Má umělá inteligence našlápnuto k překročení další hranice?

Španělský výzkumný institut umělé inteligence hledá způsob, jak naučit roboty poznat jejich limity, ale úroveň inteligence srovnatelná s tou lidskou se zatím zdá hudbou vzdálené budoucnosti.

Mezi filmy 2001: Vesmírná odysea (1968) a Transcendence (2014) zeje téměř 50letá propast času a i navzdory tomu je jejich zápletka velmi podobná. Sci-fi příběhy se neustále zabývají tématem robotů s lidským myšlením, kteří se vzbouří proti svým stvořitelům a získají výhodu v nastálé potyčce. Na poli výzkumu umělé inteligence (UI) se, podobně jako v případě zápletky těchto filmů, vývoj za posledních 30 let také zásadně neposunul.

Zatímco UI je den za dnem stále větší součástí našich životů v mobilních telefonech a automobilech a počítače zpracovávají neuvěřitelné množství dat, stále nedisponují lidskou schopností posoudit situace na základě poskytnutých informací. Lidé dokáží číst různé úseky novin a porozumět jim, chápat následky a důsledky příběhu. Pouhou interakcí se svým okolím lidé nabírají zkušenosti, díky kterým okamžitě získají vědomosti. Dnešní stroje takovou schopnost jednoduše nemají. Alespoň prozatím.

Futuristé mluvící o „singularitě“  (ve smyslu domnělého vzestupu umělé inteligence) předpovídají, že k ní dojde mezi roky 2030 až 2045. Hlavní překážkou v umělé reprodukci funkce lidského mozku je fakt, že náš orgán je analogový. Schopnost mozku zpracovat informaci nezáleží jen na elektrické aktivitě neuronů, ale rovněž na mnoha typech chemické aktivity, která se pomocí současných technologií nedá napodobit. Abychom se takzvaně pohnuli z místa, bude zapotřebí technologií, které nejsou založeny na bázi silikonu, jako např. memristory, což je pasivní elektronický prvek, který se chová jako proměnný odpor či biopočítače. K vyřešení problému je potřeba více než změna technologie - k umělé reprodukci lidského mozku jsou zapotřebí nové matematické modely a algoritmy - a ty prozatím nemáme.

Celý článek na ZDNet

Image Credit: Dollarphotoclub

-jk-