Vzpomínka na Ing. Otto Šulu

V loňském roce uplynulo 100 let od narození Ing. Otto Šuly, jednoho z významných odborníků v oboru světelná technika.

Narodil se 29. 1. 1905 ve Vídni. Zde navštěvoval až do roku 1918, kdy se rodina přestěhovala do Prahy, německé školy. Do té doby se učil psát, číst a počítat pouze německy. Dokonalá znalost německého jazyka se mu později při jeho zaměstnání ve firmách Siemens a Philips, kde po absolvování Fakulty elektrotechniky na ČVUT v Praze prožil první léta své světelnětechnické praxe, velmi hodila. Vysokou školu ukončil v době hospodářské krize koncem dvacátých let, a tak zpočátku těžko sháněl zaměstnání. Synovi Pavlovi vyprávěl, že když se ucházel o jakési místo, uvítali ho slovy: „Nemáme tolik židlí, co máme inženýrů.„ Teprve díky známosti svého otce se mu podařilo sehnat zaměstnání ve firmě Siemens, ale až v Bratislavě. Nějakou dobu i soukromě podnikal. Dělal tehdy velmi populární neonové reklamy (např. pro Osvobozené divadlo nebo obchodní dům Bílá labuť). Před válkou nastoupil do firmy Philips, které zůstal věrný až do jejího zrušení v ČSR počátkem padesátých let. Zde se už specializoval na světelnou techniku a postupně se vypracoval na předního odborníka v oboru osvětlování. Po zrušení této firmy u nás se stal zaměstnancem podniku Hutní projekt, kde projektoval osvětlení mnoha průmyslových závodů (např. Vítkovické železárny v Ostravě).

Obr. 1. Ing. Otto Šula (konec 50. let)

V polovině padesátých let se dělala první velká rekonstrukce Národního divadla a Ing. Šula byl požádán, aby vypracoval projekt na celkovou rekonstrukci elektroinstalace. Do té doby sloužily staré rozvody, které instaloval ještě František Křižík – např. vodiče byly pod omítkou v dřevěných lištách zalité asfaltem. Především se ale rekonstruovala všechna svítidla včetně hlavního lustru podle návrhu architekta Fišera a Ing. Šuly. Tuto ohromnou práci dělal Ing. Šula jako vedlejší pracovní poměr. Několik let seděl každý den po odchodu ze zaměstnání dlouho do noci nad tímto projektem a později osobně dohlížel v divadle na vykonávání potřebných prací. S velkou námahou se mu podařilo prosadit provedení elektroinstalace v mědi a zadání scénického osvětlení tehdy západoněmecké firmě Siemens.

Jedním z jeho větších projektů byl návrh osvětlení Sportovní haly v Holešovicích ve spolupráci s architektem Krásným.

Ing. Šula své znalosti stále rozvíjel důsledným sledováním nových řešení a uplatňoval je v projektech, které vypracovával. O své zkušenosti se nezištně dělil s množstvím světelných techniků, kterým byl rádcem a učitelem. Lze obtížně spočítat spoustu přednášek, článků, porad, posudků a expertiz, které byly jeho dílem. Vykrystalizováním jeho činnosti v tomto směru byly přednášky na ČVUT v Praze, práce na čs. státních normách a obsáhlá Příručka světelné techniky, vydaná SNTL v roce 1969. Ing. Otto Šula měl zásadu mluvit a jednat prostě, jasně, srozumitelně. Složité věci se snažil vždy zjednodušit, zejména když šlo o vypracování praktického návodu, a nikdy nedělal z problémů složitou vědu. Klasickým příkladem toho jsou čs. technické normy ze světelné techniky, které zpracovával.

Jednou z jeho odborných vášní byl boj proti oslnění. Snažil se do všech světelných norem včlenit přesné a přísné omezení jasů svítidel, nejraději by byl zakázal výrobu čirých žárovek. (Ve Vítkovických železárnách si kdysi zlomil ruku při klopýtnutí o překážku, kterou pro oslnění starým venkovským svítidlem neviděl.) Věc, kterou považoval za správnou, se snažil prosazovat bez ohledu na to, zda si tím nadělá nepřátele nebo svízele. Nehledal dlouho slova, mluvil svérázně a jadrně. Ti, kteří ho poznali blíže, věděli, že se za jeho slovy skrývá ušlechtilé, poctivé a nesobecké srdce, kterému jde o prospěch věci, o prospěch všech.

Ve své práci neustal, ani když odešel do důchodu, do rodinného domku ve Stráži nad Nežárkou v jižních Čechách. Zde až do posledních dnů pracoval na druhém, částečně přepracovaném vydání své knihy. Jejího vytištění se již nedočkal. V lednu 1975 ještě oslavil v kruhu svých přátel z oboru sedmdesáté narozeniny. V květnu téhož roku ho stihl srdeční infarkt, ze kterého se ještě zotavil. Druhý infarkt, který ho zastihl v červnu na pravidelné prohlídce v čekárně jindřichohradecké nemocnice, již nepřežil. Z velké části dopracovanou knihu na základě otcových poznámek k vydání připravil syn Pavel (Příručka světelné techniky, SNTL, 1977).

Zrovna takový jako v práci byl Ing. Šula i ve své rodině, o kterou se pečlivě staral. Krásný byl i jeho vztah k manželce a ke třem synům.

Ing. Otto Šula prožil poctivý, plný život. Svou prací se zařadil do skupiny osobností, které se významně zasloužily o rozvoj čs. světelné techniky.

Redakce časopisu děkuje panu Pavlu Šulovi a Ing. Josefu Polanovi za poskytnutí podkladů, díky nimž mohla výraznou osobnost Ing. Otto Šuly přiblížit čtenářům na stránkách časopisu Světlo.

-jk-