| Zajímavé názory na ČSN 33 2000-7-714
Elektrotechnické předpisy – Elektrická zařízení – Část 7: Zařízení jednoúčelová a ve zvláštních objektech – Oddíl 714: Zařízení pro venkovní osvětlení 1. Nová norma pro venkovní osvětlení – krok zpátky Jiří Brusch, revizní technik Od 1. 7. 2001 nabyla platnost nová norma pro venkovní osvětlení s označením ČSN 33 2000-7-714. Tato norma obsahuje identické znění harmonizačního dokumentu HD 384.7.714 a je shodná s mezinárodní normou IEC 60364-7-714. Norma má název Zařízení pro venkovní osvětlení a doplňuje požadavky základních částí 1 až 6 ČSN 33 2000, které musí být uplatněny při uvádění do provozu nově zřízeného venkovního osvětlení. Podle mého názoru jsou některé požadavky uvedené v článcích příliš obecné, nabízejí různorodý výklad a nepřispívají k provozní spolehlivosti zařízení. Při podrobném prostudování normy jsem zjistil, že některé články jsou v rozporu se stávajícími ČSN a uvedené třídy vnějších vlivů neodpovídají našim klimatickým podmínkám. Požadované krytí elektrických přístrojů a svítidel nesplňuje požadavky stávajících norem. Nově realizované venkovní osvětlení provedené v souladu s ČSN 33 2000-7-714 by zřejmě nevykazovalo dostatečnou provozní spolehlivost a pořizovací cena některých přístrojů by byla vyšší. Příklady
1. Čl. 714.11 Rozsah platnosti. V článku je uvedeno, že tato norma se netýká „zařízení pro veřejné osvětlení, které je součástí veřejné rozvodné sítě“. Z tohoto ustanovení není zřejmé, o jaké zařízení jde. V majetku každého města a obce jsou napájecí kabely venkovního osvětlení. Jedná se samozřejmě o veřejné rozvodné zařízení. Veřejným rozvodným zařízením podle mého názoru nejsou napájecí kabely venkovního osvětlení účelových ploch, jako jsou např. parkoviště supermarketů, soukromých firem, čerpacích stanic aj. 2. Čl. 714.32 Třídění vnějších vlivů. V článku jsou doporučeny tyto třídy: Okolní teplota AA2 a AA4 (od –40 do +40 °C). Tato teplota neodpovídá našemu klimatickému pásmu. Elektrické přístroje (např. proudové chrániče) jsou výrobci standardně dodávány pro teplotu okolí od –25 °C. Osazení proudového chrániče v elektrickém zařízení, který bude určen pro teplotu okolí od –40 °C, která se u nás běžně nevyskytuje, vyžaduje speciální úpravu zařízení s vyššími pořizovacími náklady. Výskyt vody – označení AD3. Zařízení musí podle ČSN 33 2000-3 odolávat spadu vody v podobě vodní tříště pod úhlem 60° od svislice, což podle ČSN EN 60529 odpovídá krytí IPX3. Z praxe je známa skutečnost, že při dešti a silném větru v uzavřených ulicích, na panelových sídlištích a na horách může voda stříkat pod úhlem 90°, popř. ve všech směrech. Často se stává, že optická část starších svítidel venkovního osvětlení provedená v krytí IP43 je po dešti, který doprovází silnější vítr, plná vody a prachu. Na základě těchto skutečností bylo v normě 36 0701 z roku 1984, dnes již neplatné, v čl. 2.5 uvedeno, že krytí optické části venkovních svítidel musí být minimálně IP54 a celé svítidlo v krytí IP23. Doba používaní svítidla musí být dlouhá minimálně deset let. Výskyt cizích pevných těles – označení AE2. Podle nové ČSN 33 2000-7-714 musí zařízení odolávat přítomnosti cizích pevných těles (AE2), jejichž nejmenší rozměr není menší než 2,5 mm. Jedná se o krytí IP3X. Takto provedené zařízení nemá zajištěnu dostatečnou životnost a provozní spolehlivost. Optické části svítidel budou po měsíci provozu plné polétavého hmyzu a prachu. Stožárové svorkovnice a předřadníkové části svítidel by v takovémto provedení byly plné prachu a částic menších něž 2,5 mm, což by negativně působilo na elektrické zařízení. V platné harmonizované ČSN 34 8340 čl. 23 je uvedeno minimální krytí stožárové rozvodnice IP43. Stejné krytí bylo uvedeno ve zrušené ČSN 33 2310 čl. 4.1.1 venkovní prostředí kde bylo zmíněno, že přechodové skříňky kabelů umístěné níže než 0,75 m nad terénem se doporučuje chránit proti prachu, písku apod. krytím IP43 nebo vyšším. 3. Čl. 714.412 Ochrana před nebezpečným dotykem živých částí. V článku je uvedeno, že skříně obsahující přístupné živé části musí být uzamčeny klíčem nebo pomocí nářadí. V článku není zmíněn typ zámku, kterým by mělo být elektrické zařízení osazeno. Pokud by se výrobci začali řídit tímto ustanovením, stačí, když bude víko stožáru svorkovnice upevněno šroubkem o průměru 2 mm. Přitom v platné ČSN 34 8340 čl. 26 je popsáno, jakým klíčem musí být dvířka elektrické rozvodnice stožárů veřejného osvětlení otevíratelná. Jedná se o závěry a klíče rozvodných skříní pro venkovní prostředí. V ČSN 35 9754 jsou přesně uvedeny závěry rozvodných zařízení pro odvětví energetiky a ostatní odvětví energetiky, mezi které patří i veřejné osvětlení. Nová norma je v platnosti i v zemích EU od roku 2000. V každém státě jsou však dvířka stožárů veřejného osvětlení osazena speciálními zapuštěnými uzávěry, které nelze otevírat pomocí klíče nebo nářadí. Tímto způsobem je ztížen přístup neoprávněných osob a možnost zasahovat do elektrického zařízení, popř. odcizit část zařízení. 4. Čl. 714.51 Všeobecné předpisy. V tomto článku je uvedeno, jaké minimální krytí musí mít elektrické zařízení a svítidla. U elektrického zařízení je požadováno krytí nejméně IP33 a u svítidel IP23. Domnívám se, že svítidlo v tomto krytí by po týdnu provozu v letních měsících bylo plné polétavého hmyzu, prachu a vody. V současné době vyrábějí renomovaní výrobci svítidel jako standard krytí optických částí IP65 a předřadníkových částí IP43. Někteří výrobci dodávají svítidla s krytím optické části IP66. Toto provedení svítidel má minimální nároky na údržbu a velmi prodlužuje životnost a zvyšuje provozní spolehlivost svítidla. Závěr
Tato norma na veřejné osvětlení je podle mého názoru velmi strohá, obecná a nejsou v ní uvedeny základní požadavky na výrobu, stavbu a provoz venkovního osvětlení. V porovnání se stále platnými harmonizovanými normami pro veřejné osvětlení (ČSN 36 0400, 34 8340) zde chybí spousta základních informací pro montáž nového veřejného osvětlení, pro výrobce svítidel, výrobce stožárů a pro vykonávání výchozích revizí. Ve stávajících platných normách pro veřejné osvětlení a osvětlovací stožáry jsou zapracovány dlouholeté znalosti a zkušenosti z praxe z oblasti veřejného osvětlení, které mají oproti ostatnímu elektrickému zařízení určité odlišnosti. Při zřizování nového veřejného osvětlení, při jeho provozu, údržbě a revizích zde lze nalézt řešení pro zajištění bezpečnosti a provozní spolehlivosti ověřená praxí. Myslím si, že nová norma pro venkovní osvětlení tyto požadavky zdaleka nesplňuje. 2. Komentář k příspěvku pana Jiřího Brusche – ČSN 33 2000-7-714, krok zpátky Ing. Karel Dvořáček, STÚ-E, a. s. Z příspěvku pana Jiřího Brusche je patrná jeho dlouholetá praxe v oboru, se stálým respektováním elektrotechnických norem, v tomto případě se zabývajících problematikou veřejného osvětlení. Jeho připomínky k řešení daného problému jsou zcela na místě z pohledu uživatele norem zvyklého na elektrotechnické předpisy připravované čistě pro tuzemskou praxi v podobě závazných pokynů, které byly jednoznačné pro projektové, prováděcí i revizní činnosti. Nový systém tzv. nezávazných norem, přebíraný v systému evropských elektrotechnických předpisů (norem EN, harmonizačních dokumentů HD atd.), přenáší mnohem větší pravomoci, ale i zodpovědnost na projektanta elektrických rozvodů. V tuzemské praxi stále není bráno v úvahu, že základní rozhodnutí o detailech způsobu provedení elektrických zařízení spadajících do působnosti souboru norem ČSN 33 2000 je plně v kompetenci projektanta, který musí v projektu respektovat především požadavky vyplývající ze základních podmínek pro návrh a provedení elektrických rozvodů, plynoucí především ze stanovených tříd vnějších vlivů. Z tohoto hlediska musí projektant vycházet i při používání zmiňované normy ČSN 33 2000-7.714 Zařízení pro venkovní osvětlení. A nyní tedy k jednotlivým připomínkám: Čl. 714.11 Rozsah platnosti
Ustanovení „zařízení pro veřejné osvětlení, které je součástí veřejné rozvodné sítě“ – zástupci evropských států CENELEC považovali za důležité ponechat v příslušném harmonizačním dokumentu HD 384-7-714 ustanovení převzaté z elektrotechnického předpisu IEC 364-7-714, který vylučuje z působnosti této normy elektrické zařízení veřejného osvětlení, které je součástí veřejné distribuční sítě dodavatele elektřiny (technicky i majetkově). Svítidla, nebo skupiny svítidel, jsou v tomto případě ovládána např. pomocí zařízení obdobného HDO. Tento způsob řešení veřejného osvětlení není u nás využíván, avšak protože je obsažen v dokumentu přebíraném z HD, je citován i v příslušné ČSN. Domnívám se, že přestože pro tuzemskou praxi toto ustanovení není využíváno, dává uživateli této normy informaci, že v Evropě se připouští i existence jiného způsobu provozovaní veřejného osvětlení, než je v tuzemsku zvykem. Čl. 714.32 Třídění vnějších vlivů
V ČSN 33 2000-7-714 čl. 714.32 je v teplotním rozsahu uvedena základní třída AA2 a AA4. Tato třída vnějšího vlivu je samozřejmě na většině území ČR velmi přísná svým spodním limitem –40 °C. Nelze však jednoznačně tvrdit, že na území ČR se nevyskytují lokality, kde v zimním období neklesá teplota pod –25 °C. Takto bylo přijato toto ustanovení i v zemích EU s výrazně vyšším ročním teplotním průměrem. Znovu i v tomto bodě se odráží skutečnost, že při dobré znalosti místních klimatických poměrů, v protokolu o určení vnějších vlivů řádně doložených, může projektant v tomto bodě použít klauzuli nezávaznosti normy a od ustanovení požadujícího zařízení vyhovující pro teplotní rozsah AA 2 (tj. od –40 °C) upustit a nahradit je např. podle daného požadavku třídou AA 3. Není-li si v tomto případě projektant jist, je řešení podle této normy spolehlivější a podle použitých zařízení i bezpečnější. Je rovněž nutné vzít v úvahu, že rozsah tříd vnějších vlivů je hodnota doporučená. Ochrana zařízení veřejného osvětlení proti vodě AD 3 – vodní tříšti – dešti dopadajícímu pod úhlem do 60° od svislice. Pan Jiří Brusch uvádí příklad deště neseného silným větrem (např. za bouře) v uličním koridoru – např. v dlouhých ulicích sídlišť, horských oblastech atd. Při projektování veřejného osvětlení v tomto prostředí musí projektant k této skutečnosti přihlédnout a zařízení veřejného osvětlení musí podle příslušné třídy tohoto vnějšího vlivu AD naprojektovat, tzn. volit v třídě ochrany krytem alespoň IPX4. V tomto případě se nemůže spoléhat na nezávaznou normu, neboť skutečný (protokolem o určení vnějších vlivů ) určený vnější vliv AD je od normou předpokládaného odlišný. Rovněž při posuzování tohoto zařízení by měl revizní technik vycházet především z protokolu o určení vnějších vlivů. Také v tomto případě je třeba vzít v úvahu, že rozsah tříd vnějších vlivů je hodnota doporučená a je nutné ji prověřit. Přítomnost cizích předmětů AE2. Ochrana zařízení veřejného osvětlení proti vnikání hmyzu – dostatečná ochrana proti vnikání prachu. Rovněž v tomto případě musí projektant veřejného osvětlení k této skutečnosti přihlédnout a zařízení veřejného osvětlení musí podle příslušné třídy tohoto vnějšího vlivu XX naprojektovat, tzn. volit v třídě ochrany krytem alespoň IP4X. I v tomto případě se nemůže spoléhat na doporučenou hodnotu udanou nezávaznou normou, neboť skutečný (protokolem o určení vnějších vlivů) určený vnější vliv AK (nebo AE – jedná-li se o prašné prostředí) je rozhodující. Také zde, při posuzování tohoto zařízení, by měl revizní technik vycházet především z protokolu o určení vnějších vlivů a naplnění jeho požadavků. Závěr
Na závěr chci připomenout, že možnosti zasáhnout tuzemskou specifikou do tvorby EN a HD jsou pro zpracovatele ČSN velmi omezené. Písemná účast v přípravných fázích, která je v možnostech tuzemských zpracovatelů, je mnohem méně účinná než fyzická účast na pracovních zasedáních CENELEC. Rovněž připomínkové řízení má určitá omezení, neboť se odehrává především v omezeném okruhu účastníků. Tuto skutečnost se snaží někteří zpracovatelé nahradit alespoň seznámením široké odborné veřejnosti s připravovanou normou, v rozpracovaném stadiu uveřejněním v odborném tisku, jako je např. časopis ELEKTRO. Případné věcné reakce se poté v možném rámci zapracují jako národní poznámky, popř. v podobě, kterou přebíraní evropských dokumentů dovoluje. Například pro podzimní vydání je připraven věcný záměr nové normy z části 33 2000-7-753 zabývající se problematikou podlahového a stropního vytápění. 3. Vyjádření Českého normalizačního institutu Ing. Jaromír Petřík, vedoucí elektrotechnického oddělení ČSNI se ztotožňuje s vyjádřením Ing. Dvořáčka a dodává, že pro ovlivnění tvorby norem je účinná účast nejen na zasedáních CENELEC, ale i na pracovních zasedáních mezinárodních orgánů IEC. Co se týče uveřejňování textu rozpracovaných norem (ČSN, mezinárodních i evropských) v odborném tisku, mohou být tyto poskytovány pouze účastníkům připomínkového řízení. Na závěr konstatujeme, že vzhledem k tomu, že jsme plnoprávnými členy CENELEC, nelze, v souladu s platnými pravidly CENELEC, zařazovat v rámci tvorby norem při přejímání evropských norem a harmonizačních dokumentů do ČSN na naší národní úrovni odlišná řešení od CENELEC. |
