Výhody a nevýhody osvětlování stojanovými svítidly

Ing. arch. Luboš Sekal, A. A. L. S. – ateliér architektury

Stojanová svítidla se z architektonického hlediska liší od ostatních typů svítidel – nejsou fixována na předem určenou polohu (pohyblivý přívod elektrické energie). Poskytují tudíž určitou variabilitu, a díky tomu je lze různým způsobem využít k osvětlení, resp. směrování světelného toku.

Je zde ale i velké omezení: stojanové svítidlo vyžaduje půdorysnou plochu, zabírá místo, vlastně vadí. Naproti tomu může být toto negativum záměrně použito jako výtvarný prvek, jako stěžejní prvek v interiéru, který může interiér jakoby ovládat.

Stojanová svítidla mají další specifikum – jejich konstrukce musí být robustní, aby se svítidlo nepřevrhlo. To designéři využívají při návrzích mnoha tvarových variant možného řešení.

Obr. 1. Tolomeo Mega (Artemide) – jedna varianta z úspěšné řady svítidel obdobného designu (vedle stojanového svítidla i stolní, nástěnné, stropní, klipy, vše v různých velikostech)

Ale design svítidla zdaleka není tím nejdůležitějším aspektem při výběru svítidla. Naopak prioritní by mělo být světelné hledisko.

Světelnětechnická hlediska

Stojanové svítidlo může osvětlovat těmito způsoby:

• nepřímé osvětlení vzhůru,
• přímé osvětlení dolů,
• kombinace obou předchozích verzí,
• boční směrování – všesměrné nebo usměrněné,
• svítící objekt.

K rozhodnutí o tom, který z nich zvolit, je třeba posoudit světelný zdroj, zda jím bude žárovka, halogenová žárovka, kompaktní zářivka, lineární zářivka, výbojka, nebo LED. Z toho vyplývá skutečnost, že vzájemnými kombinacemi lze dosáhnout velkého počtu typů a jejich variant.

Které svítidlo je nejlepší?

Kategoricky odpovědět na takto položenou otázku nelze, neboť každé svítidlo má své určení. Záleží na prostředí, na způsobu použití, na tom, pro jakou činnost je svítidlo určeno. Konkrétně, v bytovém prostoru se obtížněji použije osvětlení zářivkami a výbojkami; tomu odpovídá např. kancelářské prostředí. Žárovkové osvětlení (i hojně používaná lineární halogenová žárovka) však spotřebovává dost elektrické energie – běžně jeden zdroj 300 W.

Jak tedy vybírat? Nejdůležitější je podání barev, směrování světla a jeho intenzita.

Stojanové svítidlo má tu schopnost, že může nasvětlovat odraznou plochu – strop, podhled, a odtud do prostředí dopadá rozptýlené, měkké, relativně rovnoměrné světlo.

Obr. 2. Tripode (Santa Cole) – lapidárnost s barevným akcentem, střízlivý doplněk interiéru

Tím, že se nasvětlí strop, se psychologicky dosáhne přirozeného osvětlení – světlé nebe, obloha a shora dopadající světlo. Tak se dojmově dosáhne otevření prostoru směrem vzhůru. Je však třeba počítat s určitou neekonomičností – podle situace (druhu odrazné plochy) přibližně jednu třetinu světelného toku pohltí odrazná plocha. Při použití výkonných světelných zdrojů (300W až 500W halogenová lineární žárovka či 250W halogenidová výbojka) je současně nutné zvolit takovou výšku svítidla, aby světelný zdroj nebyl blíže odrazné ploše (stropu) než přibližně 0,8 až 1 m. Při umístění svítidla výšky např. 2,1 m do běžného bytového prostoru s výškou stropu 2,6 m bude příliš přesvětlena plocha stropu s přímým nasvětlením oproti okolnímu prostředí – nežádoucí vysoký kontrast jasů; to je velmi nepříjemné a rušivé pro vnímání lidským okem. Potom je zapotřebí zvolit slabší světelný zdroj (tzn. větší počet svítidel), popř. stmívatelné svítidlo s pouze občasným využitím maximálního výkonu.

Jelikož z dispozičního hlediska je obvykle třeba umístit svítidlo nikoliv vprostřed místnosti, ale u stěny, je vhodné svítidlo s asymetrickým vyzařováním světelného toku. Další možností, kdy je stojan svítidla umístěn mimo činnou plochu svítidla, je svítidlo s dlouhým ramenem – výložníkem. V tom případě může světelný tok, často směrovaný dolů, být v poměrně velkém poloměru proměňován. To je výhodné např. u rozkládacího jídelního stolu (obr. 1). Může být ale využito pro osvětlení pracovní plochy či jako svítidlo na čtení.

Dekorativní svítidla

Samostatnou kapitolou jsou svítidla tvořící světelný objekt – výtvarný artefakt. Tato kategorie svítidel má za cíl vytvoření atmosféry.

Světelný tok a správná barva světla, teplota chromatičnosti, jsou zde méně důležité. Barva světla, jeho směrování a intenzita jsou podstatně více určeny konstrukcí celého svítidla, jeho povrchovými částmi – stínidlem. Stínidlo může tvořit potištěný, dekorovaný či naopak jednobarevný plast – obr. 2 – Tripode (Santa Cole), sklo, papír, tkanina – obr. 3 – Ippolita (Artemide), obr. 4 – Beata (Artemide), odrazná fólie, perforovaný plech – obr. 5 – Shogun Terra (Artemide), různě prolamované již zmíněné materiály či naopak různě rozmístěné „holé“ zdroje, např. klasické žárovky.

Obr. 3. Ippolita (Artemide) – jednoduchý, ale výrazný, živý tvar, umožňující vytvořit v interiéru světelný akcent
Obr. 4. Beata (Artemide) – další varianta dekorativního stojanového svítidla
Obr. 5. Shogun Terra (Artemide) – nadčasový design z roku 1986, svítidlo pro vytvoření světelné atmosféry i jako výrazný artefakt, který ovládá prostor, aniž právě svítí

Svítidlo může vydávat rovnoměrný světelný tok nebo naopak se počítá se světelným efektem, který stínidlo vytvoří v místě dopadu světla, obvykle na stěně či na stropě.

Je třeba si uvědomit, že stojanové svítidlo je obvykle značně velký artefakt, který po rozsvícení vizuálně ještě zvětší svůj „objem„, zvětší svůj výraz – obr. 6 – Fortuny (Pallucco Italia). To, co se ve vzorkovně prodejny může jevit jako zajímavý solitér, po umístění do konkrétního, např. bytového prostoru s obvykle nižším stropem a menší plochou místnosti se může zdát být až příliš velké. Je vhodné si předem v měřítku nakreslit půdorysnou skicu, resp. boční pohled. Obdobně může být uživatel překvapen intenzitou světla svítidla, proto je zapotřebí, aby byla v prodejně vypnuta většina ostatních světel a působilo pouze světlo z uvažovaného svítidla.

Obr. 6. Fortuny (Pallucco Italia) – svítidlo, socha, objekt, design z roku 1907, tzv. redesign 2000, příkon 500 W, výška svítidla 190 až 240 cm

V současnosti je aktuální dynamické nasvícení prostoru, tzn. proměnlivé osvětlení se střídáním vyzařovaných barev. Obvykle lze takováto svítidla individuálně ovládat (dálkovým ovladačem), tj. nastavit barevnost i rychlost proměňování jednotlivých barevných scén – obr. 7 – Metacolor (Artemide). S barevností se mění i intenzita (např. modré valéry jsou o poznání méně výrazné). Aplikace uvedeného osvětlení však vyžaduje cit a míru. To, co je chvíli zajímavé, po delším používání může velmi unavovat, být až kýčovité. Například atmosféra v baru nebo na diskotéce se nemusí automaticky přenášet do bytového interiéru. Při vhodné aplikaci je ale příjemné, ba motivující, barevně proměňovat prostor např. po­dle nálady, podle činnosti, tzn. jiné osvětlení při jídle, jiné při odpočinku, jiné při určité činnosti.

Účelová svítidla

Protipólem svítidel – výtvarně pojatých artefaktů bývají utilitární stojanová svítidla do kancelářských prostor. Utilitární proto, že prioritou je světelná pohoda. To ovšem neznamená, že utrpí design svítidla. Ve srovnání se svítidly pro bytové či hotelové interiéry jsou zde popisovaná svítidla koncipována obvykle tak, aby svým designem na sebe nestrhávala pozornost, nerušila pracovní výkon. Rovněž osazení světelnými zdroji je odlišné, prioritu zde mají kompaktní nebo lineární zářivky. Protože je obvykle požadováno rovnoměrné, neoslňující osvětlení pracovní plochy bez odlesků na obrazovkách monitorů, výrobci nabízejí různé systémy, clonicí mřížky či akrylátové kryty – difuzory; to je právě ve spojení s zářivkovými zdroji nejlépe dosažitelné. Neméně důležitý je aspekt vysokého světelného výkonu v poměru k příkonu, tzn. že zářivkový světelný zdroj nezatěžuje prostředí nežádoucím teplem.

Pro vytvoření celkové světelné pohody jsou vhodná zejména svítidla se světelným tokem směřujícím dolů na pracovní plochu i vzhůru – do stropu. Tím lze dosáhnout prostorově rovnoměrného osvětlení bez nežádoucích velkých kontrastů jasů na površích materiálů. Teoreticky dokonale rovnoměrně nasvícený prostor odpovídající intenzity (500 lx v kancelářích), může při dlouhodobé činnosti působit kontraproduktivně – nevzrušivé. Dokonale jednotné prostředí může pracujícího člověka tlumit – neposkytuje žádné vzrušení, rozptýlení. Tento problém je třeba řešit při komplexním návrhu interiéru. Možnosti jsou v kombinacích použití rozdílné barvy nábytku, podlahové krytiny, barevných akcentů na stěnách, výtvarných děl – to vše podpořeno lokálním osvětlením jinými typy svítidel, popř. s jinými zdroji, např. halogenovými žárovkami 12 V s reflektorky.

Obr. 7. Metacolor (Artemide) – tvarem lapidární svítidlo, kde se o výraz stará elektronika, s proměňující se barevností vyzařovaného světla ovládá prostor

V kancelářích se nejčastěji využívají zapuštěná zářivková svítidla v podhledu, ovšem fixní, která neumožňují reagovat např. v halových kancelářích na proměnlivost půdorysného uspořádání. Proto jsou vhodná mobilní stojanová svítidla. Stojanové svítidlo zároveň může vytvořit intimnější atmosféru pro konkrétní pracovní místo, popř. sestavu pracovišť. Zde je výhodou individuální ovládání použitého svítidla. Takto umístěná svítidla mohou úspěšně nahradit stolní svítidla, přičemž poskytují rovnoměrnější, i když intenzivní osvětlení pracovní plochy. Samozřejmostí je úspora místa na pracovní ploše.

Při vybavování interiéru obvykle nestačí jeden typ svítidla. V zájmu vytvoření jednotného interiéru je v tom případě vhodné použít jednotný design svítidel, tedy nejen stojanové svítidlo, ale i nástěnné (dost častá kombinace), stolní či stropní, přisazené nebo svítidlo zasunuté do přípojnice (elektrolišty). Mohou se uplatnit i různé velikostní varianty téhož typu, kdy obvykle různou velikost svítidla lze osadit různými světelnými zdroji. Tak je možné jedním typem svítidla osvětlit charakterově různé prostory, nebo opačně jeden, větší prostor osvětlit kombinací barev světla – např. halogenové žárovkové a výbojkové světlo.

Náklady a obsluha

Zároveň je třeba dodat, že stojanová svítidla jsou obvykle v nabízeném sortimentu na horní cenové hranici. To je důsledkem použití masivní konstrukce svítidla. Vyžadují, podobně jako zavěšené lustry, určitou údržbu – otírání od prachu a čištění od hmyzu. Z pohledu nutné údržby vykazují svítidla velké rozdíly. Lacinější svítidla, často osazená lineárními halogenovými žárovkami 300 W, mají jen lokálně zakrytý světelný zdroj, bez celkového překrytí či úplného uzavření odrazné plochy (záleží na třídě ochrany – v tomto případě proti pronikání prachu). Špinavé svítidlo (klasické stojanové svítidlo s nasměrováním světelného toku do stropu) nejenže má nižší účinnost, ale při souhře okolností může způsobit i požár (prach, pavučiny, dotyk látky, záclony apod.)