Vzpomínka na Ing. Tomáše Noska

Ing. Tomáš Nosek se narodil v Praze, vyrůstal na Smíchově, s nímž zůstal spjat s menšími přestávkami až do konce své­ho života.

Po absolvování průmyslov­ky vystudoval Elektrotechnic­kou fakultu ČVUT, věnoval se světelné technice. Jako projek­tant začínal v Elektropodniku, později působil např. ve fir­mách Eltodo, Elios projekt, Pragoprojekt, naposledy v Me­troprojektu. Zaměření těchto fi­rem na dopravní stavby umož­nilo Tomášovi věnovat se pro­blematice osvětlení komunikací a to zejména osvětlení, doprav­ní signalizaci a jejich řízení v sil­ničních tunelech. V tomto obo­ru byl uznávaným odborníkem, na kterého se obraceli všichni, kteří s danou problematikou pracovali.

 

Byl také aktivním členem tematické skupiny č. 12 CIE/ČSVTS Veřejné osvětlení, ze které v roce 1991 vznikla Spo­lečnost pro rozvoj veřejného osvětlení (SRVO). Tomáš pa­třil mezi její zakládající členy, aktivně se podílel na její čin­nosti. Dlouhá léta v ní praco­val jako místopředseda, po od­chodu dlouholetého předsedy Ing. Kotka z funkce nastou­pil na jeho místo. Pro zdravot­ní problémy však na tuto práci musel rezignovat.

 

Tomáš byl velmi přátelský, rád sportoval, nezkazil žádnou zábavu a legraci, a tak řada ka­marádství přetrvala dlouhá léta. Už jako kluk začal hrát basket­bal, později lezl po horách. Do party nad­šených basketbalistů se před několika lety znovu vrátil a pravidelně s nimi hrával ještě do nedávné doby, jak mu zdraví dovolilo. Mnohokrát také vzpomínal, jak se spolu­žáky z vysoké školy podnikali, coby hrdí majitelé starých mercedesů, cestovatelské výpravy. Další jeho velkou láskou byly hory. Dlouhá léta byl členem horolezec­kého oddílu. Často vyprávěl o svých ces­tách po slovenských Tatrách nebo o pře­chodu rumunského Fagaraše. Vždy ho fas­cinoval pohled z výšky – ať už z vrcholů hor, z paluby letadla nebo ze špice vzrostlé borovice při vánočním sběru jmelí. Měl proto spoustu plá­nů a snů, které vůbec nepat­řily do kategorie přízemních. Přestože mu osud vyměřil jen velmi omezený čas, podařilo se mu některé z nich si splnit – proletěl se ve větroni, sko­čil si s padákem…

 

Tomáš byl také starostli­vým tatínkem pěti dětí, dnes již dospělých: Báry, Marti­ny, Pavly a malých, Terezky a Kryštofa. Miloval je i celou rodinu, které věnoval většinu svého volného času a která pro něj byla tím nejdůleži­tějším. Bohužel mu jeho ži­votní cestu zkřížila zákeřná nemoc, s níž sváděl od lis­topadu roku 2008 nesmírně statečný boj. Byl velký a neú­navný bojovník, rval se s ne­přízní osudu do posledního dechu. Ačkoliv velmi chtěl a měl tolik důvodů, proč žít, nerovný zápas nakonec 22. června 2010 prohrál…

 

za všechny, kteří Tě měli rádi, se s Tebou loučíme slovy jed­noho z kamarádů-kolegů svět­lařů: „Když bylo třeba, mákli jsme, táhli za jeden provaz. Ahoj, Tome, světlo jsme dělali, světlo nás provázelo, ke světlu putuje­me. Šel jsi napřed, tak mi tam, prosím, podrž místo u okna. Po­kecáme a budeme se dívat, jak to ti mladí dole mastí…“

 

 

Ing. Jana Kotková a Ing. Jiří Novotný

 

Obr. 1. Ing. Tomáš Nosek (vlevo) s Miroslavem Volenou při diskusi o no­vinkách společnosti Eltodo (Jarní setkání SRVO v Opavě, 2008)

Obr. 2. Po skončení oficiální části s kamarády Josefem Dufkem (vpravo) a Jaroslavem Slámou (vlevo)