Z obchodní korespondence jedné sklárny

Před deseti lety vyšel na stránkách časopisu Světlo přehledový článek věnovaný významnému českému výrobci skleněných komponent svítidel – firmě Johanna Lötze vdova ze sklárny Klášterský Mlýn na Šumavě (Světlo 3/2011). Tato již více než 70 let neexistující sklárna, která stála u břehu Otavy uprostřed lesů, patřila v posledních dvou desetiletích 19. a v prvních třech desetiletích 20. století k nejlepším na světě, a tak sem přicházely zakázky z mnoha zemí. V dochované korespondenci firmy se podařilo najít také řadu objednávek, které se týkají osvětlovacího skla a ukazují názorně, jak probíhala tehdejší komunikace mezi výrobcem a zákazníkem. Ze stovek dopisů byly vybrány čtyři modelové případy, které ilustrují různé varianty zakázek.

Výzkum korespondence, která je dnes uložena ve Státním okresním archivu v Klatovech, přinesl v posledních několika letech mnohá zajímavá zjištění a někdy i překvapující skutečnosti. V dopisech nacházíme nejen informace o množství a typu objednaného zboží, jsou tu i zprávy o způsobech přepravy a platbách a k velmi cenným dokladů rovněž patří různé kresby či návrhy osvětlovacího skla a svítidel. Firma nejenže sama vyráběla komponenty jako třeba stínidla či nohy lamp, ale také malou část polotovarů v době po první světové válce kompletovala.

Korespondence firmy Lötz je cenná nejen jako dokument výroby, ale též jako zdroj informací o některých výrobcích svítidel, k nimž jinak není mnoho pramenů. Mezi odběrateli jsou i různé kovozpracující závody či firmy, které zušlechťovaly skleněný polotovar pro další zákazníky. Většina dochované korespondence bohužel pochází až z doby po první světové válce, protože starší agenda firmy z valné většiny shořela při požáru sklárny v roce 1930. Přesto jsou zde zachyceny kontakty s tisíci firem, z nichž stovky se týkají různého osvětlovacího skla. Výběr modelových případů ovlivnila především vypovídací hodnota korespondence a kvalita obrazové dokumentace. Někde byly informace z korespondence propojeny s údaji ze střihového archivu (papírové vzory používané při výrobě s popisy objednávek) a s údaji z pěti dodnes existujících knih faktur.

Obr. 1. Pohled na sklárnu v Klášterském Mlýně, 20. léta 20. století

Anton Lux – Vídeň

Několik dopisů se dochovalo z jistě kdysi bohaté korespondence s významnou vídeňskou továrnou na bronzové zboží Antona Luxe (Bronzewaren-Fabrik Anton Lux, C. Lux´Sohn). U té lze předpokládat delší spolupráci, protože měla v objednávkách sklárny vlastní zákaznické číslo 1205, pod kterým byly uloženy střihy jejích vlastních designů skleněných stínidel. Objednávala si ale i jiné tvary z běžné výrobní řady sklárny. Obě firmy byly s jistotou v kontaktu v letech 1903 až 1914, ale jak dlouho jejich spolupráce celkem trvala, to zatím není známo.

Šlo o firmu založenou C. Luxem již v roce 1854, která patřila po desetiletí k předním rakouským výrobcům bronzového zboží a s úspěchem se účastnila ve druhé polovině 19. století např. světových výstav (Vídeň 1873, Antverpy 1885). Byla tehdy obecně považována za významný uměleckoprůmyslový závod a spolupracovala s různými architekty a návrháři. V posledních dvou desetiletích 19. století se tato firma podobně jako jiné jí podobné zaměřila také na výrobu elektrických svítidel. V této době ji již řídil syn zakladatele Anton Lux. Ve skromné literatuře o tomto podniku se ale nelze dočíst nic o elektrických svítidlech ani o dodavatelích polotovarů. Čtyři dochované dopisy s nákresy stínidel jsou tak z tohoto pohledu nesporně zajímavé.

Obr. 2. Hlavička obchodního papíru firmy Anton Lux

Dochované dopisy pocházejí z července až září 1904. Již první z nich, odeslaný z Vídně 12. 7., zřetelně ukazuje, že jde o zavedeného zákazníka: „... tímto Vás přátelsky žádám, abyste mi zaslali co nejrychleji 4 [zde je číslo tužkou přeškrtnuté a přepsané na 5 – rezervní výrobek pro případ rozbití] stínidla 3/421 [číslo běžné výrobní řady sklárny z roku 1903] candia Phänomen Gre. 85/3780 [přesné označení požadovaného dekoru, Gre. = Genre, varianta základního dekoru] à K 8.– [cena jednoho stínidla byla osm rakouských korun] jako podle vaší faktury ze dne 10. 8. 1903. Horní okraj musí mít naprosto přesný průměr 50 mm a výška okraje nesmí přesáhnout 10 mm, protože jinak by nám to nepasovalo. Také Vás prosím o objednané 4hranné kusy.“ Na dopisu byl rovněž nákres širšího zvoncovitého stínidla se zvlněným (lipnovaným) dolním okrajem (obr. 3a).

Ve druhém dopisu z 26. 8. jde o objednávku stínidel podle vlastních vzorů firmy Lux, které byly vedené pod zákaznickými čísly 1205/p, 1205/e, 1205/r a 1205/s. Zde se bohužel jako u jediného dopisu nákresy nedochovaly, ale dvě ze stínidel jsou zachycena v další objednávce. První dvě výrobní čísla měla být dodána v počtu šesti kusů v dekoru 3/61 [zatím neidentifikovaný dekor z roku 1903]. Třetí vzor byl objednán v dekoru Medici a čtvrtý v dekoru červený Phänomen Gre. 5047, oba typy v počtu šesti kusů. Tady šlo u vídeňské firmy jednoznačně o realizaci zakázky pro konkrétního zákazníka, který spěchal, protože je zde poznámka z kanceláře sklárny: „s přednostním nákladem“.

Třetí dopis je datovaný ve Vídni 31. 8. a opakuje se v něm objednávka výrobního čísla 1205/e v dekoru 3/61, zde už je náčrtek plochého oblého, dolů otevřeného stínidla (obr. 3b), a objednávka výrobního čísla 1205/9 ve stejném dekoru. Toto stínidlo je čtyřboké, dolů otevřené a se zašpičatělou horní plochou. Očividně jde o tvar, o kterém se hovoří v nejstarším dochovaném dopisu (obr. 3c). Všechna tato stínidla byla objednána po čtyřech kusech. Objednávka dále pokračuje: „... mohli byste mi vedle výše objednaných 4 kusů ještě poslat stejné jako vzorek ve stejném tvaru ale větší velikosti (asi 2-3 vzorky)...“

Poslední dochovaný dopis je z 10. 9. a opět jde o objednávku s žádostí o rychlé zaslání. Opakuje se zakázka šesti stínidel ve tvaru 3/421, která byla uvedena již v prvním dopisu, ale tentokrát jde o menší rozměr horního okraje na osazení do kovové konstrukce, který měl být přesně 48 mm. A ještě je tu objednávka výrobního čísla 1205/h – nahoru otevřeného stínidla vejčitého tvaru se zvlněným (lipnovaným) horním okrajem. Toto stínidlo bylo objednáno v počtu tří kusů v dekoru Medici a cena jednoho kusu měla být 8 K. Obě stínidla jsou tu nakreslena (obr. 3d). Současně Anton Lux urguje nějakou objednanou a zatím nedodanou zásilku stínidel.

Firma Anton Lux se objevuje také v dochovaných knihách faktur – zde je např. fakturace zakázky ze 16. 6. 1911, kde je jí připsána k úhradě dodávka sedmi vložek či podložek („Einlagen“) podle jejího vlastního vzoru uloženého ve sklárně pod číslem 1205/31807 v dekoru Phänomen Gre. 2/207. Následujícího roku 1912 byla 15. 5. fakturována dodávka osmi stínidel podle jiného vlastního vzoru firmy Lux číslo 1205/291007. Šlo opět o stínidla v dekoru Phänomen, tentokrát ve variantě Gre. 7499/I v barvě oranžový opál s emailem. A stejná varianta dekoru se opakuje i u objednávky z 10. 6. 1912, kdy si firma Lux objednává sedm stínidel ve tvaru 1205/11207. Třetí zápis, který se podařilo v knihách faktur dohledat, je ze 16. 7. 1914, kdy byla fakturována zakázka ve tvaru 1205/34807 a šlo o sedm stínidel v dekoru Phänomen Gre. 2/207. Tento dekor byl zhotoven podle dodaného střepu, který byl vrácen zákazníkovi, protože je zde poznámka „1 Scherben retour!“ („1 střep zpět!“).

Z dnešního pohledu se zdá, že počet objednaných stínidel je velmi nízký, ale šlo o dodávku špičkového a velmi drahého skleněného polotovaru určeného již pro realizaci konkrétních zakázek a tomu odpovídala i cena jednotlivých komponent.

Franz R. Conrad – Berlin

Nejméně v letech 1908 až 1927 si objednávala komponenty svítidel ve sklárně v Klášterském Mlýně berlínská továrna na svítidla pro elektrické osvětlení (Fabrik für Beleuchtungs-Körper zu elektrischem Licht), která měla krásné hlavičkové papíry s vyobrazením továrny a velkoskladu (obr. 5). Ta byla založena v roce 1891 pasířem Franzem R. Conradem a později ji vedl Rudolf Conrad. Byl to velký a významný německý výrobce svítidel, který měl závod a velkou vzorkovou prodejnu v Berlíně a exportní prodejní středisko v Hamburku. Firma pod svým původním názvem existovala až do roku 1995, dnes je součástí společnosti Hellux.

Doklady o jejích objednávkách komponent svítidel jsou ve střihovém archivu a knihách faktur dokumentovány mezi zářím 1908 a březnem 1913. V září 1908 jsou na střizích doloženy dvě objednávky stínidel z běžné výrobní řady sklárny (II-5822 a II-5823) ve standardních dekorech nabízených sklárnou. V knihách faktur jsou doklady o třech zásilkách. První z 15. 3. 1912 se týká šesti stínidel protáhle hruškovitého tvaru v dekoru candia martélé se třemi stříbřitými nálepy v podobě kapek a třemi v podobě plochých puntíků podle hutního vzoru číslo II-1979. Zcela identická byla zakázka expedovaná 8. 11. 1912. K 19. 3. 1913 je zachyceno odeslání jednoho stínidla v dekoru rosa Medici ve tvaru 3/42/I opět z běžné výrobní řady sklárny (střih tvaru se nedochoval). V obou případech ale šlo o oblíbené modely, které si ve sklárně objednávalo několik dalších firem.

Zdá se, že spolupráce obou firem byla první světovou válkou zpřetrhána, protože první dochovaný poválečný dopis zaslaný firmou Conrad firmě Lötz je datovaný až 25. 8. 1927 a obsahuje následující žádost: „Prosím o zaslání vašich katalogů osvětlovacího skla včetně barevných stínidel na export s cenami za práci, za zaslání, s přirážkou pro svobodný Berlín a hraničními cly. Já zde mám vedle továrny na svítidla také rozsáhlý velkoobchod, a tak u mě přicházejí do úvahy jen výrobky s nejvýhodnější cenou.“

Dopis došel do Klášterského Mlýna 27. 8. 1927 a byl v kanceláři obratem vyřízený, ale zřejmě ne k úplné spokojenosti německé strany, protože pro majitele sklárny Friedricha Spauna byly požadavky tohoto zákazníka neakceptovatelné. A tak odešla následující den do Berlína tato odpověď: „Potvrzujeme s největšími díky příjem Vašich požadavků ze dne 25. tohoto měsíce a zveme Vás k návštěvě našeho vzorkového skladu v průběhu nadcházejícího veletrhu v Lipsku [podzimní veletrh 1927, je zde uvedena adresa] .... a budeme se těšit na Vaši váženou návštěvu. Zde představujeme naši kompletní kolekci osvětlovacích artiklů – lampy v různých barvách, hladké i leptané s montáží i bez montáže, nástropní a lampová stínidla v uměleckých provedeních – stejně jako naše aktuální novinky z českého skla – leptané, broušené a malované. Jsme přesvědčeni, že je i z Vaší strany zájem navštívit naši výstavu vzorků, kde si nejspíše vyberete. Bude pro nás velká čest navázat spolupráci s Vaším váženým závodem a poroučíme se stále k Vašim službám.“

A jak to dopadlo? Tedy spíše nedopadlo. Asi šlo hlavně o cenu, protože majitel firmy Conrad 13. 9. 1927 z Berlína odepsal: „S odvoláním na Váš dopis ze dne 28. minulého měsíce Vám sděluji, že já osobně jsem v Lipsku nikdy nevystavoval a ani další moji pánové [zaměstnanci] tam nemají nic na práci. Z tohoto důvodu nemohu navštívit Vaši výstavu a prosím proto, abyste mi předložili nabídku Vašich výrobků a to osvětlovacího skla pro elektrické světlo. Mám zájem především o barevná skla na export, která jsou pro Vás charakteristická. Uvítal bych, kdybyste zaslali nabídku obratem.“ Tentokrát ale v Klášterském Mlýně obratem nezareagovali, protože očividně neměli zájem na tom, prodávat lacino své osvětlovací sklo za „nejvýhodnější“ ceny nějakému přeprodejci, a tak dorazila 30. 9. z Berlína dopisnice odeslaná 27. 9.: „S odvoláním na můj dopis ze 13. tohoto měsíce, na který jsem dosud neobdržel odpověď, jsem se chtěl dotázat, jestli ještě mohu očekávat Vaši nabídku.“

Na toto v kanceláři sklárny nikdo už neodpověděl a na spolupráci z doby před první světovou válkou se již nenavázalo. A nebyl to jediný případ. Z korespondence, která se týká jiných výrobků než osvětlovacího skla, vyplývá, že firma Lötz usilovala o udržení kvality, kterou nešlo prodávat pod cenou. Jestliže někdo chtěl dosáhnout nejnižší ceny, nebo si objednal nějaké jednodušší výrobky, obvykle dostal podobnou odpověď. Sklárna daleko od železnice s poměrně vysokými výrobními náklady si prostě podobné zakázky nemohla dovolit, protože by byly nerentabilní. Navíc v situaci, kdy stále přicházely mnohem zajímavější zakázky.

Dopisy zbJablonce nad Nisou

Velmi starým zákazníkem sklárny v Klášterském Mlýně byla firma Kramer & Löbl a někdy od počátku 20. let 20. století také firma Dr. Preuss & Welten, která se od ní oddělila. Původní firma byla založena v roce 1868 Adalbertem Löblem a Gustavem Kramerem jako obchodní společnost. Nejméně v posledních dvou desetiletích 19. století se ale věnovala rovněž rafinaci skla a výrobě elektrických svítidel. V roce 1910 vybudovala firma i vlastní továrnu na elektrotechnický materiál a elektrická svítidla v Jabloneckých Pasekách. Po první světové válce byla továrna dále provozována pod původní firmou, ale vedle toho se oddělila obchodní a rafnérská firma Dr. Preuss & Welten, která se věnovala mimo jiné zhotovování svítidel. Ke konci 20. let 20. století došlo u druhé firmy ke změně vlastnictví, která se odrazila ve změně názvu na Dr. Preuss & Co. Obě firmy zanikly po roce 1945. [O firmě Kramer & Löbl psal ve svém článku o výrobcích svítidel v Jizerských horách Petr Nový – viz Světlo 2/2006.]

Firma Kramer & Löbl patřila ke stálým zákazníkům sklárny v Klášterském Mlýně nejméně od roku 1889 a objednávala si zde především stínidla různých tvarů a dekorů. Objednávky to zpravidla nebyly velké, ale přicházely pravidelně. Firma byla dlouholetým zákazníkem a měla postupně několik zákaznických čísel (7303, 6793 a nakonec 1043).

Ve střihovém archivu firmy jsou na několika střizích z let 1898 až 1899 poznámky, že jde o objednávku pro firmu Kramer & Löbl. Jde o jednoduché nízké, naspodu otevřené stínidlo určené pro lustry výrobní číslo I-7653 v dekoru aurora optisch (růžové sklo s reliéfním dekorem), které byly vyrobeny ve dvou různých velikostech. Dále to bylo nahoru otevřené stínidlo se zvlněným (lipnovaným) okrajem ve tvaru kalichu pro lustry s výrobním číslem I-7689; tato stínidla byla vyrobena s dekorem podle zákazníkem dodaného skleněného vzorku („nach Glasmuster“). Další je analogické stínidlo s výrobním číslem I-7994, zde jde o běžný typ nahoru otevřeného stínidla napodobujícího květ s rozevřenými okvětními plátky. A podobným vzhůru otevřeným kalichem je i stínidlo výrobního čísla I-8114 se zvlněným (lipnovaným) okrajem, které bylo objednáno v růžové barvě.

Spolupráce pokračovala i v dalších letech, jak dokládá třeba korespondence z roku 1904. V dopisu odeslaném z Jablonce nad Nisou 5. 8. a vyřizovaném v Klášterském Mlýně 8. 8. jde např. o objednávku 50 kusů „tulipánů pro elektriku“ („Tulips für Elektrik“) s objednacím zákaznickým číslem tvaru S/1019 a běžným výrobním číslem I-7100. Konkrétní tvar se však zatím nepodařilo dohledat. Nepochybně šlo o nějaké stínidlo s listy, protože je zde rukou psaná poznámka: „svisle stojící listy musí být světlé“. Na objednávce je zajímavé i razítko s textem: „Barevný štítek musí nést naše číslo“. Toto razítko vypovídá o tom, že firma, která si objednávala skleněné a jiné polotovary u různých dodavatelů, chtěla mít ve věcech vlastní pořádek.

A spolupráci dokládají i některé z mála dochovaných knih faktur. Je to např. zakázka expedovaná 31. 7. 1912, ve které jde o pět „korun“ („Krone“) (pravděpodobně nějaká stínidla v podobě koruny) v jednoduchém provedení matovaného křišťálu podle vlastní formy jablonecké firmy číslo 1043/1000 a o 25 „tulipánů“ („Tulpen“) v křišťálovém provedení s optickým žebrovaným dekorem ve formě 1043/S 3745. Další fakturace zakázky je zachycena 29. 8. 1912, kdy si firma Kramer & Löbl objednala pět „tulipánů“ v provedení uranového zelenavého skla olympia s žebrovaným dekorem ve tvaru běžné výrobní řady sklárny I-6858. Zakázky to byly v kontextu objednávek firmy střední až malé.

Po první světové válce zůstaly v obchodních kontaktech se sklárnou v Klášterském Mlýně obě nástupnické společnosti. Firmu Kramer & Löbl, továrna na elektrotechnické artikly (Fabrik elektrotechnischer Artikel), s novým sídlem v Jabloneckých Pasekách lze ale v archivu korespondence nalézt pouze jednou: v polovině 20. let 20. století. Firma Dr. Preuss & Welten se zde objevuje v letech 1920 až 1932 nepoměrně častěji a vždy jde o objednávky stínidel, u nichž jsou někdy přiloženy nákresy. Jako jeden z příkladů je možné uvést objednávku z 12. 10. 1923. Šlo o žádost o nacenění nákladů na výrobu dvou stínidel „tulipán“ („Tulpen“), která firma požadovala v oranžové, světle modré, tango (červené) a světle fialové opálové sklovině v lesklém a matném provedení (obr. 10). A poslala i nákresy (obr. 11). Vedle toho si firma ve sklárně objednala nízká miskovitá stínidla o průměru 25, 30 a 35 cm a podobná stínidla se zvlněnými (lipnovanými) okraji o průměru 23, 25, 28 a 30 cm v zelené, „selenové“ (červené) a světle modré barvě v matném provedení.

Již 18. 10. 1923 odešla do Jablonce nad Nisou kalkulace pro všechny požadované varianty. Stínidla podle zaslaného obrázku byla naceněna v lesklém provedení na 8 Kč za kus a v matovaném na 8,50 Kč. K tomu bylo nutné připočítat 30 % jako přirážku a 4 % jako náklady na balení a bednu. Sklárna ale neudělala kalkulaci na další zboží, kde poslala následující vyjádření: „Co se týká dalších požadovaných stínidel s lipnovanými okraji, tak Vás musíme požádat o malý nákres, na jehož základě budeme moci požadované zboží kalkulovat.“ Další korespondence týkající se této objednávky se nedochovala ani neexistují příslušné knihy faktur. Takže lze s ohledem na další spolupráci obou firem jen předpokládat, že zakázka byla spíše realizována.

Carl Rehn – Teplice

Občas se v korespondenci objevují různé jednorázové objednávky od soukromníků a některé z nich se týkají také svítidel. Dopis s fotografií a podrobným popisem svítidla napsal do Klášterského Mlýna i majitel továrny na medové koláčky a sušenky Kulový mlýn Carl Rehn (Honigkuchen- und Biskuit-Fabrik Kronenmühle Carl Rehn). Šlo o továrnu, která existovala jako parní mlýn a továrna na chléb už před první světovou válkou, ale víc se zatím nepodařilo zjistit. Jen to, že tehdejším majitelem, který dopis podepsal, byl Ing. V. Rahn (nejde o překlep – skutečně je podepsán jako Rahn, a ne Rehn?). A šlo o pomoc s vyřešením jedné domácí nehody.

Ing. V. Rahn napsal 2. 1. 1922: „Pánové od firmy E. Michel & Co. z Rybniště [sklárna, která se specializovala na výrobu komponent svítidel] mi doporučili Vaši váženou firmu s ohledem na skleněné koule, které jste údajně vyrobili. Zasílám Vám v příloze obrázek jedné takové koule, jejíž rozměry jsem vyznačil na rubu (obr. 12). Před 12 lety jsem zakoupil lustr s těmito koulemi u firmy Bakalowitse synové ve Vídni [firma orientující se na luxusní svítidla a další designové zboží]. Firma Bakalowits mi sdělila, že tyto komponenty nemá již na skladě. Obracím se proto na Vás s nadějí, že mi sdělíte, zda byste mi mohli tři takové koule dodat. Pokud by to nešlo, tak Vás prosím o zpětné zaslání obrázku. Snad máte tento tvar na skladě a já očekávám s nadějí Vaši odpověď, jelikož nemohu tyto koule obdržet od žádné jiné firmy. I kdybyste potřebovali ke zhotovení těchto koulí nějaký čas, tak rád počkám. Koule se žárovkami Osram jsou zavěšeny na šňůře vedení [drát s textilním obalem]. Když došlo k elektrickému zkratu, tak šňůry shořely a koule mi spadly na zem.“

Pan továrník Rahn se jistě velmi zaradoval, když mu přišla ze šumavské sklárny kladná odpověď napsaná 5. 1. 1922: „Obdrželi jsme Váš přípis z 2. tohoto měsíce s fotografií. Jde o námi vyráběné „Blitzglaskugel“ [„bleskové sklo“ bylo označení dekoru s nepravidelně natavenými nitkami, který se vyráběl od roku 1905]. Sdělujeme Vám, že Vám můžeme požadované tři kusy dodat, i když už je aktuálně nevyrábíme.“ O pár dní později, 12. 1. 1922, pan Rahn dopisnicí děkuje za vstřícnost. Dodávka ale nebyla vyřízena hned, protože se muselo počkat, až bude v pánvích správné sklo, a tak byly koule vyrobeny až někdy ke konci června 1922. Teprve na počátku července 1922 dorazila do Teplic bedna se třemi křišťálovými koulemi v dekoru Blitzglas a fakturou – jedna koule stála 30 Kč, bedna 5 Kč, luxusní daňová přirážka byla 12 %, takže 11,40 Kč, a doprava stála 7,60 Kč, tudíž celková cena byla 114 Kč. Levné to nebylo, ale pan továrník se mohl opět těšit ze svého krásného lustru.

Je to jen pár dopisů, ale jako by oživovaly příběhy různých dochovaných svítidel z té doby. Ukazují také skutečnost, jak bylo logisticky náročné dostat na jedno místo všechny potřebné komponenty ve správné velikosti, dekorech i kvalitě. Ta dávno prošlá korespondence je tak poměrně zajímavým oknem do minulosti osvětlovacího skla a svítidel.

Obrázky dokumentů pocházejí z fondu Johann Lötz, vdova, sklárna Klášterský Mlýn 1891–1951, který je uložený ve Státním okresním archivu v Klatovech; fotografie sklárny a dobové inzeráty jsou z archivu autorky.

Obrázky níže v galerii:
Obr. 3. Kresby stínidel v dopisech firmy Anton Lux z roku 1904: a) stínidlo se zvlněným okrajem, b) ploché oblé stínidlo otevřené dolů, c) čtyřboké stínidlo otevřené dolů, d) stínidlo vejčitého tvaru otevřené nahoru
Obr. 4. Hlavička faktury firmy Lötz z doby po první světové válce
Obr. 5. Hlavička obchodního papíru berlínské firmy Franz R. Conrad z roku 1927
Obr. 6. Inzerát firmy Lötz z roku 1922 se značkou firmy
Obr. 7. Inzerát firmy Lötz z roku 1926
Obr. 8. Inzerát firmy Kramer & Löbl z roku 1926
Obr. 9. Inzerát firmy Dr. Preuss & Welten z roku 1921
Obr. 10. Dopis firmy Dr. Preuss & Welten z října 1923
Obr. 11. Kresby stínidel z objednávky firmy Dr. Preuss & Welten z roku 1923
Obr. 12. Část lustru se stínidlem v dekoru Blitzglas, lustr: firma E. Bakalowitse synové – Vídeň, stínidlo: firma Lötz, 1910: a) foto, b) nákres rozměrů požadovaného stínidla
Obr. 13. Svítidla z produkce firmy se stínidly v dekoru Blitzglas, firma E. Bakalowitse synové, rok 1908