Největší chyby v návrhu denního osvětlení budov
1. 4. 2019 | doc. Ing. Jan Kaňka, Ph.D. | www.svetlo.info
Chybovat je možné různě a nikdo se chybám zcela nevyhne. Tento článek ale míří na chyby v navrhování budov, které se týkají oboru stavební světelná technika, nebo chcete-li na chyby v osvětlení interiérů denním světlem. Tou nejhorší chybou, protože často zbytečnou, je vysoké nadpraží.
Výška nadpraží je vzdálenost od horního okraje okna ke stropu. Při osvětlení vodorovné roviny je více účinné světlo, které přichází ze svislého směru nebo alespoň ze směru s co nejmenším odklonem α (°) od svislice (obr. 1). Pro osvětlenost E (lx) zdrojem, který je umístěn ve směru daném úhlem α (°), platí kosinusový zákon.
E = E0 cos α
kde E0 (lx) je osvětlenost světlem stejného zdroje umístěného ve stejné vzdálenosti, jehož světlo na osvětlovanou rovinu dopadá kolmo. Navíc jas zatažené oblohy vzrůstá od horizontu k zenitu v poměru 1 : 3 a stínící překážky se s výjimkou podhledu balkonů vyskytují spíše u horizontu. Je tedy více důvodů, proč svítit na vodorovnou rovinu co nejvíce shora, tj. oknem, které sahá co nejvíce ke stropu. Proto také starší budovy s vysokými stropy a vysokými okny mají dobré denní osvětlení i v úzkých ulicích. Tento článek se ale podrobněji zabývá druhou nejhorší chybou – tmavými kouty místnosti.
Obr. 1. K osvětlenosti srovnávací roviny
Obr. 2. Pohled na novostavbu
Příkladem tmavého koutu může být dispozice obývacího pokoje, se kterou se autor tohoto článku setkal při řešení stížnosti uživatele jedné pražské novostavby.
Nezvyklé na tomto případu je už to, že stěžovatel obývá byt v posledním, sedmém nadzemním podlaží. Nedostatky v denním osvětlení totiž zpravidla vykazují byty položené co nejníže. Zatímco byty ve všech podlažích byly opatřeny sestavou z velkých prosklených balkonových dveří doplněných bočním oknem s parapetem, v posledním podlaží byly pro vstup na terasu navrženy jen dveře menší a bez bočního okna (obr. 2). Na rozhodování architekta o této věci asi měla vliv skutečnost, že okna bytu v posledním podlaží již nejsou stíněna podhledem balkonu. Obývací pokoj tak zůstal osvětlen pouze balkonovými dveřmi umístěnými v rohu, zatímco v místě modré pohovky je tmavý kout (obr. 3). Při pohledu na okenní stěnu se zrak obyvatele bytu buď adaptuje na venkovní osvětlenost a je schopen sledovat krajinu, ale vnitřek pokoje vnímá tmavě (obr. 4), nebo se zrak snaží adaptovat na jas tmavé části pokoje a je v té chvíli oknem oslňován (obr. 5). Čím vyšší bude venkovní osvětlenost (zejména při přímém slunečním světle), tím únavnější bude zraková nepohoda, která bude působit neustále a dlouhodobě. Tento nepříznivý stav je možné upravit přisvětlením umělým světlem (obr. 6). Avšak pak už nepůjde o denní osvětlení. Uživatel bytu sdělil, že v obývacím pokoji svítí vlastně neustále. Denní osvětlení místnosti bylo posouzeno programem SVĚTLO+.
Obr. 3. Půdorys bytu
Obr. 4. Zrak je adaptován na venkovní jas
(pokračování)
> Celý článek je ZDE <
Vyšlo v časopise Světlo č. 2/2019 na straně 52.
Tištěná verze – objednejte si předplatné: pro ČR zde, pro SR zde.
Elektronická verze vyšlých časopisů zde.