| Umělé osvětlení v obytných prostorech
5. část – Byt – osvětlení obývacího pokoje Ing. arch. Ladislav Monzer, CSc.,
Atelier světelné tvorby Pouhá účelnost domova či příbytku obvykle neuspokojuje lidské potřeby úplně. Známý specialista, tvůrce rodinných domků ve Velké Británii, M. H. Scott zastával názor, že tak jako má svoji jedinečnou podobu člověk, má ji i příbytek nebo dům. Názor popsal následujícím způsobem: „Ale ač je pravda, že dům a příbytek mají býti vhodně a účelně přizpůsobeny hmotným potřebám, je jenom sprostou věcí, nevyjadřuje-li něco z duševního usilování těch, kdo je stavějí, a nemá-li, jak tomu často bývá, vlastní duše.„ To souvisí s potřebou lidí identifikovat se s místem svého pobytu, aby se v prostředí svého bytí cítili co nejlépe. Příznivě nakloněného ducha místa člověk nalezne, když se někde cítí jako doma, ačkoliv tam je poprvé.  Pravzorem, archetypem dávných časů lidí jeskynních byl asi duch obývající jeskyni před tím, než se do ní předkové nastěhovali. S takovým duchem bylo nutné vycházet co nejlépe, jako dnes s domácím. V antice Řekové a Římané užívali pojem „genius loci„ a bylo žádoucí mu co nejvíce porozumět. Vytvořit umělé osvětlení vyhovující všem členům rodinného společenství pro různé účely, podle možností a podmínek místa, jak účelně a hospodárně, tak pro pohodu a potěšení, není jednoduché. Obvykle se nezdaří napoprvé úplně. Lidé jsou většinou povahy „přirozeně konzervativní“ a vybírají si podle toho, co už znají, a teprve postupně používáním předmětu poznávají, zda jejich očekávání naplňuje a jak mnoho. Osvětlení se obvykle řeší postupně. Lidé se sbližují s prostředím a přemýšlejí, jakou formu zvolit, aby i ono se podílelo na vlídné a příjemné atmosféře příbytku. S tím zčásti souvisí i poznatek, že v příbytcích naší zeměpisné oblasti ve značné míře přetrval historický zvyk z doby poddanské, že doma se vždy svítí méně než na pracovišti, na panském, a tento zvyk se jen velmi pozvolna mění. Určuje jej i způsob života, jak mnoho času obyvatelé bytu či domku tráví v zaměstnání i mimo byt a jak mnoho času jim zbývá na užívání bytu. Je-li byt převážně noclehárnou, není osvětlení příliš důležité. Co je to obytná místnost? Za obytnou místnost obvykle pokládáme takovou, jež není jednoúčelově uzpůsobena k pracovnímu, pomocnému či jinému využití. Lze ji tedy využívat k přebývání v celé její ploše nebo alespoň v její části. Důležitým poznatkem je skutečnost, že lidské příbytky potřebují své centrum, těžiště, tedy ústřední prostor bytu. Je jím místnost, již nejvíce a nejčastěji mohou užívat všichni obyvatelé jednoho příbytku, jestliže nechtějí odejít do soukromí. Do takové místnosti přivádíme návštěvy, tam se soustředí život rodinného společenství. Původně jím byl jediný prostor dávnověkého přístřešku, zatímco ostatní prostory postupně narůstaly kolem něj. U některých obytných domků jím bývá obytná hala, u nájemních bytů nejčastěji obývací pokoj. Taková hlavní místnost v minulosti vždy mívala své světelné těžiště, ohniště. Tuto roli později ve větších prostorech nahradil závěsný lustr, obvykle s více plameny či více svícemi. Uvedené osvětlení bývalo doplněno několika menšími svítidly v těch částech prostoru, kde bylo světlo zapotřebí buď z důvodů účelových, nebo pro osvětlení něčeho pěkného. Dnes jsou přirozené potřeby velmi podobné, jen jsou posunuty v technických možnostech a tvarovém řešení. Celkové osvětlení prostoru Celkové osvětlení prostoru by mělo zajistit přiměřenou viditelnost pro všechny přítomné. Osvětlení ústředním svítidlem
Ústřední svítidlo je účelné potud, pokud odpovídá středovému zdůraznění místnosti v rozvrhu vnitřního zařízení i užití nebo alespoň pro významnější příležitosti. Ústřední svítidlo napomáhá pocitu semknutosti společenství, sounáležitosti přítomných, tedy v atavistických pocitech srovnatelně pocitu semknutosti kolem jednoho ohně. Když svítidla byla přenosná, mohlo jediné sloužit k celkovému osvětlení i k osvětlení stolu či lůžka. Elektrifikace a vazba svítidla na rozvodné dráty přinesly potřebu zvýšit jejich počet. Obvyklou základní potřebou se stalo alespoň jedno svítidlo k celkovému osvětlení, zapínané od vstupních dveří. Je-li na stropě uprostřed místnosti, jak je tomu v mnoha současných bytech, podporuje soustředné vnímání, zdůrazňuje střed. Všechny stíny v místnosti se středové poloze podřizují a svými směry se k ní vztahují, což člověk podvědomě vnímá. Takové umístění je pro psychický vjem vhodné tam, kde střed místnosti je nejdůležitější, např. stůl v jídelně. Určité zdůraznění středovosti nastává i tehdy, je-li stropní středové svítidlo nepřímé.  Osvětlení nepřímé skryté
Nesouměrné nepřímé osvětlení místnosti svítidlem skrytým v polici, rampě, horní ploše skříně, ale i ze stojanu navozuje rozptýleným světlem prostředí podobné situaci při zatažené obloze ve dne, avšak s vjemem uzavřenosti místnosti, neboť jsou celkem rovnoměrně osvětleny obvodové zdi, avšak strop je jasnější. Osvětlení místním svítidlem
Pro celkové osvětlení lze použít i vhodné svítidlo místní, např. v hotelových pokojích bývá stojanové svítidlo u křesla, které je současně místním osvětlením pro čtení. Místní osvětlení Celkové osvětlení obytné místnosti je obvykle doplněno svítidlem k osvětlení plochy stolu a sedacího nábytku. Osvětlení pro konkrétní činnost se někdy doplňuje osvětlením pro potěšení. Vytváří náladové prostředí, v němž je příjemné přemítat, naslouchat hudbě či povídat si s milým člověkem. Takový efekt může mít i prostá úprava účelového svítidla, např. je stačí zakrýt květinou ve váze nebo květináči, plastikou apod. Místní osvětlení obývacího pokoje je vhodné rozmístit podle charakteru osvětlovaných míst: a) charakter dlouhodobý (pohovka, stolek, někdy těžká lenoška): vhodné použít svítidla upravená k pevnému umístění,
b) charakter občasný a příležitostný: vhodné použít svítidla upravená k snadnému přemístění. Osvětlení vyšším stojanovým svítidlem
Obvyklým doplňkem obývacího pokoje bývá jedno takového svítidlo, s dolní výškou krytu alespoň 120 cm. Lze je použít pro čtení či pletení v lenošce nebo na pohovce, stejně jako při jiné činnosti. Jestliže je vhodně umístěno, může sloužit i k celkovému osvětlení místnosti při sledování televizního pořadu, poslechu hudby, rozhovoru se sousedem či sousedkou. Osvětlení stolním svítidlem
Další jedno až dvě podobná svítidla, avšak s výškou podstavce odpovídající přibližně umístění na nábytku ve výši stolu, mohou mít své určené místo a v případě potřeby být přenesena jinam. Obvykle se jim vzhledem k výšce podstavce říká stolní svítidla. Jsou menších rozměrů, jež nekonkurují velkému stojanovému svítidlu.  Osvětlení doplňkovými svítidly
Doplňková bývají reflektorová svítidla k osvětlení některých částí výzdoby či doplňků, např. k osvětlení části knihovny, obrazu či květiny. Dalším často oblíbeným druhem svítidel bývá jedno nízké svítidlo, zpravidla s rozptylným krytem a celkovou výškou do 60 sm, určené k vytvoření intimní atmosféry s nejvyššími hladinami osvětlení mezi kobercem a pohovkou. Taková svítidla bývají v některých bytech vestavěna do spodních částí nábytku. Jejich hlavním účelem je život v rovině koberce. Obvykle se více líbí mladším lidem, téměř vůbec se nelíbí domácím psům a kočkám. Osvětlení nástěnnými svítidly
Nástěnná svítidla mají výhodu ve svém pevném umístění, nevýhodu v tom, že komplikují případné změny ve vnitřním zařízení. Jsou tedy zvláště vhodná tam, kde řešení interiérů je dlouhodobé a nepředpokládají se změny ve využití stěn. V bytech se obyčejně nacházejí po stranách většího obrazu, výklenků nebo zrcadla, v rozměrných pokojích souměrně po stranách dveří. Hladiny osvětlení obytných pokojů Celková hladina osvětlení
Sociologické průzkumy prováděné před několika lety přinesly zjištění, že průměrná celková hladina osvětlení obytných pokojů je přibližně 20 luxů. Poslední československá norma, která se k bytům vztahovala, doporučovala ve shodě s dokumenty CIE pro tento účel hodnotu 50 luxů. Oněch dvacet luxů pokládají doporučení CIE za prahovou hodnotu pro vnímání základních obrysů nábytku a prostoru, měřeno ve vodorovné rovině přibližně ve výši pracovního stolu.  Místní hladina osvětlení
Hodnoty místního osvětlení pro různé činnosti se doporučují řádově ve stovkách luxů. Například pro rekreační čtení, rozumí se na pohovce, nikoliv na pracovišti, je doporučena základní hodnota okolo 150 luxů, zatímco pro čtení v běžné kanceláři předepisují naše normy nejméně 300 luxů. To je zdůvodněno skutečností, že chyby při čtení, jichž se člověk dopustí u detektivního románu, nevadí tolik, jako přihodí-li se nám při práci. Některé domácí práce vyžadují i podstatně vyšší hodnoty, jde-li o práce zrakově náročné, jako např. zašívání, vyšívání, háčkování apod. Pro nejčastější domácí činnosti, k nimž patří např. žehlení nebo příprava jídel, se obvykle doporučuje hodnota okolo 250 až 300 luxů. Osvětlení televizoru Téměř nezbytným předmětem domácností a obývacích pokojů se v druhé polovině dvacátého století staly televizory. Pokud byly jejich obrazovky malé, doporučovalo se množství způsobů, jak slabě přisvětlit prostor po zhasnutí světla, aby obraz byl přiměřeně a bez zrakové námahy co nejlépe vidět a kontrast temného prostoru a jasné obrazovky nebyl příliš velký. Mnohé příručky tehdy uváděly, že je vhodné umístit slabší svítidlo za televizi. Jak však plocha obrazovky rostla, rostlo i množství světla, které z ní vychází (podobně jako v kině). U větších obrazovek v běžných místnostech jejich vlastní jas již stačí na to, aby středně velká místnost byla přiměřeně osvětlena. Obecně platí, že z hlediska zrakového vnímání temný rám obrazovky stále zůstává místem velkých kontrastů, takže vhodnější je celkové mírné osvětlení prostoru svítidlem umístěným tak, aby se nezrcadlilo v ploše obrazovky. Kvůli zrcadlení se také doporučuje stavět televizi k boční a nikoliv k protiokenní zdi pro sledování televize během dne a nestavět ji tak, aby okno na pozadí bylo zdrojem rušivého jasu. Osvětlení počítačů
V zásadě totéž lze říci o obrazovkách počítačů, jež se v posledních deseti letech staly jedním z početných doplňků domácností. Pro osvětlení klávesnice platí zásady přibližně stejné jako pro čtení a psaní. V souvislosti s polohou obrazovky je důležité, aby se v ní nezrcadlilo ani svítidlo, ani okno, aby měla vhodné pozadí bez zrakově rušivých míst. Osvětlení ve dne i večer by svojí hladinou mělo být staženo k průměrnému jasu obrazovky, aby ve vztahu k prostředí nebyl kontrast ani malý, ani velký. Většina současných obrazovek zhruba odpovídá prostředí s hladinami osvětlení od 100 do 500 luxů. |
