraze Poslední večeře

Při příležitosti pořádání výstavy Expo 2015 v Miláně se místní úřad pro architektonické a krajinné památky rozhodl zlepšit prezentaci obrazu Poslední večeře prostřednictvím nového osvětlení. Původní osvětlovací soustavu z roku 2000 tvořila zářivková svítidla, jež obraz osvětlovala zdola, a svítidla s halogenovými žárovkami (AR111) pro celkové osvětlení prostoru. Osvětlovací soustava s příkonem 3,5 kW poměrně významně přispívala k tepelné zátěži prostoru i k určitému tepelnému namáhání exponátu (obr. 3).

Obr. 3. Vzhled obrazu Poslední večeře při původním osvětlení

Pro navržení nového osvětlení byla oslovena italská firma iGuzzini, která se zároveň stala donátorem celé akce. Tým techniků firmy iGuzzini ve spolupráci s památkáři, architekty a kurátory muzea předložil na podzim 2014 nový návrh osvětlení. V rámci návrhu byla zohledněna práce renesanční mistra se světlem, která je nejvíce zřejmá u vazby obrazu na prostor refektáře. Denní světlo přichází do prostoru refektáře z oken nalevo od obrazu, což způsobuje větší osvětlení pravé protilehlé stěny. Tento účinek světla Leonardo da Vinci zakomponoval i do svého obrazu, takže pravá stěna obrazu je výrazně jasnější, zatímco levá je ve stínu. Okna byla nově z větší části zastíněna z důvodu ochrany uměleckého díla před přímým sluncem. Nicméně v rámci návrhu byl umělým osvětlením podpořen uvedený záměr umělce tak, že v levé části obrazu je osvětlenost nižší (35 lx) v porovnání s osvětleností uprostřed a vpravo (50 lx). Návrh osvětlení řešil i způsob osvětlení části obrazu, kde byly proraženy dveře, aby návštěvník tuto část nepovažoval za jeho součást. Zmíněná část je tedy spektrálně odlišena tak, aby šedý povrch v místě dveří měl jinou koloritu než šedý povrch vlastního obrazu. Přesná skladba barev nového osvětlení byla volena tak, aby podpořila odstíny barev použité na malbě (obr. 4).

Obr. 4. Vzhled obrazu Poslední večeře při novém osvětlení

Hlavní pozornost byla zaměřena na věrné podání červených a pleťových barevných odstínů, které při použití nekvalitních LED světelných zdrojů působí vybledle. Od listopadu 2014 do března 2015 probíhaly zkoušky, v rámci kterých bylo testováno a laděno osvětlení. Novou osvětlovací soustavu tvoří sedm světlometů Palco (obr. 5) od firmy iGuzzini, které jsou osazeny světelnými diodami COB LED, vyrobenými na zakázku. Svítidla jsou osazena světelnými diodami (COB LED) s teplotou chromatičnosti 3 400 K a indexem podání barev 95. Svítidla jsou vybavena elektronickými stmívatelnými předřadníky (DALI), umožňujícími přesně nastavit požadovanou hladinu osvětlenosti. Clonicí kladky zamezují dopadu parazitního světla na strop a stěny. Pro osvětlení prostoru byla použita stojanová LED svítidla Cestello (iGuzzini), která nahradila původní energeticky náročná svítidla pro halogenové žárovky. Nová osvětlovací soustava má příkon 570 W a oproti původní osvětlovací soustavě byla snížena energetická náročnost o 83 %. Z pohledu konzervátorského nová svítidla osazená LED zdroji neobsahují UV záření a oproti původní soustavě významně pokleslo tepelné zatížení prostoru.

Obr. 5. Světlomet pro světelné diody COB LED Palco, iGuzzini