Vývojová spirála
Nedávno se v tisku objevila zpráva, že v indické Bombaji ukončila výrobu poslední továrna vyrábějící klasické psací stroje. Tím podle autora skončila jedna etapa v lidských dějinách spjatá s převratnými změnami ve všech sférách života na naší planetě, k nimž ve 20. století došlo. Techniky přitom napadne, že se možná přibližuje doba ukončení výroby obyčejných žárovek a snad i některých dalších předmětů, strojů a zařízení, jejichž potřeba zanikla nebo je velmi omezená. Lze jednoznačně tvrdit, že všechny lidské „vymyšleniny“ a „vychytávky“ jsou objeveny, narodí se, rozšíří a nakonec zaniknou a zůstanou jenom v muzeích? Znalost vlastní historie v podstatě dokazuje, že většinou se výrobky neustále zdokonalují, tj. ty novější s lepšími a zajímavějšími vlastnostmi nahrazují předchozí tak, že si již nikdo neuvědomuje jejich původ a podstatu. Často staré klasické věci přežívají vedle nových a někdy nastane i jejich znovuzrození.
V oboru vytápění historikové zaznamenali objev komínu v Římské říši, potom jeho zapomenutí a znovuobjevení někdy ve středověku a v současné době se používá stále. Mnozí si i v moderních domech a bytech staví krby, v nichž se často vedle nových paliv topí znovu dřívím.
V dopravě se po vozech tažených zvířaty objevil parní stroj, pak elektromobily, automobily se spalovacími motory a v dnešní době jsou to opět elektromobily. Obyvatelé v méně rozvinutých oblastech planety používají tažná zvířata dodnes. K nim se řadí i například milovníci závodů psích nebo koňských spřežení.
Ve světelné technice se vývoj ubíral od spalovacích světelných zdrojů – oheň, olejové lampy, svíčky, plynové lampy a lampy na tekuté uhlovodíky, přes tepelné elektrické zdroje – žárovky, výbojové zdroje, až k polovodičovým zdrojům – světelným diodám (LED) a organickým polovodičovým zdrojům (OLED). I nadále je však ve světě rozšířeno používání svíček, plynových a petrolejových lamp. Kdyby se podařilo vyrobit tzv. anti Stokesovy luminofory, které by na povrchu baňky žárovky propouštěly viditelné světlo a zároveň účinně transformovaly intenzivní tepelné záření vlákna na viditelné světlo, bylo by možné uvažovat o renesanci tohoto světelného zdroje asi pod názvem „žárovková zářivka“. To by byla skutečná revoluce, neboť tento zdroj by byl zároveň účinný i jednoduchý při použití, tj. nepotřeboval by žádné předřadné přístroje ani elektronické – na rozdíl od všech současných moderních světelných zdrojů. Tím by se vývoj posunul na vyšší závit vývojové spirály.
Ing. Jiří Novotný, šéfredaktor