Životodárné Světlo se stává předmětem kritiky

Jak je patrné v současném světě protkaném komunikačními sítěmi všeho druhu, dostalo se na pranýř SVĚTLO. Terčem se stalo hlavně osvětlení veřejných komunikací ve městech.

Připomeňme si k tomu velmi stručně některé skutečnosti z nedávné historie. Po druhé světové válce zůstaly v Československé republice žalostné zbytky veřejného osvětlení, protože se tehdejší uliční svítidla často vypínala pro hrozbu leteckých náletů a vůbec se neudržovala. Osvětlení především městských komunikací se krok za krokem obnovovalo a zlepšovalo. Původní žárovková svítidla byla postupně nahrazována výbojkovými, nejdříve se rtuťovými výbojkami vyráběnými v n. p. Tesla ve svítidlech n. p. Elektrosvit Nové Zámky. Osvětlení zářivkami bylo použito v zanedbatelném množství, zejména pro problémy s jejich startováním v zimním období. Tyto první rtuťové výbojky měly ve spektru hodně dnes kritizované modré složky, avšak jejich mnohem větší měrný výkon umožnil oproti předchozím žárovkám zvýšit hladiny osvětlení. Řidičům se to líbilo, méně však dámám pro mrtvolný vzhled obličeje. Následovaly vysokotlaké sodíkové výbojky steplotou chromatičnosti světla kolem 2 000 K a ještě větším měrným výkonem. Veřejné osvětlení s těmito výbojkami převažuje v Česku dodnes.

Nyní nastupuje éra elektroluminiscenčních diod LED, která slibuje jak velmi velké měrné výkony, tak velmi dobré podání barev. Snad právě uvedené výborné vlastnosti těchto světelných zdrojů a samozřejmě všeuměl internet přiměly některé aktivisty, aby začali bojovat proti modré složce světla a vůbec proti intenzivnímu veřejnému osvětlení, které jim neumožňují spát, protože potlačují tvorbu melatoninu. Ke zděšení odborníků, kteří se souvisejícími otázkami již delší dobu zabývají, se tento problém dostal do Senátu České republiky.

Usnesení Senátu bylo zveřejněno v č. 1/2021 Světla a některé komentáře nebo reakce na něj jsou publikovány v nynějším čísle.

Na tomto omezeném prostoru není možné se zabývat detailními problémy rušivého světla, uveďme proto jen základní dokumenty, které se tím zabývají:
1. ČSN EN 13204-2 Osvětlení pozemních komunikací – Část 2: Požadavky z dubna 2019. V této normě jsou v příloze A uvedeny Provozní třídy svítivosti G*1, G*2, G*3, G*4, G*5 a G*6 pro snížení omezujícího oslnění a regulaci rušivého světla.
2. ČSN EN 12464-2 Světlo a osvětlení – Osvětlení pracovních prostorů – Část 2: Venkovní pracovní prostory z prosince 2014.

V tabulce 2 této normy jsou uvedena přípustná maxima rušivého světla a další parametry pro venkovní prostory.

Kromě těchto dvou platných převzatých evropských norem jsou v časopisu Světlo pravidelně zveřejňovány informace o publikacích Mezinárodní komise pro osvětlování CIE, z nichž několik již bylo rušivému světlu věnováno.

Celý problém spočívá v tom, že platné normy nejsou obecně závazné, a tudíž nejsou v praxi dodržovány. Takže různé třídy omezení rušivého světla, omezení osvětlení fasád obytných domů, omezení svítivosti svítidel nad horizontem atd. v obou zmíněných normách jsou prostě přehlíženy. Tento ryze odborný problém těžko vyřeší nějaké doporučení Senátu ČR v době koronavirové.

Přesto všechno neztrácejte naději na lepší zítřky a ochraňujte své zdraví.