| Zajímavosti z osvětlovací techniky ve Frankfurtu Ing. Emil Širůček Stačily dva roky – a odborná veřejnost již stabilně vymezuje místo na jarních stránkách diářů pro akci mohutných rozměrů – frankfurtský veletrh Light+Building střídavě s komornějším Lightstyle.
V obou případech jsou na pořadu světelné zdroje, svítidla a osvětlovací soustavy, od technologických základů, přes projektové a aplikační záležitosti až po zaměření na trendy v oboru.
Letošní Light+Building se konal ve dnech 14. až 18. dubna 2002 na celkové ploše 121 000 m2, jako vystavovatelé se zúčastnilo 2 200 firem, ať už výrobních, projektantských, designérských či ryze obchodních. Mezi zahraničními vystavovateli počtem výrazně dominovaly čínské firmy, kvalitou Italové, dosti široké bylo i zastoupení firem ze Španělska.
Jistě není možné vykreslit na jedné dvoustraně obraz akce, na kterou v reálu s bídou stačí několikadenní pobyt přímo na místě. Pokusme se tedy alespoň přiblížit některé exponáty, které zaujaly natolik, že procházejícího přiměly k zastavení. Na výstavách osvětlovací techniky je rok od roku stále výrazněji zastoupena oblast osvětlování na principu emise světla v polovodičích. Elektroluminiscenční diody (LED) jsou vlivem pokroku v technologii poměrně dostupné jako světelný zdroj. Sestavy těchto diod (obr. 1) mohou tvořit rozlehlé plochy pro zobrazování či osvětlování, ale i velmi účinné a energeticky úsporné světlomety pro praxi. Při použití těchto světlometů v propagaci a k tvorbě světelných efektů se často vyžaduje možnost měnit barvu a intenzitu osvětlení v závislosti na čase nebo řídicích podnětech. Tato svítidla se proto konstruují s vestavěným mikroprocesorem, který lze speciálním zařízením snadno naprogramovat a podle programu provozovat. Mnoho užitečných aplikací svítidel LED spadá do oblasti informační a bezpečností techniky (obr. 2). Další velmi zřetelnou oblastí je aplikace světlovodů. Efektní zakončení jednotlivých optických vláken lze využít k osvětlování muzejních exponátů, zboží ve výloze, k dotvoření interiérů, obrazů a artefaktů (obr. 3). V osvětlování a v propagačních aplikacích se jako materiál na výrobu optických vláken široce uplatňuje polymetylmetakrylát, který lze upravit tak, že vyzařuje celým svým povrchem (obr. 4). Pak skýtá nepřeberné množství kombinací barev a tvarů.  Jako světlovod není nezbytně nutné použít vlákno. Mnozí návrháři sahají k mnohem staršímu řešení – vedení světla čirou deskou, skleněnou nebo z metakrylátu. Fungovalo to již na stupnicích nejstarších radiopřijímačů, při větších rozměrech světlovodu je výsledek velmi zajímavý (obr. 5, obr. 6). Jedna z vtipných aplikací světlovodu je prosvětlování stěny, přesněji řečeno pórovité povrchové vrstvy na bázi celulózy. Zeď je provrtaná z rubové strany tak, aby se neporušil její lícový povrch, a do uspořádaných otvorů jsou přivedeny konce světlovodů (obr. 7). Italská firma SpaceCannon, výrobce světlometů pro použití ve vojenství i v civilním životě (obr. 8), se kromě různých světelných show a slavnostního osvětlování budov a jiných objektů může pochlubit takovými referencemi jako zajištění světelných efektů při slavnostním osvětlení na olympijských hrách v Sydney v roce 2000, osvětlení Niagarských vodopádů či horských masivů nebo z poslední doby známá dvojice světelných sloupů na místě zničeného Světového obchodního centra v New Yorku. 
Firma Moonlighting zaujme svou typickou koncepcí venkovních svítidel pro parky a zahrady. Různobarevné svítící koule a polokoule v několika velikostech (obr. 9) a v provedení plovoucím, závěsném i pro upevnění k zemi jsou všechny vyrobeny z bílého polypropylenu. Barevného světla je dosaženo filtrem nasazeným na světelný zdroj, kterým je kompaktní zářivka. K zajímavým opatřením patří bezpečnostní povrchová úprava baněk a trubic světelných zdrojů, kterou aplikuje např. britská firma Fotolec. Na skleněnou část žárovky, výbojky či zářivky je práškovou technologií nanesena vrstva plastu na bázi fluoretylenpropylenu, který má bod tání 260 °C. Tepelným zpracováním se na skleněném povrchu vytvoří jednolitá průhledná fólie. Jde o vynikající ochranu proti následkům nárazu, kdy se běžný světelný zdroj doslova rozstříkne po okolí, ale tento upravený se nanejvýš promění v pytlík (žárovka) nebo jakousi hadici (zářivka) obsahující střepy (obr. 10). Světelný zdroj vydrží nepřetržité provozní teploty do 180 °C. Úbytek světelného toku je u výbojek 10 %, u zářivek 5 %. Nárazuvzdorné světelné zdroje nacházejí uplatnění v potravinářském a farmaceutickém průmyslu, ve výrobě elektroniky a polovodičů a v dalších oblastech, kde je riziko kontaminace skleněnými střepy a chemikáliemi tvořícími náplň zářivek. Vrstvou plastu lze chránit nejen světelné zdroje, ale i krycí skla světlometů. Mezi vystavovanými světelnými zdroji lze zmínit např. vysokotlakou sodíkovou výbojku s dvěma hořáky, která při přerušení a opětovném obnovení dodávky energie okamžitě zapálí oblouk v hořáku, který dosud nebyl v provozu (obr. 11). Pro tuto vlastnost a také pro malý úbytek světelného toku během života je vhodná pro osvětlování dopravních komunikací, kde může bez výměny vydržet čtyři až šest roků. Jiný méně obvyklý světelný zdroj je bezpečnostní kompaktní zářivka s mikroprocesorem a vestavěným akumulátorem (obr. 12), která automaticky rozlišuje mezi běžným vypnutím vypínačem a nenadálým výpadkem elektrické energie. V případě výpadku okamžitě přejde do nouzového režimu a svítí dál s napájením z akumulátoru. Nepřeberné množství svítidel zahrnulo návštěvníka veletrhu celou škálou pocitů – od úžasu nad krásnými a účelnými designérskými počiny, přes obdiv nad rutinně zvládnutým i dosti nevšedním technickým řešením až po rozpaky nad některými exponáty, u nichž není zcela jasné, na které straně neostré hranice mezi vkusem a nevkusem se zrovna nacházejí. | 
