Festival světla 2012 v Olomouci
-- Ing. Jana Kotková --
Ve dnech 6. až 8. září se uskutečnil třetí Festival světla, již podruhé v historickém centru Olomouce. Díky podpoře a podílu města Olomouce na organizaci festivalu byl letošní ročník součástí Dnů evropského dědictví.
Stejně jako v loňském roce se fasády devíti budov Horního náměstí včetně radnice rozzářily speciálními světelnými instalacemi. Letos k nim přibylo osvětlení průchozího nádvoří radnice a dominanty náměstí – sloupu Nejsvětější Trojice, olomoucké památky UNESCO. Zlatým hřebem festivalu byla již tradičně Noc světel. Světelné instalace architekturního osvětlení s interaktivními prvky od společnosti Philips včetně bohatého doprovodného programu opět přilákaly tisíce návštěvníků a více než 200 profesionálů v oblasti osvětlování měst, urbanismu a architekturního osvětlení. Proto byl vedle akcí pro širokou veřejnost (koncerty, divadlo aj.) součástí festivalu také bohatý doprovodný program nabízející odborné přednášky a semináře. (Pozn.: Některým z nich se budeme v článku věnovat podrobněji.)
Obr.: dynamické osvětlení atria radnice se proměňovalo v rytmu relaxačních melodií
„Hlavní myšlenkou pořádání Festivalu světla je vyvolání pozornosti a diskuse o tématu využití světla v městském prostředí. Jde o téma, které je podle našeho názoru, nejen v ČR, podceňováno. Světlo potřebujeme ve městech nejen pro zvýšení bezpečnosti, ale města a obce je mohou využívat i pro navození příjemné a bezpečné atmosféry, díky které se turisté budou vracet a obyvatelé budou ve svém sídle spokojenější. Světlo je třeba vnímat jako součást městského marketingu, stejně jako čisté ulice, opravené komunikace nebo hezký a čistý vzhled budov,“ řekl k důvodům pořádání festivalu vedoucí oddělení venkovního osvětlení společnosti Philips Ing. Hynek Bartík.
Obr.: celý srpen byla osvětlena historická budova olomoucké radnice. Pomocí inteligentního interaktivního systému řízení mohli technici společnosti Philips dálkově nastavovat jednotlivé světelně-hudební scény a) celkový pohled, b) detail orloje.
Prázdniny s Philipsem
Festival v podstatě začal již o měsíc dříve projektem Prázdniny s Philipsem. Celý srpen byla osvětlena historická budova olomoucké radnice. Pomocí inteliinteligentního interaktivního systému řízení mohli technici společnosti Philips ovládat 28 použitých svítidel a dálkově nastavovat jednotlivé světelně-hudební scény. Každou noc zazněla Smetanova Vltava, na ni navázala melodie z Carmen nebo Radeckého marš. Všechny tři „barevné“ skladby programoval Ing. Filip Müller ze společnosti Philips. Že šlo o jedinečnou záležitost, dokazuje velký počet lidí, kteří si každý večer přišli na náměstí pro umělecký zážitek.
Své osvětlení olomoucké radnice si mohli vytvořit také uživatelé Facebooku v rámci soutěže Sviťme v rytme. Facebooková aplikace spojená s Festivalem světla nabídla zájemcům možnost virtuálně navrhnout vlastní dynamické osvětlení radnice na různých částech fasády. Barevnou paletu světel mohli kombinovat se dvěma úryvky z hitů kapely Eddie Stoilow, trvajícími 45 s. Soutěž byla spuštěna na facebookové stránce festivalu 1. srpna a probíhala čtyři týdny. Tři autoři, kteří získali nejvíc hlasů fanoušků, mohli své dílo vidět v reálu první večer festivalu v rámci Noci světel.
Obr.: Novinkou letošního ročníku bylo osvětlení dominanty náměstí – sloupu Nejsvětější Trojice, olomoucké památky UNESCO
Mezinárodní konference Světlo pro naše města a seminář Veřejné osvětlení pro zástupce měst, obcí a správce VO
Celodenní odborná konference o urbanistickém osvětlování na téma světlo pro naše města, určená architektům, světelným designérům, zastupitelům měst a obcí a lidem pracujícím s architekturním a veřejným osvětlením, přivítala v přednáškovém sále Právnické fakulty UPOL více než 150 odborníků, z toho bylo 40 z devíti zahraničních zemí. Záštitu nad konferencí převzala společnost Philips. Společně s nezávislými odborníky, představiteli akademické obce a zahraničními experty otevřela diskusi o možnostech osvětlení měst a obcí a dalším směřování oboru. Hovořilo se o současném stavu osvětlování měst a obcí nejen v ČR, SR a Polsku, ale i o zajímavých projektech ze západní Evropy a celého světa. V hlavním příspěvku Město potřebuje světlo, světlo potřebuje město promluvil o svém pohledu na přínos správného využití světla pro města člen PLDA (Asociace profesionálních světelných designérů) Rafael Gallego ze studia Áureolighting. R. Gallego je mj. autorem návrhu osvětlení Valladolidu a spoluautorem koncepce osvětlení historického centra Valladolidu Rivers of Light, která zvítězila v soutěži City People Light Awards 2011.
O tom, jaký je aktuální stav výuky osvětlování např. v Polsku v době, kdy v Čechách tento obor na vysokých školách stále víc skomírá, promluvil na konferenci Světlo pro naše města v rozhovoru pro Elektrika.TV významný specialista na osvětlení architektur prof. dr. Hab. Wojciech Żagan z Varšavské technické univerzity (viz rámeček). Následující den si přibližně 50 zájemců přišlo poslechnout seminář Veřejné osvětlení pro zástupce měst, obcí a správce VO, zaměřený na základy toho, co musí znát starosta, jestliže chce správně rozhodovat o VO, o zákonech, o pasportu a dotacích. Velkou část tvořily informace o LED svítidlech pro VO.
Obr.: Osvětlené fasády domů Horního náměstí (detail)
Seminář Lighting designers
V prostoru opuštěné vojenské pevnosti Fort IV v blízkosti Olomouce se v pátek 7. září konal celodenní seminář zaměřený na
světelný design. Světelní designéři a architekti z ČR i zahraničí měli možnost setkat se zde s významnými osobnostmi francouzského a španělského architekturního světelného designu – Vincentem Laganierem a Rafaelem Gallegem. Seminář uvedl Rafael Gallego krátkou přednáškou na téma Práce nezávislého světelného designéra. Vzhledem k tomu, že v Čechách tato profese v podstatě neexistuje a k zdejšímu poměrně žalostnému stavu vzdělávání v oboru architekturního světelného designu, bylo pro přítomné zjištění, že obdobná situace je i na západ od našich hranic (kromě Francie a Německa, kde je situace výrazně lepší), překvapením. Následovala krátká diskuse o profesních podmínkách v oboru, z níž vyplývalo, že jak ve Španělsku, tak i v Čechách jsou světelní designéři většinou spojeni s konkrétními prodejci svítidel a „nezávislí“ profesionálové téměř neexistují.
Po přednášce a diskusi měli účastníci příležitost „na vlastní kůži“ si vyzkoušet vlastnosti a možnosti architekturních svítidel společnosti Philips. Ta k tomuto účelu poskytla 200 různých architekturních svítidel a elektroinstalační materiál. Přítomní (celkem 25) se rozdělili do skupin, našli si v pevnosti vhodné místo a pod vedením Vincenta a Raphaela a s pomocí zástupců společnosti Philips Filipa Müllera a Jakuba Wittlicha se pokusili podle svých představ tato místa světlem „dotvořit“. Bylo velmi zajímavé sledovat, jak se studené kamenné prostory prostřednictvím světla postupně mění. Výsledné světelné koncepty pak zástupci jednotlivých skupin „obhajovali“. Ke každému z nich proběhla diskuse zakončená hodnocením Rafaela Gallega.
Obr.: Ukázka řezby (zdobení) světlem na konkrétním projektu osvětlení kostela (prof. Wojciech Żagan: Osvětlení architektur, konference Světlo pro naše města)
Na názor na tuto akci jsme se zeptali dvou účastníků semináře, zástupců Institutu světelného designu Jana K. Rolníka a Františka Fabiana. „Pro mne osobně to bylo první takové setkání s archi LED svítidly a jejich řídicími systémy a bylo to setkání velice zajímavé. Vzhledem k velikosti našeho vybraného prostoru jsme měli trochu problém dosáhnout požadované minimální intenzity, ale taková aplikace je v reálných podmínkách téměř nepotřebná. Bylo zajímavé vidět rozdílné postupy světelných designérů z oblasti performing arts, kteří byli pozváni pražským Institutem světelného designu, a profesionálních architektů První skupina se snažila vytvářet světlem komplexní prostředí (scény) s pozměněným významem, kdežto u architektů byla patrná spíše tendence k dekoru či podepření vlastností samotného prostoru. Workshop se podle mého názoru vydařil a účastníci byli potěšeni, že mohli strávit tak krásný slunečný den v temném uzavřeném prostoru a experimentovat se světlem,“ řekl Jan K. Rolník. Jeho kolega František Fabián k tomu dodal: „Já mohu jen souhlasit s kolegou Rolníkem, možná bych jen doplnil, že architekti pracovali s akcenty v minimalistickém pojetí (už několikrát jsem měl možnost cítit podobný přístup od architektů) a že mě osobně překvapila „nekompatibilta“ (spíše způsobená nedostatkem adekvátního technického materiálu než nekompatibilitou světel) mezi jednotlivými typy zdrojů a svítidel. Pod vedením obou zmíněných zahraničních designérů a Filipa Müllera a Jakuba Wittlicha jsme jako „archi“ laici objevili poměrně zajímavý svět této „archi“ LED techniky a technologie. Zejména nás překvapil výkon zdrojů, na druhou stranu jsme se se všemi shodli, že nám stále nevyhovuje vizuální dojem z přímého pohledu do (RGB) LED zdroje – ideální je zdroj skrýt mimo zorné pole, což je často problém z důvodu stavebních úprav.“
Konference CEU Light 2012
V sobotu 8. září uspořádal Institut světelného designu (ISD) konferenci o současném stavu světelného designu v performing arts ve střední Evropě s názvem Central Europe Light 2012, zaměřenou na profesní setkání odborníků z Česka, Slovenska, Polska, Maďarska a Estonska. Jejím cílem bylo především položit základy mezinárodní středoevropské sítě světelných designérů. Program se soustředil na tři tematické bloky – současný stav světelného designu v dané zemi, profesní podmínky a dostupné vzdělávací programy. Pozvání na tuto malou konferenci přijali Katarzyna Łuszczyková (PL), Zoltán Vida (HU), Katarína Ďuricová (SK), Jan Ptáčin (SK), Johanna-Mai Vihalemová (EST), Tomáš Morávek (CZ/SK) a Jakub Hybler (CZ). Institut světelného designu zastupovali E. Nováková, M. Pokorná a F. Fabián. Protože jde o záležitost, kterou jsme se na stránkách časopisu Světlo zatím příliš nezabývali a osobně jsme se za Světlo této akce nezúčastnili, požádali jsme Františka Fabiána, jednoho z organizátorů, o krátkou reportáž:
Konferenci zahájil J. K. Rolník představením ISD a otevřel tak úvodní téma – stav oboru v ČR, včetně letmé prezentace českých světelných designérů. V této souvislosti byli zahraniční hosté překvapeni skutečností, že čeští profesionálové většinou nemají vlastní webové stránky, prezentační materiály ani portfolia, na rozdíl od standardu v jejich zemích. To byl však jediný ze zásadních rozdílů obecné situace oboru – v dalších příspěvcích účastníci téměř souhlasně charakterizovali současný stav, kdy světelný designér bývá z finančního hlediska luxusem, v tvůrčím týmu nemá výsadní postavení, samotná tvorba je hodně závislá na technicko- -produkčních podmínkách. Odhady počtu kvalitních světelných designérů v zastoupených zemích (s výjimkou SR) byly překvapivě totožné – zhruba deset tvůrčích osobností, jejichž žánrové zaměření ve sféře divadla má také shodný žebříček: nejvíce se uplatňují v opeře a baletu, dále na velkých činoherních produkcích a poté v současném tanci a alternativním divadle. Nicméně během posledních pěti let vnímají všichni účastníci vzestupné tendence v zájmu o obor, jeho rozvíjení a praxi, i když v rozdílných oblastech, což bylo lépe patrné v diskusi na druhé téma konference – profesní podmínky.
Tab.: Příspěvky přednesené na konferenci Světlo pro naše města
V této kapitole se světelný design v jednotlivých zemích již značně diferencoval. Zatímco v ČR bývá pravidlem, že světelný designér musí často zastávat roli technika, technického produkčního (touring managera), programátora i operátora (jsou tak na něj kladeny vysoké nároky) a je úzce spjat s projektem, v Polsku je úkolem světelného designéra pouze navrhnout vizuál, technické řešení a zpracovat dokumentaci. Jak uvedla K. Lusczyková, režiséři vnímají důležitost světelné složky a sami si vybírají osobnost světelného designéra pro daný projekt. Vedle toho stojí maďarská praxe, kdy v konkrétním divadle po určitou dobu zajišťuje světelnou složku jeden profesionál pro všechna představení. Jak ovšem Z. Vida podotýká, jen prací světelného designéra je obtížné se uživit, takže většina maďarských profesionálů pracuje pro rentálové firmy. Ty jsou základnou světelného designu i na Slovensku, ale podle Jána Ptáčina je poměr mezi servisní činností a kreativní prací spíše opačný – jednotlivé osobnosti jsou zdatní technologové a technici, ve světelném designu jim však často chybí kreativní a citlivý přístup. Ve slovenských divadlech působí mnoho schopných techniků či scénografů, ale jejich technické možnosti i profesní růst zaostávají. Naproti tomu je na tradičních scénách velké množství „tradičních“ techniků, kteří nemají zájem o progresivní přístup ke světlu. Světelný design na Slovensku je spíše v počáteční fázi rozvoje, nemá vlastní platformu. Není výjimkou, že pro zejména taneční projekty jsou zváni čeští designéři.
Johanna-Mai Vihalemová, která již několik let střídavě pracuje v ČR a v Estonsku, má tak možnost porovnat současné podmínky z vlastní zkušenosti. Zatímco estonská divadla jsou standardně dobře technicky vybavena, drží krok s technickým vývojem, v ČR jsou technické podmínky daleko úspornější. Nicméně kvalita světelného designu je, podle ní, v obou zemích podobně průměrná – v Estonsku spíše chybí kreativita, v ČR technická zdatnost a schopnost pracovat s technickou dokumentací. Johanna také přednesla názor, na kterém se shodli všichni zúčastnění, a to že alternativní scéna (finančně podhodnocená, s technickými limity) paradoxně poskytuje větší možnosti tvůrčí invenci světelného designéra než velké produkce, kde je práce více administrativní a organizační.
Obr.: Ukázky světlem „dotvořených“ částí pevnosti světelnými designéry (a, b) a architekty (c, d)
Posledním stěžejním tématem byl stav vzdělávání a možnosti profesního růstu v jednotlivých zemích. Za ČR představil J. Hybler překvapivě dlouhou řadu podoborů či předmětů při různých studijních programech na několika vyšších a vysokých školách, nicméně vždy jde o dílčí, a to buď čistě technickou, nebo jen uměleckou souvislost se světelným designem. Komplexně se světelným designem zabývá pouze Institut světelného designu, jednak pořádáním workshopů a seminářů, jednak snahou o oborovou platformu. V tomto kontextu sklidila Česká republika uznání zahraničních účastníků – např. v Polsku neexistuje žádný projekt podobného rozsahu, v Maďarsku existující asociace světelných designérů a režisérů není aktivní (maximálně jeden kurz ročně). Pozitivní je vývoj na Slovensku, kde zájem užší odborné veřejnosti vzbudil projekt Kataríny Ďuricové a Tomáše Morávka Anténa – sieť pre nezávislú kultúru, který funguje od začátku tohoto roku a přináší kontinuální sérii dílen zaměřenou na světelný design jako svébytný obor.
V ČR i SR však organizátoři bojují s nedostatkem kvalitních lektorských osobností – světelných designérů, a proto se snaží zvát zahraniční designéry s lektorskou zkušeností.
Na další témata se z časových důvodů nedostalo. Všichni účastníci akci hodnotili jako velmi přínosnou, vzájemné porovnání domácích podmínek nastavilo zrcadlo dění a otevřelo možnosti mezinárodní spolupráce. A o to zde šlo především. (Pozn. red.: Podrobnou reportáž Tomáše Morávka z této akce najdou zájemci na www.svetelnydesign.cz)
Závěr
Společnost Philips letos na akci dopravila přes 400 LED svítidel. Z toho bylo na osvětlení náměstí použito více než 200! To je oproti loňskému ročníku dvakrát tolik. Akce byla velmi dobře připravena, počasí jí přálo. Ti, co si tuto ojedinělou příležitost nenechali ujít, určitě nelitovali. Organizátoři, společnosti Prestima a Philips, nic nenechali náhodě a v Olomouci připravili skutečný svátek světla!
(Další informace zájemci najdou na www.festivalsvetla2012.cz)
Fotografie: Ing. Jana Kotková a František Herman